Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Potřeba můžu mít dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.6.20 13:26
Osobně znám dva chlapy, co se rozešli s dlouholetou partnerkou, protože oni už děti chtěly a ty ženské ne, popř. i pár let po třicítce měly stále ještě moře času. Dneska už mají oba nové partnerky a vlastní děti, ty ženské jsou stále bezdětné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.20 13:34
Můj muž chtěl vždycky rodinu, což je proste muž, žena a minimálně jedno dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.20 13:57
Můj chlap miluje děti, narozdíl ode mě i ty cizí a měl to tak vždycky. Rád si s nimi hraje a povídá, mně když nějaké cizí dítě na hřišti pořád něco brebentí, tak po dvaceti minutách trpím. Kamarád to má stejně jako můj chlap a záměrně hledá partnerky již s dětmi. Dost chlapů k tomu došlo casem. V okolí ale máme i dost chlapů, co děti nechtějí. Jednoho asi dotlačí za pár let partnerka, u ostatních nevím, spíš se podle mě rozejdou. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.20 14:01
@Jahor píše:
Z původního „děti nechci“, jsem se dostal na neutrál s občasným „kdybych náhodou někdy měl, tohle bych je naučil, dělal s nimi“.Možná by se větší chuť objevila kolem 40, kdybych ještě neměl a spíš kvůli egu, že jsem víc přemýšlel o rodu a tak, ale fyzická potřeba asi nikdy.
Příspěvek upraven 24.06.20 v 12:54
To se chci zeptat na ten neutrál, je to u tebe již nějaký bod zlomu, nebo když to řekneš nahlas mezi přáteli a partnerkou, tak to stále nemá žádný význam. Ptám se, protože můj partner to v posledních týdnech říká také. Já jsem tomu nechtěla dávat vyšší význam, ale překvapilo mě to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.6.20 14:03
Když jsme se seznámili, tak vzhledem k věku (20 let) jej děti nezajímaly. Vždy si hlídal ochranu a kdyby se stalo razil potrat. Já taky nejsem rodinný typ, takže jsme děti dlouho neřešily. Když mu bylo 32 začal s dětmi on. Že už bychom asi měly mít. Mě se moc nechtělo, jsem o 6 let mladší, takže ani žádné hodiny mi netikaly. Jemu se taky úplně nechtělo, ale nakonec jsme se vyloženě rozumově i vzhledem k věku domluvili, že tedy ano. Vzali jsme se, dítě se povedlo doslova na první pokus.
Po narození to pro mě bylo drsný. Byla jsem bez zkušeností a babičky vůbec nepomáhaly, manžel byl úplně nepoužitelný. Bál se to malé dítě i pochovat. Víc se začal zapojovat až kolem 2 let dítěte. Od 3 let už fungoval dobře i kolem pomoci i ohledně hraní s prckem. Pak se narodilo druhé dítě. Tam už fungoval dobře, zapojoval se, zvládal všechny potřebné úkony. Čím byly děti větší, tím víc se jim věnoval. Já mám postoj, tak nějak pořád stejný, hlavně mě ta doba, kdy musím být pořad s dětmi už deptá, tak nemám to manželo nadšení. Ten se totiž postupem času stal otcem na plný úvazek. Vše kromě nezbytných věcí podřizuje dětem. Jsou pro něj hlavní smysl života a bez nich je dle něho člověk na světě zbytečný a k vůli nim se musí vše vydržet.
Takže od začátku se posunul názorově na úplně druhou stranu spektra.
Takže i ten muž, co na to zprvu nevypadá může být pak skvělý otec.
- Citovat
- Upravit
24.6.20 14:05
Já děti vždy chtěl a počítal s nimi ve svém životě. A když jsem je měl, tak když přišla krize ve vztahu, ze které ještě nejsme úplně ven, tak pořád mám silnou myšlenku na to, že bych chtěl, aby syn zůstal se mnou nebo maximálně střídavka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.20 14:19
@Alyss píše:
Můj manžel chtěl vždycky děti a i teď když já už další nechci, on chce a hodně… Přemlouvá mě téměř denně
a co s tím budeš dělat? U nás to je stejné, zatím úspěšně odolávám, jsem rok po porodu 
a stále mu to nějak 100% nevěřím, že mě jen nezkouší. Jsem máma už dvou dětí, on je sploditel jen jednoho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.20 14:29
Muj manzel pry vzdycky vedel, ze bude chtit deti, jen ne treba ve 20, ale spis kolem 30… no, tak mu ted bude 31 a ma dvoutydenni dceru 
pry to proste tak citil vzdycky a kdyby deti nemel, tak by ho to trapilo… a je fakt, ze tata je uzasny 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.20 14:30
Teda, děkuju za tolik rychlých reakcí! Určitě si nemyslím, že když muž po dítěti nejdřív vyloženě netouží, tak pak je automaticky špatný otec.
Ale bohužel mi přijde, že kolikrát si žena to dítě vydupe, že už ho prostě „musí mít“ a vztah jde do háje, protože muž už je moc zvyklý na život bez dítěte. Říkala jsem si, jestli to mají chlapi taky tak „naprogramované“ že dřív nebo později cítí tu potřebu. Tak asi někteří skoro i jo, ale nebude to tak téměř stoprocentní jako u žen 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.20 14:38
@gabrriel píše:
Já děti vždy chtěl a počítal s nimi ve svém životě. A když jsem je měl, tak když přišla krize ve vztahu, ze které ještě nejsme úplně ven, tak pořád mám silnou myšlenku na to, že bych chtěl, aby syn zůstal se mnou nebo maximálně střídavka.
A maminka a dítě by chtěly co?
My máme nerovnoměrnou střídavku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.20 14:40
@kve-tinka píše:
a co s tím budeš dělat? U nás to je stejné, zatím úspěšně odolávám, jsem rok po porodu
Aby ho to pak přešlo 
mému muži se rodičovství na starší kolena zalíbilo tak, že by klidně dal ještě jedno, a pravidelně mě tím provokuje. Ačkoli já jsem mámou tří dětí a on má dvě, dokonce holku a kluka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.6.20 15:18
@riccius píše:
Vzdycky jsem mel a mam hodne rad tatu, a chtel jsem to pak zazivat z te druhe strany. Byt jako muj tata, starat se o deti, mit k nim takovy podobny vztah.
No a ted, kdyz mam deti uz vetsi, tak vim, co vse pekne to prinasi. Kdyz se spolecne tesite z ditete, jak roste, jak se vyviji. Pro me daleko silnejsi pocity, nez pri cemkoli adrenalinovym.
A jak obcas rikam: dite, je slouceni dvou lidi, ktere miluji nejvic na svete. Sebe a partnerky.
No ja to mam přesne naopak. Nechci, aby mé děti měly otce, jako byl ten můj. Vidím, že jsem po něm zdědil mnohé a i když si to uvědomuji, nemohu zaručit, že bych se k dětem choval vždy hezky. Otec je dnes již celkem fajn, ale to na věci nic nemění.
- Citovat
- Upravit
24.6.20 16:20
@spinkánek píše:
To se chci zeptat na ten neutrál, je to u tebe již nějaký bod zlomu, nebo když to řekneš nahlas mezi přáteli a partnerkou, tak to stále nemá žádný význam. Ptám se, protože můj partner to v posledních týdnech říká také. Já jsem tomu nechtěla dávat vyšší význam, ale překvapilo mě to.
Změna to je. Co znamená, záleží na povaze.
Když nemusíš u toho chlapa řešit smysl pro zodpovědnost (děti by chtěl, ale starat se nebude), ani zda jen neplácá a nemá ani vzdálenou představu, co to znamená mít děti, tak jakmile se dostane pocitově na neutrál (být nemusí, ale kdyby, bylo by to taky fajn), tak se to dá podle mě vzít jako opatrný souhlas jít tím směrem. Zejména když je to s občasným „tady by se dal s dětmi jednou hrát fotbal, kdyby byly“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.20 18:21
@kve-tinka nebudu s tím dělat nic Má smůlu, osobně čtvrté dítě by mi ani nevadilo, mám děti hodně ráda, ale problém je těhotenství… Manžel přenáší genetickou vadu, takže už před nejmladší dcerou jsem několikrát potratila, pak jsem v těhotenství dostala tormbozu, kvůli té vade jsem musela na plodovku, celou dobu jsem se bála, aby se něco nepo… Tohle už fakt nedám… O tom, že moje těhotenství nejsou procházka růžovou zahradou snad ani mluvit nebudu…a porody jakbysmet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
