Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj holky.
Asi mi praskne hlava. Mam dve deti a momentalne jsou v obdobi, kdy se milionkrat za den hadaji, postrkuji, jeci, bonzuji, placaji, pisti… A ja vysvetluju, urovnavam, resim, hledam pravdu, kricim a pak zase vysvetluju, resim…je to nekoncici kolotoc, hlava mi tresti a ruka svedi
nejhorsi jsou ty blikance. hezky si hraji, smich a pak blik a nastane peklo.
S manzelem se na vychove doplnujeme, mame stejne nazory. Ale tady jsem narazila. On zastava nazor, ze pokud netece krev, tak at se dohaduji. Na jednu stranu souhlas, na druhou stranu jsem uz vecnym dotahovanim vycerpana a vim, ze kdyz zasahnu, tak je jeceni vyreseno relativne rychle.
A tak se ptam, Vas zkusenejsich, jak to zvladnout bez ujmy na dusevnim zdravi vsech ucastniku? Piskat/nepiskat? Serezat/ dat si dvojku a koukat se na boj? A skonci to drive, nez se potomci odstehuji? ![]()
Vědí spolehlivě jak získat vaší pozornost a tak to dělají. Co jste je naučila, to dovedli k dokonalosti.
A zároveň je hezky udržujete v závislosti na sobě, nedopřáváte jim samostatnost a znemožňujete jim naučit se základní komunikační dovednosti - totiž vyřešit si konflitk s někým, kdo je na stejné úrovni, aniž by musel hledat nějakou autoritu.
Domlute se s nima, že už jsou velcí a budou si to řešit sami a pozornost jim věnujete nějakým způsobem, který je vám příjemný. A pokud zase přijdou žalovat či podobné věci, tak je zcela regulérně zpražte, že tohle jste si nedomluvili a že tedy ne - v tomto případě si potřebují vypěstovat negativní zkušenost s tím, že už prostě nedostanou to na co byli zvyklí. Plus je prostě pošlete pryč, že je nechcete ani vidět ani slyšet, dokud se hádají.
Staré dobré říkánky o žalobníček žaluje a podobné věci jsou ideální.
Mimochodem - když si vzpomenete na svoje dětství - nebyly ty nejlepší zážitky z okamžiků kdy nad vámi dospělí neměli neustálý dohled, kdy matky opravdu nebyly stíhacími
vrtulníky?
http://www.tyden.cz/…_309309.html
https://eduworld.sk/…rovi-rodicia
https://www.respekt.cz/…em-bez-krece
Resit a hledat pravdu jsem uz prestala, jsem v tomhle bliz tvemu manzelovi. Jen kdyz vidim nejaky ocividny naschval nebo provokaci varuju ci vynadam. Kdyz je nejhur, reknu, ze jestli se neshodnou a neprestanou a protoze ja se nemam sanci dozvedet pravdu, tak je potrestam oba. Kdyz je trest neco co by fakt nechteli, tak je klid…no, ale ne na moc dlouho:) Spis se snazim predchazet, kde to jde. Treba hadka zacina, ze jeden kopl druheho na trampoline. Reknu, to se stava, obcas se pri skoku ta noha/ruka neuhlida. Naschval to neudelal, ze??? A ten druhy, rekne, nee, neudelal jsem to naschval…no a toho prvniho to uklidni…ale ne vzdy tohle jde.
@Ou mnoo je pravda, ze si obcas jako stihacka prijdu. Bohuzel, je jim 5 a 2 a tak mam strach nechat je tak nejak svemu osudu
nebo spise na to nemam mervy. Kdyz to vyresim ja, tak je klid velice rychle. Kdyz je necham, tak to trva dlouho. ![]()
@Lenka_Hal ja asi vim, ze ma manzel pravdu, predchazet hadkam se snazim. Ale jak je to xy putka v rade v prubehu hodiny, tak moje odhodlani nevmesovat se bere za sve ![]()
@ejhle ano - udržujete je v závislosti na sobě a znemožňujete jim aby se to naučili sami.
PořiĎte si dobrá sluchátka, která izolují vnější zvuky (třeba Koss to umí i u těch levnějších modelů) a když budete mít zase cukání, tak si pusŤte oblíbenou hudbu a nebo audioknihu.
Mimochodem čím dříve se naučíte dětem dávat samostatnost, tím klidnější bude období, kdy se budou muset začít osamostatňovat čistě z logiky vývoje.
Čím dříve se sami naučí řešit dětinské konflikty, tím spíš je budou umět řešit, až budou závažnější.
Poradit neumim, ale napisu, co si patuju z detstvi. Moji rodice postupovali tak, jak radi @ Ou a ja jsem si z detstvi odnesla intenzivni pocity krivdy. Ma sestra me z meho pohledu sikanovala, muselo byt po jejim, ale ja se nedala, takze vecne hadky. Treba jsem neco vyrabela, ona si chtela hrat, tak mi sebrala to, co jsem potrebovala pro to vyraveni. Nastala hadka, pribehla mama, vynadala obema, vysvetlovani ji nezajimalo, sebrala nam tu vec a bylo. A tak to bylo furt dokola. Vedela jsem, ze spravedlnost nebude, ax budu oznacena za zalobnicka. Celkove to nas vztaj poznamenalo. Mohlo to dopadnout tak, ze to sestra vzda, mohlo to dopadnout i tak, ze se zlomim a budu ji poslouchat, ani jedno se nestalo a zamrzly jsme v tomhle modelu. ![]()
@ejhle a pamatuju si, ze kdyz nas hlidala teta ucitelka, ktera byla zvykla problemy resit, segra si tolik nedovolovala.
Ale chapu, ze je to pruda, furt to resit. ![]()
Neporadím komplexně.. no, asi zlatá střední cesta… nerozhodovat za ně, ale vést je k tomu, aby se domluvili.
Pokud některé modelové situace zažili několikrát, tak je za ně už neřešit, ale připomenout, jak to mají vyřešit - např. ta věc s trampolínou a kopancem - už slyšeli od vás, jak to řešit, tak jim říct - počkám tady u vás než si to mezi sebou urovnáte. Být jim moderátorem.
Ne všemu můžete předejít - to byste byla jak policajtka… není univerzální recept… vydržet a komunikovat, nic jiného…
Když je vhodná situace - hádka o nějakou věc nebo kdo kam půjde první )do auta apod.), tak jim poradím, aby si střihli „kámen, nůžky, papír“ - baví je to a výhru či prohru dobře přijmou, než když se musejí rozhodnout oni nebo já.
Když mají prudící den a zlobí se stále jeden nebo druhý, tak jim řeknu, že např. do oběda si budou hrát každý jinde a jeden za druhým nesmí jít.. postavím to jako hru a ne jako zákaz, příkaz… vlastně je to dohoda… ale někdy funguje, někdy ne…
@Bábrdl u nas to bylo tak, ze ja jsem starsi a proto musim byt chytrejsi a ustupovat mladsimu. Taky jsem to brala jako krivdu. Mozna proto se snazim hledat, kdo je v pravu. Asi to chce najit nejakou zlatou stredni cestu. Anebo vydrzet do zacatku skolky. Pak spolu nebudou cely den a budou si vzacnejsi, snad ![]()
@ejhle 5 a 2.. no, tak malej kámen nůžky papír asineumí.. můžete ale dělat za něho s ním
Jinak bych byla opatrná na řeči typu - jsi starší, měl bys mít rozum apod, aby si starší nemyslel, že je za všechno vinen… a že má přebírat zodpovědnost za konflikty.. to potom malého nebude mít rád a bude konfliktů přibývat.
@ejhle píše:školka je dobrá volba
@Bábrdl u nas to bylo tak, ze ja jsem starsi a proto musim byt chytrejsi a ustupovat mladsimu. Taky jsem to brala jako krivdu. Mozna proto se snazim hledat, kdo je v pravu. Asi to chce najit nejakou zlatou stredni cestu. Anebo vydrzet do zacatku skolky. Pak spolu nebudou cely den a budou si vzacnejsi, snad
Nyní jim je sedm a čtyři - starší jde do školy, tak se už také těším, že se oddělí ![]()
@3HE u nas to vychazi tak, ze mladsi pujde do skolky a starsi do skoly…uf ![]()
@Bábrdl píše:
Poradit neumim, ale napisu, co si patuju z detstvi. Moji rodice postupovali tak, jak radi @ Ou a ja jsem si z detstvi odnesla intenzivni pocity krivdy. Ma sestra me z meho pohledu sikanovala, muselo byt po jejim, ale ja se nedala, takze vecne hadky. Treba jsem neco vyrabela, ona si chtela hrat, tak mi sebrala to, co jsem potrebovala pro to vyraveni. Nastala hadka, pribehla mama, vynadala obema, vysvetlovani ji nezajimalo, sebrala nam tu vec a bylo. A tak to bylo furt dokola. Vedela jsem, ze spravedlnost nebude, ax budu oznacena za zalobnicka. Celkove to nas vztaj poznamenalo. Mohlo to dopadnout tak, ze to sestra vzda, mohlo to dopadnout i tak, ze se zlomim a budu ji poslouchat, ani jedno se nestalo a zamrzly jsme v tomhle modelu.
přesně řečeno ![]()
@Ou staré dobré posmívací říkanky jsou ideální? to snad ne.. ![]()
Žalování je vlastně volání o pomoc, protože si nedokážu vyřešit problém sám… nebo některé děti ho používají jako způsob ventilace nepříjemných pocitů a zážitků. Potřebují to ze sebe dostat a neumí jinak…
Podle toho je pak učit to řešit jinak… nebo se mu můžu vysmát ![]()
@Ou ale souhlasím s vámi, že matka by neměla nechat děti být na ní závislé v rozhodování hádek. Děti se musí naučit to rozřešit samy.. ale někdo je to musí „naučit“…