Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Já jsem byla ráda když jsem byla doma konečně aspoň chvíli sama
chodily jsme s kámoškou na kafe, na nákupy, udělala jsem si co bylo potřeba bez děcka
asi jsem divna výjimka, svoje děti miluju, ale ráda jsem taky bez nich.
Příspěvek upraven 23.08.20 v 09:56
Dcera ted musi byt s ostatnimi detmi, aby se socializovala. Pusobi to na me, ze si ji chces sosnit jen pro sebe, coz by ji mohlo vic uskodit nez pomoct.
Musis byt statecna a naucit se venovat i sama sobe.
Musím řícž, že mě ten tvůj příspěvek hodně děsí.
Přece dítě nemá být hračka pro rodiče.
Přej ji to
Do teď byla jen s mámou, teď bude více času s ostatními dětmi, bude poznávat nové věci - to není narážka na tebe, ale že školka prostě může dát některé věci takovým způsobem, jakým rodič ne.
Chápu, že je to velká změna, ale teď budeš mít čas pro sebe, který rozhodně využij. A nauč se s dcerkou prožívat její radost ze školky. Už je velká holka, ona to zvládne.
Ty jo, já to mam úplně obráceně
teda aby to zas nevypadalo, že jsem krkavčí matka
svoje děti samozřejmě miluju, ale nemůžu se dočkat toho až budu mít zas nějakej svůj život
protože jsem neustále s dětmi (1 rok a 2 roky) a strašně se těším až si někdy v klidu zas zajdu na nákupy, ke kadeřnici), já si momentálně odpočinu jen když jdu k doktorovi
, na každou návštěvu u nějakého doktora se moc těším, protože mám hlídáni pro děti bez nějakých řeči
a jen v tomhle případě se nemusím nikomu doprošovat ![]()
Když první syn nastupoval do školky, taky mi to bylo svým způsobem líto
že to tak letí. Já měla v tu dobu doma mimčo, vyzvedávat do školky jsme chodili hned po obědě
Zvykneš si, nebooj ![]()
Některé příspěvky moc nechápu, a uz vůbec ne že dítě je moje hračka.
Dcera má normálně kontakt s dětmi, hodně jsem ji brala na hřiště, do dětských center, chodily jsme občas když byla možnost si pohrát do dětské skupiny, zatímco já jsem si pokecala s jinými matky co byly též doma s dětmi.. hodně jsou u nás děti od sousedů, spala s nima pod stanem, pořád lítají na zahradě a hrajou si, berem všechny když je možnost na výlety, v žádném kontaktu ji určitě nebráním a ani nechci, spíš jsem to myslela tak, že školka je pro mě velká změna, hodně jsem se dítěti věnovala, asi to beru jinak než jiné matky, ale určitě ji nebráním a ani bránit nechci v nějaké socializaci nebo si ji uzurpovat jen pro sebe.
Hlavně jsem nikdy neměla možnost žádného hlídání, obe babičky jsou ještě pracující, naopak většinou jsem si brala děti já a byly všechny u nás na zahrádce..
Přestaň jí ničit opičí láskou, to nikdy nedopadne dobře. A začni si na to zvykat, že malá pořád s tebou nebude, později to může být pro tebe horší.
Blbá je ta neschopenka, kdyby si šla do práce, tak ti to ani nepřijde. Na druhou stranu si dopoledne poklidíš a odpoledne se budeš moc věnovat dcerce.
Co se týká druhého, tak s tím neporadím, buď to ho chceš a nebo ne. Finance jsou sice věčná otázka, ale na dětech jsou nejdražší boty a pak až škola.
@bauem děkuji..
tady ti každý hned řekne, že jsi divná..je mi líto, že ty 4 roky utekly ani nevím jak, bylo to moc krásné a zároveň i náročné období, neříkám že si od ní občas ráda neodpočinu a udělám si něco svého, chodila jsem nárazově na pár hodin do práce, kde jsem si "odpocinula " a nabrala sílu na další dny, ale většinu času jsem převážně věnovala dítěti, minimálně sobě.
@lleennttiillkkaa určitě, kdybych byla v práci, tak je to též jiné, takhle prostě musím být doma..zkraje si určitě poklidim, práci na zahradě také mám, nějaké kafčo u kamarádky též, ale jak se znám, za chvíli se začnu nudit
přihlásila jsem se na rekvalifikační kurz protože svoje zaměstnání už dělat nemohu, takže mě časem zábaví snad škola.. ![]()
@Anonymní píše:
Dcerce budou na konci září 4 roky, za týden nastupuje poprvé do školky a pro mě je to nějaké složité období.. dcera byla od malička hodně náročné dítko, trpěla na koliky, byla hodně uplakaná a i v pozdějším věku vyžadovala neustálou pozornost. Tatínek je celé dny v práci, trávily jsme s dcerou čas celé dny sami, výlety, na hřištích, návštěvy aby si pohrála taky s dětmi.. jsem na ni strašně fixovaná, léto jsme si užily úplně maximálně, přála bych si na chvíli zastavit čas, bylo to tak krásně období a tak hrozné rychle uteklo
Mě ještě letos postihl úraz, takže jsem na neschopence a ještě do práce nějakou dobu nepůjdu, o to hůř pro mě, že ji ráno dovedu do školky a vrátím se do prázdného baráku, vůbec si to neumím představit..i když jednu "výhodu "jsem našla, nehoní mě práce, tudíž si ji můžu vyzvedávat jak potřebuji, případně občas nechat doma a někam vyrazit..
Přesto je to pro mě velice psychicky náročné období, zajímá mě, jak se s tím vyrovnaly ostatní maminky, zda to má/měla nějaká podobně jako já..
Hrozně bych si přála druhé mimčo, ale zase nedávno jsme se finančně srovnali a přeci jen dvě děti už je dost náročné..
Děkuji za jakýkoliv názor či radu jak se s tím vším poprat
Dle mých zkušeností druhé dítě nenaboura rozpočet tak moc, jako dítě první. Rozhodně až do školy je to v podstatě jedno. Pořiďte si druhé, Za těch šest let už budete jinde.
@Betty MacDonald díky moc
já když vezmu v potaz první dítě tak než jsem pořídila nějakou vybavičku, postýlku, kočárek.. bylo to docela dost peněz, a to jsme neměli třeba nový kočárek.. já jsem nekojila, po CS jsem neměla, takže umělé mléko, pleny..je fakt že v té době si manžel platil nějaké dluhy co teď už naštěstí nemá, takže by to možná nebylo tak náročné..
Každopádně moc díky za příspěvek ![]()
Ja te chapu, ze si nekdy prejes „zastavit cas“, protoze na detech vidime nejvic, jak ten cas utika… A to sakra rychle! Nechapu, proc se do tebe hned vsichni pustili, vzdyt sis jen posteskla.
Dcerce budou na konci září 4 roky, za týden nastupuje poprvé do školky a pro mě je to nějaké složité období.. dcera byla od malička hodně náročné dítko, trpěla na koliky, byla hodně uplakaná a i v pozdějším věku vyžadovala neustálou pozornost. Tatínek je celé dny v práci, trávily jsme s dcerou čas celé dny sami, výlety, na hřištích, návštěvy aby si pohrála taky s dětmi.. jsem na ni strašně fixovaná, léto jsme si užily úplně maximálně, přála bych si na chvíli zastavit čas, bylo to tak krásně období a tak hrozné rychle uteklo

Mě ještě letos postihl úraz, takže jsem na neschopence a ještě do práce nějakou dobu nepůjdu, o to hůř pro mě, že ji ráno dovedu do školky a vrátím se do prázdného baráku, vůbec si to neumím představit..i když jednu "výhodu "jsem našla, nehoní mě práce, tudíž si ji můžu vyzvedávat jak potřebuji, případně občas nechat doma a někam vyrazit..
Přesto je to pro mě velice psychicky náročné období, zajímá mě, jak se s tím vyrovnaly ostatní maminky, zda to má/měla nějaká podobně jako já..
Hrozně bych si přála druhé mimčo, ale zase nedávno jsme se finančně srovnali a přeci jen dvě děti už je dost náročné..
Děkuji za jakýkoliv názor či radu jak se s tím vším poprat