Porucha chování? Chlapec 4 roky.

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2 3

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Anonymní

1.4.21 23:51

načítám...

Jeeee, cely muj syn :hug: Sceny hned za vchodovyma dverma pri prichodu, sceny pred odchodem, ponozky tlacily, boty tlacily, triko kousalo, bunda nesla obleknout… jeden cas nosil jen holiny a asi troje ponozky. Ma hranicni Aspergeruv syndrom. Chce to postupne posouvat frustracni toleranci. Druhy syn se take vztekne, ze neco chtel udelat on. No co, ma smulu, uz jsem to udelala. Priste mi musi rict hned, kdyz se ho ptam, ze to udela pozdeji. Prekvapive se to rychle naucil Jinak tedy doporucuji ujasnit si, co nejsi uz ochotna tolerovat a v cem ustupovat nebudes, a naopak co ti nevadi a muze byt podle ditete. U nas treba druhy syn ma opravdu veliky problem s urcitym oblecenim. Napr. napisy na triku, vyrazne vzory atd. mu hodne vadi a kdyz mu triko chci obleknout, tak kope a snazi se triko co nejrychleji ze sebe sundat. Je videt, ze to nedela schvalne, protoze kdyz mu ho nenapadne obleknu a on si po chvili vsimne, tak ho neskutecne rychle sunda, zahodi a je videt, ze je mu az fyzicky spatne. No co, tak jsem koupila jim tolerovane barvy a vzory a je klid Proc se jeste dohadovat s ditetem kvuli triku. Take treba chodime jen po jedne strane chodniku. Obcas zkusim „zapomenout“, ale dite mi to hned pripomene :lol: Kdyz ale vysvetlim duvod, proc tamtudy nepujdeme (je tam leseni, v zime neprohrnuty chodnik a s kocarem tam neprojedu,…), tak je dite ochotno jit po druhe strane :palec: Drz se, obcas je to sileny napor na psychiku :hug:

Citovat
Upravit

IvanaOl

4076

2.4.21 00:17

načítám...

@prejeta_zaba píše:
Jako teoreticky i kdyby nějakou poruchu měl, tak přece kvůli němu nebudeš skákat po uších, ne? Na důležitých věcech bys měla trvat i kdyby z toho měl dostat psotník. A na drobnostech, záleží, jak se ti chce se s ním handrkovat, občas není na škodu malinko změnit úhel pohledu a nechat to na dítěti - třeba tu myčku prostě nech, vyklidí si ji za hodinu, stane se něco? To samé s čepicí - když není 10 pod nulou, ať si s ní dělá co chce. Když už tě to zdržuje nebo omezuje, prostě zavel, ty máš životní zkušenosti, ty rozhoduješ, ne 4letý kluk. Nedělá to častěji když je unavený nebo hladový? U nás se to jednu dobu dělo pravidelně před polednem, vraceli jsme se z venku a dojít posledních 50 metrů k domu byla totální katastrofa, hlad, únava, horko, zima, tráva moc zelená a slunce moc sluncovaté. No tak co, buď máš možnost se hodinu s děckem plahočit, litovat ho a slibovat hory doly…nebo ho prostě chytneš a uděláš co je pro oba nejlepší. Dovedeš domů, ať se tam vyrovná se svými křivdami v klidu v pokoji a nemusí to poslouchat celé město. U toho si odpočine a rázem je z něj úplně jiné dítě.

Mám úplně stejnou zkušenost. Dcera 3 roky je v podstatě bezproblémové dítě. Pohodová, sociálně orientovaná, vstřícná. Je teda fakt, že má ráda věcí na svém místě a na oblečení nesnese kapku vody, ale to jsou drobnosti. Ale jak je hladova nebo unavená tak je to totalka. A projevy velmi podobné jako u zakladatelky. Poslední týden od posunu času je to u nás tragédie. Je úplně vyhozena z režimu a furt se nám to nedaří nějak srovnat :zed: :zed: . Ale věřím, že až si režim obnoví a jídlo a spánek začne zase odpovídat jejím potřebám spraví se to. Jo a u nás v hysterické řevu asi nejvíc pomůže potvrzení emoci: " Chápu Theunkou, musí to pro tebe být moc těžké. " " Ano maminko je to tak těžké!" Ne vždy je to konec, ale alespoň malé uklidnění.

načítám...
Citovat
Zmínit

Masina

1214

2063

2.4.21 02:33

načítám...

Ano, úplně stejně jsem zažila u syna. Byl tedy o něco mladší. U nás pomáhalo vůbec nedávat na výběr, to se do tohoto stavu dostal okamžitě. Vyhýbala jsem se místům, kde jsem stoprocentně věděla, že se do tohoto stavu dostane (měl několik takových rozcestí, kde začal: „Půjdeme tudy…ne půjdeme druhou stranou…“ a už se začal cyklit a nikdy to nemohlo skončit dobře."). Když jsem tušila, že s tím někde začne, snažila jsem se preventivně převést pozornost na něco jiného (např. při odchodu z domu, když jsem vycítila, že není úplně v pohodě a cítila jsem, že by mohla nastat scéna s čepicí, tak jsem mu začala něco veselým hlasem povídat, něco jsem mu šoupla do ruky, nandala mu čepici na hlavu a vystrčila ho ven ze dveří). Měl jednu takovou křižovatku, kde jančil pravidelně (přejdu/nepřejdu). Tam jsem preventivně pracovala na úspěšném přechodu už 5 minut předem (začala jsem něco zajímavého vyprávět nebo jsem mu nabídla, že ho poponesu). Ale upřímně, jak s tím začal, jediné, co mi zbývalo, bylo ho čapnout, odnést a snést třeba hodinový či delší jekot, kdy každý můj zásah znamenal jen zhoršení situace. Postupně se s tím naučil pracovat. Dopředu jsem ho upozorňovala, co nejspíš nastane a domluvili jsme se, co v tu chvíli uděláme a on to byl časem schopen dodržet a byl za to rád. Jak dozrál a byl schopen o tom víc mluvit, tak se ukázalo, že se sám těchto - pro něj nezvladatelných - situací bojí. Nedělal to schválně. Vyrostl z toho, autistické sklony nemá.