Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Poporodní deprese, rady
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
14.4.20 08:10
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.6.20 16:27
Zazila jsem to, lehci poporodni deprese, mela jsem chut utect, myslela jsem, ze zivot skoncil a uz nikdy nebudu mit z niceho radost, sedavala jsem doma jak hromadka nestesti s malym na rukach a nevedela, co se sebou. Syna jsem milovala, ale prislo mi, ze nic nema smysl, ze to nedokazu - stydela jsem se za sebe, ale nemohla jsem za to. Byla jsem 2× u psychiatra, zvladla jsem to bez leku, ale neni zadna ostuda si je nechat dat…po 2 mesicich to bylo lepsi a ted byl malemu rok a uz si to opravdu na 100% uzivam, s manzelem uz jsme zase partaci, co tahnou za jeden provaz, sex se nam vratil do zivota a je to super. Jen to trvalo, nikdo za to nemohl, ale stava se to a je treba to resit, probrat to s odbornikem a zjistit, ze jsi dobra mama, nic nedelas spatne, ale tvoje telo a mysl maji projednou navrch a je toho na tebe moc…neobvinuj se, prejde to a budes stastna maminka, zacatky jsou tezke a tech, co to zvladaji pd zacatku levou zadni (myslim po psychicke strance, fyzicky se proste postaras, to mame v sobe od prirody), tak tech bude myslim malo, ale nikdo o tom moc nemluvi. Hlavu vzhuru, uz ted je to urcite lepsi, tvuj prispecek je uz par tydnu stary 
- Citovat
- Upravit
17.8.20 20:29
Ahoj holky…napíšu Vám svůj příběh.. čekala jsem mého vysneneho syna kterého jsem si moc prala ale osud tomu chtěl jinak…od šestého měsíce jsem měl křečovitě bolestí zad a jednoho krásného dne jsem přestala chodit, po té převoz do nemocnice a magnetická rezonance ukázala tumor samozřejmě zhoubný…následoval převoz a na 34tt porod po té operace nádoru.. A já od té doby se začala cítit mimo taková jakoby zmatená… vůbec nevím čím to je, každý tvrdí poporodni deprese strašně jsem vyvadela že umřu a co bude dál.. cítím se pořád taková zmatená jakoby mimo ale objektivně nic vidět není..Beru antidepresiva a quentiapin a samozřejmě se lecim a moje diagnóza rakoviny-nevyléčitelné ale léčitelne.. moc se bojím, že se zcvoknu nebo něco…nedokázala jsem se ani soustředit co dělám byla jsem jak smyslu zbavena myslíte že to může být opravdu spojene s porodem?😥 😥 😥 😥dekuji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.20 21:38
@Lucinkluka tedy klobouk dolu, tohle by prece polozilo kazdeho 
jsi moc statecna, s porodem to asi spojene byt muze, ale obecne je toho na Tebe moc, stres a strach o sebe i o maleho, co kdybys tu pro nej nemohla byt atd, stresuje me to jen to ctu, ja mela take poporodni deprese, a to se mi nic tak zavazneho nestalo, takze podle me ano, porod to vse mohl jeste zhorsit, prisel driv, do toho operace, stresy a nervy, doufam, ze mas velkou podporu partnera a rodiny a ze maly Ti dava potrebnou silu a energii, opravdu smekam, co jsi vse zvladla a prekonala, moc drzim pesti, at uz je jen lepe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.20 10:30
@LizzieBennet děkuju tohle je fakt peklo pořád mám pocit, že je to konec nedokážu se na nic soustredit jsem úplně hotová byla jsem úplně mimo pořád hystericky brečela. A teď ještě ke všemu je malý u pestounu něco se stalo partner půjde asi do vězení a já asi se zcvoknu totálně… pořád se cítím taková mimo jakoby zmatena tlak v hlavě no úplně k. o.nebavi mě žít…beru léky ale vůbec mi nezabírají nebo nevim…když budeš chtít napiš klidně do sz..budu ráda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.20 11:15
Určitě požádat někoho o pomoc než se něco stane. Kojení někdy taky dělá své a je pak vše o 100% lepší když dáte UM.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Porod v 38tt a indikovaný císařský řez
- 15.03.25
- Anonymní
Očistky po porodu
- 25.02.25
- Anonymní
Indukce nebo sekce?
- 30.01.25
- MAVISO
Také jsem měla lehkou poporodní depresi nemohla jsem nejdříve vytesnat bolest porodu brečela jsem a myslela jsem že to nezvládnu do toho nám nešlo kojit cítila jsem se jako hrozná máma co to neumí s vlastním dítětem pořád šílený řev šílená únava někdy jsem mela sto chutí na miminko křičet nebo úplně zatrast postýlkou at přestane nebo úplně rezignovat ale přešlo to ve chvíli kdy jsem se vykašlala na složité kojení protože nám to nešlo měla jsem miminko na prsu snad 18 hodin denně nedělala jsem nic jiného než jsem kojila a miminko stále plakalo plakalo hlady jen mělo hlad nasadila jsem UM miminko jak vyměněné spokojené plně bříško ja jsem si konečně mohla odpočinout a vše zmizelo mám naprosto zdravé hodne dítě a pak jsem jen litovala že jsem neprestala kojit dříve moje nervozita vyčerpaní apod. Cítilo i miminko když jsem pak byla klidná já vše bylo úžasné a začala jsem si užívat být maminkou a miminku UM nijak neublizilo a kdyz jsi na to teď zpětně vzpomenu ještě teď je mi z toho hrozně