Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Nelitovat, naopak jí říct, že je to za ní, že příroda ví co dělá a že budou mít další. Dát jí přečíst třeba tenhle článek
http://forexample.cz/view.php?…
A i když byla po dvou císařích, o tohle mimi přišla jinak než říznutím, nějak nevidím důvod proč čekat rok. Je ovšem pravdou, že už po dvou císařích je to na hraně ![]()
A začít regenerovat a připravovat tělo na další těhotenství…
Já tedy nepotratila, o dcerku jsem přišla v ukoncenem 38. týdnu. Nejvíce mi pomohlo mluvit o tom, všem jsem řekla, že netouzim po lítosti a jen s nejlepšími přáteli jsem o tom mohla mluvit. Upnula jsem se na synka, kvůli kterému jsem se vrátila do normálního života okamžitě. Přátelům jsem řekla na rovinu, co od nich očekávám, aby se mi nezačali vyhybat s obavama, jak se vedle mne chovat.
Já jsem potratila teď v dubnu. Snažím se pořád něco dělat, stavíme domeček, založila jsem si zahrádku… Upřimně. Pomáhá to, ale na tu chvíli, kdy nemám čas na to myslet. Jenže lehnu do postele a v hlavě mi to jede. Jelikož se nám nedaří otěhotnět, tak je to ještě o to horší. Taky nemám ráda lítost, nikde jsem to nechtěla ventilovat, ale vždycky se našli nějaký rejpalové, co to rozpíchali. Doporučuju pořád něco dělat - co má paní ráda. Já s tím smířená nejsem, možná si to sama sobě někdy tvrdím, že jsem, ale rozhodně to tak není. U srdce to bolí pořád, ale život jde dál. Asi to tak prostě mělo být…
@Mišulinečka11 píše U srdce to bolí pořád, ale život jde dál. Asi to tak prostě mělo být…
Trpaslinka
Přesně tak. Proto si taky myslím, že mi nejde otěhotnět. Někde to v sobě mám. A až bude ten správný čas a alespoň to trochu ze sebe dostanu, příjde to. Z mého srdce ale nikdy neodejde, pořád tam bude.
Brečím tu u toho, ale to mi nic nevrátí. Člověk totiž musí načerpal síly na to další miminko, k nervní a ubrečené mamince se mu chtít nebude.
Holky dekuju.. ono je to tepve ani ne tyden, takze se s tim smiruje.. ale uz je na tom trosku lepe.. bohuzel na blizku byt nemuzu, jsem 2tis km daleko a i kdybych rada prijela, tak momentalne s 2m dcerou nemuzu. spis mi prijde ze ma i moc strach, zda to pak znovu pujde (asi kvuli zakroku - boji se nemoci a ruznych komplikaci ) tak to asi ted nejvic resi taky… ale jeste jednou diky.. vam vsem co jste to take prozili, tak preju hodne stesti a hlavne zdravi..
Já mám tuhle zkušenost velice čerstvou, minulý čtvrtek jsem byla na revizi, byla jsem ve 12tt
první týden jsem probrečela celý, teď hledám způsob, jak se srovnat… Ale rozbrečí mě každá maličkost. Mám 2,5 letou dcerku a to mi moc pomáhá, těžké to ale je ![]()
Nevím s tím článkem o co nejrychlejším snažení, co je tady nahoře jako odkaz.. Myslím, že doktoři vědí, co říkají. Kamarádka takhle otěhotněla měsíc po revizi a za další dva týdny už šla znovu. Bojím se, že ten článek dává člověku jen falešnou naději… ![]()
@Kytka32
nedodává, já otěhotněla brzy po skončení šestinedělí a výsledek mi právě spinká v náručí ![]()
Víš, já se naučila si říct, že silný plod všechny nástrahy dá ![]()
Myslím, že po dvou revizích si tuhle větu mohu dovolit
Navíc mezi prvním a druhým snažením, kdy obě těhotenství skončila ZT jsem si nechala dokonce 7měsíců pauzu
A ani to nepomohlo. A proto následné snažení jsem pojala o mnoho dříve a říkala jsem si tu větu a miminku jsem věřila ![]()
Hm je pravda, že po tom, co jsem přestala jen brečet, jsem sedla k internetu a začínám si říkat, že se možná na prášky na 3 měsíce vykašlu a zkusíme to.
Když otěhotním a zase to nedopadne, aspoň mezitím nebude čtvrt roku nadějí ![]()
Tak já budu mít teď koncem července půl roku po potratu, takže se začneme snažit znovu. Potratila jsem přesně v polovině těhotenství a doktoři doporučovali nejméně 3 měsíce, lépe však 6 měsíců pauzu.
Právě to řešíme…taky mi říkali 3 měsíce, ale četla jsem teď dost článků o tom, že se může člověk začít snažit i dřív..
Každopádně držím palce, ať to vyjde brzy a všechno je v pořádku ![]()
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.