Podruhé těhotná a smíšené pocity

Anonymní
16.7.15 12:44

Podruhé těhotná a smíšené pocity

Ahoj,

jsem mamina dítka 6 let, které mám z předchozího vztahu a nyní jsem podruhé těhotná s novým přítelem, se kterým jsem téměř rok a půl. Vztah ok, rozumíme si, dítko jsme plánovali - mluvili jsme o něm. Rodinná tragédie nás možná trochu víc dostala do situace, kdy si člověk uvědomí, že není proč čekat (já 29, přítel 31). A tak se stalo, že jsme to jednou zkusili s tím, že když to vyjde, budeme vědět přesné datum početí (partnerova slova). A ono to vyšlo. Zjištění, že to tak opravdu je, byl pro mě šok… brečela jsem. Dnes je to víc jak 14 dní, co to vím a pocity mám strašně smíšené… Možná je to tím, že mi začalo být špatně :nevim:
Spíš si ale myslím, že mám strach ze všeho okolo - mám před sebou poslední rok školy, v práci mi přibude nová kolegyně, kterou sotva stihnu zaučit a už se bude muset hledat náhrada za mě…, bojím se reakce ředitelky (je docela pes :roll: ), navíc se bojím, že to neutajím - než jsme šly na prázdniny, dala nám podepsat smlouvu na další rok, respektive nyní už na dobu neurčitou (jsem tam 3 roky), která ale platí od 1. 9. Takže do té doby to asi budu muset tajit…? :nevim: :think: Navíc si bude myslet, že jsem si to tak naplánovala, ale tak to nebylo. 1. 7. jsem podepsala smlouvu a jelikož jsem měla prví den zpoždění a doma ještě jeden test, ze zvědavosti jsem si ho odpoledne udělala. Absolutně jsem dvě čárky nečekala… Druhé dítko jsem chtěla, to ano, už i proto, že prvnímu bylo 6 let a už takhle to bude velký odstup…, že jsem si řekla, že druhé do 30 a tak, ale nyní mám pocit, že nevím, jak to vše dám… Možná hormony :nevim: Příteli to asi ještě ani nedochází, já ho najednou vidím v jiném světle a vše mě tak nějak štve… Je to normální?
Máte to některá podobně? :,(

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

288
16.7.15 12:54

Na sefovou bych se vykašlala úplně. Měla sem to taky tak. Prvních 14dni sem to nikomu neřekla a potají brecela. Přitom sem druhý taky chtěla. Teď sem v 16tt, cejtim pohyby a neskutečně se těšim. My děti od sebe budou jenom tři roky, ale úplně ti rozumím :hug:
Hlavní je že přítele máš ráda a dítko chcete. Pocity se zlepší slibuju

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
56906
16.7.15 12:57

Přestaň se tak bát a bude to dobrý.. my s chlapem byli v šoku cca 3 měsíce, málem nás očekávání potomka položilo a najednou se to vše uklidnilo a šlo to ;) :hug: ale ten strach a obavy na začátku jsou celkem běžné, neboj, bude líp..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
16.7.15 13:02

@loveyme
Děkuju :hug: Sama jsem překvapená, byly chvíle, kdy jsem to byla já, kdo doma „otravoval“ s dítětem, kdo se vyptával, kdy na to bude polovička připravená… a najednou si připadám jak totálně mimo, jako bych ani nechtěla. Ale věřím, že je to jen strach, ještě jsem ani nebyla u doktorky - ze zkušenosti vím, že je třeba vyčkat, dříve by stejně nebylo nic vidět - tak i z toho, zda je vše tak, jak má být. Navíc ty nevolnosti, příští týden závěrečky na řidičák, nutnost zařídit bydlení… Je toho nějak moc.

  • Nahlásit
  • Citovat
11133
16.7.15 13:03

Jestli ti to ted pomuze nevim, ale jo, je to normalni :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
11133
16.7.15 13:05
@Anonymní píše:
@loveyme
Navíc ty nevolnosti, příští týden závěrečky na řidičák, nutnost zařídit bydlení… Je toho nějak moc.

mozna proto nam dala priroda 9 mesicu na to, abychom dali dohromady vse potrebne, ale i sami sebe ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
571
16.7.15 13:10

Ahoj Anonymní…
buď v klidu,… z šéfové si nedělej nic… (nejsem si jistá, ale mám pocit, že pokud je smlouva podepsaná tak už platí… ale to jistě nevím.)
A jinak povím ti svůj příběh:
já byla upřímná v ppráci jsem šéfové řekla, že se snažíme o mimi (už téměř dva roky a neúspěšně), léčím se v centru asistované reprodukce. Vše se zdálo být ok. Šéfová mě poměrně podpořila.
A nyní posledního června si mě zavolala, dostala jsem přednášku o tom, že jsem ve škole už třetí rok a že už mi nemůže dát znovu smlouvu na dobu určitou a smlouvu na dobu neurčitou mi dát nechce.
Pro učitelku dostat výpověď posledního června nic moc.
Kdybych dotoho jako zázrakem taky nepadla, hned bych vyzvídala, kde pracuješ a nabídla se za tebe jako náhrada. Naštěstí, jsem opravdu otěhotněla a tak na všechno kašlu… Až mi skončí dovolená nejspíš nastoupím na neschopenku.

Píšu ti to proto, abys věděla (vím, všichni nejsou stejní… ale já bych to v životě do té své ředitelky neřekla), že ta ředitelka je prostě zaměstnavatel… Neměla by s tebou slitování, kdyby tušila. A sama myslím pochopí (třeba časem) proč jsi to udělala, tak jak jsi udělala.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
16.7.15 13:13

Ja tedy jeste druhe dite nemam, ale tri mesice v kuse jsem zvracela ve dne v noci a jezdila po nemocnicich. Kdyz uz zacalo byt lip, dostala jsem z toho vseho silene tehotenske deprese. Vubec jsem nevedela co mam delat. Cele dny jsem brecela, nemela chut do zivota. Pak jsem mela v tehotnstvi problemy a jezdila po vysetrenich a nakonec mi tri tydny pres porodem rekli, ze musim rodit cisarskym rezem a to za tyden. Kdyz se nase miminko narodilo, dostala jsem laktacni psychozu a to byl uz uplne konec. Brecela jsem, bylo mi zle a me dite me nejak vubec nezajimalo. Jen tak, abych se o nej postarala. Musela jsem prestat kojit a dostala jsem antidepresiva. A do mesice bylo vse lepsi a druheho to bylo uplne ok. Zvladla jsem to. Ted je to rok a jsem tak stastna… S pritelem to bude jeste vselijak. Ale clovek se musi snazit vse potlacit a rikat si, jak je na tom dobre, jak je pritel hodny a tak. Rikat si ta pozitiva a jeho dobre vlastnosti. Vzth je hkavne o porozumeni i o kompromisech a tak. Kazdy je nejaky. Ja kdyz se na manzela zlobim, vzdy si reknu, jak ho vlastne miluji a ze s nikym by to lepsi nebylo. Kazdy mame vazne neco.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
16.7.15 13:21

@Niny
Tak to opravdu koukám… je mi líto, že to takhle dopadlo, asi se bála, že opravdu otěhotníš a bude Ti muset držet místo… je super, že jsi otěhotněla a život to vyřešil za Tebe :hug: ;) Držím moc palce :kytka:
U nás jedna kolegyně odchází - takže velký rozruch - ředitelčina oblíbenkyně, přešla ke „konkurenci“ (nedivím se, ještě měsíc po zápisech jsme nikdo nevěděl, jestli se udržíme v počtu, v jakém jsme nově přišly před třemi lety anebo někdo dostane výpověď, tak šly dvě kolegyně zkusit pohovor do školky, kde se uvolnilo místo za MD, a jedné to vyšlo :) Já to nezkoušela, doufala jsem, že když budu mít ve školce ještě rok syna - odklad - že tam nechá i mě… ). Takže musela přijmout novou holčinu a tu dá mně, navíc na menší úvazek, takže tam moc nebude a já jí oznámím, že jdu v únoru na MD… :roll: Bojím se toho pekla pak. Protože by to u mě nikdo asi nečekal, ještě necelé 3 roky budu v INS, i když povinných 30% už mám splaceno. Jen doufám, že to do září utajím - stejně s oznamováním čekám na první screening, což by musela pochopit.
Přiznám se, že to vyšlo krásně, nikdo z nás jsme nečekal, že nám opravdu tu smlouvu na dobu neurčitou dá, ale kdyby nedala… nemám se kam vrátit do práce.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
16.7.15 13:26
@Anonymní píše:
Ja tedy jeste druhe dite nemam, ale tri mesice v kuse jsem zvracela ve dne v noci a jezdila po nemocnicich. Kdyz uz zacalo byt lip, dostala jsem z toho vseho silene tehotenske deprese. Vubec jsem nevedela co mam delat. Cele dny jsem brecela, nemela chut do zivota. Pak jsem mela v tehotnstvi problemy a jezdila po vysetrenich a nakonec mi tri tydny pres porodem rekli, ze musim rodit cisarskym rezem a to za tyden. Kdyz se nase miminko narodilo, dostala jsem laktacni psychozu a to byl uz uplne konec. Brecela jsem, bylo mi zle a me dite me nejak vubec nezajimalo. Jen tak, abych se o nej postarala. Musela jsem prestat kojit a dostala jsem antidepresiva. A do mesice bylo vse lepsi a druheho to bylo uplne ok. Zvladla jsem to. Ted je to rok a jsem tak stastna… S pritelem to bude jeste vselijak. Ale clovek se musi snazit vse potlacit a rikat si, jak je na tom dobre, jak je pritel hodny a tak. Rikat si ta pozitiva a jeho dobre vlastnosti. Vzth je hkavne o porozumeni i o kompromisech a tak. Kazdy je nejaky. Ja kdyz se na manzela zlobim, vzdy si reknu, jak ho vlastne miluji a ze s nikym by to lepsi nebylo. Kazdy mame vazne neco.

Děkuji za podporu. Máš pravdu, každý jsme nějaký a se mnou to teď asi taky není a nebude žádný med… I když přítel tu prakticky není, má 3 práce, takže ho vidíme „z rychlíku“ ;) Nejhorší je situace, kdy jsem přesvědčená, že už vím, co mě čeká a on ne, protože žádné dítko ještě nemá.. a kdy jsem přesvědčená, že budu na vše sama. Snad mě tyhle myšlenky brzy přejdou ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
571
16.7.15 13:27

Jj… život není péříčko, má zlatá ančičko (říkávala babička a měla svatou pravdu).
popravdě jsem byla překvapená už loni, že mi smlouvu prodloužila, ale to jsem ještě nechodila do CARu.. já jen doufám, že po mateřské najdu práci nějak snadno a rychle.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3696
16.7.15 13:29

Dnes už musí být člověk vycurany a opravdu si na tu smlouvu na neurčito počkat, pokud je reálné ji získat. Me to taky zachránilo místo po mateřské

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
31691
16.7.15 13:35

Neboj, je to naprosto normální, to bude dobrý :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
16.7.15 13:57
@Anonymní píše:
Děkuji za podporu. Máš pravdu, každý jsme nějaký a se mnou to teď asi taky není a nebude žádný med… I když přítel tu prakticky není, má 3 práce, takže ho vidíme „z rychlíku“ ;) Nejhorší je situace, kdy jsem přesvědčená, že už vím, co mě čeká a on ne, protože žádné dítko ještě nemá.. a kdy jsem přesvědčená, že budu na vše sama. Snad mě tyhle myšlenky brzy přejdou ;)

Je strasne tezke ovlivnit sve myslenky. Ja to vim. V podstate se to neda a take proto jsem dostala ty leky. Protoze jsem si tim nedokazala poradit sama. Sve hlave neporucis. Mozna ze vyhodu mas v tom, ze prave vis, co te uz ceka. Prece jen, uz nebudea uplne jak vyorana mys. Z prvnim ditetem jsi ptavdepodobne nevedela vubec co a jak. Vyhoda taky je, ze mas druhe ditko uz sestilete. Uz leccos zvladne samo. Ja myslim, ze az uvidis, jak tve starsi ditko krasne reaguje na prichod noveho miminka, jak ho miluje, jak ho hladi a ma chut ti s nim pomahat, ze t tebe vse spadne. Jak sama vis, dite v prvnich dvou-trech mesicich prakticky jen ji a spi, takze budea mit dost casu si na jeho pritomnost zvyknout. Ve vsedni dny pres dopoledne budes mit ditko ve skole, coz je jiste take dobre. Ale proste. Ver mi, ze myslenky takovedle te prejdoum podivej jak zle jsem na tom byla ja. Po porodu jsem mela pocit, ze to dite snad ani nechci (coze je silene, vzhledem k tomu, jak moc jsem ho chtela). A po mesici jsem vubec nechapala, jak jsem takove myslenky vubec v porodnici mohla byt. No, psychiku proste neovlivnis.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama