Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
ahoj ženy,
už fakt nevíme, jak s naším malým, tak vás prosím o radu. řešíme samozřejmě spaní. malý má 16 měsíců, před čtyřmi měsíci se začal v noci budit a od té doby se to nelepší. vzbudí se vždycky tak kolem druhé třetí a je třeba i dvě hodiny vzhůru. když jsme s ním v pokojíčku, já nebo manžel, tak kňourá, cestuje po postýlce, povídá, stoupá si a je prostě vzhůru
když ho necháme v pokoji samotného, tak řve a řve a řve… chodíme za ním, dáváme dudlíka, pokládáme ho, ale nic nepomáhá.
zpočátku jsme mysleli, že je to zubama, tak jsme ho nechtěli nechat plakat. ale nic neleze a malý si nejspíš vypěstoval nějaký návyk. jsme už vyřízení, nevíme jak dál. nepomáhá ani když se napije, prostě nezabírá nic. spíme s ním na střídačku, ať se aspoň jeden z nás vyspí, ale je nám jasné, že takhle už to nejde dál.
zažil někdo něco podobného? uvítáme jakoukoli radu. moc díky l.
Tak u nás pomohlo přesně v tomhle věku jediné a pro někoho strašně nevýchovné,ale vzala jsem si ho do postele. Prcek prostě přestal chtít bejt v postýlce
.
Nedávno jsem tu zakládala jednu diskuzi jak mě prcek strašně zlobí a i v noci. Naštěstí se to už celkem zlepšilo,ale to je mimo tvoje téma.
Moc jsem neporadila viď?
![]()
no, po pravdě mám trochu strach, aby při tom cestování nespad z postele, máme ji dost vysoko… je to neposeda:)
ještě mě napadlo, po obědě spí docela dlouho, někdy i tři hodiny. nemůže to být třeba tím? třeba bych ho mohla vzbudit, ale to už jen tak vařím z vody:)
Mě přijde, že možná nechce být sám v pokoji. Třeba má špatné sny. V tomhle věku bych klidně měla ještě jeho postýlku v ložnici.
No, evidentně nechce být sám!
My máme malého pořád v ložnici a pomáhá, když mu do postýlky prostrčím ruku. Chytně se a to mu ke štěstí stačí. Prostě potřebuje kontakt!
Ale za pár měsíců už bude muset do svého, to jsem na to zědavá…
taky si myslím že nechce být sám,naše malá spí s námi v pokoji a někdy se stane že vyleze a v noci přijde k nám do postele,má nějaké divoké sny.Proto my jsme přistavili ještě jednu postel abychom se všichni vyspali,možná nevýchovné,ale nám to vyhovuje. ![]()
Já myslím, že u malých dětí to nevadí. Dokud nejsou schopný sami říct, co je trápí, tak se to dá řešit jenom tím, že dítě spí s váma v ložnici. Mám kamarádku a ta byla zase extrémní případ, kdy se bála sama v dětským pokoji a do 10ti let spala u rodičů na matraci vedle jejich manželské postele. Pak jednoho dne její táta vzal proutek, prošel její pokoj, řekl jí, že má postel na špatném místě. „Našel“ pomocí proutku správné místo a od té doby začla spát sama v pokoji. ![]()
právě proto jsme zase začali spát s ním. někdy já, někdy manžel, někdy oba. i přesto je ale vzhůru, někdy se mi ho podaří „ušušat“ až za ty dvě hodiny. když nezareaguju na jeho kňourání, začne plakat. děs:( usíná hezky, ale to buzení, to je fakt hrůza…
Přesně to samé nám dělala dcera když jí bylo kolem roku…na osmou šla spát sama bez problému a kolem jedné-druhé v noci se vzbudila a dala si dvě-tři hodinky pauzy,tenkrát jsme z toho s manželem šíleli,nic nepomáhalo,bohužel…po půl roce se to samo vytratilo,dodnes nevím čím to bylo…zuby jí nerostly a přes den spinkala jen slabou hodinku…
Držím palce!!Hodně sil…
luk001 píše:
právě proto jsme zase začali spát s ním. někdy já, někdy manžel, někdy oba. i přesto je ale vzhůru, někdy se mi ho podaří „ušušat“ až za ty dvě hodiny. když nezareaguju na jeho kňourání, začne plakat. děs:( usíná hezky, ale to buzení, to je fakt hrůza…
U nás taky občas proběhnou takové noci. Ondra se probudí třeba ve tři a dvě hodiny si hraje a povídá
. Je to na bednu, ale asi nic nenaděláš. Určitě je to jen období, které přejde… ![]()
Nela to taky tak měla jedno období, nějak po roce, že se v noci vzbudila (většinou jak jsme šli my spát
) cca kolem půlnoci a byla prostě vyspaná, někdy do 2, někdy i do 5 h do rána, to za chvíli vstával Vincent, parádička
Přešlo to samo, nepomáhalo nic, ani mlíko, ani naše postel ani vyřvat… Má svůj pokojík, tak jsem tam „spala“ s ní, ona si hrála v postýlce nebo mě otravovala a pak usnula po pár hodinách. Peklo
Ale myslím, že to přejde samo, i když já jsem zlá, pokud máš jenom jedno dítě, tak bych nechala řvát, protože v noci se spí, já jsem to tak zkoušela, ale bohužel mi budila staršího, tak jsem to holt musela přežít jinak ![]()
dík za rady i povzbuzení, je dobře vědět, že v tom nejsme sami:)
Kury: „spala“ je úplně přesný výraz:)
Holky mám ten samý problém.Malému bude 15měsíců a pořád se v noci budí.Do srpna spal s námi v ložnici a budilo ho naprosto všechno,museli jsem být jako myšky,budil ho kašel,šeptání-cokoliv.Aby opět usnul,muselo být ticho a nebo jsme odešli z ložnice.Televize mu nevadila
Ale jak pochopil,že jsem tam my,už stál v postýlce a dožadoval se pozornosti.V naší posteli ovšem neusnul-na psaní a usnutí potřebovaů jen tu svou postýlku a samotu.
Ted jsme se přestěhovali a od září má vlastní pokojíček,kde tedy ten klid má,tak už ho nerušíme
Ovšem pro změnu se začal budit uprostřed noci s tím,že je totálně vyspalý a bdělý
A je vzhuru i 3hodiny
To že ho vezmu k nám,nemá žádný efekt-sice leží,ale je vzhuru ,kope do nás a pořád žvatlá
Situace je o to horší,že v březnu se má narodit mimčo a já tedy vůbec netuším,jak to ukočírovat.To že k malému běhám,když knourne,ve snaze,aby se moc neprobral mu nacpu čaj nebo dudlí…už nezabírá
Vzít ho k nám taky ne
Tak jsem ze zoufalství občas vypla chůvu a nechala ho tam hučet ,abych se konečně vyspala
Tohle třetí dítko mi od začátku dává slušně zabrat a často si nevím rady-je úplně jiný než holky a osvědčené metody nezabírají
Tak pokud někdo má nějaký nápad,jak ho naučit spát v noci-budu vděčná ![]()
ddinna, těžko poradit, jak se dá naučit noční spaní
. Asi to musí dítě pochopit samo.
Ale jak říkáš, žes vypla chůvičku a nechala ho hučet, tak proč ne. Pokud neřve a jen si hučí a povídá, tak bych ho nechala…
Dobrý večer všem, náš chlapeček spal špatně od malička a to jedině v mé náruči, příp. přes den v jezdícím kočárku. V noci, jakmile jsem ho položila do kolíbky, byl vzhůru. Spala jsem v polosedě - pololeže, kloučka v náručí. Vydržela jsem to 5 měsíců. Pak přišlo neskutečné vyčerpání. Šel do postýlky. Budil se několikrát za noc, usínal mi jen v náručí. Teď (je mu 16 měsíců) se budí večer cca po 1,5 hodině, už na mě čeká, pláče a jak se přiblížím chytne se mě a už nepustí. Tak jsem ho vzala k nám do postele s tím, že máme s partnerem aspoň tu hodinku klidu. V posteli s námi spal klidně, budil se s úsměvem, mazlil se. Bylo to fajn. Ale posledních cca 14 dnů se budí v noci i 20×. Řve, kope rukama nohama, pere se s námi když ho chceme utišit, začal se domáhat nočního jídla.Jsem sice unavená, ale více než to, mě trápí ta změna chování, to že nevím co mu je ani to jak mu pomoci. Opravdu se nadá dělat nic jiného než vydržet a čekat až to samo přejde? Ještě zkusíme nějaká homeopatika, ale na co vlastně??? Všem tedy držím pěsti, ať naši drobečci brzy začnou spát klidně a hlavně celou noc. Romana