Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Pes do útulku - kam?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
4.3.13 00:38
Taky máme psa z útulku. Vždycky jsem měla psa, který se k nám dostal skoro náhodou. Poprvé štěně z popelnice. Když jí našli, neměla ještě ani zuby, byla tak maličká…i veterinář říkal, že nejspíš nepřežije. Přežila. V roce se u ní projevila epilepsie, ve 3 letech akutní zánět slinivky, pak diabetes, chron. zánět slinivky, štítná žláza a nakonec jí začalo selhávat tělíčko celkově-přestala trávit tuky. V 5ti letech jsem jí musela nechala uspat, jinak by umřela hlady. Další pesanda..měla být utracená, protože si její páníci pořídili miminko.Do útulku jí dát nechtěli. Měli jsme známého veterináře a tak šla k nám. S dvěmi operacemi(operace nádůrků-12-na mléčných žlázách potrhání celého zadku od pitbula-a to byl pes, co šel po feně) zemřela ve 12 ti letech ve spánku. Další byl zapomenutý pes v bytě po jednom starém majiteli…toho jsme měli doma 1/2 roku..sehnala jsem mu bydlení u jednoho veterináře(na inzerát).nemohla jsem si ho nechat, měla jsem doma už 2 fenky a bydleli jsme v malém bytě. Pak se delší dobu nic nedělo..Se synem jsme hledali přes net v útulcích voříška s hendikepem nebo nějakého, co tam byl dlouho. Nepotřebujeme čistokrevňáka, na výstavy není čas. vybrali jsme si v jiném městě a já pak pro něj jela. Byl to nejpíš vesnický tulák, kterého někdo našel na vlakovém nádraží. Byl zraněný a dost krvácel z nožky. Paní ho odvezla do útulku, kde mu amputovali 2 prsty. Neohřál se tam ani 14 dní a jel k nám. Měl mít sice karanténu na doléčení, ale jsem zdravotník a tak jsem podepsala nějaké papíry, že jsem byla se vším seznámená a že ho doléčím s naším veterinářem doma. Vzala jsem si před tím na hafíka v práci 14 dovolenou a syna poslala s babičkou na chatu.„Vesnický tuláček“ byl 2 dny hodně vystrašený. Plazil se při venčení po zemi se staženým ocáskem. Pak mu otrnulo a štěkal na všecno, co se hnulo-fena, pes, někteří lidé-. Nebudu to protahovat…nechtěl být doma sám-vyl, štěkal, čůral a kadil v bytě kde se dalo, ničil-je slabé slovo-,devastoval byt takovým stylem, že jsem si říkala…„no co já budu dělat“…a to jsem si šla třeba jen něco koupit…a pak, to byl asi 6 den, vrchol všeho…odskočila jsem si do krámu, za čtvrt hod.jsem se vrátila. On rozdrbal koberec, jak škrábal, tak za dveřmi z něj udělal vlnu, na tu shodil ratanovou skříňku, kde to šlo, okousal dveře, po celém obvodu veří to počůral, pokadil, překousl telefon od pevné linky, poblil naše postele a přítel v ní měl i hov..o. Já přišla domů a kvůli té vlně na koberci jsem se nemohla dostat do pokoje, kde za dveřmi pištěl radostí náš nový zdeptaný pes a k tomu, když jsem konečně otevřela, jsem ještě ho hovňajs těma dveřma rozmázla. 2,5 hod.jsem dávala byt do pořádku a pak se šlo ven. Jenže jsem na druhé staně chodníku viděla kamarádku a mávla jsem na ní. Pes mi skočil po ruce a kousl mě mě…okřikla jsem ho.Po návratu domů, jsem sedla k počítači a hledala v našem městě cvičáky na převýchovu psů. Měla jsem týden na to, než se mi měl vrátit syn a já s naším novým psem musela něco udělat a nechtěla jsem ho dát pryč. Já se totiž nerada vzdávám. Nejsem ni kynolog, ani žádný jiný odborník na psy, rukama mi prošli psi, co za sebou třeba neměli úplně ideální život, ale tnhle náš poslední pes, je určitě největší ořech a ted nemyslím rasu. Jenže to jsem právě já. Představím si, že když ho vrátím, tak co s ním bude? Co když ho jiný páník bude bít? Co když ho bude týrat? Co když na vždy zůstane v útulku? Byla jsem jedinná se synem(tou dobou mu bylo 8 let),co jsme věřili, že se to musí zlomit..třeba za nějaký čas, ale musí. Kde kdo mi radil, ať ho vrátim a pořídíme si štěně..Nebudu říkat, že převýchova šla lehce. Cvičák mu hodně dal, přestal vyjíždět na feny a lidi, naučil se chodit u nohy a základní povely. Denně jsem s ním min.1× denně chodila kousek od domu na louku trénovat poslušnost( k noze, k noze, sedni, otoč, sedni, jdeme, sedni, čekáš, ke mně…).Taky chodím do práce a nejsem žádný mladý fracek, kolikrát se lidé zastavovali naproti na chodníku a sledovali, co tam dělám. Jenomže..já tam kvůli těm lidem nebyla. Každý večer jsem slýchávala syna, jak mu špital do ucha..„neboj, maminka Tě nedá jsi náš, ale už se začni snažit).Bylo to úsměvné a dojemné zároveň. Ted po skoro 3 letech musím říct, že nejhorší bylo, ho naučit být doma sám. Jen krok od pelíšku s povelem "zůstaň!“ jsem s ním trénovala 4,5 hod,,,pak jsem přidala další krok a pořád se odměňovalo a chválilo. Byl hodně vychtlý, tak masíčko jako odměna, mohlo být. Když jsem se dostala před barák, byla to skoro výhra. Jenže, on poznal, kdy jdu ven a kdy jen jako…podle toho s čím jdu-batoh a džíny…dodnes pozná-jdu se smetím v domácích kalhotech…-jen zvedne hlavu..,beru si džíny, už je nastartovaný u dveří, ví, že když jdu na dýl, jde se s ním před tím ven…Na nácvik, jak dlouho vydrží doma sám, jsem si koupila chůvičky a chodívala čekat za druhý blok baráku. Jednou jsem piběhla dřív, než začal štěkat-dostal odměnu, pak jsem přišla, když štěkal-odměna se nekonala a ještě bylo -fuj, co to je?! A ted?ˇJe s námi pořád, doma vydrží-spí-,cizí psy nemusí, když venčím já, čučí na mě a nemukne, když venčí přítel, štěká na ně, u nás ho venčíme na vodítku, občas s ním jedem do přírody, kde se proběhne, neuteče, ale musím hlídat okolí, aby nešel pes, děti má rád, ale děti jsou vychovávány tak, že i když hafíka milujeme, je to pořád zvíře a proto se po něm neválíme a nemačkáme ho, aby ho to nebolelo a nekousl nás. Děti to respektují. Do misky si sáhnout dá (dříve nedal),i od dětí, ale nikdo z nich to nedělá. Zato když se náhodou někdy zlobím na děti/dítě, že něco, náš hafík si vleze mezi mě a „zlobivce“ a chrání ho. Velikostně je asi jako dalmatin, má hodně z teriéra..vypadá jak menší vlkodav. A závěrem bych jen řekla…nikdy jsem netvrdila a netvrdím, že pokud bych měla doma psa, který by mi útočil na děti, že bych jednala tak, jak jsem jednala. U nás šlo nejspíš u jiný druh převýchovy a ujasnění si..kdo je tady pánem… Situaci maminky, která dávala svůj dotaz neznám a jejího psa také ne, takže těžko můžu soudit, zda se zachovala dobře, či ne. U nás jsem ráda, že se situce s naším hafíkem relativně vyřešila a pro něho dobře dopadla, protože i moje děti vidí, že někdy život přináší překážky, které se hned nevyřeší, ale když člověk něčeho chce opravdu dosáhnout a snaží se, že posun dopředu se nakonec povede. I z tohohle hlediska, je náš pes pro mě přísunem. Klára
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.13 00:50
@klafina123 … 
takových lidí jako ty víc…pomalu každej jinej by ho vrátil do útulku, tleskám ti že si to nevzdala a poskytla pejskovi lásku a domov 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.13 08:14
To je od vás moc krásné a chválihodné, ale zakladatelka má teprve lezoucí miminko a problematického psa.
@klafina123 píše:
Taky máme psa z útulku. Vždycky jsem měla psa, který se k nám dostal skoro náhodou. Poprvé štěně z popelnice. Když jí našli, neměla ještě ani zuby, byla tak maličká…i veterinář říkal, že nejspíš nepřežije. Přežila. V roce se u ní projevila epilepsie, ve 3 letech akutní zánět slinivky, pak diabetes, chron. zánět slinivky, štítná žláza a nakonec jí začalo selhávat tělíčko celkově-přestala trávit tuky. V 5ti letech jsem jí musela nechala uspat, jinak by umřela hlady. Další pesanda..měla být utracená, protože si její páníci pořídili miminko.Do útulku jí dát nechtěli. Měli jsme známého veterináře a tak šla k nám. S dvěmi operacemi(operace nádůrků-12-na mléčných žlázách potrhání celého zadku od pitbula-a to byl pes, co šel po feně) zemřela ve 12 ti letech ve spánku. Další byl zapomenutý pes v bytě po jednom starém majiteli…toho jsme měli doma 1/2 roku..sehnala jsem mu bydlení u jednoho veterináře(na inzerát).nemohla jsem si ho nechat, měla jsem doma už 2 fenky a bydleli jsme v malém bytě. Pak se delší dobu nic nedělo..Se synem jsme hledali přes net v útulcích voříška s hendikepem nebo nějakého, co tam byl dlouho. Nepotřebujeme čistokrevňáka, na výstavy není čas. vybrali jsme si v jiném městě a já pak pro něj jela. Byl to nejpíš vesnický tulák, kterého někdo našel na vlakovém nádraží. Byl zraněný a dost krvácel z nožky. Paní ho odvezla do útulku, kde mu amputovali 2 prsty. Neohřál se tam ani 14 dní a jel k nám. Měl mít sice karanténu na doléčení, ale jsem zdravotník a tak jsem podepsala nějaké papíry, že jsem byla se vším seznámená a že ho doléčím s naším veterinářem doma. Vzala jsem si před tím na hafíka v práci 14 dovolenou a syna poslala s babičkou na chatu.„Vesnický tuláček“ byl 2 dny hodně vystrašený. Plazil se při venčení po zemi se staženým ocáskem. Pak mu otrnulo a štěkal na všecno, co se hnulo-fena, pes, někteří lidé-. Nebudu to protahovat…nechtěl být doma sám-vyl, štěkal, čůral a kadil v bytě kde se dalo, ničil-je slabé slovo-,devastoval byt takovým stylem, že jsem si říkala…„no co já budu dělat“…a to jsem si šla třeba jen něco koupit…a pak, to byl asi 6 den, vrchol všeho…odskočila jsem si do krámu, za čtvrt hod.jsem se vrátila. On rozdrbal koberec, jak škrábal, tak za dveřmi z něj udělal vlnu, na tu shodil ratanovou skříňku, kde to šlo, okousal dveře, po celém obvodu veří to počůral, pokadil, překousl telefon od pevné linky, poblil naše postele a přítel v ní měl i hov..o. Já přišla domů a kvůli té vlně na koberci jsem se nemohla dostat do pokoje, kde za dveřmi pištěl radostí náš nový zdeptaný pes a k tomu, když jsem konečně otevřela, jsem ještě ho hovňajs těma dveřma rozmázla. 2,5 hod.jsem dávala byt do pořádku a pak se šlo ven. Jenže jsem na druhé staně chodníku viděla kamarádku a mávla jsem na ní. Pes mi skočil po ruce a kousl mě mě…okřikla jsem ho.Po návratu domů, jsem sedla k počítači a hledala v našem městě cvičáky na převýchovu psů. Měla jsem týden na to, než se mi měl vrátit syn a já s naším novým psem musela něco udělat a nechtěla jsem ho dát pryč. Já se totiž nerada vzdávám. Nejsem ni kynolog, ani žádný jiný odborník na psy, rukama mi prošli psi, co za sebou třeba neměli úplně ideální život, ale tnhle náš poslední pes, je určitě největší ořech a ted nemyslím rasu. Jenže to jsem právě já. Představím si, že když ho vrátím, tak co s ním bude? Co když ho jiný páník bude bít? Co když ho bude týrat? Co když na vždy zůstane v útulku? Byla jsem jedinná se synem(tou dobou mu bylo 8 let),co jsme věřili, že se to musí zlomit..třeba za nějaký čas, ale musí. Kde kdo mi radil, ať ho vrátim a pořídíme si štěně..Nebudu říkat, že převýchova šla lehce. Cvičák mu hodně dal, přestal vyjíždět na feny a lidi, naučil se chodit u nohy a základní povely. Denně jsem s ním min.1× denně chodila kousek od domu na louku trénovat poslušnost( k noze, k noze, sedni, otoč, sedni, jdeme, sedni, čekáš, ke mně…).Taky chodím do práce a nejsem žádný mladý fracek, kolikrát se lidé zastavovali naproti na chodníku a sledovali, co tam dělám. Jenomže..já tam kvůli těm lidem nebyla. Každý večer jsem slýchávala syna, jak mu špital do ucha..„neboj, maminka Tě nedá jsi náš, ale už se začni snažit).Bylo to úsměvné a dojemné zároveň. Ted po skoro 3 letech musím říct, že nejhorší bylo, ho naučit být doma sám. Jen krok od pelíšku s povelem "zůstaň!“ jsem s ním trénovala 4,5 hod,,,pak jsem přidala další krok a pořád se odměňovalo a chválilo. Byl hodně vychtlý, tak masíčko jako odměna, mohlo být. Když jsem se dostala před barák, byla to skoro výhra. Jenže, on poznal, kdy jdu ven a kdy jen jako…podle toho s čím jdu-batoh a džíny…dodnes pozná-jdu se smetím v domácích kalhotech…-jen zvedne hlavu..,beru si džíny, už je nastartovaný u dveří, ví, že když jdu na dýl, jde se s ním před tím ven…Na nácvik, jak dlouho vydrží doma sám, jsem si koupila chůvičky a chodívala čekat za druhý blok baráku. Jednou jsem piběhla dřív, než začal štěkat-dostal odměnu, pak jsem přišla, když štěkal-odměna se nekonala a ještě bylo -fuj, co to je?! A ted?ˇJe s námi pořád, doma vydrží-spí-,cizí psy nemusí, když venčím já, čučí na mě a nemukne, když venčí přítel, štěká na ně, u nás ho venčíme na vodítku, občas s ním jedem do přírody, kde se proběhne, neuteče, ale musím hlídat okolí, aby nešel pes, děti má rád, ale děti jsou vychovávány tak, že i když hafíka milujeme, je to pořád zvíře a proto se po něm neválíme a nemačkáme ho, aby ho to nebolelo a nekousl nás. Děti to respektují. Do misky si sáhnout dá (dříve nedal),i od dětí, ale nikdo z nich to nedělá. Zato když se náhodou někdy zlobím na děti/dítě, že něco, náš hafík si vleze mezi mě a „zlobivce“ a chrání ho. Velikostně je asi jako dalmatin, má hodně z teriéra..vypadá jak menší vlkodav. A závěrem bych jen řekla…nikdy jsem netvrdila a netvrdím, že pokud bych měla doma psa, který by mi útočil na děti, že bych jednala tak, jak jsem jednala. U nás šlo nejspíš u jiný druh převýchovy a ujasnění si..kdo je tady pánem… Situaci maminky, která dávala svůj dotaz neznám a jejího psa také ne, takže těžko můžu soudit, zda se zachovala dobře, či ne. U nás jsem ráda, že se situce s naším hafíkem relativně vyřešila a pro něho dobře dopadla, protože i moje děti vidí, že někdy život přináší překážky, které se hned nevyřeší, ale když člověk něčeho chce opravdu dosáhnout a snaží se, že posun dopředu se nakonec povede. I z tohohle hlediska, je náš pes pro mě přísunem. Klára
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.13 08:22
@Terulisekk Jsem ráda, že ta hádka u Vašeho tématu měla smysl 
Snad i zakladatelka najde lepší domov pro psa než útulek
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.13 08:27
@Anonymní píše:
Ale já si jí nevzala, protože jsem chtěla psa! Mě akorát chvíli předtím umřel stářím můj pejsek a já už žádnýho nechtěla. Jen mě jí prostě bylo líto, že jí chtěj uspat, vždyť ona byla v podstatě štěně.
Bez jakýkoliv snahy??? Ne, nebudu se rozčilovat. Dám si panáka a na tuhle diskuzi fakt kašlu.
Až budu chtít příště řešit psa, tak jí asi rovnou rovnou uvážu někde v lese jako to dělají ostatní
Asi to bude lepší než dostat sežrat tříletou péči o psa stylem, že já jí vlastně pomalu týrám.
Tři roky se o ní starám, beru jí všude sebou, spadla jsem ze začátku šíleně s prací i s penězma (do kanceláře mi psa fakt nepovolili), nechodila jsem s klukem na plavání miminek, zaplatila jsem tisíce za hlídaní psa psímu hotelu (když jsem chtěla vzít kluka prvně na dovču nebo někam na výlet kam prostě pes nemůže), beru klukovi dětství (na hřiště ani poblíž pes nesmí, v okolí pouze vedenej na vodítku), připravuju se o peníze a ještě mi bude na dítě vyjíždět?
Ten pes mě stál tři roky života, nervy, cvičák a chovatelé taky nebyli zadarmo a to dojíždění za nima už vůbec ne. tisíce za hlídání, tisíce za kastraci, tisíce za všechny vitamíny a kraviny aby nebyla opelichanej zablešenec ale krásnej pes. Krmila jsem jí zásadně jen kanadou aby trochu nabrala, protože má problém i s váhou…
Že já se na to nevy*rala. Takovejch peněz, takovýho času a teď je ze mě vlastně tyran.
Kašli na to, tady už můžeš napsat cokoliv a stejně tě budou prudit.Jen proto, že když už se do tebe pustily, tak nemůžou najednou obrátit a říct, že jsi tedy udělala pro psa dost.To jim ego nedovolí 
.Snad si tedy psa vezme ta příbuzná na zahradu.Zkus jí navrhnout, že jí necháš udělat kotec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.13 14:24
@baldurka - kouknu na tu psí antokoncepci kolik stojí a jak se dává:)
Když jí dám antiko tak nemusím hlídat:)..
děkuju
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.13 15:22
@Terulisekk …nemáš vůbec zač jen bych se vybodla i na tu antikoncepci, zbytečně budeš do ní cpát chemii. Vůbec se toho neboj, že bys jí neohlídala…jak říkám 2× do roka 20 dní, z toho kritických pouze 5, to fakt není náročný. Tak ať vám to spolu pěkně klape
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.13 18:43
@baldurka - je pravda, že ohlídat se to nějak určo dá:D zkusíme:).. hárat má začít někdy v dubnu, tak to budu mít zas na půl roku odbyto:D
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.13 20:31
@simona.00123 píše:
Já taky zakladatelku ale vůbec neodsuzuju a jak jsem psala, je možné, že i když s naším útulkáčem problém byl, že nemůžu hodnotit psa nikoho jiného. Jednou jsem četla takové hezké motto..„neodsuzujete mě za rozhodnutí, která dělám, protože vy můj život nežijete“.. Takže pokud zakladatelka dál bude číst tuto diskuzi a přečte si to, tak jí tímto zdravím. Je od ní zas hezké, že pejsana chtěla alespoň takto udat a né, že po nezdařených udáních ho nenechala někde v lese.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.13 10:17
Zakladatelko, jak jsem Ti psala zkus malé soukromé útulky. Můžeš mi i napsat
SZ, nějaáké kontakty mám.
Trošku mě ale mate, že 3 roky jste fungovaly normálně a nyní to nejde.To má asi nějáký důvod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.13 12:45
@jannina1 On tři roky nefungoval, ale zakladatelka měla možnost mu vyhovět, aby nebyl sám. Ted napadá lezoucí dítě a zakladatelka potřebuje, aby ten pes byl doma sám. Jenže on to neumí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.13 06:48
@Andýsek92 píše:…babča s dědou si vzali z útulku čtyřletýho ovčáka fenu, kterou předtim už lidi TŘIKRÁT! vrátili zpátky do útulku právě kvůli tomu, že když byla doma sama tak dělala bordel a ničila věci…
Protože je to psychicky narušený pes, který má strach, že ho jeho pán opustí (proto nechce být doma sám) a ted se mu ten jeho strach vyplní. Jeho psychiku to naruší ještě víc.
Už jí mají pět let a pes je nejšťastnější na světě…
Tak bych z toho nedělala drama…útulek je pro psa šance na lepší život…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.13 07:19
@baldurka
a s tebou zásadně nesouhlasím…nikdy nikdo nemůže vědět co se někomu jinýmu honí v hlavě (ať už je to pes nebo člověk…), a rozebírat psychologicky psa, že jeho chování musí mít určitě nějaký důvod..podle mě nesmysl…může a taky nemusí…
Prostě jsou psi, kteří nemají rádi děti a to bez špatné minulosti s nima…
třeba mají rádi jen svůj klid a dítě je ruší a obtěžuje svojí živostí, rámusem…
A podle mě je třeba zase chyba nutit takovýho psa, aby si zvyknul na něco co ho evidentně takhle „sere“…
A je lepší mu dát domov, kde bude mít klídek a pohodičku bez těch dětí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.13 08:09
@Tuco …souhlasit se mnou nemusíš, pro mě je tohle téma už uzavřený, ale díky za názor. A ano, radši než fláknout psa někam do útulku nebo pryč jen proto, že něco neumí nebo nechápe, to si sním dám tu práci nebo jak ty říkáš „budu ho nutit si zvyknout“/fakt dost divná fráze/. Ono je lehký se psa zbavit jen pro, že něco neumí. Ale tohle je pro mě fakt už uzavřený…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.13 08:14
@Tuco větší blbost jsem teda nečetla. Tak jak si ho uděláš takového ho máš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
