Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Poporodní stavy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.11.18 13:29
tři děti jsou fajn. ale přisuzovala bych to ve vašem případě hormonům - já si taky zapláču, když vyřazuju bodýnka nebo pyžámka a říkám si, že už to třeba žádné moje miminko neobleče. Uvidíte za pár měsíců - jestli to budete cítit stejně, tak klidně bych do třetího šla. velké rodiny jsou super 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.18 13:41
Já osobně jsem z 5ti dětí… bylo a je strašně fajn mít tolik sourozenců.. máme se všichni strašně rádi…
Jinak naši taky neměli milióny, ale vždy jsme měli co jíst a měli jsme hlavně naši lásku a to bylo pro nás všechny nejcennější… i teď v pozdní době za sebou jezdíme a všichni až na nejmladší ségru máme děti a máme furt co říct a radíme si a tak…
Jestli netrpite nedostatkem financí a manžel by do toho šel tak proč ne??
Přeci… život máme jen jeden, tak si ho udělejme tím nejlepším 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.11.18 14:15
Mám to podobně. Jen teď mám své první a jak rychle roste tak bych nejraději zastavila čas. Když jsem byla těhotná nechtěla jsem kojit, pak jsem zjistila, že je to moc pěkné ale bohužel nemám dost mléka, tak brecim u každé lahvicky. Další děti už asi mít nebudeme , proto si užívám každou minutu kdy jsem s prckem ať už řve nebo se směje. 
- Citovat
- Upravit
26.11.18 14:26
Tri deti prepych nejsou, aspon ja si to nemyslim. Ale rekla bych, ze by to to jedno navic vubec nepomohlo, jen by to ten soucasny stav odsunulo. Ja mam tri deti, nejmladsimu bude pul roku. Drive, pred detmi, jsem si myslela, ze az budu mit posledni dite, budu uz se citit „stara“,tim tretim ditetem uzavru svou reprodukcni karieru a reknu si, ze to bylo fajn a stacilo. No a ted uz to posledni dite mam, citim se mlada, vitalni, hodne starsich kamaradek ma nebo ceka dite a ja si rikam „to uz jsem fakt tak stara“? Co si asi rikaly zeny pred 30,40 lety, kdy bylo normalni koncit s detmi v petadvaceti. Jo, je mi to trochu lito, ze uz miminko nebude, ale zase se tesim, az si budeme s detmi uzivat aktivnich dovolenych a jinych cinnosti, u kterych miminko „prekazi“. A taky ze se snad obcas poradne vyspim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.11.18 15:24
@KKatka23 ja si také myslim, ze to budou s největší pravděpodobností hormony. S prvnim jsem tohle neměla, ale to bylo asi těmi novými „starostmi“. Na druhou stranu si říkám, co když to hormony nejsou a uvažuji nad možnostmi. Chci si užít s klukama ten čas na maximum a ne se trápit tím, jak je to naposledy a jak mi rostou před očima.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.11.18 15:29
@Martinka404040 děkuji tím jsi mně úplně dostala
Můžu se zeptat, jak jste se sourozenci věkově od sebe?
Ja jsem jedináček takže nevim jaké je to mit sourozence. Vzdycky jsem si někoho přála, ale mamče se už po mně mit další dítě nepodařilo. Můj muž sice má segru, ale s tou nikdy neměl blízko.
- Citovat
- Upravit
26.11.18 23:00
Teda…jako bych to psala ja 
Teda ne úplně všechno, ale měla jsem stejný pocit…ze uz je to naposledy a ze mi to je vlastně líto 
a stále me ten „smutek“ neopustil,i když uz není tak intenzivní a častý-mimcu jsou 3m. Ale do třetího dítěte bych z rozumovych důvodů nešla. Tak doufám ze me to brzo přejde 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.18 11:17
@Anonymní píše:
@Martinka404040 děkuji tím jsi mně úplně dostala
Můžu se zeptat, jak jste se sourozenci věkově od sebe?
Ja jsem jedináček takže nevim jaké je to mit sourozence. Vzdycky jsem si někoho přála, ale mamče se už po mně mit další dítě nepodařilo. Můj muž sice má segru, ale s tou nikdy neměl blízko.
Nejmladší Dominka 14 let, pak jsem Já 20 let, pak bratr Tomáš 24 let, pak Vítek 25 let a nejstarší sestra Míša 27 let..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Porod v 38tt a indikovaný císařský řez
- 15.03.25
- Anonymní
Očistky po porodu
- 25.02.25
- Anonymní
Indukce nebo sekce?
- 30.01.25
- MAVISO
Ahoj holky,
První dítě se mi narodilo v mých 32letech a druhé 2 roky poté. V případě zjištění prvního těhotenství, jsem byla na rozpacích. Miminko jsem dlouho chtěla, ale když neprichazelo, začala jsem se hodně věnovat svým koníčkům a karieře. Takže fakt, že jsem těhotná mne z počátku přiváděl spíš k obávám ohledně financí a udržitelnosti zaměstnání. U druhého ten prvotní šok byl o něco horší (opět obavy zda to zvladneme), jelikož už jsem od 6ti měsíců věku syna částečně pracovala z domova a kariéra mi opet začala stoupat.
a vychutnala si celý ten okamžik znovu a pomalu.
Chtěla bych se vykecat a zjistit jestli to máte, nebo jste měly některé také tak.
Jsem krátce po porodu druhého syna a od jeho 4 dne mám stavy, kdy brečím. Na tom, že mně dojima spousta věcí, která by mne normálně nedojala, by nebylo zas nic zvláštního. Ale to, co mne trápí, se spíš týká těhotenství. Že už nikdy nezažiju jak mi roste bříško, jak uvnitř mně nekdo roste, kope mně… Jak mi po porodu daji miminko na břicho, ja k němu poprvé pricichnu, obejmu ho.
Tak se pristihnu, jak tu sedím, koukam na své syny a tečou mi slzy. Připadám si, že jsem jako žena splnila svoji funkci a závidím těm, které tohle všechno ještě mají před sebou.
A to jsem nikdy nebyla žádný mateřsky typ a zjištění jineho stavu zpočátku špatně nesu.
A teď koukám na mladšího syna a říkám si, ze bych ho nejradši vratila zpátky do břicha
Mely jste to některá také tak? Spraví se to? S manželem jsem o tom mluvila třetí dítě nezavrhl. Ale když to vezmu rozumově mit 3 děti mi přijde na tuto dobu už přepych.
Omlouvám se za anonym a děkuju.