Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Plánovaná interupce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Reakce:
Velikost písma:
29.5.16 18:58
Přemýšlej, co by bylo nejlepší pro to dítě. Mělo by se dobře? Měli byste dost peněz na podporu všech vašich dětí? Až budou chodit do školy, na kroužky. Budou mít svůj pokojíček?
Jak se budeš mít ty? Budeš to zvládat, starat se sama o tři malé děti?
Jestli se rozhodneš pro potrat zkus si zajít za nějakým terapeutem. Potrat je psychicky hodně náročná záležitost a pro normální fungování bude lepší si o tom s někým promluvit.
sunshinegirl
29.5.16 19:02
Na potrat bych nešla, a vybavila bych horní patro. na schody zábrany, a nahoru nábytek, a hračky třeba, uděala bych tam třeba ložnici a pokojík, pak byste spali všichni nahoře, a na dveřích zábrana…a dole obývák. protože jako do 16m se v 5 fakt nevejdete…ale máte možnost být na 76 metrech, tak je využijte…škoda kvůli tomu dát miminko pryč. 3 děti jsou fajn 
29.5.16 19:02
Takze duvod k potratu je laxni partner, nedostatecna antikoncepce, neuceni sobestacnosti starsiho ditete, jina preference financni investice, prilisny prisun jidla. Tak bez na potrat a kdyby nahodou se ozvalo svedomi, umlc ho..co mas rada..treba novymi botami. Nebo koblihou.
29.5.16 19:06
@KiwiT píše:
Přemýšlej, co by bylo nejlepší pro to dítě. Mělo by se dobře? Měli byste dost peněz na podporu všech vašich dětí? Až budou chodit do školy, na kroužky. Budou mít svůj pokojíček?Jak se budeš mít ty? Budeš to zvládat, starat se sama o tři malé děti?
Jestli se rozhodneš pro potrat zkus si zajít za nějakým terapeutem. Potrat je psychicky hodně náročná záležitost a pro normální fungování bude lepší si o tom s někým promluvit.
Zajímalo by mě, jestli si tyhle otázky kladli i lidé před sto lety. Hlavně tedy tu, jestli bude mít dítě svůj pokojíček. Podle mě nezáleží ani tolik na tom, jak na tom materiálně lidé jsou. Když mají skvělé rodiče a sourozence, mohou prozit úžasné dětství a možná právě díky „nedostatku“ si budou věcí vážit. Štěstí netkvi v tom, jestli budete žít ve dvou místnostech nebo v deseti.
29.5.16 19:09
@zuzouš píše:
Takze duvod k potratu je laxni partner, nedostatecna antikoncepce, neuceni sobestacnosti starsiho ditete, jina preference financni investice, prilisny prisun jidla. Tak bez na potrat a kdyby nahodou se ozvalo svedomi, umlc ho..co mas rada..treba novymi botami. Nebo koblihou.
bohužel máš pravdu.
Poison Eve
29.5.16 19:17
Ahoj, já bych se řídila tím, jak to vypadá do budoucna - jestli má partner stabilní práci a ty jestli bys po mateřské taky něco sehnala, aby bylo na uživení vás všech a provoz domu. V případě, že je to v pohodě, bych se zaměřila na to, co psala @slavuska1 - předělala bych konečně to horní patro, teď je k tomu dost dobrý důvod - bude léto, na rekonstrukci ideál. A ty jsi na počátku těhotenství, času je dost. Lítání kolem mimina třeba donutí i starší děti začít se trochu posouvat ve vývoji, to bych neměla strach. Myslím si, že by sis potrat vyčítala i kvůli těm dvěma samovolným, co tě potkaly.
Hlavně si, prosím, nedělej hlavu z jedovatých komentářů. Vem si z diskuze jen to co potřebuješ a nenech si ublížit. 
Edit = překlepy
29.5.16 19:28
@Poison Eve píše:
@zuzouš Po vikendu uz toho ma clovek proste v nedeli dost, ze?
Vikend byl z tech povedenych, dekuju za optani. Spis se ucim nedelat si hlavu z toho, co si o mne ostatni pomysli. Takze z toho nekdy vyleze presprilisna uprimnost a je to docela fajn.
29.5.16 19:29
Neporadím… vím, že je to hrozně těžké rozhodnutí. Byla jsem v úplně stejné situaci. Nakonec se to samo „vyřešilo“. Potratila jsem na úplném začátku. Prostě to tak mělo být. Může se stát cokoliv.
29.5.16 19:35
@sediza píše:
Zajímalo by mě, jestli si tyhle otázky kladli i lidé před sto lety. Hlavně tedy tu, jestli bude mít dítě svůj pokojíček. Podle mě nezáleží ani tolik na tom, jak na tom materiálně lidé jsou. Když mají skvělé rodiče a sourozence, mohou prozit úžasné dětství a možná právě díky „nedostatku“ si budou věcí vážit. Štěstí netkvi v tom, jestli budete žít ve dvou místnostech nebo v deseti.
Tak jestli budou děti navždy spát v jedné místnosti s rodiči, tak v tom štěstí jaksi tkví. Každý potřebuje svůj soukromý prostor, jak rodiče, tak děti. Pokud se vrchní patro vybaví a udělá se tam dětský pokoj, tak budiž, ale jinak?
29.5.16 19:37
V kolikátém jsi týdnu? Pokud je to možné, vezmi si čas na rozmyšlenou, napiš si pro a proti.
29.5.16 19:42
Miminko je pro mě dar, takže já bych si ho nechala. A ve vaší situaci, upřímně? Interupce by byla čistě volba pohodlí. Mimčo si nechte, postavte se tomu a využijte to k dodělání patra. Bude se Vám žít o mnoho lépe 
@zuzouš Třebaže netaktní, ale plně souhlasím 
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Hezkou neděli,
zakládám téma, kterým nechci nikomu určitě ublížit. Interupcí jsem si už prošla 3×, pokaždé jsem miminko potratila samovolně a vždy to bylo moc bolestivé, tak vím, jak se cítí ty, co prochází tím samým.
Pak jsem měla dvě děti, krásné a zdravé. Rozdíl 18 měsíců, na začátku vcelku náročné období. Teď je mladšímu 22 měsíců a čekám třetí dítě. Než jsem vůbec věděla, že jsem těhotná, tak se manžel co chvíli rozplýval, jak by chtěl ještě další miminko. Když jsem ho včera volala, že mám na testu slabounkou čárku (den zpoždění MS) tak jeho slova byla: Hmm, co budeme dělat? A šel si dát pivo.
Test mi dneska zesílil, ale skoro celý den si mě nevšímal a obcházel mě. Probrečela jsem noc i dnešní den. Řekl mi, že to sice nechá na mě, jestli si ho necháme, ale že je spíš pro interupci. Já sama vůbec nevím, co mám dělat. Je spousta důvodů, proč ano, proč ji podstoupit. Alespoň dle našeho mínění. Nemějte mi to za zlé a nezlobte se, že tak píšu. Chtěla bych od někoho jiného racionálně slyšet, jestli jsou důvody k tomuto kroku oprávněné.
Máme maličký domek 74m2, maličká kuchyň a maličká koupelna. Vrchní patro zatím neobýváme kvůli strmým schodům (aby děti nespadly) a nevybaveností soc. zařízení a přívodem jakékoliv vody nahoře. Takže jsme natlačení dole v malinké místnosti 16m2. Jiná místnost tady není. Máme v ní manželskou postel, postýlku, postel tříleté, jídelní stůl s přebalovákem, krmící židli a je plno. Další důvod, nikdo mi nevypomůže, budu na vše sama. A taky mám dost velkou nadváhu, tím myslím nad sto kilogramů, takže nevím, zda jsem schopná dítě odnosit a zůstat zdravá (ale tohle bych ještě probrala s doktorkou). Finančně by jsme to zvládli, máme rezervy, které byly teda na něco jiného, ale bylo by. No a náš malý je pořád nesamostatný, sám nic neumí, nedrží si ani flašku s čajem nebo kus jídla v ručičce, je to stále velké mimino.
Kdyby jste tohle řešily, jak by jste se rozhodli? Já nevím, co dělat. Možná na mě působí hormony, ale mě je ho strašně líto dát pryč. Přesto si moc nedokážu představit, jak tady budeme fungovat a jak to sama vše zvládnu. Jak těhotenství, tak první půlrok.