Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
@stinga píše: Více
To je jasnÿ, ale mě pak nikdo zas nemůže nutit se o něj starat, když já nechci a mám toho plný housle. On nikdo nemůže chtít po druhém, aby se kvůli někomu obětoval. Já na to málemdoplatila, protože jsem žila v bludu, že je moje povinnost se kvůli rodineě zničit. A oni to nakonec vůbec za nic neměli a dnes mě ještě očerňují. Nechtěj do ústavu, ať tam nechoděj. Ale na můj úkor už nikdo žít nebude. Mě už to málem stálo vlastní život.
@Bafonek píše: Více
tak ale v normální rodině je normální, že si navzájem lidé pomíhají a tak jak nestrčíš při prvním problému dítko do pastáku či babyboxu neuděláš to hned při prvních problémech s rodiči…podle popisu zakladatelky, to babička zvládá celkem sama, jen potřebuje trochu pomoct. Navíc zapomínáš, že na DD se celkem dlouho čeká, obzvlást, pokud chteji ubytovat dva a společně. Taky to není nejlevnější a dost se doplácí, takže že pro tu rodinu lepší doplácet a strčit staroušky hned z kraje někam kam nechtějí, nebo se ze začátku zkusit společně postarat a ztrávit jeste nějaký cas spolu? ![]()
@Keyllah Já mlivila spíš o své vlastní zkušenosti, kdy na mě navalili všichni všechno a nikdo to za nic neměl. Já už padala ba hubu a řvala o pomoc a byla jsem jen označeba za přecitlivěliu hysterku.
Zakladatelky situace je asi poměkud jiná.
@Bafonek píše: Více
Zakladatelky maminka se stará, jako ses starala ty. Ta maminka dává najevo že je to na ni moc, protože je v tom sama. Což je podobná situace ve které jsi byla ty. A přesně se ukázalo jak to vidí ostatní, píšou tu o ní že má kecy, vydírá a tak. Osobně si myslím že volá o pomoc protože se neumí na rodiče vykašlat, nemá na to povahu, ale zároveň je vyčerpaná.
@Anna766 píše: Více
Neskutečně složitá situace. Jsem ráda, že to mám z krku. Ono starat se chvilku jde. Ale jak říkám - já tohle táhla 35 let. Střídavě pečovatelství a střídavě poslouchání jak je všechno hrozný. Mám “doktorát” z utěšování. Bylo to jak lejt vodu do bezedného kýble. Já do toho bezedného kýble takhle lila svou energii v domění, že to konečně zabere. Ne, jen mě to vyždímalo že jsem po těch 35 ketech skončila v péči psychiatrů. Byla jsem v posledním tažení. Nechápu hak jsem to mohla nechat zajít tak daleko. Neviděla jsem, že mě využívaj a oni to neviděli asi taky. Dnes tvrděj, že jsem sobec co na ně dlabe. Skoro 40 let skákání kolem nich zapomenuto.
@Bafonek píše: Více
a kolem koho jsi skákala 40 let? kolem rodičů? byli nějak nemocní, nebo proč?
@stinga píše: VíceČemu říkáte ústav…domov pro seniory?
@stinga píše: Více
Matka odjakživa na nervy, takže jsem jí leta letoucí dělala vrbu a psychoterapeuta. Taky byla na všechno sama tak jsem jí od dětství dělala hromosvod. Pamatuju si jak mě jako dítě několikrát ztřískala tak, že mě pak kontrolovala jestli mi nezůstaly modřiny, aby ve školce nemusela něco vysvětlovat. V dospělosti jsem pořád musela poslouchat její stesjy a uklidňivat ji. Do svých 36 let kdy zemřela na vážnou nemoc. A fotr si pak ze mě uděkal pečovatelku, když taky onemocněl. Lítala jsem kolem něj s vyplaženým jazykem, do toho zaměstnání, malé dítě a zo všechno. A jeho citové vydírání, že jsem včera nepřišla - hak to! A pomalu denně telefon, ženpotřebuje zařídit to a ono, a uvařit a uklidit a odvézt k doktorovi a objednat a zavolat a zjistit a vyprat a to a to a to….. Říct, že už toho mám dost nešlo. Však chtěl jen “maličkosti”. Ale těch bylo denně tisíc. Už jsem žrala prášky na uklidnění a začínala pomalu chlastat.
Pak tomu nasadil korunu, když o mě po známých rozhlásil, že se mu dostatečně nevěnuju a jsem líná. To byl konec. Předaka jsem ho bráchovi ať si taky užije. Nejdřív se ho zastával. Teď je z něj na nervy sám.
A konec!
Příspěvek upraven 25.09.24 v 18:43
@1010 píše: Více
Nechat je v tom vykoupat. Drsný, ale jinak to nejde. Oni nechtějí a ty se pos.er! Až skončíš ve špitáke se zhroucením tak se bude o ně starat kdo? Nenech to dojít tak daleko jako já.
@1010 píše: Více
ano, ústavem myslím domov důchodců,
no - co potom? však o tom je diskuse,
no - rodina by se měla semknout a pomáhat víc lidí, na jednoho je to prostě moc
@Bafonek píše: Více
tak ono se to lehce řekne v případě, že dotyčné někdo vdětství ubližoval, týral, ta láska tam nebyla…a i tak ti to trvalo přes 30 let. V situaci, kdy se jedná o milovanou babičku a dědu, kteří se o tebe v dětsví starali, máš je ráda a měli jste doposud skvělý vztah, se na ně nevykašleš hned, snažíš se, dokud to jde…
@Keyllah píše: Více
To je samozřejmě něco úplně jiného.
A neříkám, ono to u nás taky nebylo jenom špatné, taky mi v něčem pomohli, ale tu pomoc si pak vrchovatě vybrali. Těžko se to vysvětluje ![]()
@stinga píše: Více
Příspěvek upraven 25.09.24 v 19:50
@Bafonek je dobře, že ses z toho dokázala vymanit. Mám známou, která si „povinnou“ péčí o své blízké dokonala zpackala svůj život. Nejdřív pomáhala babičce starat se o nemocného dědu. Dědeček zemřel, brzy nato vážně onemocněla babička. Dalších několik let péče… A potom onemocněla její maminka. Dalších několik let velmi intenzivní péče. I maminka zemřela.
A té známé bylo najednou 44 let, svobodná, bez trvalého vztahu, zato s gynekologickými problémy. Takže už s velkou pravděpodobností nebude mít svoje děti.
Nechci to zjednodušovat, péče o rodinu nebyl její jediný problém (hlavně ve vztazích), ale hodně se obětovala a doplatila na to.
@1010 píše: Více
No právě! Všichni rozfrckaní po celé republiceca ten kdo zůstane nablízku to nejvíc ods.ere. A pak je za toho nejhoršîho, když už dál nemůže.