Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Mám podobnou zkušenost, horší. Nikdy bych ho neopustila. Prostě jsem se před miminkem „sebrala“ a přenášela na něj lásku. Za dveřmi jsem brečela jak malý děcko.
@Anonymní píše:
Ahoj všem, mám otázku na nedonošené miminka. Asi budu vypadat blbě ale zeptám se. Syn se narodil před 37tt s porodní váhou 1660g. Teď je v inkubátoru a já ho chodím prebalovat, krmit a měřit teplotu. Na jeho nízkou váhu a to, že neudrží teploučko mu jinak nic není. Moje otázka se asi spíš týká mě. Jsem tu necelý týden a je mi na nic. Furt jen brečím a nedokážu pořádně fungovat. Stydím se za to ale nejde mi to. Vadí mi to prostředí. Nepomáhají mi ani moje antidepresiva. Otázka je spíš taková, mám možnost jít zítra domu a za malým jezdit a krmit ho aspoň jednou za den. Jen teď nevím co mám udělat. Jet domu, nechat ho tu s pocitem, že jsem špatná matka nebo tu zůstat, brečet a přenášet to na malého? Máte někdo podobnou zkušenost a nějakou radu? Předem děkuji
Můj syn se narodil v 30+1 a já jsem si řekla, že kvůli němu brečet nesmím, musím být silná a bude i on a to mi hodně pomohlo. Vy máte krásnou váhu, neboj jenom přeskočí 2 kg a jdete domů. Já domu musela měla jsem ještě 2,5 letou dceru, stejně bych malému nějak nepomohla, přebalit atd jsem ho stejně nemohla měl 990 gr
. Ale pokud bych doma neměla dítě určitě zůstanu s ním
drž se bude líp ![]()
Mám staršího syna a mladší dvojčata, se kterými mám taky zkušenost s JIPkou. Byl to pro mě očistec, byla jsem na složení, ale jsem neskutečně ráda, že jsem tam s nimi byla (i když já teda o ničem jiném ani neuvažovala). Doma to totiž pak už byla vážně pohoda, naučila jsem se o ta malinkatá miminka pečovat, měli jsme možnost se dobře sžít a naučit se spolu fungovat bez stresu provozních záležitostí běžného dne (nákupy, úklid, vaření, starší dítě). I když bych si je samozřejmě raději vzala hned domů, byla to zkušenost k nezaplacení.
To za tebe nikdo nerozhodne. Ale ono to že brečíš je normální často po porodu i tak - hotmony, nové věci, co se musíš učit a třeba ti zrovna moc nejdou.
Jak dlouho předpokládají lékaři, že tam malý ještě bude?
Kdybys tam ještě zůstala a nešlo to, je možnost odejít pak?
Abys pak nebyla „hotová“ i doma, až tam budeš přes den sama bez dítěte.
@jita22 myslim, že tak mesic
no ono by to snad šlo, že bych se při nejhorším vrátila. Fakt nevím co dělat a je mi ze sebe na nic ![]()
@jita22 já to blbě přečetla. No ono by to snad mělo jít. Protože od zítřka bych měla být už jen jako doprovod no
@jita22 píše:
To za tebe nikdo nerozhodne. Ale ono to že brečíš je normální často po porodu i tak - hotmony, nové věci, co se musíš učit a třeba ti zrovna moc nejdou.
Jak dlouho předpokládají lékaři, že tam malý ještě bude?
Kdybys tam ještě zůstala a nešlo to, je možnost odejít pak?
Abys pak nebyla „hotová“ i doma, až tam budeš přes den sama bez dítěte.
Kvůli operaci mého miminka mě museli propustit na 2 noci domů a bylo to větší peklo. Celkově jsme tam byli měsíc. Takže taky bych řekla, že se její stav nezlepší tím, že půjde domů.
@Anonymní píše:
@jita22 myslim, že tak mesicno ono by to snad šlo, že bych se při nejhorším vrátila. Fakt nevím co dělat a je mi ze sebe na nic
Nemá cenu se obviňovat, že to cítíš „špatně“. Hele, já bych to asi ještě zkusila. Můžeš někomu volat a trochu se vypovídat? Budeš vědět, že teď už tam nejsi nuceně, ale můžeš v nejhorším odejít - to by taky mohlo pomoct. Navíc ti malého dají určitě na vyhřívané lůžko a budeš s ním na pokoji, budeš tam i s jinou maminkou, to nebude tak zlé. Měsíc mi přijde dost, to tak dlouho snad ani nebude, oni ty miminka nabírají rychle a pokud je jinak ok a už tam týden jsi…
Může tam tatínek za vámi?
A co konkretne te tam stve? Neda se na tom zapracovat? Neni tam nejaka sympaticka sestra, se kterou by se to dalo probrat?
Ja byla s malym na jip taky, ale vis ze nebude porad na jip ale presunou ho pak na intermediar kde budete spolu na pokoji? rekli ti kdy to tak bude? Kdyz tam zustanes, szijete se a doma to pak nebude takovy masakr…
A ty asi nebudes kojit, kdyz beres leky, co…
Já nějak nepochopím, jak může máma opustit bezbranný miminko a jet domů. Myslíš, že ti doma bude líp? Nejspíš tam budou mít i psychiatrii, domluv si schůzku s lékařem a proberte změnu medikamentů. Pokud odejdeš, můžeš mít problém se vrátit. Nevíš jaká bude situace kolem covidu, nemusí mít volná lůžka… za pár dní už můžeš mít mimčo na pokoji.
Jako takhle úplně nedokážu posoudit tvoji situaci. Protože jedna věc je ta, ze te tvůj maličký potřebuje a druhá věc je ta, ze se potrebujes dat dohromady. Protože spokojena maminka rovna se spokojene miminko. Spis si poloz otázku jestli ti doma bude lip, když za nim budes jenom jezdit nebo jestli ti bude hůř, ze ho nemáš u sebe a ze mu nejsi na blizku. Nebo pokud je možné se v nemocnici obrátit na odborníka a někomu se svěřit. Vím o čem mluvím. Malá se narodila akutním císařem a pak jsem u ni byla na jipce jako doprovod a byl to pro me očistec. ![]()
Ahoj všem, mám otázku na nedonošené miminka. Asi budu vypadat blbě ale zeptám se. Syn se narodil před 37tt s porodní váhou 1660g. Teď je v inkubátoru a já ho chodím prebalovat, krmit a měřit teplotu. Na jeho nízkou váhu a to, že neudrží teploučko mu jinak nic není. Moje otázka se asi spíš týká mě. Jsem tu necelý týden a je mi na nic. Furt jen brečím a nedokážu pořádně fungovat. Stydím se za to ale nejde mi to. Vadí mi to prostředí. Nepomáhají mi ani moje antidepresiva. Otázka je spíš taková, mám možnost jít zítra domu a za malým jezdit a krmit ho aspoň jednou za den. Jen teď nevím co mám udělat. Jet domu, nechat ho tu s pocitem, že jsem špatná matka nebo tu zůstat, brečet a přenášet to na malého? Máte někdo podobnou zkušenost a nějakou radu? Předem děkuji