Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Raději anonymně prosím - mám babičku, 93 let. Zdravotní stav se jí v posledním půl roce dost zhoršil a nemá sílu si sama zajít na WC a podobně, duševně je zcela v pořádku. Nemá žádné smrtelné choroby, jen hodně bolestivý prolaps konečníku v nejhorším stadiu, se kterým nikdo nic nechce dělat vzhledem k věku. Od zimy u ní bydlí moje maminka (75 let) a já vidím, jak je naprosto zničená. Já sama mám dvě malé děti (2 a 4 roky), zatím nechodí do školky. Snažila jsem se alespoň zajišťovat jídlo, teď mi máma se slzami říká, že je to jediné, co jí baví - vařit. Babička mou péči odmítala (ve smyslu, že bych u ní byla a třeba jí přebalila nebo dovedla na WC), chtěla, aby se o ni starala jen máma (nikoho jiného nemáme, sestřenice a bratranec absolutně nemají ochotu pomáhat, teta je po smrti)
Poslední týden se vše vyhrotilo, moje máma nechce o ničem mluvit, má slzy na krajíčku, odmítá, abych se k nim přišla podívat, prostě je tak pět minut před zhroucením. Včera jsem je večer „přepadla“ a babičku přemlouvala, aby si vše rozmyslela, ona neochotně souhlasila. Máma přesto rezolutně trvá na tom, že vše zvládne sama, což není reálné. Jsem s manželem domluvená, že tam třeba jeden/dva dny v týdnu budu chodit na noc, aby se máma aspoň vyspala, jenomže máme to pořád neguje. Nechci, aby se sesypala, co byste dělali vy?
@veselamuchomurka jste skvělí
prostě to vyzkoušejte. Co se jí deje v hlavě těžko odhadnes, třeba si myslí (samozřejmě, že je to hloupost), že selhala a nechce, aby jste to viděli. Lidé na stáří uvažují jinak a mnohdy proti logice, přitom dobře ví, že pomoc potřebují. Bude to možná na sílu, ale pokusila bych se.
@veselamuchomurka
Co domov důchodců? Vím, zni to blbě, ale někdy starý clo ek v podstatě ničí život ostatním. Osobní zkušenost z rodiny. Nejdřív meli naši nekik let doma babičku z tatovy strany, to byla furt naštvaná máma. Teď maj několik let doma babičku z maminy strany. To zas vadí tátovi, ale skoro nic neříká. Sám je teď vážně nemocný. Ani nikam nemůžou pořádně jet. Já jim teda občas babičku po hlídám, ale je mi to nepříjemné a víc než dva dny to nedám. A do budoucna vím, že já se takto obětovat nechci a ani nechci, aby se někdo takto obětoval kvůli mě.
Zkuste kouknout zda v okolí najdete nějakou pečovatelskou službu, která by do domácnosti každý den zajela a pomohla alespoň se základní hygienou babičky. Máte nárok na příspěvek na péči - tím jak se maminka stará o babičku by dostala opravdu hodně vysoký, pokud nemáte zažádejte, pokryje vám to náklady na pečovatelskou službu. Jsou to zdravotní sestřičky, které udělají co je potřeba, hygienu, převlečou postel, popovídají si. Zkus mamku rozveselit vnoučaty, ať vidí, že není jen péče o babičku.
Urcite pecovatelskou sluzbu, i tu zadost o prispevek, jak psala anonymni tulipan nade mnou. A bohuzel musite byt tvrdsi. Zacala bych to sama vybehavat a oznamila to vasi mamince jako hotovou vec…
Je to pro dobro babicky i maminky, nebo se vam vazne sesype…
Příspěvek upraven 21.06.22 v 09:01
Prispevek na peci (UP), pecovatelska sluzba, domaci zdravotni pece (napise obvodak).
Postav je pred hotovou vec, jinak to nedate.
Drzim palce.
@Anonymní píše:
Zkuste kouknout zda v okolí najdete nějakou pečovatelskou službu, která by do domácnosti každý den zajela a pomohla alespoň se základní hygienou babičky. Máte nárok na příspěvek na péči - tím jak se maminka stará o babičku by dostala opravdu hodně vysoký, pokud nemáte zažádejte, pokryje vám to náklady na pečovatelskou službu. Jsou to zdravotní sestřičky, které udělají co je potřeba, hygienu, převlečou postel, popovídají si. Zkus mamku rozveselit vnoučaty, ať vidí, že není jen péče o babičku.
Motaš páté přes deváté, pečovatelská služba nejsou sestřičky! PNP je otázka co babička zvládne,… nejde takto z fleku říct, že dostanou hodně vysoky
. Nedostane ho maminka, ale babicka. V neposlední řadě musí babička s takovou službou souhlasit, pokud ne nemůže být sluzba poskytnuta
Ahoj, vložím sem vlastní zkušenost (ale raději anonymně), třeba Ti to v něčem pomůže. ![]()
Babičce, která bydlela s námi na baráku umřel jeden ze synů. Od té doby to s ní šlo z kopce, začalo to, když jí bylo 85. Mrtvička. Začalo to tím, že špatně chodila, měla problém dojít si na WC, do sprchy. S tím jsme jí pomáhaly + se jí vařilo jídlo. A pak se to začalo zhoršovat. Můj otec (její syn) za ní nerad chodil (asi bylo těžké pro chlapa vidět takto svou matku, natož jí třeba pomoci na WC), další syn se stavil jen na pokec. Nejhorší ale co bylo, že měla ještě dvě dcery, jedna pracovala s důchodci ve sociálních službách, jedna už byla na důchodu a bydlela pár metrů. A věříš mi, že ani jedna nepřišla pomoci? Přišly třeba na návštěvu, koupily nějaký prášek, aviváž, přišly si popovídat, ale nic víc. Přebalit, nakrmit (měla hadičku do žaludku) nebo jen otočit, aby neměla proleženiny bylo prostě nad jejich síly. A tak to bylo na mojí mamce (babiččině snaše, kterou neměla moc ráda a na mě, tehdy 16-17 roků. Byl to zápřah.
Babička prokřičela někdy noci i rána, ráno se musela převléci (často zvracela), přebalit, nakrmit, voda, prášky. Mamka v polední pauze místo oběda lítala domů a celé to opakovala. Já místo, abych po škole šla ven, koníčky, opět jsem letěla domů a celé toto znova. A večer opět. V noci znova. Trvalo to asi 3 roky.
Nikdo z rodiny se nezapojil. Máma to špatně nesla, já neměla žádný soukromý život.
Babička měla příspěvek na ošetřovné, ze kterého se platili pomůcky (lůžko, plenky, strava) a taky jsme pak začali platit charitu. Paní 2× týdně přijela dopoledne, babičku okoupala, namazala, pocvičila s ní, umyla jí hlavu, převlékla lůžko…
Tohle nám hodně pomohlo. Jo, cítily jsme se blbě, že to samy nezvládneme. Ale byli jsme na to 2, máma a já puberťák, ona s prací, já se školou a zranění, obě psychicky unavené.
Jednou jsme odjeli na víkend a nechali babičku v péči tet (jejich dcer). Když jsme se vrátili měla takovou mokvavou proleženinu. že už se jí nikdy nezbavila (naopak) a my věděly, že s tetami už jí nenecháme. A proto když jsme po roce chtěli na týden někam vypadnout, zažádaly jsme si o ubytování na LDN nebo interně (už nevím). Na to je taky nárok.
Prostě už to jinak nešlo. Člověk musí umět fungovat i sám za sebe, hodit se do klidu, odpočinout si. Já měla úraz a dodnes mám následky, protože místo abych se šetřila, jsem zvedala 80kilovu babičku. Usnadněte si to pomocí nějaké ošetřovatelky, charity a podobných. Tohle člověk nemůže zvládnout sám. Vaše babička je na tom relativně ještě dobře, ale může se stát kdykoliv cokoliv…
Naše babička od první mrtvičky umřela cca po 3 letech, spokojeně ve spánku, s úsměvem na rtech. ![]()
Jste skvělé, držte se a nebojte si říct (zaplatit si) o pomoc! ![]()
Ja bych tu pecovatelku zaplatila, vetsinou to nabizi charity, cena je do 150 na hodinu a i pokud dorazi 2× denne a pomuze s hygienou, tak je to velká pomoc.
@veselamuchomurka Pokud babička nemá, vyřídit příspěvek na péči. A zaplatit občas pečovatelku nebo odlehčovací službu - babička by šla třeba na 14 dní do zařízení a mamka by si mezitím odfrkla. Kdyžtak se mrkni, kdo u vás v okolí tyto služby zajišťuje, většinou to dělá charita. Ovšem otázka je, jestli by babička byla ochotná
Já se starala o prarodiče. A dodnes toho lituju. Ať si říká kdo chce co chce, já zahodila svůj osobní život a věnovala se jen jim, protože děda byl nebezpečný sobě si svému okolí takže jsem rok chodila do práce dvanáctky, v noci nespala protože děda chodil po domě, pouštěl plyn apod. Takže jsem zestárla a zešedivěla, nervy na dranc… Od té doby se nějak nemůžu zařadit do normálního života… Do konce svého života toho budu litovat, navíc ti prarodiče mě nikdy nebrali jako vnučku, ale mě se jich zželelo když potřebovali pomoct.. doplatila jsem na to akorát já… Děda umřel, babička je na domově důchodců a je tam spokojená. Chodíme jen na návštěvy, ale péči má od nich… Lituju toho, že jsme to tak neudělali už dávno, nemusela jsem si ničit život..
Ano, moje mama prakticka odchazela pred ocima diky narocne peci o babicku… psychicky i fyzicky… pak jsem uz opravdu musela zakrocit, nejdriv odlehcovaci pobyt pro babi, pote natrvalo soukromi pecovatelsky dum… u druhe babicky, pak diky dojizdeni domu pecovatelek ( placene statem ) se to zvladlo o neco lepe… ale po me zkusenosti, toto nejvic odnaseji dosud jakztakz zdravi duchodci, kteri se za kazdou cenu chteji postarat o sve rodice ( chapu to, ale bohuzel okoli musi mit vice rozumu a,,rozhodnout,, za ne )…
Je zapotřebí být za mrchu, trochu zatlačit, jít třeba i přes odpor… Většina lidí tu pomoc odmítá, ale když vyzkoušej, tak nakonec zjistěj, že to je docela fajn, když se může nějaká starost pustit z hlavy.
Babička sice požaduje péči jen od mámy, ale ona už taky nemá ten vhled do situace a nedovede pochopit, jak moc to mámu vyčerpává. Určitá sebestřednost je normální, v podstatě se vrací k tomu, jak reagují malé děti. Ty by taky nejradši na všechno jen maminku, ale to ještě neznamená, že jim ublíží, když je přebalí nebo nakrmí táta, babička nebo někdo další. A u seniorů je to totéž v bledě modrém.
Držím palce.
Děkuji za reakce, babička zatím zdravotní péči nepotřebuje.
Máma dnes přistoupila na to, že aspoň pondělky a středy budu v noci fungovat já. Ona je strašně tvrdá, takže přemluvit ji k něčemu je běh na delší trať.
Pokusím se vyřídit příspěvek na péči, je nutná notářsky ověřená plná moc? Protože v tom případě to asi nedám. Pečovatelky jsem pozjišťovala, tak teď musím postupnými kroky…
Moc díky, jsem z toho trochu nervní, nezvládám fungovat jako matka, manželka, dcera a vnučka k všeobecné spokojenosti…