Poporodní depka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
určitě vyhledej pomoc, pro začátek někoho, kdo Ti pomůže s prckem až manžel půjde do práce
a pokud Ti ani s tímhle vědomím nebude líp, tak i psychiatra, protože to umí být hodně nevyzpytatelné..zažila jsem to v blízkém okolí a sranda to není.
Držím pěsti a věřím, že to zvládneš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj já jsem to měla taky, u prvního mimíska, komplikované těhotenství, které mujselo být ukončeno v 39.tt akutním císařem. Byla jsem nevyspalá nešlo nám kojení, bolela mě jizva nechápala jsem měla jsem co dělat abych se postarala o sebe a oni mi dali na pokoj malou, která bud jen plakala nebo chtěla být u prsa, prostě šok a zklamání...... děs.
Manžel mi první týden pomáhal, párkrát se zminoval, že mě pošle k psychiatrovi, nebo kam 
, ale potom jsem po týdnu a s mamčinou pomocí to zvládla. sice si nepamatuji asi tak první měsíc co bylo, pěkná poporodní deprese… nepočítala jsem s tím, že porod nepůjde a bude muset být ukončen císařem pod narkózou, malou mi přivezli po 4 hodinách po probuzení a pro mě to byl cizí človíček, nechtěla být u prsa a to mi nepomohlo, nevěděla jsem co mám dělat byla zmatená, ubrečená, nechtěla jsem domů, že to nezvládnu, nevěděla si rady, kolikrát malá plakala a já chtěla spát, tak manžel musel jít dělat mlíko a dost jsem se hádali…
Podle mě pokud těhu nebo porod není v pohodě tak se to odrazí v psychice, ničeho se neboj bud to zvládneš sama nebo si nech pomoct, nebudeš první ani poslední.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ahojky, tak i ja som to zažila. Porod bol pre mňa horor, hrozný šok, sklamanie, bolesť… doma som nevedela, ako sa starať o malú, od porodnice som často plakala, bola som nevyspaná, bolel ma spodok, bola som hrozne nervózna… starala som sa o dcéru mechanicky, trvalo nejakú dobu, než som si k nej vytvorila cit 
dnes už je dobre. Dostala som sa z toho sama, vedela som, že musím, pomoc som nemala, partner stále v práci, moja rodina vpodstate nie je, bola som na všetko sama a preto som vedela, že nesmiem zlýhať. Podarilo sa mi to, ale to neznamená, že tým chcem naznačiť, aby si pomoc nevyhľadala. Kto vie, možno keby som ju vyhľadala ja, urovnalo by sa to skor Takže určite na nič nečakaj a skús sa zveriť do rúk odborníkovi. Držím palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahojky!
Za nic se nestyď a vyhledej pomoc. Možná bys to mohla zvládnout sama, ale možná taky ne. Také jsem si tím prošla, byla jsem i hospitalizována, ale pomohli mi tam, moc. Dnes je malýmu 7,5 měsíce a je to paráda. Držím pěsti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, docela pomáhá když si o tom člověk s někým kdo má pochopení alespoň popovídá. Já měla depku celé šestinedělí, v podstatě jsem pořád brečela a každá blbost-problém, ale i radost mě rozbrečela. Měla jsem komplikovaný porod a 14 dnů po porodu jsem bez absolutního rozplakání nebyla schopna o tom vůbec mluvit. Byla jsem unavená a často jsem netušila co malé chybí, když jsem měla pocit, že je vše ok. Navíc nám nešlo kojení, trápila jsem se z kloboučkama, pak se to po 6-nedělí nějak zlomilo, zbavila jsem se kloboučků, kojíme normálně. Asi 3 týdny jsem byla happy, ale pak se mi začali dělat brutálně opakované retence v prsu, spadla jsem zase zpátky na to dno, s pocitem absolutního zoufalstí, že mi s tím nikdo nebyl schopen pomoct, bolesti jako hrom. Nakonec mě z toho „vytáhl“ můj praktický lékař, prostě mám jen hodně mlíčka a zůžené mlékovody a tak se pravidelné budíčky v noci na odstříkání holt budou muset konat i přes to, že mi maličká spinká o 22-6h ranní. Což mi spousta mamin závidí, ale já si stejně toho budíčka nemůžu odpustit, když si ho odpustím, tak je mi „odměnou“ brutální zatvrdlina a bolest jak to pr..e, když se jí člověk zbavuje.
Moc mi pomáhá si popovídat s kamarádkou, která měla podobný problém, prostě se z toho vypovídat. A taky je skvělá pomoc někoho dalšího, já mám naštěstí tu nejlepší maminku na světě a mám ji blízko, takže je teď ona taková moje vrba, která mě pomáhá držet „hlavu vzhůru“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahojky všem, chtěla bych se trošku vypovídat a poprosit třeba i o zkušenost s něčím podobným popřípadě o radu.
Mám dma týden a den starou holčičku, jednu už teda doma mám, ta bude mít 4 roky.Od porodu jsem strašně přecitlivělá, i v nemocnici jsem často brečela. Doted byl se mnou manžel doma, ale ode dneška už začal pracovat, starší dcera ve školce, nejmenší spí. Ale já i přesto, že mám „klid“ nejsem v pohodě. Brečím tu jak želva, nevím proč. Moje vnitřní já mi říká, že bych potřebovala aby se mi to vrátilo do starých kolejí:zavážení dcery do školky a vyzvedávání, sem tam s někým na kafe, s tou starší jsme i hodně jezdili do center nebo jsem ji vozila na její koníčky, ted to dělá manžel a já si připadám jak na vedlejší koleji i když bych měla být ráda, že mi pomáhá. Jsem už z toho taková rozpolcená, že nevím co se děje a proč mám takový myšlenky. Vždyt jsem si tu malinkou tak přála! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@verunielka Vydrž, ono bude lépe. To jsou ty první dny doma. Najednou je všechno úplně jinak, člověk se musí přizpůsobit nové situaci, do toho hormony pracují…
U mě tohle období vždycky trvalo tak nějak to šestinedělí - ten pocit, že už to nebude jako dřív, že je to strašná změna. Pak jsme se už krásně zaběhli a bylo to zase super.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@ajleenka Asi tohle je ono, že to nebude jako dřív, že už ted je to nějaký náročný, to vstávání noční atd. Ještě k tomu mi malá nepřibírá, takže máme od dr. nařízenej dokrm.Jsem si to představovala asi jinak a ted mě to dostalo.Ze by to po 6nedělí fakt přešlo? Už aby to bylo! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@ajleenka Vlastně bych ty moje pocity napsala skoro stejně jako zakladatelka tédle diskuze.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@verunielka Ono je to po tom porodu asi normální. V porodnici je to ještě fajn, člověk se těší domů a pak najednou přijde domů a je to všechno úplně jinak, než to znal předtím. 
Je to opravdu o tom najít si s dětma režim, znovu se sžít a zvyknout si na novou situaci. To noční vstávání byl pro mě taky celkem šok, mám čtyřletou (takže skoro jako ty) a od té jsem už byla rozmazlená na celonoční spaní. Ono i ty večery se ze začátku změnily - dříve jsem starší dala spát a měli jsme s manželem klídek, teď tu najednou bylo mimčo, naprosto bez režimu… Ale je to fakt o těch prvních týdnech, pak bude lépe, uvidíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@verunielka ahoj, tohle se stává hrozně často. Jsi krátce po porodu a Tvoje tělo se dává pomalu dohromady. V tuhle chvíli je dost pravděpodobné, že se to zlepší. Však se také časem sehrajete, vždyť víš, že už jsi to jednou zvládla! 
Každopádně někdy se stává, že nepříjemné stavy nepřejdou a to je pak dobré dojít za lékařem. Ale to píšu jen pro jistotu. A nemáš někoho, kdo by s Tebou mohl být? Třeba by to trochu pomohlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
ahojda vsem,predem bych chtela rici ze se me pise tezko,ale citim se tak,jsem týden po porodu zdlouhavem vyvolavanem.narodila se me krasna,zdarva treti dama.ale co jsem prisla domu,jsem nervozni,nebavi me jist,smat se starat o mimco.porad se uzaviram do sebe brecim.uz nevim jak dal.mam pocit ze to nezvladam.zatim mam pomoct ale az na to budu sama a manza v praci nevim nevim
mate nektera to same??jsou to y hnusne depky poporodni blues??mela jsem to i u druhe holky,ale ne v takove mire