Postraumaticy syndrom
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
@Anonymní píše:
Rád bych zjistil pár informací ohledně postraumatickem syndromu? Trpěl jste tím někdo,, po nějaké životní události,, zdravotním stavu, operaci? Jak to probíhalo, léčení, jaká doba,, rekonvalescence??? Děkuji
Ano, mám zkušenost. Byla jsem dá se říct napadená, situace byla
hrozná, šlo o život mě i mému blízkému. Objevilo se to po 14 dnech
panickou atakou, Bohužel dřív, než zabraly léky od psychiatra. Nyní je to
skoro dva roky, mám stále AD, panické ataky už se neobjevují. Postupně se
to zlepšovalo, teď už se cítím docela fajn. Na PN jsem byla skoro
4 měsíce, pak pozvolna do práce. Ty psychická odolnost určitě není
taková jako byla.
M.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Trpím jím, málem mě umačkal dav, už 26 let mám panické ataky z více lidí a prostor s vydýchaným vzduchem. Léčbu jsem nezkoušela, prostě se těm situacím vyhýbám.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Ano, jako dusledek zavazneho domaciho nasili. Antidepresiva nepomohla, psychoterapie castecne, casem se to lepsi. Je to uz nekolik let a stale se necitim uplne dobre, zejmena proto, ze jsem se stale nezbavila vlivu nasilnika na muj zivot.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Před deseti lety jsem přežila masivní oboustrannou plicní embolii. Byla jsem sama doma, strašný traumatický zážitek, nedostatek kyslíku, pomalé umírání. Ve chvilce krátkého procitnutí z bezvědomí jsem si zavolala rychlou, oživovali mě…První panická ataka přišla asi měsíc po propuštění z nemocnice. Vyvolala jsem si ji tím, ze jsem někomu popisovala co se mi stalo. Tlak mi vylétl na 180/120, silný třes, bušení srdce, opět se volala zachranka. To mě poučilo, že o svém zážitku nesmím s nikým mluvit ani na něj myslet. Bohužel mě na to nikdo nepřipravil, v nemocnici při propuštění nikdo nevaroval, a prvni kontrolu dali za tri měsíce. Ale právě ty tri měsíce byli nejhorší a já nevěděla co dělat. Ani pak to nebylo lepší, doktorku zajímalo jen ekg a tlak. Snažila jsem se panickým záchvatům předcházet, pomáhal odpočinek, více spánku. Že bych měla navštívit psychiatra mě ani nenapadlo. Trpěla jsem velkým posttraumatickym stresem pět let, postupně jsem se z toho dostala sama. Dnes vím, že by mi pomohla meditace, možná i joga, schopnost se koncentrovat, ale to jsem tenkrát neuměla. Už je mi fajn, jen ve mě zůstal strach ze smrti.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Ahoj ja mela po umrti ditete v 8 mesici tehotenstvi. Nasledovaly sezeni u psychloga a psychiatra. K psychiatrovi jsem dochazela cca pul roku po udalosti. Po te jsem vysadila po dohode leky a nyni je to 2,5 roku od udalosti. K psycholozce jeste dochazim na sezeni cca kazdy 1,5 mesic na hodinove sezeni. Attaky a myslenky na sebevrazdu jsou pryc. Obcas se vraci jen uzkosti a deprese kdyz se mi neco v zivote nedari. Ale jinak mi psycholozka s psychiatrem opravdu pomohli a pak rodina. Kazdy ma tu dobu kdy se z toho dostane jinak dlouhou, zalezi na osobnosti a take lidech, ktere mas kolem sebe…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Men1 syndrom
- Downuv syndrom negativní výsledek, ale...
- Premenstruační syndrom při antikoncepci
- Horní zkříženy syndrom, cervikokraniální syndrom
- Syndrom dráždivého močového měchýře
- Tehunebo predmenstruacni syndrom?
- Riziko na Downův syndrom
- Jaké jsou hodnoty pro Downův syndrom?
Rád bych zjistil pár informací ohledně postraumatickem syndromu? Trpěl jste tím někdo,, po nějaké životní události,, zdravotním stavu, operaci? Jak to probíhalo, léčení, jaká doba,, rekonvalescence??? Děkuji