Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@lleennttiillkkaa
aha, tak jsem zase o něco chytřejší ![]()
Ale na druhou stranu, každý má právo a svobodnou vůli věřit v co se mu zlíbí. Tak směle do klepání ![]()
@CokeLady píše:
máš to nějaký pozjišťovaný, že by pověrčivá?
Hele já letos pověry přímo bortím. Kočár doma, svatba v květnu…
Tohle mi říkávala babička mého muže, tak byla pověrčivá, modlila se ke kde komu ![]()
Tak ja aj keby som bola poverciva, tak co sa tyka kocarku nemam na vyber..Sklep nemame, ani moje kamaratky a rodina byva na Slovensku, takze
A zase clovek nikdy nevi..co kdyz skoncim nejak driv v nemocnici a nebudu to mit?
Na povery neverim. Postylku mame sestavenou uz od 25 tydne a kocarek zaparkovany v loznici
Ted jsem ve 30 tydnu
Lepsi mit vse prichystane ![]()
Ahoj, já na pověry taky nevěřím. Kočár jsem měla koupený ještě před samotným otěhotněnim
akorát jsem ho měla u tchyně na chatě a asi ve 25 tydnu jsme ho vzali už domů. Teď jsem 33 tt a máme už úplně všechno nachystáno… Ono jestli se má v těhotenství něco stát tak se to stane bez ohledu na to jestli mám kočár doma či ne…;-) aspoň takhle to s manželem bereme…a kdybych třeba potratila nebo cokoliv, určitě nikdy neřeknu ze za všechno mohl kočár nebo postýlka
to je ujeté…
Kočárek jsem měla doma, postýlku nachystanou… nejsem pověrčivá ![]()
Maminka mého přítele mi zakázala kupovat do 6. měsíce..
prý to přináší smůlu
Kraviny. Kočár jsme měli hned, jak jsem ho sehnala, postýlku až úplně ke konci těhotenství, ne ale kvůli pověrčivosti, ale kvůli lenosti a přístupu „na všechno je ještě dost času“ ![]()
Na žádné pověry nevěřím. Doma mám černého kocoura a ten se mi furt plete pod nohama, kdyby pověry platily, jsem dávno tuhá ![]()
Od 12tt jsem měla kočár v obýváku, barevně mi ladil.. Všechno jsem měla nakoupené brzy. Jediné co mi hrozilo bylo, že bych o ty věci zakopla a pak potratila ale nestalo se ![]()
Povery jsou povery. Na pověry nevěřím, jsou to výmysly dutých hlav.
Takže první dítě - výbava, postýlka u nás doma, kočár jsem musela mít u tchýně
,muž je totiž strašně pověrčivej
. Na pohřeb jsme k nikomu nešla, protože se rodina bála aby se dítě v mrtvém neviděla a neodešlo s ním
takže mi o každým kdo umřel řekli až po pohřbu. Dle mojí mámy bych neměla ani tlačit na wc abych dítě nevytlačila
. Prostě kdo mohl mě poučoval o babských radách a pověrech.
Teď druhé těhotenství - kočár v obýváku - když je mi smutno jezdím si s ním po bytě
, na pohřbu jsem byla před vánoci- dítě stále žije, na wc tlačím jako o život dítě stále v děloze ![]()
Dle mého se něco může bohužel posrat kdykoliv a je jedno kde bude kočár a postýlka. Jestli půjdu nebo nepůjdu na pohřeb.
Nesnáším tyhle pověry
Neverim, neridim se. Kocarek i postylku jsem mela doma, nic se nestalo.