Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Porod doma,nazory,rizika
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.3.23 10:21
@Hibou píše:
Tady člověk získá pocit, že v předporodnicové době musela při porodu zemřít minimálně polovina žen. Jen se divím, proč tak vysokou úmrtnost nehlásí i země, kde je domácí porod běžnou součástí porodnické péče. Zakladatelce bych doporučila, pokud to myslí trochu vážně, aby se informovala někde jinde než na epipi.
Myslíš, že jich bylo málo? Úmrtnost novorozenců taky byla poměrně vysoká 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.23 15:30
Rodila jsem doma několikrát, dovedla mě k tomu traumatizující zkušenost z porodnice, kdy jsem ztratila veškerou důvěru, ač jsem tam šla tehdy opravdu v plné víře, že dělám jen to nejlepší. Jednolo se tedy o bezproblémový porod, kdy nás nikdo nezachraňoval, spíš házel klacky pod nohy, absolutní podřízenost, nebyla jsem nic víc, než snad obtížný hmyz, který dělá zbytečně moc hluku, zdržuje a ještě mu dělá problém skákat jak se píská, nemohla jsem rodit jak jsem potřebovala, ale nejhorší pro mne byla 14tihodinová separace od zdravého miminka, ano, je už to hrozně dávno, to tehdejší miminko už je plnoleté, ale člověk na to prostě nikdy nezapomene… Situace je v ČR ovšem taková jaká je a doma jsem vždy musela rodit sama, úplně bez pomoci, je to obrovská svoboda, ale zároveň i obrovská zodpovědnost. Vše v pořádku, ale můj 3. domácí porod skončil v nemocnici, protože ten jsem sama bez pomoci nedala, ale alespoň tím, jak ke mě bylo přistupováno (přes veškeré mé „rebelství“), tak jsem si upravila názor na zdravotníky, porod nakonec proběhl ambulantně a bylo to super, opravdu, i pro mě je samozřejmě nejdůležitější zdravé dítě, ale nevím, proč bych si zároveň k němu měla nést pocity rovnající se znásilnění a vyrovnávat se s tím celá dlouhá léta, když jsem nakonec sama poznala, že to opravdu není vůbec nutné takto v porodnici zažít, stačí tak málo a jde to, přes to je to pro některé asi příliš.
Jenže prvorodička to má tak jako tak v obou případech složitější, i když znám ženy, které již své 1. dítě porodily šťastně doma (sama si to ovšem neumím představit), znám bohužel i ženu (prvorodičku), která rodila (v rozmezí něco málo dní) ve stejné době a stejné porodnici jako já své nejmladší dítě a bohužel ji tam semleli na duši, podobně jako mě zamlada, to mě docela šokovalo, uvědomuji si, že se situace sice hodně posunula, ale přesto nic není automatické…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.23 15:44
@eryby Nic ve zlém, ale když čtu, jak někoho semlel týden v porodnici na duši, říkám si jak tyhle ženy řeší jiné, daleko horší situace co se v životě stávají
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.3.23 15:54
Zakladatelka by si měla nejprve někde v terapii pořešit svůj strach z nemocničního prostředí. Vypátrat příčinu a případné trauma ze zdravotníků, nebo o co jde, ošetřit. Pak bych teprve zvažovala jakékoliv těhotenství a další kroky. Člověče, rodila jsem v nemocnici, protože jsem se považovala za rizikovou rodičku. Ne ze zdravotního hlediska. Rodit jsem například vůbec nechtěla a dítě bylo přenášené v maximální možné délce, která je u nás legální. Příčina naprosto jednoduchá, trauma z dětství v podobě sexuálního zneužívání. Dodnes mám potíže i se standardními lékařskými doteky. Dnes už se s tím netajím, s tím, že mám posttrauma. V porodnici jsem to před mnoha lety také netajila. Dokonce šel v menším okresním městě vykomunikovat porod bez přítomnosti mužského, zdravotnického personálu. Na místě zakladatelky bych v první řadě řešila svůj strach a jeho příčinu, přičemž netvrdím, že v českém zdravotnictví pracují pouze profesionálové. Všechno je, jako kdekoliv jinde, o konkrétních jednotlivcích.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.3.23 16:02
@boball píše:
@eryby Nic ve zlém, ale když čtu, jak někoho semlel týden v porodnici na duši, říkám si jak tyhle ženy řeší jiné, daleko horší situace co se v životě stávají
Tak trauma může způsobit naprosto cokoliv. Nikdy nemůžeš znát konkrétní příčinu u někoho cizího. Stačí k tomu nevhodné zacházení při porodu (nejen s rodičkou, ale i s novorozencem), nevhodné zacházení při hospitalizaci ze strany zdravotnického personálu. Pro dítě to může být i odloučení od primární pečující osoby. Sama si z dětství pamatuji hospitalizaci na infekčním oddělení, kam za mnou během celého pobytu vůbec nikdo nesměl. Šlo o spálu.
Myslíš, že v minulosti se s rodičkami zacházelo zrovna v rukavičkách? A rodí generace mnoha traumatizovaných žen. Tohle celé se podle mě odráží i v mnoha generačních sporech. Udílení nevyžádaných rad z pozice předchozích generací. Já už jsem naštěstí stará a netýkají se mě ani mezigenerační žabomyší války.
- Citovat
- Upravit
3.3.23 16:18
@Anonymní píše:
Tak trauma může způsobit naprosto cokoliv. Nikdy nemůžeš znát konkrétní příčinu u někoho cizího. Stačí k tomu nevhodné zacházení při porodu (nejen s rodičkou, ale i s novorozencem), nevhodné zacházení při hospitalizaci ze strany zdravotnického personálu. Pro dítě to může být i odloučení od primární pečující osoby. Sama si z dětství pamatuji hospitalizaci na infekčním oddělení, kam za mnou během celého pobytu vůbec nikdo nesměl. Šlo o spálu.
Myslíš, že v minulosti se s rodičkami zacházelo zrovna v rukavičkách? A rodí generace mnoha traumatizovaných žen. Tohle celé se podle mě odráží i v mnoha generačních sporech. Udílení nevyžádaných rad z pozice předchozích generací. Já už jsem naštěstí stará a netýkají se mě ani mezigenerační žabomyší války.
No, v roce 1991 kdy jsem rodila poprvé, to žádná sláva nebyla, užila jsem si dost, nicméně trauma na celý život? Možná nepříjemná vzpomínka, ale abych kvůli tomu riskovala další dva porody doma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.3.23 16:36
@boball píše:
No, v roce 1991 kdy jsem rodila poprvé, to žádná sláva nebyla, užila jsem si dost, nicméně trauma na celý život? Možná nepříjemná vzpomínka, ale abych kvůli tomu riskovala další dva porody doma.
Nikde nepíšu, že je potřeba rodit kvůli traumatu doma. Sama jsem s posttraumatem rodila v porodnici. Každopádně to, že máš jinou frustrační toleranci vůči stresu, a že tobě nepříjemné zacházení nezpůsobilo trauma, nemusí nutně znamenat, že k traumatu nemohl přijít podobným způsobem někdo, kdo má úplně jinou psychickou výbavu pro život, jiné předchozí zkušenosti, než ty. Životní cesta každého je naprosto jedinečná a týká se to i zkušeností, které jsou naprosto něpřenositelné.
- Citovat
- Upravit
3.3.23 16:44
@Anonymní píše:
Nikde nepíšu, že je potřeba rodit kvůli traumatu doma. Sama jsem s posttraumatem rodila v porodnici. Každopádně to, že máš jinou frustrační toleranci vůči stresu, a že tobě nepříjemné zacházení nezpůsobilo trauma, nemusí nutně znamenat, že k traumatu nemohl přijít podobným způsobem někdo, kdo má úplně jinou psychickou výbavu pro život, jiné předchozí zkušenosti, než ty. Životní cesta každého je naprosto jedinečná a týká se to i zkušeností, které jsou naprosto něpřenositelné.
Chtěla jsem dítě, tak jsem to kvůli němu vydržela. V tomhle případě už to není o ženě, ale o člověku, kterého přivádím na svět. A v životě jsou daleko horší věci, než nějaká porodnice. Pokud má někdo trauma jen z toho, tak je vlastně štastný člověk.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.23 17:00
Můj názor je, že kdo chce rodit doma, musí počítat s možnými riziky a být smířen s možnými následky. Já bych do toho nešla a jsem ráda že jsem o tom ani neuvažovala. Těhotenství bez problémů, porod bez problémů a dítě mělo po porodu kvůli vrozené vadě zástavy dechu - nebýt v nemocnici tak žádné dítě nemáme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.23 17:30
@boball nevím, s žádnou jinou formou, nazvu to „násilí“, jsem se v životě opravdu naštěstí nesetkala (a tehdy jsem na to ani nebyla připravena, nepočítala jsem, že by to na mě mohlo takto účinkovat), jen ještě jako malé dítě (znám tedy jen z vyprávění), jsem podstoupila velmi nešetrný odběr krve a je pravda, že vlastně celý život mám s tímto taky docela problém, ale to je mimovědomé, nevěděla jsem, proč ten problém nechat se třeba invazivně ošetřit mám, brala jsem to vždy jako svou slabost, i když poslední dobou se mi to zdá konečně také lepší..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.23 17:42
@eryby V pořádku, každý asi nemůže razit heslo, co tě nezabije, to tě posílí. Hlavně, že už se cítíš lépe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.3.23 17:53
Ještě bych dodala že dneska se dají najít velice respektujici porodnice. U mě to bylo tak, že mě přijala sympatická PA, kterou už jsem znala z poradny, natočil se monitor, manžel tam byl se mnou, povídali jsme si, pak na porodní pokoj s veškerým pohodlím, vlastní koupelnou, nabídla čaj a řekla že je vedle, chodila jen když bylo potřeba a když jsme my něco chtěli, manžel pro ni skočil, monitory měla na obrazovce u sebe. Takže naprostém soukromí, mohla jsem si upravit světlo, teplo, kdybych chtěla i pustit telku ale to jsem nechtěla, ležet nebo sedět, sprchovat se, mic tam byl i ve sprše, dokonce nějaké zebriny netusimna co, že bych po nich jako lezla nebo co…zároveň ale ve skříních veškeré vybavení na rychlý zásah. Trauma mám z toho jak se to podelalo a že jsem o malého málem přišla, rozhodně ne z nemocnice. Všechny argumenty pro domácí porody jsou hezké, ale konci u toho, co když jde o ty minuty a neni to vysledek zadnych predem zjistitelnych rizik…zadna PA doma treba akutni cisar nevykouzli. Jasně že se to nestane každé druhé, ale někdy ano, a to je loterie s moc velkým rizikem.
- Citovat
- Upravit
3.3.23 18:08
@boball, no, tím heslem, co tě nezabije, to tě posílí se řídím také, ne že ne, ale s tou porodnicí to fakt nešlo a pomoc jsem nevyhledala, i když by asi bývala na místě, protože než jsem variantu porodnice v sobě úplně vytěsnila, tak jsem mívala stavy, kdy jsem se při pomyšlení na porodnici začala klepat, srdce mi děsně bušilo.., samozřejmě jsem si říkala, že když to moje dítě bude potřebovat, tak to dám a zvládneme to, ale zase když jsem necítila, že to potřebuje, tak raději ani pomyslet, ani tašku jsem neměla sbalenou…, ale jsem ráda, že nejmladší dítko mě do té porodnice zavleklo, i když to pro mě bylo fakt těžké, ale jak píšu potkala jsem tam super lidi, zažila respekt a už to v sobě nemám, už se neklepu, už srdce nebuší, už mohu napsat.- do porodnice? Proč ne? Takže jsem vlastně docela dobrý příklad, že se s tím dá asi fakt úspěšně pracovat, ale rozhodně ne tak, že ženu budou všichni okolo děsit, že když bude rodit doma, tak…To nebude nikdy fungovat,.umě to taky nefungovalo 
Ta žena prostě potřebuje být určitě se svým strachem a obavami přijata, nikdo by to neměl bagatelizovat, chce to pochopení a citlivý přístup…,.pak to prostě jde a jak píšu, vlastně stačí opravdu vlastně docela málo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.23 23:02
@eryby Tvoje zkusenost s poslednim porodem myslim hezky ukazuje, ze opravdu uz to neni jako za komara a porod v porodnici proste uz zdaleka nemusi nutne znamenat neprijemny zazitek- zena si muze vybrat konkretni porodnici, ktera je ji svym pristupem nejblizsi, da se tam jit predem na prohlidku, muze se domluvit s konkretnim lekarem, privest si k porodu manzela a/nebo dulu nebo kohokoli jineho a do urcite miry si i diktovat, co si preje a neprehe (epidural, nastrih…)… Samozrejme i kdyz toto vse zena nepodceni, muze v porodnici narazit na neprijemny personal, blbci a vyhoreli zamestnanci jsou holt proste vsude na svete. Ale pokud s touto moznosti pocita predem, neni to v realite potom pro ni tolik zranujici. Ja napriklad rodila v deset vecer, kluka mi privezli poprve na kojeni asi v sedm rano (na sale prilozeni nebylo mozne s ohledem na ty komplikace…). Napoprve to samozrejme moc neslo, ale kdyz ho sestra privezla znovu za dalsi 2 hodiny, tak mi rovnou rekla, at ho ani neprikladam, ze jim v mezicase 3× zvracel plodovou vodu. I kdyz jsem byla na JIP, pripoutana ruznyma hadickama a slaba jak moucha, protoze do me zrovna pumpovali dalsi konzervu krve, tak jsem se durazne ozvala, ze to tedy ne, jelikoz kluk je na svete uz 12 hodin a kloudne u prsa jeste nebyl, tak at mi ho kouka prilozit. No a pani kupodivu poslechla, syn se krasne prisal a dokonce uz pak ani nezvracel. Jen abysme si rozumely - ja az do porodu rozhodne nebyla moc asertivni, ale ze budu v porodnici vuci personalu v nevyhodne pozici a ze ten personal nebyva vetsinou moc privetivy, to jsem vedela dopredu a vedela jsem tedy, ze holt budu muset svoje zajmy v pripade potreby hajit durazneji, nez jsem zvykla. Takze kdyz ta situace pak realne nastala, slo mi to lepe nez kdybych s necim takovym predem vubec nepocitala a byla z toho v soku. Mmch, toto nastaveni se mi pozdeji jeste velmi hodilo, protoze jsme se synem behem prvniho roku resili nekolik dost zavaznych zdravotnich trablu a litali jsme po ruznych doktorskych stacich. Rychle jsem pochopila, ze kdyz se za to dite nepostavim ja, neudela to nikdo, a to mi casto dodalo silu. Doktorum vdecime za mnohe - nekterym doslova i za synuv zivot, ale to neznamena, ze se vsichni chovali vzdy profesionalne a jejich usudek byl spravny, jsou to taky jen lide, kteri holt delaji nekdy chyby. Osvedcilo se mi si jako matce verit a pokud se mi neco nezdalo, nenechat to byt. Bohuzel pro zadneho lekare nebude moje dite nikdy dulezitejsi nez pro me a nikdo ho uz z logiky veci nemuze znat lepe nez ja. A tohoto principu je myslim dobre se zacit drzet uz v te porodnici… Samozrejme to ale znamena dukladnou pripravu a dobrou informovanost, aby clovek mohl byt zdravotnikum opravdu rovnocennym partnerem - neni nic horsiho nez rodicka, tvrdosijne odmitajici nastrih ve chvili, kdy se ji dite kvuli protrahovanemu porodu dusi apod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.23 23:09
@boball píše:
Myslíš, že jich bylo málo? Úmrtnost novorozenců taky byla poměrně vysoká
Ano, diteti se drive nedavalo ani hned po porodu jmeno, protoze riziko, ze neprezije sestinedeli, bylo pomerne vysoke… A to se bavime o nasich zemepisnych koncinach a dobe cca pred sto az stopadesati lety, coz neni zas tak davno, ze…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Porod v 38tt a indikovaný císařský řez
- 15.03.25
- Anonymní
Očistky po porodu
- 25.02.25
- Anonymní
Indukce nebo sekce?
- 30.01.25
- MAVISO
