Práce sestry a začátky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Práce sestry a začátky
Dobrý večer, brzy nastupuji do práce jako sestra a mám z toho hrozné obavy. Budu pracovat na příjmové chirurgické ambulanci. Začátkem musel projít úplně každý a nikdy to není lehké, ale stranu druhou tu zvládlo už tolik lidí a každý se musel zaučit… Bojím se, že kolegům budu spíše na obtíž, protože nebudu ze začátku nic umět (jsem po škole). Během praxí jsem si toho příliš nevyzkoušela a třeba krev jsem odebírala párkrát a ne vždy mi to úplně šlo… Budu ráda za každou zkušenost, kterou mi napíše ohledně vašich začátků v tomto oboru (úplně odkudkoli- lůžkové odd, jakákoli ambulance…)
Moc děkuji za všechny odpovědi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
Nastupovala jsem po vošce ve 23 letech na chirdu, nezapadla jsem tam, byl tam neměnný kolektiv už několik let povětšinou starších holek, co byly zvyklé jen na sebe a já ač jsem se snažila sebevíc, prostě jsem nezapadla. Donášely na mě vrchní, pomlouvaly, hlavně však zaviděly-věk, chlapa…no slepice. Nejdřív mě to moc trápilo ale pak jsem se na ně vybodla a našla si jiné místo a teprve tem jsem se našla, skvělé holky, super práce, dodnes na tu dobu velmi ráda vzpomínám. Miluju práci sestry a doufám že po mateřské se k ní vrátím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahojky, taky jsem zdravotní sestra. Sice už 7 let po škole, ale také jsem začínala a za necelý rok - v Březnu po rodičovské, také budu opět „začínat“
Každý začatek bývá těžký, tedy aspoň u mě. Začala jsem dělat v Brně na Interní hematoonkologii. První měsíc jsem u sebe měla sestru, která mě zaučovala, zkoušela a díky ní jsem se spoustu věcí naučila. Píchat flexily, brát krev i na neviditelných žilách 
Vše je jen o praxi, žádný učený z nebe nespadl. Pokuď chceš radu, tak se zajímej o práci, buď snaživá a milá 
ono to půjde. Hodně štěstí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Teruška85 taky jsem to tak mela, taky jsem v 1. zamestnani nezapadla, vydrzela jsem tam rok, ze zacatku jsem cekala ze se ledy prolomi a bude dobre, ale bylo to naopak horsi a horsi. Me bylo 21, mela jsem kluka, a ony 33 bez chlapa a chteli dite, bylo to s nema k nevydrzeni. Pak jsem z nich byla nervove tak v p… ze jsem zmenila praci, sice horsi prace, za to super kolektiv…na zacatku kdo jde ze skoly do prace to neni nikdy jednoduchy, ale jednou se to otoci a pak budes taky nekoho zaucovat, tak si tyhle pocity zapamatuj. Chirurgie je krasnej obor, preju ti, at se ti tam libi a jsi spokojena 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Začínala jsem na interně, těžká práce, hodně ležáků, 32 lůžek. Protože jsem spíše introvertka, trvalo asi rok, než mě kolektiv trochu přijal. Chodila jsem často domů s brekem. Pak jsem si postupně zvykla. Chce to hodně se zajímat o práci, teď když jsem už zkušenější tak taky u nových kolegyň raději vidím když se snaží více pracovat a méně klábosit a shánět drby, každá jsme jiná, ale to je myslím rada pro každé oddělení vhodná. Zatnout zuby, hledět si práce, nečekat že hned každý se mnou bude kamarádit. A pozor v ženských kolektivech se dost pomlouvá, je dobré chránit si soukromí, a počkat až lépe poznáš kdo je kdo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ja nastoupila do nemocnice az po čtyřech letech po škole, takže peklo!! Nic jsem si nepamatovala a když ano, tak v práci se to stejně dělalo jinak:) zaucovala jsem se dlouho, citila jsem se hrozně nešikovně, když se mi jedna věc podařila, dalsich pět jsem podelala. Zažila jsem i sikanu na pracovišti:( naštěstí jsem sebrala odvahu a šla s tím za vrchní - ona kolegyně dostala výpověď, nebylo to poprvé. No a tehdy se něco zlomilo a všechno mi šlo, asi jsem získala sebevědomí, nebo co.. přišly první odměny, pochvaly a uz bylo dobře. Ženský kolektiv je ale des:(( práce sestry me bavila, ale nejsem si jistá, ze mam chuť se po mateřské vrátit do te drbarny 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Moje začátky jsou už dávno 
. Ale co můžu doporučit - věnovat se práci, když mi něco není jasné, ptát se. Jinak - učit se, učit se, učit se. Provoz Tě naučí, ale např. o diagnózách si pohledat něco sama (výborné jsou na to informované souhlasy pro pacienty, tam je to stručně, jasně, základní info k dané dg.), poslouchat, co říká i dr. pacientovi, tam třeba slyšíš různá režimová opatření (např. u převezu doktor říká, co pacient smí a nesmí).
Kolektivy jsem vystřídala dva, nejsme nějaká ranařka, takže si zvykám pomaleji. Spíš poslouchám, co říkají druzí, z toho vypozoruješ, kdo je drbavý a kdo ne .
No a za měsíc napiš, jak se Ti tam líbí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj,
taky jsem sestra, začínala jsem asi ve 22 letech po vejsce. Moje první práce byla skvělá. Bohužel jsem se stěhovala a měnila práci a už to tak šťastné nebylo. V novém kolektivu jsem taky moc nezapadla, velela tam parta sester kolem 40 a my mladý byly na obtíž a povl, samé lži, pomluvy, pomoc žádná. Nedej bože, když jsi měla nějakou vošku nebo vejšku, i když v té době jsi to mít musela, abys mohla dělat sestru… Na nikoho jsem se nikdy nepovyšovala, makala jsem a stejně jsem zažívala peklo, odešla jsem velice brzy. S neustálou nevolností a strachem jsem žít nechtěla. Nové místo pak už bylo zas skvělý. Znovu jsme se s manželem stěhovali, takže nevím, jestli tam zvládnu po mateřské dojíždět, ale jinak už bych do špitálu asi nešla, ta předchozí zkušenost mě fakt znechutila:-(
Děsit Tě nechci, snad budeš mít štěstí na lidi hned na poprvé a bude to super 
Zajímej se o práci, dělej si poznámky o chodu oddělení, léky, vizity, snídaně, atd., Jak a kdo a co připravuje a tak… Ono se Ti to všechno brzy propojí a půjde to samo. Určitě se najde někdo, kdo Ti pomůže. Oni budou chvíli chodit s tebou, protože musí, ale jak uvidí, že jsi šikovná a zvládáš, tak bude líp. Budeš už makat sama za sebe a člověku to zvýší sebevědomí A nenech sebou zametat. Někdo to rád zkouší…
Buď milá, ale jak psal někdo výše-chraň si soukromí, ty ženský kolektivy jsou drbárna. A když to nepůjde, tak se svět nezboří. Sestry se shánějí všude a najdou se rozhodně i slušný lidi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Děkuji všem za reakce 
. Říkám si, že každá sestra musela začít a každá sestra, včetně nadřízené, byla jednou v úplně stejné roli jako budu teď já . Když to tak vezmu, tak je to hlavně o štěstí na koho se v práci narazí. I sebehorší práce může být vlastně docela dobrá, když je skvělý kolektiv .
U mě je to horší s tím, že mám jenom SŠ, tudíž budu ta „praktická sestra“, ale pokusím se to při práci dostudovat. Vím, že je lepší denní studium a kombinovaná forma studia je náročná, ale bohužel z finančních důvodů nemohu studovat jinak a musím do práce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hodně štěstí. Práce na směny a studium je náročná kombinace, ale dá se to. Spousta sestřiček to zvládlo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Elen5105 také přeji hodně štěstí a některé věcí si neber, ženský kolektiv je zákeřný
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
