Potíže s kolegyní
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
@Anonymní píše:
Omlouvám se za anonym - nevím, zda sem kolegyně náhodou nechodí a taky kvůli práci.
Mám novou práci u vysněného zaměstnavatele. Ten je super - už jsem tam dříve pracovala. Bohužel jsem na oddělení, kde jsem nová. Mám úzce spolupracovat s kolegyní (dá se říci, že má být „mentorka“), říkejme ji třeba Jana. Janča je psychicky labilní. Už dříve jsem slyšela různé řeči. Byla jsem od dřívějších kolegů varována (a to i od aktuálního vedoucího), že to s ní nebude jednoduché. S Janou jsem dříve letmo spolupracovala. Nikdy nebyl problém. Když jsem nastoupila, byla super - skvěle mě uvítala, říkala, jak je ráda, že jsem tam s ní.
Bohužel se vyskytly potíže. Nejdříve měla potíže Jana s jinou kolegyní. Chtěla mě do toho zatáhnout. Já se však nedala. Opět přišlo varování od nadřízeného, že mám počítat s podobnými situacemi.
Bohužel došlo i na mne. Po měsíci se jí znelíbil vyplněný formulář, který jsme vyplňovaly spolu. Tím to začalo. Pokračovalo výčitkami, že se mi zasekl papír v kopírce (jí se prý nikdy nezasekl) a bohužel jsem nechtěně natrhla papír na clipchartu (jeden list). Výsledkem byla šílená scéna, která gradovala tím, že mi vyčetla, že jsem byla od ní přijata s otevřenou náručí a srdcem a teď se musí vyrovnávat se zklamáním. Po mém dotazu, jakým zklamáním, mi bylo odpovězeno, že dělám takové věci jako je roztržený papír, zaseknutý se mi papír v kopírce a její nesouhlas s formulářem, který jsme spolu konzultovaly (já nic takového dříve nevyplňovala a jak to bylo vyplněno Jana viděla a odsouhlasila) a není na něm z pohledu vedení nic špatného.
Pár dní bylo mezi námi napětí. Teď je opět samý úsměv. Jen má narážky. Nechce řešit mé dotazy k práci (nikdo jiný bohužel nemůže poradit) - všechno prý moc řeším - např. jsme se domluvily, že si každý pátek probereme úkoly na další týden a domluvíme se co a jak. Nyní něco takového neexistuje. To by mi nevadilo. Jenže pět minut v její přítomnosti a já jsem „vycuclá“ - začala na mne působit jako „emoční upír“.
Poradíte, jak vycházet s takovým člověkem? To, že začínám být „vyšťavená“ z krátkého jednání s ní, mi docela vadí. Dá se to nějak zvládnout - je nějaká obrana?
Jana má psychické potíže - byla i v léčebně. I na to jsem byla upozorňována, že může nastat situace, že tam na to zůstanu sama. Jsem ráda, že s ní nemusím sdílet kancelář (kvůli tomu také dělala scény).
Teď mě najednou opět vykládala, jak je ráda, že jsem tam a jedním dechem mi sdělila, ať si neplánuji vlastní schůzky, protože mají nemocnou osobu v rodině a ona může zůstat doma, tak ať nejsou potíže. Já přeci nemůžu jen sedět a čekat, zda náhodou nezůstane doma! Přiznám se, že jsem měla obavy z další scény (já tenkrát reagovala klidně a mám pocit, že Janě to vadilo o to víc, že jsem své emoce zvládla, ale příjemné mi to vůbec nebylo), tak jsem jí to odkývala. Jsem rozhodnutá, že si to pojedu po svém a případnou nepřítomnost budu řešit operativně dle aktálního stavu.
Uf, to bude dlouhý příspěvek. Možná jsem se potřebovala jen vypsat a dostat to ze sebe.
Jestli všichni, včetně vedení vědí o jejím psychickém stavu, pak by neměl být problém
probrat to s vedoucím, a domluvit se s ním, jak budou nadále řešit tuto labilní osobu.
Nepíšeš, jakou má diagnozu, ale pokud by to dopadlo tak, že s ní nikdo nevydrží, pak by se měli rozloučit s ní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@nostress píše:
Jestli všichni, včetně vedení vědí o jejím psychickém stavu, pak by neměl být problém
probrat to s vedoucím, a domluvit se s ním, jak budou nadále řešit tuto labilní osobu.
Nepíšeš, jakou má diagnozu, ale pokud by to dopadlo tak, že s ní nikdo nevydrží, pak by se měli rozloučit s ní.
To za prvé. Za druhé mě ale udivuje, že vedoucí vykládá o zdravotním stavu kolegyně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@nostress, diagnózu nenám. Z psychických důvodů byla už 2× během dvoulet velmi dlouhodobě v pracovní neschopnosti (minimálně jednou v léčebně). Nezvládá stres. Jde o organizaci, kde toto až tak neřeší. Navíc Jana má PS na neurčito. Protože mívá neschopenku, tak jí nevyhodí. Ona je jinak šikovná, ale to její chování.
@Pomka, je to tam velká drbárna. Oni mluví ve stylu: „Janě hrabe. Ona se z toho zbláznila.“
- Citovat
- Upravit
Pokud to o ní každý ví, tak bych se to snažila hodit za hlavu. Prostě jedním uchem tam a druhým ven, nebo bych jí s klidem vždy odpověděla a dál nedebatovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já bych se tím nijak netrápila. Vedení i ostatní o jejích problémech očividně ví a tak si myslím, že případné problémy, co bys s ní mohla mít pochopí a budou na tvé straně. Nevím, jestli nějak můžeš omezit komunikaci s ní, třeba se lépe/jinak rozdělit práci nebo tak. Pokud ne, tak jakékoliv poznámky nebo scény ignorovat a nebrat si vážně, ono taky vyčítání natrhlého papíru je celkem na hlavu a stejně se na to reagovat ani nedá 
.
A co se týká toho jejího případného volna, tak nějak dopředu bych se podle toho nezařizovala. Pokud ona bude chtít zůstat doma, tak si to stejně bude muset řešit s vedením a vedení pak následně s tebou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jana to ma sice blby, ale vas okolo v praci fakt lituju. Snaz se si drzet nadhled a odstup, kdyz vis, ze kolegyne neni v poradku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Usmivat, odkyvat a delat si veci (v ramci moznosti) po svem…Pokud o jejich problemech vsichni vi, tak jsi v klidu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Říkej si dokola, že je prostě nemocná, že za to nemůže. Nenech se stresovat, reaguj klidně. V rámci pudu sebezáchovy se snaž vypěstovat hroší kůži a jejích scén si prostě nevšímej. Pokud tě bude pérovat za kraviny typu natrhnutý papír, klidně bych jí na tvém místě sdělila, že jsem to neudělal schválně, ale je to drobnost a nemá cenu se kvůli tomu hádat. Zašla bych ale zároveň za jejím nadřízeným, stručně bych vysvětlila, jak to tam teď a vypadá s tím, že práce mne sice baví, ale chování Jany není košer. A že pokud si Jana na mne bude stěžovat, tak doufám, že dostanu možnost se k tomu vyjádřit, protože bych nerada, aby její nepřiměřené reakce snižovaly v očích kolegů a vedení mé pracovní výsledky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dala jsem na vaši radu a promluvila s vedoucím. Jen tak lehce - žádné stěžování. Jen jsem nastínila, že už to mezi námi zaskřípalo a že ta spolupráce nebude nejlehčí. Prosila jsem, ať s Janou o tom nemluví. Bylo mi slíbeno, že bude mlčet. Snad to dodrží. Jak jsem psala, je to u nás jedna velká drbárna.
Prý kdyby bylo potřeba, ať se zastavím. Vím, že v případě potřeby mám ve vedení oporu. O problému ví i ředitel. Je fakt, že po tom rozhovoru jsem rázem klidnější.
@Klára-z-Prahy, rozhodně něco takového mám v plánu. Jana ví, že jsem to neudělala schválně, ale ona si evidentně potíže dělá sama ve své hlavě. V jejích očích jsem najednou nesamostatná a nemyslící. Přitom mě ještě před dvěma třema týdny chválila, jak jsem šikovná a jak nám to společně klape. Prý se vzájemně doplňujeme.
Nejhorší asi je, že nikdy nevím, do jaké nálady se trefím. Snad se to nějak uklidní.
- Citovat
- Upravit
Zakladatelka
Možná se jen potřebuji vypsat, protože mám dojem, že situace je neřešitelná. Respektive jediným řešením je změnit zaměstnání. Ach jo. 
S Janou je to bohužel stále stejné. Ona mě má zaučovat - jde o náplň, kde zaučování trvá hodně dlouho. Jana je stále usměvavá - „keep smiling“, ale odměřená. Fajn, to je v pořádku. Sdílná o nových věcech bohužel moc není. Na vše říká „To je v pohodě. Nic není potřeba připravit, udělat…“. Přitom vidím, že té práce je dost. V rámci možnosti si tu práci „najdu“ a nějakým způsobem se zapojím. Ne vždy je to však možné. Nicméně potřebuji komplexní informace - na dotaz odpovídá „to neřeš“ a hned na to: „Musím jít za vedoucí. Musím jít k doktorovi.“ - Vždy nějaká výmluva, aby se mnou nemusela jednat, popř. mě ignoruje.
Navíc vedoucí (z kolegyně, která měla s Janou výstup je již vedoucí) po mě chtěla určitou věc (naplánovat jisté pravidelné schůzky a dát cedule s informacemi o konání těch schůzek po baráku). Kromě těch cedulek (v té době probíhaly schůzky a neměly pravidelnost - klienty by to mátlo) jsem to tak udělala s tím, že cedule vyvěsím, až schůzky budou opravdu pravidelné. Mezitím jsem onemocněla. Když jsem došla do práce, zjistila jsem, že termíny daných schůzek jsou jinak.
Navíc nás čeká jedna celodenní akce. Pohledem do kalendáře jsem zjistila, že Jana si tam dojednala ještě jednu akci (přes zákaz vedoucí - měly jsme být obě na celodenní akci).
Vedoucí mi řekla: „To snad není možný. To je Jana. Ono nemá smysl jí cokoliv říkat, protože se rozbrečí, udělá scénu a půjde marodit.“ 
Tak nějak jsem z jednání s Janou nabyla dojmu, že mě tam nechce. Chce být nepostradatelná - je jediná, kdo danou problematiku zná.
Kolegyně mi radí, ať prostě chodím za vedoucí, řeknu jí to - aby ona věděla, kde je chyba (sama to moc dobře ví).
Kdyby náhodou po přečtení tohoto románu měl tip na řešení, moc ráda si jej tady přečtu. Mě jen napadá (a začínám realizovat) najít si jiné místo. I přestože jsem chtěla v této organizaci zůstat - mám sice smlouvu na dobu určitou - jsou tu dobré peníze, pracovní doba a ostatní kolegové taky v pohodě (už jsem zde pracovala dříve a nebyl s nikým problém). Líbí se mi tu - ostatní kolegové jsou v pohodě, vedoucí taky. I když říkám, že toto je odvrácená tvář pohodové vedoucí - problémy řešit nebude. 
Vím, že nejsem jediná, kdo má s Janou potíže. Jana je super na letmou spolupráci. V okamžiku bližší spolupráce je to nic moc. Jenže já s Janou máme být tým a krýt si záda. Což bohužel nejde.
- Citovat
- Upravit
Já furt nechápu, že když to vedoucí ví, proč ji proboha nevyhodí?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@SarinkaSar1 no asi proto, že pracovní spory se neřeší tak, že jednu stranu vyhodíš, to bys daleko nedošla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zakladatelka
@SarinkaSar1, protože je to státní organizace a všichni si tu jdou na ruku. Maximálně tu člověka, když mu skončil PP na dobu určitou nevzali zpět. Není mi známo, že by někoho vyhodili. Jana svým způsobem pracuje dobře, ale ten její přístup - má vše na háku, svévole, určitá nespolehlivost. Vedoucí nerespektuje (Jana chodí rovnou za ředitelem apod.) - to je ale problém vedoucí. Mě trápí to, že se mám něco naučit a díky Janině „ochotě“ to moc dobře nejde. Hledám nějaké řešení, abych tu mohla zůstat (tady neřeší návštěvu u doktora, případné OČR - to jsem neměla, ale vím, jak to tu chodí). Když mě vzali, tak jsem byla ráda, teď mi to místo docela zhořklo. 
Kdybych tu neměla menší praxi na jiných pozicích, tak jsem úplně odvařená.
Jinak mám 15 let praxe v soukromém sektoru.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Omlouvám se za anonym - nevím, zda sem kolegyně náhodou nechodí a taky kvůli práci.
Mám novou práci u vysněného zaměstnavatele. Ten je super - už jsem tam dříve pracovala. Bohužel jsem na oddělení, kde jsem nová. Mám úzce spolupracovat s kolegyní (dá se říci, že má být „mentorka“), říkejme ji třeba Jana. Janča je psychicky labilní. Už dříve jsem slyšela různé řeči. Byla jsem od dřívějších kolegů varována (a to i od aktuálního vedoucího), že to s ní nebude jednoduché. S Janou jsem dříve letmo spolupracovala. Nikdy nebyl problém. Když jsem nastoupila, byla super - skvěle mě uvítala, říkala, jak je ráda, že jsem tam s ní.
Bohužel se vyskytly potíže. Nejdříve měla potíže Jana s jinou kolegyní. Chtěla mě do toho zatáhnout. Já se však nedala. Opět přišlo varování od nadřízeného, že mám počítat s podobnými situacemi.
Bohužel došlo i na mne. Po měsíci se jí znelíbil vyplněný formulář, který jsme vyplňovaly spolu. Tím to začalo. Pokračovalo výčitkami, že se mi zasekl papír v kopírce (jí se prý nikdy nezasekl) a bohužel jsem nechtěně natrhla papír na clipchartu (jeden list). Výsledkem byla šílená scéna, která gradovala tím, že mi vyčetla, že jsem byla od ní přijata s otevřenou náručí a srdcem a teď se musí vyrovnávat se zklamáním. Po mém dotazu, jakým zklamáním, mi bylo odpovězeno, že dělám takové věci jako je roztržený papír, zaseknutý se mi papír v kopírce a její nesouhlas s formulářem, který jsme spolu konzultovaly (já nic takového dříve nevyplňovala a jak to bylo vyplněno Jana viděla a odsouhlasila) a není na něm z pohledu vedení nic špatného.
Pár dní bylo mezi námi napětí. Teď je opět samý úsměv. Jen má narážky. Nechce řešit mé dotazy k práci (nikdo jiný bohužel nemůže poradit) - všechno prý moc řeším - např. jsme se domluvily, že si každý pátek probereme úkoly na další týden a domluvíme se co a jak. Nyní něco takového neexistuje. To by mi nevadilo. Jenže pět minut v její přítomnosti a já jsem „vycuclá“ - začala na mne působit jako „emoční upír“.
Poradíte, jak vycházet s takovým člověkem? To, že začínám být „vyšťavená“ z krátkého jednání s ní, mi docela vadí. Dá se to nějak zvládnout - je nějaká obrana?
Jana má psychické potíže - byla i v léčebně. I na to jsem byla upozorňována, že může nastat situace, že tam na to zůstanu sama. Jsem ráda, že s ní nemusím sdílet kancelář (kvůli tomu také dělala scény).
Teď mě najednou opět vykládala, jak je ráda, že jsem tam a jedním dechem mi sdělila, ať si neplánuji vlastní schůzky, protože mají nemocnou osobu v rodině a ona může zůstat doma, tak ať nejsou potíže. Já přeci nemůžu jen sedět a čekat, zda náhodou nezůstane doma! Přiznám se, že jsem měla obavy z další scény (já tenkrát reagovala klidně a mám pocit, že Janě to vadilo o to víc, že jsem své emoce zvládla, ale příjemné mi to vůbec nebylo), tak jsem jí to odkývala. Jsem rozhodnutá, že si to pojedu po svém a případnou nepřítomnost budu řešit operativně dle aktálního stavu.
Uf, to bude dlouhý příspěvek. Možná jsem se potřebovala jen vypsat a dostat to ze sebe.
Ahoj az se dostanu na pc napisu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Omlouvám se za anonym - nevím, zda sem kolegyně náhodou nechodí a taky kvůli práci.
Mám novou práci u vysněného zaměstnavatele. Ten je super - už jsem tam dříve pracovala. Bohužel jsem na oddělení, kde jsem nová. Mám úzce spolupracovat s kolegyní (dá se říci, že má být „mentorka“), říkejme ji třeba Jana. Janča je psychicky labilní. Už dříve jsem slyšela různé řeči. Byla jsem od dřívějších kolegů varována (a to i od aktuálního vedoucího), že to s ní nebude jednoduché. S Janou jsem dříve letmo spolupracovala. Nikdy nebyl problém. Když jsem nastoupila, byla super - skvěle mě uvítala, říkala, jak je ráda, že jsem tam s ní.
Bohužel se vyskytly potíže. Nejdříve měla potíže Jana s jinou kolegyní. Chtěla mě do toho zatáhnout. Já se však nedala. Opět přišlo varování od nadřízeného, že mám počítat s podobnými situacemi.
Bohužel došlo i na mne. Po měsíci se jí znelíbil vyplněný formulář, který jsme vyplňovaly spolu. Tím to začalo. Pokračovalo výčitkami, že se mi zasekl papír v kopírce (jí se prý nikdy nezasekl) a bohužel jsem nechtěně natrhla papír na clipchartu (jeden list). Výsledkem byla šílená scéna, která gradovala tím, že mi vyčetla, že jsem byla od ní přijata s otevřenou náručí a srdcem a teď se musí vyrovnávat se zklamáním. Po mém dotazu, jakým zklamáním, mi bylo odpovězeno, že dělám takové věci jako je roztržený papír, zaseknutý se mi papír v kopírce a její nesouhlas s formulářem, který jsme spolu konzultovaly (já nic takového dříve nevyplňovala a jak to bylo vyplněno Jana viděla a odsouhlasila) a není na něm z pohledu vedení nic špatného.
Pár dní bylo mezi námi napětí. Teď je opět samý úsměv. Jen má narážky. Nechce řešit mé dotazy k práci (nikdo jiný bohužel nemůže poradit) - všechno prý moc řeším - např. jsme se domluvily, že si každý pátek probereme úkoly na další týden a domluvíme se co a jak. Nyní něco takového neexistuje. To by mi nevadilo. Jenže pět minut v její přítomnosti a já jsem „vycuclá“ - začala na mne působit jako „emoční upír“.
Poradíte, jak vycházet s takovým člověkem? To, že začínám být „vyšťavená“ z krátkého jednání s ní, mi docela vadí. Dá se to nějak zvládnout - je nějaká obrana?
Jana má psychické potíže - byla i v léčebně. I na to jsem byla upozorňována, že může nastat situace, že tam na to zůstanu sama. Jsem ráda, že s ní nemusím sdílet kancelář (kvůli tomu také dělala scény).
Teď mě najednou opět vykládala, jak je ráda, že jsem tam a jedním dechem mi sdělila, ať si neplánuji vlastní schůzky, protože mají nemocnou osobu v rodině a ona může zůstat doma, tak ať nejsou potíže. Já přeci nemůžu jen sedět a čekat, zda náhodou nezůstane doma! Přiznám se, že jsem měla obavy z další scény (já tenkrát reagovala klidně a mám pocit, že Janě to vadilo o to víc, že jsem své emoce zvládla, ale příjemné mi to vůbec nebylo), tak jsem jí to odkývala. Jsem rozhodnutá, že si to pojedu po svém a případnou nepřítomnost budu řešit operativně dle aktálního stavu.
Uf, to bude dlouhý příspěvek. Možná jsem se potřebovala jen vypsat a dostat to ze sebe.