Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj,
asi se jen potřebuji vypsat
.
Schytala jsem na FB solidní čočku zato, že jsem napsala, jestli by nepomohlo diteti naplacat. (Maminka si stěžovala, že její dítě se v ordinaci vztekalo, kricelo, že byla z toho zoufalá a bylo jí z toho smutno).
Já nejsem jedna z těch, co by své dítko * bila * (jak mě osocili na FB), jen někdy nastaly chvíle, kdy až neplacani na zadek zabralo, když nepomohly domluvy atd. Dítě má být milovano a respektováno, ale dovolovat radši vše, aby se náhodou nevztekaly?
To už se dnes deti nevychovavaji? Podle mě není vhodné nechat si dítě poroucet, dělat si co chce, vždyť se musí nastavit hranice.
Když jsem napsala poslední komentar s dotazem: Vy jste své dítě nikdy neplacli?
Odpověď jsem nedostala.
Pak člověk vidí na hřišti deti, které nemají žádné vychování a jsou zle.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Vychovávat se dá i bez bití. Nastavit hranice se dá i bez bití, stačí důslednost. Znám již dospělé lidi, kteří nikdy v životě neschytali od svých rodičů ránu. Jsou to úspěšní a šťastní lidé. Respekt k rodičům mají obrovský, úctu zrovna tak.
No a to naplácání jak vyřeší tu situaci?? Nebo myslíš že tomu dítěti způsobíš fyzickou bolest a ono se najednou zázračně uklidní a bude na slovo poslouchat? ![]()
Ne, dítě je nervní, matka je nervní, dítě se chová jak dítě, matka mu „naplácá“, dítě bude řvát ještě víc protože ho to navíc ještě bolí, matka odtáhne totálně rozložené dítě které nevnímá situací a rozhodně si z toho nevezme to že má poslouchat
Hranice se mají budovat, to bez debat. Ale ne během krize. Ne během toho když je dítě rozhozené (a to u lékaře je na nervy i „vyspělá“ dospělá osoba, natož dítě). Hranice a respekt se budují dlouhodobě a s důvěrou. Není k tomu potřeba dítě plácat, fakt ne. Dítě nebude „respektovat“ rodiče protože se ho fyzicky bojí. To je úplně jiná forma respektu než je tak kterou všichni chceme. ![]()
Tebe asi placali a tak neumis veci resit jinak. Mozna by ses nad tim mela zamyslet. Kdyz se nekomu nelibi jak se chovas, muze te zmlatit? Ne? Proc? Protoze ses dospela? To se ale muzes branit. Dite se nemuze branit a navic se uci zvladat ruzne situace. Ty jej nejen nerespektujes jako cloveka s lidskymi pravy, tedy ze nikdi druhy te nesmi mlatit, ani tobe blizky, ale jeste ho neucis, ze veci se resi jinak nez nasilim. Nejvetsi sigri ve skolach jsou ty co je doma mlatej. A svoji frustraci si pak vybijej na slabsich a neumej nic resit normalne. Stacilo?
@tini
Nemáš pravdu.
Moje dítě dostalo naplacano pořádně jen párkrát a je to velice hodný šikovný kluk. Naopak největší si sigri ve skole jsou harantici, co mají vše a rodiče se jim bojí něco vytknout. Tudíž si pleteš pojmy s dojmy - bití vs. dat na zadek.
Např. 5× bylo vysvětlování- věděl malej, že nemá utíkat do silnice, stale to pokoušel. No a jednou už dostal na zadek a od té doby klid.
Jakoze mela diteti dat na zadek v ordinaci u lekare? Dite se asi nudilo nebo mu nebylo dobre, to bych mu radsi vzala tablet, ne mu davat na zadek. Takove situaci ma predejit, zabavit ho, ne mu pak davat na zadek. A mam dite s adhd tak moc dobre vim, jake to je mit znudene nebo vztekajici se dite na verejnosti.
Jaký je rozdíl mezi plácáním a bitím a dát na zadek? A když udělá dospělý něco, co už se ti nelíbí, taky mu naplácáš? Třeba muž vlastně taky může občas ženu plácnout, když ho štve, ne? Je to přece výchovné a nastavuje to hranice, ne?
![]()
To, že nějaké bití/plácání/dávání na zadek nemá vůbec žádný efekt, ale naopak učí dítě, že bít někoho je normální, snad je už všeobecně známo…
Takže ano, jsi úplně mimo, a ne, svoje dítě neplácám ani nijak fyzicky netrestám…
@terka-com píše: Více
Jak si plete pojmy? Jaký je rozdíl mezi bitím a dát na zadek? Asi ten, že líp se rodiči říká „jednou už dostal na zadek“ než „jednou jsem ho zbila“.
@terka-com víš co, ty jsi si tou otázkou (jestli by nepomohlo diteti naplacat) vladtně naběhla na tu reakci u druhých a přesně tak si si naběhla znovu s otázkou,, To už se dnes deti nevychovavaji?,, určitě plácnutí na zadek nemá s vychováním nic. Přijde jinyá situace a bude se opakovat stejný scénář a matka bude zase v háji nebo bude dítě furt napomínat a vyhrožovat a zase dostane na zadek a furt dokola.
Můj syn taky dostal někdy na zadek, ale jak to beru zpětně šlo by to určitě řešit jinak.
@terka-com píše: Více
No, tvuj kluk ma tu smulu, ze má úplně blbou matku, no doufejme, že toho po tobě moc nepodedil
Já děti neplácám, jsem starší matka. Jsem na sebe dost pyšná, že to dávám bez toho. A to nejsem v žádným ZENU, stává se mi, že se strašně naštvu a byla bych toho schopná. Ale naučila jsem se stopnout. Sousetřit se na sebe, a až sem v klidu, zvládnu děti. To znamená, že je klidně nechám projevit než se vyklidním sama (2-3 minutky).
Pak postuju systematicky v domluvě, uznání pocitů slovně, obejmutí, poskytnutí nějaké podpory. Paradoxně na veřejnosti mi to jde skvěle, miluju u toho publikum a chci se o to víc předvést, jak to zvládám, ani nevím proč. Některým ta pozornost lidí vadí, tak třeba odcházejí, ale vše se dá řešit v klidu.
Asi tě plácali málo, když potřebuješ cizí děti plácat…říká ti něco dialog, diskuze, vyjednávání…s dětmi se dá domluvit a nikde se mi nevztekají, ale někdy emoce neovládnout a to je rozdíl…něco chtěly udělat samy, rychleji, být první…nechtěly pomoct od nás…
@terka-com píše: Více
co si máme představit pod pojmem „pořádně naplácáno“ „jen párkrát“? jako že jsi ho plácla vícekrát než jednou a ještě větší silou? a to vícekrát?
ale máš pocit, že ty děti „nebiješ“ ![]()
Půjdu proti proudu. Jedna dobre míněna na zadek ještě nikdy nikomu neublížila, ale naopak ve vyhrocenych situacích pomohla. Mluvím o situacích typu “ dítě malém v silnici “, nebo když doma vysvetlujete po několikáté, říkáte, ze to dítě nemá dělat, ale za minutu to i přes upozornění udělá znovu, a k tomu se směje - tam se nikdo nemůže plácnutí přes zadek divit.
Tuto moderní americkou výchovu zakladatelko také nechápu, přesně jak píšeš, pak to s dětmi vypada tak, jak to vypada.
Hlavně ze volna výchova ….
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat