Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Holky prosim vas, mam kamaradku, ktera ted cerstve potratila miminko ve 12tydnu- Uz ma dve deti ale na dalsi miminko se moc tesili. Snazim se ji nejak povzbudit, ale chodi ted jak telo bez duse a pta se co ma delat.. ze by potrebovala navod jak fungovat dal.. ze ji to nemysli, ma jakoby reset v hlave a stoji na miste a nemuze se pohnout.. muzete mi nekdo poradi, nejake konkretni rady co by ji mohly pomoci? co ma delat aby mohla dal fungovat? ![]()
Chce to cas, ja som dva tyzdne doma brecela, nechcela nikoho vidiet, potom som sa davala dokopy ale zachranila ma vidina toho ze pockam na jednu ms a zacneme sa snazit znovu, neviem ci sa ma v planu znovu snazit o mimco, ale ak ano, je dobre ju smerovat na tento ciel.. ![]()
Ahojky, tak já přišla o mimčo v 31.tt, a jediný, co můžu poradit a 100% funguje, je počít co nejdřív miminko další. Mě se to podařilo opravdu hned, 8.týdnů od porodu jsem objevila //
A to si sice člověk popláče pořád, ale zároveň ví, že čeká další miminko a má se na co těšit a znovu pro co žít. Tamto bylo moje 1. mimčo, takže mě nad vodou nedržely ani děti stávající. Bylo to hrozný a stále na to myslím, ale už mám vedle sebe Adámka a je to úžasné ![]()
Řeším ted úplně to samé… přítelkyně příbuzného půjde na potrat (21tt.) vada srdíčka neslučitelná se životem
A já zrovna řeším, jak se k ní zachovat, napsat, zavolat, dojít tam, nedojít… mám ještě k tomu 9ti měsíční dítko a na miminko se moc těšili- je to jejich první… snad pochopíte anonymitu ![]()
Ji pry rekli ze musi pockat pul roku a nebo nejlepe rok - je uz po dvou cisarich ![]()
A vy co jste to prozili, nejake konkretni rady co vam pomohlo? co delat? ma si treba najit psychologa? jak znovu rozchodit hlavu, ktera ted je v resetu?
@anduletka píše:
A vy co jste to prozili, nejake konkretni rady co vam pomohlo? co delat? ma si treba najit psychologa? jak znovu rozchodit hlavu, ktera ted je v resetu?
pomohlo mi když mě druhý nelitovali.Je to sutný, je to v tu chvíli k zbláznění, ale není to zase nic proč z ní dělat chudinku.
Vyjádřit podporu, učast, ale zbytečně se v tom s ní nepitvat když nechce.Chce to čas a zpětně to není zas taková tragédie, tim spíš když děti má.
Já přišla o první, pomohlo druhé a právě to že mě okolí nenechalo utápět se v tom že sem chudák
Já přišla o miminko před 2 týdny, v 10tt. Strašně jsem to obrečela, opravdu jsem brečela až už nebylo co brečet. Nad vodou mě držela a drží hlavně moje malá holčička ![]()
@anduletka píše:
A vy co jste to prozili, nejake konkretni rady co vam pomohlo? co delat? ma si treba najit psychologa? jak znovu rozchodit hlavu, ktera ted je v resetu?
zase tak strašný to není
právě to že si to představuješ horší než to ve skutečnosti je, jí spíš rozlítostní
@Kamča.dalmatinka píše:
zase tak strašný to neníprávě to že si to představuješ horší než to ve skutečnosti je, jí spíš rozlítostní
ja jsem jen citovala to co mi ona sama napsala..
Jj bylo lepší, když se zbytek světa radši neptal. 3 týdny jsem byla ještě na neschopence.
Ale teď, když už syna mám, si moc nedovedu představit, že by mě takhle nechal smutnit. Potrat jsem prožila, když jsem ještě děti neměla.
Hodně pomůže čas, ještě více vytoužené miminko na další pokus
@anduletka Mě hodně pomohlo o tom mluvit, ale musela jsem začít sama, jak začal někdo jinej bylo to šílený, prostě jsem na to musela mít „náladu“. Já potratila cca v 5tt po 6 letech snahy po IVF…
Ja osobne bych nechtela aby to nekdo vedel natoz resil a jeste mi pral soustrast a ja nevim co. Kdyz to miminko kvuli vyvinu umre tak proste nemelo byt. Tot muj nazor. Pokud se nam mimi povede, tak to nikomu nereknem az mozna na konci. Zazila jsem lidi kteri breceli a hystercili ze nejakemu diteti jejich znamych umrelo mimino. A pak to porad resili a tu danou ani neznali… no nechapu. Ale zas jsou lidi co maj radi kdyz je nekdo lituje.Tak bych to resila podle povahy.
Tak at jede na dovolenou, začne se zabývat nějakou činnosti zkrátka nesedět doma a nelitovat se. Samozřejmě že si pobrečí. Já jsem potratila už dvakrát. Nejhorší to bylo první týden pak to bylo lepší. Dávalo mě naději že se začneme snažit o další.
Pomohlo rozloučení, šli jsme a vypustili létající lampion. I když pak přišlo ještě mnoho chvil pláče, záseků ale mozek 100% věděl, že je uzavřeno. A později mi pomohla víra, kterou jsem hledala už roky předtím. Otěhotněla jsem rok po revizi, rada rychle znovu otěhotnět je fajn, ale příroda se takovými instrukcemi neřídí.
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.