Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Potřeba můžu mít dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.6.20 23:58
@stinga píše:
no -jak to vysvětlit, jestli to dítě chtějí proto, aby pokračovalo to jeho jméno, nebo proto, že se těší, jak ho budou tulit, nosit, chovat, hrát se s ním
Jméno a rod spíš jako splnění povinnosti. Zvládlo to x generací před ním a on to taky nepodělal. 
Tulit, nosit, chovat určitě ne. Ale viděl jsem pěkné, rovné lísky a pomyslel si, že z těch bychom jednou mohli vyrobit luky. Nebo jsem viděl děti jak se perou a říkal si, že pokud budu mít jednou syna, tak ho musím naučit dát pěstí, tohle je fakt ostuda. 
Takže asi chuť předat a naučit věci, které jsem se naučil já, možná znovu zažít a užít si něco z dětství.
Ale pokukoval jsem spíš po starších, 4, 5, 6 let. Ne po miminech. To je otravná, larvální fáze, kdy to jen řve, zvrací, kadí do plen a ještě se to ani pořádně neplazí, takže míň zábavy než s hadem. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.20 06:49
@Jahor píše:
Jméno a rod spíš jako splnění povinnosti. Zvládlo to x generací před ním a on to taky nepodělal.Tulit, nosit, chovat určitě ne. Ale viděl jsem pěkné, rovné lísky a pomyslel si, že z těch bychom jednou mohli vyrobit luky. Nebo jsem viděl děti jak se perou a říkal si, že pokud budu mít jednou syna, tak ho musím naučit dát pěstí, tohle je fakt ostuda.
Ale pokukoval jsem spíš po starších, 4, 5, 6 let. Ne po miminech. To je otravná, larvální fáze, kdy to jen řve, zvrací, kadí do plen a ještě se to ani pořádně neplazí, takže míň zábavy než s hadem.
a kdyby to nebyl syn? 
jinak se mi libi, jak jsi to napsal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.20 07:37
@andelka83 píše:
A maminka a dítě by chtěly co?
My máme nerovnoměrnou střídavku.
Dítě zatím o ničem moc neví, takže „nemá co chtít“.. A já si samozřejmě uvědomuju, že skutečná situace není jen o „já chci“, ale prostě můj pocit, je ten že bych to chtěl. Žena po 3 měsících přišla o mléko, takže brzo přesel na UM a od toho okamžiku jsem k němu každou noc vstával já. Prvně s UM, pak různé můry, nebo při odnaučování od plen,… Krom jedné noci v týdnu jej pokaždé uspávám já a když se ráno vzbudí dřív než odejdu do práce, jde do náruče ke mě.
A žena si to moc dobře uvědomuje, a jediné čím se bránila, tak to, že kluk má polovlastní sestru, která samozřejmě zůstane u mámy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.20 08:18
@Jahor
Ano, připadá mi, že začíná trošičku ve svých názorech měknout. Možná na to má vliv blížících se narozenin, nebo teď v době dovolený, když vypadl z pracovního stresu, že má více otevřené oči. Vidí kolem sebe i pár důkazů, že i když výchova dítěte je odfláknutá, tak vliv okolí a někdy i štěstěny to stále ještě může napravit na dobrou cestu. Ale ještě stále to bude boj na dlouhou trať.
Ale moc díky za tvůj pohled.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.20 08:42
@Eliška píše:
a kdyby to nebyl syn?
Zatím mi luky, meče a rvačky prošly jako oblíbená aktivita i u holek. Rád zkazím, zašpiním a otluču jakékoli dítě, bez ohledu na pohlaví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.20 11:07
@gabrriel tak to je fajn, u nás byly děti jako malé hodně fixované na mě. Ale teď si je střídáme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.20 13:39
@Jahor píše:
Zatím mi luky, meče a rvačky prošly jako oblíbená aktivita i u holek. Rád zkazím, zašpiním a otluču jakékoli dítě, bez ohledu na pohlaví.
jo má dcera by byla nadšená za luky, meče i rvačky jak je to akční, tak to je její 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.20 14:20
@Jahor píše:
Zatím mi luky, meče a rvačky prošly jako oblíbená aktivita i u holek. Rád zkazím, zašpiním a otluču jakékoli dítě, bez ohledu na pohlaví.
tak supr, ja jako dite bych to ocenila S tatou jsme strileli ze vzduchovky, na rvacky ale nebyl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.20 12:43
...
@Anonymní píše:
Hm, já jsem chtěla založit podobnou diskusi, zjistit jak moc chtějí chlapi dětičasto ho dítě rozčiluje, jak je akční
- můj nynější přítel se se mnou seznámil, když mé dítě mělo 2 roky, neustále mluví o tom, že by chtěl své dítě, s mým dítětem se nehraje, když poručím (jsem v práci), jde s ním ven, na hřiště, jinak ho buď pošle ke své mamce nebo pustí televizi
nepožádal mně například o ruku, já vydělám 13000,–- a živím z toho sebe a dítě, on má 26000,–- a kromě nějakého jídla pro všechny, to má celé pro sebe
má dost nebezpečného koníčka, kde je riziko i smrtelného úrazu, takže já za těchto podmínek do druhého dítěte rozhodně nejdu, já se svým platem 2 děti neuživím - nebo kdyby jsme se rozešli
kdyby záleželo pouze na mně, tak mi jedno dítě stačí, někdy je mi přítele líto, že nebude mít vlastní dítě, ale zas pokud nechce nic pro to
tak nevím - chce on dítě nebo nechce
Žádné děti s ním nemějte. Alespoň dokud si nevyřešíte tu nerovnost mezi Vámi. Chápu ho, že se mu nechtějí vrážet peníze do „cizího“ dítěte, když není jeho biologickým otcem. Na druhou stranu ono se to nemusí změnit ani s tím druhým dítětem, které by už jeho bylo. Je už zkrátka zvyklý. Na tohle jste neměla přistupovat už od začátku. Chtěl s Vámi utvořit rodinu (když spolu bydlíte, tak bych to tak prostě automaticky brala, jinak bych se společným žitím ani nenamáhala), tak měl být srozuměn s tím, že se tahle rodina taky bude spravedlivě financovat. Muž, který má problém s tím, že rodina má fungovat jako celek a ne, že si partnerka utrhuje rohlík od huby, aby dítě neumřelo hlady, zatímco jemu do té huby létají pečení holubi… no takový se na roli manžela a otce absolutně nehodí.
Pokud si nevyjednáte lepší podmínky, tak nad dalším dítětem neuvažujte (alespoň tedy ne s tímhle partnerem)… A to vůbec nemluvím o tom, že je dost pravděpodobná situace, že mezi dětmi bude dělat markantní rozdíly. K tomu Vašemu se už teď moc nemá. Následkem toho společného by ho nejspíš odsunul úplně. Dost možná by to nakonec způsobilo ošklivou nevraživost mezi sourozenci. I když by to potom jako dospělí nejspíš pochopili, ty vztahy už by byly hodně poznamenané…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.6.20 12:52
@DeeDee.518 děkuji za shrnutí a názor, také se bojím toho, že by mezi dětmi dělal rozdíly
a on ten jeho koníček je nejen nebezpečný, ale i dost drahý, jeho slovy plní si svůj sen, v čemž ho trošku nelogicky hrozně podporuje jeho mamka
a já hlavně ani moc po druhém dítěti netoužím, první přišlo nečekaně, ale miluju ho nade vše, ale tak nějak mé mateřské touhy už jsou naplněné
- Citovat
- Upravit
26.6.20 13:44
spíš děti moc nechtějí...
@bezdětná většina mužů o děti nijak zvlášť nestojí. Nejsem odborník, ale myslím si, že to to tak je dané přírodou. Když si vezmete, tak příroda zařídila přežití rodu jednoduchým trikem: dala nám touhu mít sex. Ovšem je víc než pravděpodobné, že na počátku se sex dělal pro sex - prostě z touhy to dělat, ne za účelem narození dítěte. Dítě bylo spíš něco, co se mohlo a nemuselo přihodit. Prostě důsledek. Ale touha po sexu byla zkrátka větší, než touha držet v rukou mimino. Pokud by se lidé pářili z vrozené touhy po dětech, nevymýšleli by už naši prapředci, jak otěhotnění zabránit. Jak smýšlení o tom mít/nemít děti ovlivnila kultura je věc druhá… Tady jde o to, že muži v sobě mají tu pravěkou přirozenost, kterou mají i samečci většiny jiných živočišných druhů „oplodnit - odejít“. Samička je obvykle ta, která mladé odnosí a vychová až do bodu, od kterého už to není třeba… Je tedy vcelku logické, že když jsme samečky (kulturně) naučili zůstávat a na výchově se podílet, jde to maličko proti jejich přirozenosti - a tudíž to zdráhání ve smyslu, zda se otcem vůbec stát… Je to jako s tím, že se nikomu moc nechce spát zády do otevřeného prostoru. Logicky víme, že nám nebezpečí nehrozí, ale naše předky to mohlo stát život, jim hrozilo neustále - proto ten instinkt máme pořád někde hluboko v sobě. I když o hodně slabší… Nechci tím říct, že muži mají právo nadělat si děti a utéct a nechat v tom tu ženu samotnou jen protože taková je příroda. Chci tím říct, že když většina mužů není schopná vysvětlit, proč nechce děti - „prostě nechce“ - tak nelže a neodbývá vás. Jim příroda tu touhu nedala. Jak mají vysvětlit něco, co je pro ně úplně přirozené?
Samozřejmě to neznamená, že svoje už narozené děti nemilují. To je něco jiného - živé dítě s osobností, společné vzpomínky a zážitky vs. imaginární představa uječeného uzlíčku, který jen saje mléko, kadí a stojí nekřesťanské peníze (které se dají využít příjemněji)…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.20 14:09
@DeeDee.518 píše:
@bezdětná většina mužů o děti nijak zvlášť nestojí. Nejsem odborník, ale myslím si, že to to tak je dané přírodou. Když si vezmete, tak příroda zařídila přežití rodu jednoduchým trikem: dala nám touhu mít sex. Ovšem je víc než pravděpodobné, že na počátku se sex dělal pro sex - prostě z touhy to dělat, ne za účelem narození dítěte. Dítě bylo spíš něco, co se mohlo a nemuselo přihodit. Prostě důsledek. Ale touha po sexu byla zkrátka větší, než touha držet v rukou mimino. Pokud by se lidé pářili z vrozené touhy po dětech, nevymýšleli by už naši prapředci, jak otěhotnění zabránit. Jak smýšlení o tom mít/nemít děti ovlivnila kultura je věc druhá… Tady jde o to, že muži v sobě mají tu pravěkou přirozenost, kterou mají i samečci většiny jiných živočišných druhů „oplodnit - odejít“. Samička je obvykle ta, která mladé odnosí a vychová až do bodu, od kterého už to není třeba… Je tedy vcelku logické, že když jsme samečky (kulturně) naučili zůstávat a na výchově se podílet, jde to maličko proti jejich přirozenosti - a tudíž to zdráhání ve smyslu, zda se otcem vůbec stát… Je to jako s tím, že se nikomu moc nechce spát zády do otevřeného prostoru. Logicky víme, že nám nebezpečí nehrozí, ale naše předky to mohlo stát život, jim hrozilo neustále - proto ten instinkt máme pořád někde hluboko v sobě. I když o hodně slabší… Nechci tím říct, že muži mají právo nadělat si děti a utéct a nechat v tom tu ženu samotnou jen protože taková je příroda. Chci tím říct, že když většina mužů není schopná vysvětlit, proč nechce děti - „prostě nechce“ - tak nelže a neodbývá vás. Jim příroda tu touhu nedala. Jak mají vysvětlit něco, co je pro ně úplně přirozené?Samozřejmě to neznamená, že svoje už narozené děti nemilují. To je něco jiného - živé dítě s osobností, společné vzpomínky a zážitky vs. imaginární představa uječeného uzlíčku, který jen saje mléko, kadí a stojí nekřesťanské peníze (které se dají využít příjemněji)…
Dost vtipné, že kdybych stejně popisoval obrácený pohled na to proč ženy mají být třeba v domácnosti a nepracova a muži zajišťovat zdroje pro rodinu, tak budu označen za sexistu atp.. a nejen ze své zkušenosti, ale i z mnoha zde popsaných dalších výpovědí je to prostě neopodstatněný nesmysl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.6.20 18:44
Já měla nějaký opožděný vývoj. Furt jsem studovala, tudíž na děti ani pomyšlení. Tak nějak jsem je v mlhavé budoucnosti měla, ale to už si moc nepamatuji.
Velmi traumatický vztahový zážitek v mých cca 25 letech mne co se párování totálně postavil mimo trať a jako osobnost mne natolik zničil, že jsem reálně nebyla schopna žádného vztahu.
Nechala jsem se zcela pohltit svou milovanou profesí a na vztahy prostě zanevřela. A tak jsem jakoukoli touhu po dětech, pokud by se snad chtěla probudit (jakože v té době spala jako dudek), zadupala do země s tím, že úzkostná a traumatizovaná bytost jako já by stejně byla mizernou matkou. Tak jsem holt (spíše z nezbytí než z osobního přesvědčení) místo vztahů budovala kariéru.
Probrala jsem se ve třiceti, kdy jsem si uvědomila, že mi chybí něčí láska. Ne děti. Vztah. Jenže jsem vůbec netušila jak na to, pět let se mne nikdo nedotkl. A tak jsem zase začala budovat, tentokrat samu sebe. A pak, když už jsem si troufla na to, být někomu partnerkou a ne jen hysterickou přítěží, jsem zas budovala vztahy.
Uvědomění, že děti chci, které by vycházelo z mé vnitřní podstaty a ne jen z toho, že “se to tak dělá,” přišlo až s mým současným mužem v mých 38 letech, tudíž skoro pozdě. Uvědomila jsem si, že tu budu strašit možná dalších 40 let… a pro co? Můj život je krásný, mám úžasného muže (až se skoro neodvažuji to vyslovit nahlas, abych to nezakřikla), který mne miluje a je se mnou šťastný. Ale žít jen z toho dalších x desítek let? Uvědomila jsem si, že mi jednou budou děti chybět a až k tomu dojde, už bude pozdě si je pořizovat.
Zároveň mne v tom podpořil můj muž, který “vždycky děti chtěl, ale až tak za 20 let.” Vím, že děti chce, a to poměrně intenzivně, je v něm taková ta vnitřní jistota “já jednou budu táta,” akorát měl furt pocit, že on osobně má velmi dlouho “ještě spoustu času“. V jeho 45 letech, když jsem o dítěti začala mluvit já, ho to najednou přepadlo naprosto nečekaně, uvědomil si, že dítě chce mít se mnou a že je chce hned. Nakonec ho chce snad víc než já. Jen už to nejde tak snadno, no…
Je v tom také tlak rodiny, je jedináček, jediný pokračovatel rodu, velmi staří rodiče… tam je slovo na D nebezpečné, reagují jako surikaty 😂
Kdo má naprosto šílenou touhu po dětech je můj bratr. 40 let, nikdy s nikým nechodil. To mne až fyzicky bolí, když vidím ten žal, tu touhu po potomcích, která zůstává nenaplněna, protože můj bratr (pohledný, inteligentní a zajištěný vysokoškolák, dvoumetrový štíhlý sportovec - nechápu to, nechápu, každá by všech 10 oblízla) prostě zjevně není schopen se seznámit…
Anonym, prosím, jinak radši smazat.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.6.20 11:11
Tak já jsem děti nikdy nechtěl, všechny partnerky se se mnou (nejen) kvůli tomu rozešly, teď je mi skoro 37, zůstal jsem sám a ty děti už mít nebudu. Tím vším jsem si musel projít, abych zjistil, že je hrozně chci a neumím bez nich žít. A mám pocit, že je to i fyzický. Jenže to nejde vrátit. Nejhorší je, když se dozvídám, jak ty moje ex rodí jedno za druhým a říkám si, že ty děti měly být moje… Najednou, nečekaně probuzené bio hodiny u chlapa v pozdějším věku?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
