Pomohla vám terapie na úzkostně depresivní poruchy?

18654
15.7.19 13:03

Pomohla Vám terapie?

Ahoj,
chci se zeptat zdali je tu někdo, komu pomohla terapie v léčbě úzkostně depresivní poruchy?
Mám pocit, že mi to absolutně nic nedàvá a že to je celkem i ztràta času a jen mě to stresuje.
Beru antidepresiva necelý půl rok. A pořád se v tom tak nějak plácám, někdy je hůř, jindy líp. S terapií mi to přijde, jakoby mi to nimrání se v mých pocitech spíš škodilo.
Děkuju za odpovědi.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
117
15.7.19 13:08

Me uprime terapie velmi pomohla, bez ni bych dneska jen zobala prasky a byla nestastna. Nemam teda deprese, ale trpim na uzkosti a panicke ataky. Samozrejme terapie neni prochazka ruzovym sadem, nebudu Vam lhat, parkrat jsem odchazela urvana a vecer po terapii me brala panika, ale casem se to upravilo az do podoby ze mi naprosto prestaly ataky a citim se lip, takze i pres pocatecni „potize“nedam na terapii dopustit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18654
15.7.19 13:18
@Dunkey píše:
Me uprime terapie velmi pomohla, bez ni bych dneska jen zobala prasky a byla nestastna. Nemam teda deprese, ale trpim na uzkosti a panicke ataky. Samozrejme terapie neni prochazka ruzovym sadem, nebudu Vam lhat, parkrat jsem odchazela urvana a vecer po terapii me brala panika, ale casem se to upravilo az do podoby ze mi naprosto prestaly ataky a citim se lip, takze i pres pocatecni „potize“nedam na terapii dopustit.

A jak často jste chodila? A jak dlouho?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
117
15.7.19 13:25

@Lana25 to je na Vas jak si to casove naplanujete, ja chodila jednou tydne a musela jsem splnit minimalni pocet hodin, coz bylo 20, ale jinde to asi bude jine, ted uz dochazim jednou za 14 dni a pomalu se budeme domlouvat na ukonceni

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
15.7.19 13:27

Pomohla, konkrétně analytická psychoterapie. Vysadila jsem léky a žiji úplně v pohodě, jak nikdy dřív. :lol: Klasická KBT mi také vůbec nic nedávala, byla to ztráta času. Tak možná také zkus změnit směr, třeba ti sedne jiný přístup lépe.
Měla jsem tedy úzkostnou poruchu bez depresivní složky.

  • Citovat
  • Nahlásit
Ou
13934
15.7.19 13:30

Tohle je téma, které potřebuješ přinést do terapie - přesně tohle, co si napsala prober s terapeutem/terapeutkou - je docela dobře možné, že sis se prostě zasekla před krokem, ke kterému je potřeba z tvé strany víc sil a odvahy a terapeut/ka nejsou direktivní a čekají, až sama kamsi v proces dojdeš.

Právě začátek pojmenovávání společného procesu - tedy to že máš pocit, že ti to nic nedává může být oním prvním krokem do hloubky. Půl rok je tak akorát doba, abyste si nastavili základní parametry vztahu a začali s intenzivnější prací.

Zároveń je to také doba, kdy se začíné objevovat něco, čemu část terapeutů říká „odpor“. Úzkost si všimla, že je ohrožená její nadvláda nad tvou psychikou a začíná vymýšlet lži, proč by ses měla práce na sobě a boji proti ní vzdát.

Takže - zkus na příštím setkání říct: „Mám pocit, že se pořád v tom tak nějak plácám, někdy je hůř, jindy líp. S terapií mi to přijde, jakoby mi to nimrání se v mých pocitech spíš škodilo.“

Uvidíš, jak terapeut/ka zareaguje. Pokud to nepřinese změnu v procesu a tvoji motivaci do další práce, je nejspíš ve hře druhá varianta je.

Totiž že ti nesedí terapeut/ka a/nebo přístup kterým pracuje. To se stává - někdy je potřeba hledat.

Je možné že ti bude sedět jiný přístup, jiné pohlaví a nebo jiný člověk - když na to dojde, klidně se mi ozvi do zpráv, zkusíme něco vymyslet.

Mimochodem píšeš si deník? Pokud ano, projdi zápisy z doby před vstupem do terapie a nebo na jejím začátku a srovnej s dnešním stavem. Je docela dobře možné, že máš dneska horší den (nemáš před menstruací?) a úzkost se snaží získat zpět svoje území - tedy vysvětlit ti, že psychoterapie je nahovno a že míš poslouchat jen ji.

Pokud si deník nepíšeš, tak začni - ne o tom, co si dělala, respektive zapisovat si věci, co se ti podařili a používat to jako lehké plánování je užitečné, ale klíčové je zapisovat si co se ti honí hlavou - tím nad zmatkem v duši získáváš víc kontroly a pomáhá to ventilovat nepříjemné emoce.

Zároveň je potřeba se jednou týdně, jednou měsíčně a jednou ročně vracet k tomu co člověk už má za sebou - je na tom hezky vidět pokrok.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18654
15.7.19 13:38

@Ou Pane jo to zní tak logicky až je to děsivý :roll: Asi máš pravdu. Deník si píšu, ale nepravidelně, přesně o pocitech a když jsem to nedávno četla, tak se všude opakuje slovo strach. Strach fakt ze všeho. Když jsem byla na terapii posledně, vypukla mi po cestě panická ataka :roll: Myslel jsem, že tam nedojdu a budu si volat sanitku a pojedu rovnou na psychinu :roll: Jakmile jsem prošla dveřmi, tak jsem začla brečet. Možná proto tam nechci, kvůli..zase strachu z nepříjemných pocitů :roll:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18654
15.7.19 13:39
@Anonymní píše:
Pomohla, konkrétně analytická psychoterapie. Vysadila jsem léky a žiji úplně v pohodě, jak nikdy dřív. :lol: Klasická KBT mi také vůbec nic nedávala, byla to ztráta času. Tak možná také zkus změnit směr, třeba ti sedne jiný přístup lépe.
Měla jsem tedy úzkostnou poruchu bez depresivní složky.

Takže naděje tu je :kytka: To ráda slyším.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18654
15.7.19 13:43

@Ou A ano mám asi horší den, ale to mam takhle pořád. Nahoru dolů. :roll:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
13934
15.7.19 13:48

@Lana25 začala si brečet v kanceláři/ordinaci. S jakým pocitem si odcházela - byla si pořád v atace a nebo jsi byla na neutrálu - tedy výrazně výše, než na začátku?

To že se vyhýbáš nepříjemným pocitům a utíkáš před nimi může být jeden z kořenů té úzkosti…

(ale tohle je teda téma které fakt potřebuješ probrat v psychoterapii)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18654
15.7.19 13:52
@Ou píše:
@Lana25 začala si brečet v kanceláři/ordinaci. S jakým pocitem si odcházela - byla si pořád v atace a nebo jsi byla na neutrálu - tedy výrazně výše, než na začátku?

To že se vyhýbáš nepříjemným pocitům a utíkáš před nimi může být jeden z kořenů té úzkosti…

(ale tohle je teda téma které fakt potřebuješ probrat v psychoterapii)

Odcházela jsem klidnějsí, bylo mi určitě líp. Měla jsem z toho dojem, že jsem byla přehlcená emocema a muselo to ven. A jaktože to ona nepoznala? To vyhýbání se nepříjemným pocitům? Ja z ní mám pocit, že nad těmahle tématama mávne rukou a není to pro ni úplně závažné :roll: A měla jsem v sobě neurol, stejně nepomohl. Já vím, je to svinstvo a navykový a ničí to mozek, ale občas si ho prostě vezmu. Bohužel :roll:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
13934
15.7.19 14:06

@Lana25 takže ti psychoterapie pomohla v konkrétním stavu :-D

Hele já nevím jestli se vyhýbáš nepříjemným pocitům a už vůbec se nedá říct, že to neví tvoje terapeutka- pokud pracuje nějakým jemnějším způsobem - tak prostě čeká, až si na to přijdeš sama, protože pak se nezačneš bránit hrou na „Ano, ale“ :-D

Tohle co si tu sumíruješ potřebuješ probrat v terapii. Obecně se stejně potřebuješ učit pojmenovávat svoje potřeby, prezentovat je jiným lidem a zkusit říkat i něco, co si myslíš, že pro ty druhé může být nepříjemné. A od toho právě psychoterapie je.

Ten vztah je nepřirozený, ale díky tomu na něm můžeš testovat ledacos, protože to nejhorší co se ti může stát, je že dotyčná není dobrá ve své práci a ty prostě odejdeš. Žádné další konsekvence do tvého života. Ale daleko pravděpodoněji zjistíš, že můžeš říct věci které vnímáš jako nepříjemné vůči ní a ono to dopadne dobře. A pak díky tomu začneš sbírat odvahu to zkoušet i u těch reálných vztahů.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18654
15.7.19 14:16
@Ou píše:
@Lana25 takže ti psychoterapie pomohla v konkrétním stavu :-D

Hele já nevím jestli se vyhýbáš nepříjemným pocitům a už vůbec se nedá říct, že to neví tvoje terapeutka- pokud pracuje nějakým jemnějším způsobem - tak prostě čeká, až si na to přijdeš sama, protože pak se nezačneš bránit hrou na „Ano, ale“ :-D

Tohle co si tu sumíruješ potřebuješ probrat v terapii. Obecně se stejně potřebuješ učit pojmenovávat svoje potřeby, prezentovat je jiným lidem a zkusit říkat i něco, co si myslíš, že pro ty druhé může být nepříjemné. A od toho právě psychoterapie je.

Ten vztah je nepřirozený, ale díky tomu na něm můžeš testovat ledacos, protože to nejhorší co se ti může stát, je že dotyčná není dobrá ve své práci a ty prostě odejdeš. Žádné další konsekvence do tvého života. Ale daleko pravděpodoněji zjistíš, že můžeš říct věci které vnímáš jako nepříjemné vůči ní a ono to dopadne dobře. A pak díky tomu začneš sbírat odvahu to zkoušet i u těch reálných vztahů.

To je zmatek :roll:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3042
15.7.19 14:42

Já na psychoterapii individuální docházím s přestávkami na hospitalizace (což je dohromady cca 3 roky v léčebně) už 11 let, začínala jsem na KBT, ze začátku mi seděla, ale pak už vůbec. Pak jsem vystřídala různé dynamické a existenciální směry. Chodím jednou týdně a vystřídala jsem několik terapeutů. Zejména moje předposlední psycholožka byla úžasná a hrozně mi pomáhala, ale bohužel šla na MD. Jak odešla, tak moje psychika šla dost dolů a teď jsem byla 3 měsíce hospitalizovaná. Ale věřím, že když člověk narazí na správného terapeuta (někdo to hledání trvá) a zároveň na sobě maká, že terapie může být velikým přínosem. Držím palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18654
15.7.19 14:59

@Lollitka To je právě úlet, tyhle příběhy jako ten tvůj. To se z toho vyhrabu tak v 80ti. Jestli vůbec :roll:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama