Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Urcite ji to doprej, zrejme prochazi neprijemnou zarlici fazi po narozeni miminka (i kdyz to treba na venek nevypada) a tvou pritomnost potrebuje, aby se utvrdila ve sve rodinne pozici a ujistila se, ze ji stale milujes a jsi tu pro ni. Drasticke metody a zmeny jako vyrvavani rozhodne nepatri do doby velkych zmen v rodine!
Osobne doporucuji uspavani pri kojeni (pokud kojis).Proste mimco k prsu, sednout si do pokoje ke starsi a povidat si s ni, cist, byt u ni.Zase se to srovna, neboj!
Aky si myslím, že teď na to není vhodná doba. Měla jsem ji to naučit před narozením malého.
Už usínala sama, ale pak měla náročné období (ve školce) a začal jsem ji zas uspávat.
Uspávat s kojením nějakou dobu šlo, ale teď bejvá mimi občas večer ubreceny neb prdí. ![]()
@Anonymní píše:
Aky si myslím, že teď na to není vhodná doba. Měla jsem ji to naučit před narozením malého.Už usínala sama, ale pak měla náročné období (ve školce) a začal jsem ji zas uspávat.Uspávat s kojením nějakou dobu šlo, ale teď bejvá mimi občas večer ubreceny neb prdí.
porid sina malé nositko nebo šátek, krásně se vyprdka, ty ho nebudeš muset mít na rukou a budeš mit volné ruce pro starší. Vysvetluj a buď sní, a uspavej když to potřebuje. Je to veliká změna, potřebuje tě, tak ať jí uspává muž, my si to takhle taky loni rozdělili a bylo vše v pořádku.
Mam ctyrleteho a resim neco podobneho, ale ja k tomu nemam to mimino, nastesti…syn je druhorozeny, starsi syn (o necele dva roky starsi je zvykli usinat sam), mladoch jako mimino taky usinal pekne sam, ale po tom co zacal chodit do skolky vyzaduje moji pritomnost u usinani (trva to uz dva roky)
jak pises pokud, jsem na patre, pustim mluvenou pohadku a jdu treba do sprchy usne sam, ale je schopny na me i hodinu cekat(pokud spi ve skolce a neni tak unaveny)… je pravda, ze od mimina se v noci budi, od prechodu do velke postele za mnou vzdy v noci prijde (vetsinou maximalne kolem pulnoci je u me) ale lehne a spi vetsinou to uz ani nepostrehnu… me osobne vadi jen to uspavani, vyrvat ho kvuli starsimu nechci, v noci v posteli mi nevadi, ale priteli ano…no doufam ze z toho postupne vyroste
Hodinové uspávání bych nedala. Zkusila bych se sní domluvit, že se na ní budu chodit pravidelně koukat. Klidně po pěti minutách. Nebo jí přesunout do pokojíčku a s miminkem být v ložnici. Oboje dveře otevřené, aby viděla světlo. Kdyby chtěla přijít tak nezakazovat, ale upozornit, že miminko jí může pláčem budit.
My teď trénujeme samouspavaní ještě než se mimino narodí. Ale v pokoji není sama, má tam starší sestru. A vyřváním se uspává i v mojí přítomnosti.
Jako upřímně, usinat sama kdesi v patře by mohlo byt traumaticke i pro mnohem starší dítě. Nase pětiletá usina sama v pokojicku, ale otevřene dvere, sviti se na chodbe a slysi „sum“ z obýváku. Starsi sourozenci chodi spát pozdeji.
Meli byste to přehodnotit a manzel by se mel probrat a jit si s ni chvili lehnout.
Pokud usina hodinu, je možné, ze chodi spát příliš brzy.
Souhlas s holkama. Jednoznačně vidím vliv miminka. Holt si potřebuje dokázat, že jsi tu „pro ni“. Pokusila bych se nějak vystřídat s mužem, a případně urychlit usínání. Nemohla by třeba usínat s vámi v přízemí - že byste ji pak přenesli?
Po takhle malém dítěti bych nevyžadovala, aby usínalo samo v patře. Takže bych klidně uspávala, pobývala na daném patře, aby se nebála. Ale snažila bych se zkrátit čas usínání, aby to netrvalo hodinu. Takže třeba začít dávat spát o něco později. A do uspávání bych se snažila zapojit partnera.
Rozhodně bych ji nenechala vyřvat a rvát něco přes sílu a slzy. To jsou pak zbytečný traumata. Chápu, že je to složité, když máte ještě mimi. Já mám s mým pětiletým podobné problémy, ale nemám k tomu to miminko. Nevím, co bych dělala, kdyby ano. My jsme totiž už přes všechny procesy, kterými to u nás prošlo, dopadli tak, že spíme všichni tři v manželské posteli. Mladej je na vrcholu blaha. My s manželem už tak moc ne, ale je sranda, že kluk je teď na týden u babičky a nám v tý posteli tááák chybí
Každý večer chodíme spát všichni tři najednou. Povídáme si před spaním. Prcek úplně chrochtá blahem, objímá nás, hladí, říká jak nás oba miluje. Zbožňuju to. Za pár let to bude pryč, takže teď nabírám plnými doušky, co to jde.
Zkus ji pustit CD s pohádkou. Když kluci nechtějí usinat, tak jim slibim, ze jim „sovicka“ přinese nějaký bonbonek.oni ví, ze sovicka jsem já, ale přesto se tesi ![]()
Ač jsem u staršího dítěte v jeho 6 měsících aplikovala „vyřvávací“ metodu kvůli extrémě špatnému spaní a buzení se v noci, tak v tomto případě bych také vyřvání nedoporučovala. Fakt to bude reakce na příchod miminka. A připrav se, že další vlna žárlení přijde v okamžiku, kdy se mladší sourozenec začne pohybovat po prostoru a brát hračky staršímu… Nezbývá nic jiného než zapojit manžela a o děti se podělit. I moje skoro 11 letá dcera se při uložení do postele ujišťuje, že jsem vedle a nikam nejdu
a to máme jenom byt.
Z jejího pohledu je naprosto pochopitelné, že nechce někde v patře zůstat sama, když všichni ostatní jsou dole, i s miminkem. Zkus se do ni vcítit, jak odstrčeně si v tu chvíli připadá. Zkusila bych to prostě celé změnit. Buď aby usínala dole s vámi a nebo se vy přestěhujete nahoru (jestli je tam možnost prostě někde být), necháte otevřené dveře do ložnice, aby se cítila být u vás blízko. Věnuj ji třeba domluvenou půl hodinu večer, pořiď ji nějaké malé noční světýlko, které si k sobě může vzít (nebo jsou i plyšáci se svítícím bříškem) a domluv se s ní, že se na ni budeš chodit pravidelně koukat (a dodržuj to). Vyřvání je dobré akorát tak proto, aby nenáviděla svého mladšího sourozence, protože si to dá do logické souvislosti (narodil se a o mě už nikdo nestojí)
Synovi je šest a také nechce usínat sám, čekám na dobu, až to bude zvládat sám.
Mám pětiletou holčičku, která nechce usínat sama. Zajímali by mě vaše názory. Mělo by to pětileté dítě zvládnout? Osobně si myslím, že
ano, ale musím se přiznat, že mám z dcery pocit, že teď na to není připravená.
Měla různá období. Jako mimi spala se mnou v posteli, batole usínala sama ve své postýlce v naší ložnici, pak bylo období, kdy jsem musela být u ní dokud neusne, pak zas usínala sama po přečtení pohádky.
Postel má v naší ložnici, protože když spala ve svém pokojíčku, budila se v pět ráno. Ložnice je v patře. Je schopná usnout (po pohádce) sama, když jsem na patře (např. v koupelně) a slibim jí, že se na ni přijdu podívat až se umeju. Pokud do té doby neusne, vyžaduje mnou přítomnost, nechce být sama. Jenže usíná tak půl hodiny až hodinu (i s pohádkovou). Máme 1,5mesicni mimi a tak je dost náročné uspávat mimi i pětiletou.
Já bych to teď ještě nehrotila, ale manžel má jiný názor a chce ji nechat vyřvat.