Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Prarodiče - nemoc, poradíte?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.6.11 17:45
No těžká situace 
, ale takhle manipulovat a citově vydírat bych se teda nenechala 
Myslím, že jste vstřícní dost a dítě není věc,kterou si může prarodič brát pro zlepšení nálady… „Půjčovat“ teda ano, ale s mírou a ohledem na vaše představy a váš program, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.11 18:00
Mě by dost vadilo, že nerespektujou to co určíš.. jako s tím odpoledním spánkem, dál by mi vadilo, že jedno dítě ano druhý néé..
Nádory jsou příšerný a je příšerný vidět sarýho člověka brečet, ale přeci jen jak bylo řečeno dítě není věc ani strojek na zlepšení nálady… půjčuj ale podle předem dohodnutého plánu.. chápu že je malá přivádí na jiný myšlenky, ale vy taky musíte fungovat jako rodina a né pořád čekat na zazvonění telefonu..
toť můj názor.. nemáš to lehké tak se drž 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.11 18:01
Jak z té situace ven, nevím, neporadím, jdu jen vyjádřit podporu 
Já osobně vás nechápu. A na jednu stranu obdivuju. Já bych dítě jen tak z ruky nedala. A s takovýmhle přístupem už vůbec ne. Já jsem rodič, já rozhoduju, kdy kde dítě bude. A pokud to ostatní nerespektují, mají smůlu. Jsem přesvědčená, že dítě patří k rodičům, tečka. Ze školky bych dítě nevzala, ani kdyby byli prarodiče nejnemocnější. Dítě babičku potřebuje, ale děti podle mě mnohem víc.
Ale když o tom přemýšlím, byla jsem v podobné situaci jako vaše dcerka. Děda měl leukémii, a pokud nebyl v nemocnici, trávila jsem veškeré víkendy u babičky, dokud nezemřel. Dlouho jsem nechápala, že máma je moje máma. Nevím, jestli jsem dědu fakt rozptylovala od nemoci, trávil veškerý čas v dílně a já lítáním po zahradě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.6.11 18:08
holky díky, že jste ten román přelouskaly a že mě chápete, já jenom chtěla vědět, jak tuhle situaci vidí někdo nezúčastněný
taky mi nejvíc vadí, že jedno vnouče ano a druhé ne (vymlouvají se na to, že malý je malý, ale Peťa už k nim jezdila snad v roce a půl i přes noc)
a jak píše JVP štve mě ta manipulace, já hned v neděli, když manža malou nepřivezl, tak jsem nadhodila, jestli to nebyl slušný herecký výkon (dřív to tchán zkoušel po zlém, ale můj chlap ho poslal do háje, naložil malou a jel, tak to asi zkusil na city), taky chápu mýho chlapa, jeho rodiče (a hlavně máma) tu za pár měsíců nemusí být a jak mi řekl, kdyby náhodou tahle situace nastala, chce mít čisté svědomí
- Citovat
- Upravit
16.6.11 18:34
Opravdu to nemáš lehké. Ale přesto bych zkusila stanovit si s manželem nějaká pravidla, na kterých budete trvat. Promluvte si o tom spolu, co je pro vás důležité. Já bych dceru ze školky nebrala, nebo maximálně 1× za měsíc na prodloužený víkend. Domluvte se s tchánovcema, že jim budete „půjčovat“ dceru každý druhý víkend, ale třeba s tím, že alespoň 1× za měsíc si vezmou děti obě. Když budete chtít, můžete třeba navíc vymyslet nějaký společný výlet o víkendu, kdy děti mít nebudou.
Ono se jim to třeba líbit nebude, ale brzy se s takovým fungováním smíří, když budou dopředu vědět, kdy u nich děti budou…
Přeji, ať to společně vyřešíte
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.11 18:42
Nečetla jsem diskuzi, ale můžete si za to sami. Copak vám přijde normální dát dvouleté dítě na týden k babičce? Vy nejste rodina, která má svůj program, která se chce užít pohromadě, když tatínek není konečně v práci apod…
Upřímně, myslím si, že manželovi sourozenci nejsou tak blbí, aby si nechali zasahovat do života krást volný čas s dětmi. O tom to celé je. Prarodiče si dovolí jen to, co jim dovolíte vy.
Mám tu zkušenost, řešila jsem to taky. To neznamená, že tam dítě nepouštíme vůbec, ale podle NAŠICH pravidel a přes to nejede vlak..
Přes týden chodí malá do školky, o víkendu snad má být s tatínkem, mámou a bráchou. Neviděla bych nic špatného na tom, kdybyste jezdili jen návštěvy, otočku a děti tam spaly velmi, velmi vyjímečně.
Je mi líto, že jsou nemocní. Ale promiň za upřímnost, to není důvod k vydírání mladé rodiny a rušení jejich plánů, zasahování až příliš do soukromí. Je to jen vaše blbost, měli jste to řešit daleko dřív..
Příspěvek upraven 16.06.11 v 18:43
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.11 18:42
Přikládám svou podporu. Není to jednoduchý.
Vybavuju si, když byl děda nemocný. Teda ten první. Naši nás k němu vozili přes půl republiky, protože za měsíc už by tu nemusel být. Vždycky nás seřval. Něco si našel. Vždycky. Byl nemocný, měl bolesti a ta hořkost musela ven. Máma se z toho hroutila (byl to její otec), táta nakonec nám dětem zakázal za dědou chodit. Asi taky dobře, protože já ho sice cca dva měsíce před smrtí neviděla, ale v mých vzpomínkách je to ten děda, co rozdával z mrazáku nanuky (nakoupený vždycky ve velkým, mrazák praskal ve švech) a legraci. Když pak umíral druhý děda, táta rezolutně odmítl, aby ho vnoučata navštěvovala.
Viděla jsem umírat manželovu babičku. Byla horší než dítě. Litovala jsem tchýni, která se o ni musela starat. Hrozný. Co si navymejšlela, jak tyranizovala, jak citově vydírala. Řeknu to blbě, a nikdo z blízkých příbuzných to nahlas neřekne, i když mu to asi na mysl padne, ale - smrt byla vysvobození. Pro všechny.
Myslím si, že vašemu dědovi, jak jsi naznačila, ty jejich nemoci přišly vhod. Mají velmi dobrou berličku, o co se opřít, aby vás mohli citově vydírat. Bude to znít hrozně - ale nedejte se a v tomto směru prostě jejich nemoc nesmí hrát roli. Možná i dcerka je taky jen okrajová, jak kompletně řídit i vás. Ikdyž jen tím, že prostě rozbijí vaše rodičovské schéma. Vždyť nestojí za řeč, protože jen děda ví, co je dobré …
Nezávidím, fakt ne. Ale držím pěstičky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.11 18:53
Jinak Tě absolutně nechápu, já bych taky nedala dítě z ruky, v půlroce ani ve 2 letech..
Píšeš o jedné stránce věci, ale spíš bych po přemýšlela, proč jste jim to dítě tak často dávali, jestli vyloženě k vůli nim, nebo jestli se vám to nějakým způsobem hodilo apod..
To je taky základ k tomu, jak problém teď řešit. Protože pokud jste je „využívali“, tak vám to teď mohou vyčíst a skutečně nechápou, že malá není „jejich“.
Nepřijde mi to normální a neznám nikoho z okolí, kdo by nechával jen tak půlročního kojence přes noc u babičky - jen třeba vyjímečně, že jde na sraz školy apod..
Každopádně nemoc je zlá, to je jasné, ale můžete si za to sami. Kdybyste si od začátku určili pravidla, nikdy by k tomuto nedošlo..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.6.11 19:03
nepsala jsem půlročního, ale snad od roku a půl (měla necelé 2 roky), nejdřív přes den a po nějaké době i přes noc na jejich výslovné přání, že chtějí mít s malou pěkný vztah
je pravda, že víc k nim začala jezdit, až když jsem byla těhu s malým a pomoc se nám hodila
ještě přidám, že je prostě nemusím a pořád jsem nějak měla pocit, že je soudím nespravedlivě a nemůžu jim upírat kontakt s vnoučetem, prostě hloupá ženská, které nedocvaklo, že si zadělává na problém 
jsme s manželem připraveni si s nimi promluvit, a stanovit pravidla, ale už teď je mi jasné, že to tchán vezme jako útok na svou osobu a konfliktu se asi nevyhneme
- Citovat
- Upravit
16.6.11 19:26
Asi by bylo nejlepší za vším udělat tlustou čáru, říct, že odteď to bude tak, krátce vysvětlit proč, klidně i krátce vysvětlit, kde jste udělali chybu, co už nechcete apod..Ne nějak rozvíjet, protože si myslím, že to by u podobných typů lidí vedlo jen k jejich vzteku, ať se vyvztekají..
Vím, že jsou nemocní, ale nezlob se na mě, vztah tchána a tchýně je jejich věc, ať se s tím nějak poperou nebo se třeba poperou mezi sebou..To vám dřív nevadilo? Nevadí to ani vaší dceři, že vlastně nemá režim, že místo do školky, kde má už jistě v 5 letech kamarády, musí k babičce? Co budou dělat, až bude chodit holka do školy, postaví se na hlavu, že pojede na víkend místo psaní úkolů k nim 
Je potřeba razantní řešení, i když konfliktu se nevyhnete..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.11 20:37
Já bych to neviděla tak černě..
Ano jejich citové vydírání není košer, ale na druhou stranu - ošklivé nemoci, psychika v háji - skoro se jim nedivím, prostě se chytají stébla ..kdo z nás by nechtěl vzpruhu, kdo z nás by si neuzurpuval trochu toho štěstí..
Asi bych se to nesnažila naprosto vymítit, ale shodnout se na nějakém kompromisu..
A protože nepíšeš nic o tom, že by se vám dcera vracela " rozhozená" - že by byla rozjívená, byla rozmazlená, nebo chytala dědovo moresy - předpokládám, že se jí tam líbí a vztah mají opravdu skvělý.
Něco jiného by bylo, kdybys navíc měla pochybnosti o jejich vlivu na tvé dítě, o tom jak se dokáží postarat..
Nyní je váš problém pouze to, že jí chtějí častěji..
Takže to jistě upravit lze - trvejte na svém - a měl by na tom trvat manžel - je to jejich syn, nevím proč bys měla být ta špatná jen ty.
A ano - prvorozené vnouče je většinou hodně protěžováno ( cítím to s mojí dcerou) a nic se s tím moc nedá dělat..
Jistě se i dokážete vcítit do nemocných lidí, kteří bojují se zdravím..neznamená to, že si mohou dovolit vše, ale vpodstatě uznejme, že radost ze života s nemocí vyprchává..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.11 20:45
vy nemáte jako rodina plány, dovolené, výlety? nemarodíte? co tvoje rodina? k ní nejezdíte? jinak mi tam chybí, co chce tvoje dcera. Píšeš, že zavolají a vy ji vezmete ze školky, dáte jim ji, otec jede pro ni a nechá ji u nich..... Co na to malá? Chápe to? Jak se ji líbí tohle přehazování, nechybí ji školka, děti? Co u babičky vůbec dělá?…Já bych jim řekla, že je mám strašně ráda, ale chci taky strávit s dětma nějakou dobu, vyjet na výlety..... a rozhodně, chci aby respektovali to, co chci okolo dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.11 21:01
Lizbeth píše:
Já bych to neviděla tak černě..
Ano jejich citové vydírání není košer, ale na druhou stranu - ošklivé nemoci, psychika v háji - skoro se jim nedivím, prostě se chytají stébla ..kdo z nás by nechtěl vzpruhu, kdo z nás by si neuzurpuval trochu toho štěstí..Asi bych se to nesnažila naprosto vymítit, ale shodnout se na nějakém kompromisu..
A protože nepíšeš nic o tom, že by se vám dcera vracela " rozhozená" - že by byla rozjívená, byla rozmazlená, nebo chytala dědovo moresy - předpokládám, že se jí tam líbí a vztah mají opravdu skvělý.
Něco jiného by bylo, kdybys navíc měla pochybnosti o jejich vlivu na tvé dítě, o tom jak se dokáží postarat..
Nyní je váš problém pouze to, že jí chtějí častěji..
Takže to jistě upravit lze - trvejte na svém - a měl by na tom trvat manžel - je to jejich syn, nevím proč bys měla být ta špatná jen ty.
A ano - prvorozené vnouče je většinou hodně protěžováno ( cítím to s mojí dcerou) a nic se s tím moc nedá dělat..
Jistě se i dokážete vcítit do nemocných lidí, kteří bojují se zdravím..neznamená to, že si mohou dovolit vše, ale vpodstatě uznejme, že radost ze života s nemocí vyprchává..
Lépe bych to nenapsala 
Souhlasím, naprosto souhlasím..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.11 21:02
I když bych se já sama snažila udělat vše, abych jim pomohla, jak můžu, své děti bych k jejich „dobíjení baterek“ nenechala zneužívat. Stanovili bychom s manželem jasná pravidla (a rozhodně ne v takové míře, jak to teď děláte) a ty bysme dodržovali. Ať se jim to líbí nebo ne. A vadilo by mi, že chtějí jen jedno vnouče, když máte děti dvě a švagři taky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Ahoj holky, omlouvám se za anonym, ale téma je citlivé …
Jedná se o prarodiče (tchánovce), oba mají bohužel poslední dobou vážné zdravotní problémy a potřebuji nezávislý názor (já jsem ovlivněná) … mám pocit, že naši malou berou jako řešení těchto problémů (alespoň z psychologické stránky věci)
Tchán je odjakživa mistr světa, tchýně ovce. Nechápu, jak mohli vychovat někoho tak normálního jako je manžel, i jeho sestra je fajn. Já takové to machrování - já mistr světa, ostatní odpad - nesnáším, takže s tchánem máme napjaté vztahy … holt nejsem ta ovce, kterou má doma a neodkývu mu všechno se zářícíma očima … Stýkali jsme se řekla bych normálně, ne příliš často (narozeniny, vánoce, jednou za měsíc návštěva).
Situace se změnila s narozením naší malé (teď 5,5 roku), samozřejmě jsme hrany obrousili a museli se spolu naučit vycházet. Z malé byli (a jsou) nadšení, je šikovná, milá …navíc první vnouče. Hned co jsme přestali kojit, začali si ji brát i na delší návštěvy (ve dvou letech třeba i na týden), viděli se v ní, prostě pyšní prarodiče. Rozepře nastaly po nástupu malé do školky, nemohli pochopit, že má malá režim a chodí do školky … oni si ji prostě chtějí vzít, tak proč jim ji nedáme, řešili jsme to víkendy. Navíc jejich přání byla hodně nárazová, třeba se i tři měsíce neozvali, a pak ji chtěli každý víkend (ozvali se v pátek odpoledne, za hodinu si přijdeme …), když jsme neměli jiný program, tak jsme jim ji samozřejmě dali. Ale jakmile začala malá brát rozum, tak se samozřejmě ptá, proč někdy jede každý víkend, pak půl roku ne. Navíc začala být po nástupu do školky nemocná, věčné virózy. Nechápou, že může být taky někdy nemocná, když přece dřív nemocná nebývala. Berou to jako výmluvu, že jim ji nechceme půjčit.
A teď na co se vlastně ptám. Před zhruba rokem diagnostikovali tchýni nádor mammy. Podrobila se odstranění s následným ozařováním. Úspěšně. Nato tchánovi nádor tlustého střeva. Proběhl zákrok a zotavil se. V době, kdy byl tchán na zákroku, začal na nás tlačit, že tchýně je na tom psychicky špatně a že by bylo dobré, aby malá byla s ní a vytrhla ji ze špatných myšlenek. Tak jsme ji odhlásili ze školky a 14 dní (co byl v nemocnici) byla u tchýně. Tchán se vrátil z nemocnice a od té doby vyžaduje malou každý víkend. Bohužel v pátek byla tchýně na kontrole a opět má nějaký nález s tím,že výsledky budou až za 10 dní. Měli malou přes víkend a manžel ji v neděli vyzvedával. Při té příležitosti se mu tchán rozbrečel, že je na tom tchýně špatně a že chtějí nechat malou … Manžel jel s tím, že ji odváží a malá jde do školky, ale po této „scéně“ vyměkl a nechal jim ji. V pondělí jsme měli vyřizování a nutně jsme potřebovali pohlídat mladšího (2,5 roku), tchán tedy vymyslel, že dojedou k nám a pohlídají děti. Doma jsem jim všechno připravila s tím, že mladší chodí před polednem spát ať mu dají oběd a ať má taky tchýně možnost si ve svém stavu odpočinout. Tchán nás hned ve dveřích zpražil slovy, že oni dovnitř vůbec nepůjdou, budou venku, malou popadl za ruku a vyrazil, tchýně s mladším na kočáru běžela za ním. Celé 4 hodiny byli venku, tchán se pýřil s malou a tchýně se starala o mladšího, když jsme se vrátili, byla opravdu vysťavená. Když jsem se jí ptala, proč nešli domů si odpočinout (klíče mají), tak odvětila, že děda chtěl chodit venku … Navrhli jsme jim, ať si pro změnu odvezou malého, že Peťa by měla chodit do školky, ale tchán byl rozhodně proti (prý tam má malá věci a malého bychom museli teprve nabalit a na to oni nemají čas a kdesi cosi …).
Jde mi o to, nakolik jim ustupovat v tom, že jim malou půjčit nebo trvat na tom, že má chodit do školky a dát jim třeba malého … Navíc mají ještě dvě další vnoučata od manželovy sestry (obě mladší než naše malá) a ty si neberou vůbec. Přijde mi, že jsou na tu naši upnutí (hlavně tchán) a honí si jejím prostřednictvím ego (je na nemocenské a tudíž „druhořadý“ člověk). A o tchýni mu vlastně v podstatě nejde a využívá ji jako záminku. Manžel je taky toho názoru, ale momentálně do toho nechce zasahovat. Protože pokud tchánovi nevyjde vstříc, tak ten si bude bohužel svou špatnou náladu vybíjet na tchýni, která je na tom opravdu špatně. Navíc má manžel strach, že by tu třeba jeden (nebo oba) zanedlouho nemusel být …
Co myslíte? Díky za trpělivost s „románem“, ale pro vykreslení celkové situace to asi nešlo zestručnit.