Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj,
Máme 3 děti (5 let kluk, 3 roky holčička a 4 měsíce kluk). Nedávno se mě jedna kamarádka zeptala, proč preferuji a nadržuji nejstaršímu synovi. Dost mě to zaskočilo.. Bylo to z toho důvodu, že syn měl novou lyžařskou značkovou bundu Alpine pro a dcera sice také pěknou, ale evidentně poděděnou holčičí.
U nás to je tak, že syn je první vnouče a nemáme na něj po kom dědit. Do cca 2 let jsem kupovala občas i bazárkové oblečky, pak už ale byly dost zničené a tak kupuji většinou nové (snažím se vychytat výprodeje a kupovat kvalitní věci - např. konkrétně tu bundu bude nosit 2 sezony a po něm další 2 sourozenci, takže klidně zainvestuji..). Dcera má o půl roku starší sestřenici, která má o 2 čísla větší velikost, hodně věcí dostaneme od ní.. Něco jí kupuji nové (trika, tepláčky..), něco má po bráškovi (neutrální pyžama, termoprádlo na hory..). Podobné je to i s ostatním vybavením - lyže, kola..
Jen botičky má a bude mít každý nové..
Až budou děti starší, bude to určitě jiné, ale ted nemám pocit, že bych nějaké dítě šidila tím, že jeden dostane pěkné tričko po někom a jiný nové.. a ani nemyslím, že by to těm mladším dvěma zatím nějak vadilo.. Ušetřené penízky raději dávám dětem na spořící konto.. Opravdu tímto nejstaršího syna nějak preferuji nebo rozmazluji a oproti mladším zvýhodňuji?
Vy, co máte víc dětí - kupujete všem jenom nové oblečení (nebo jenom staré), nebo je ještě normální ho po sourozenících (a příbuzných) dědit? Opravdu bych měla „vyhazovat peníze“ za pouze nové oblečení pro všechny, nebo kupovat jen použité všem a obratem ho zase prodávat, aby měli „na začátku všichni vše zhruba stejně opotřebované?“
Ne.ja byla rada, ze je druhe taky holka a schovavam. Dokud je ji to sumak, tak to neresim. Resim jak ty jen boty. Kamaradka ma asi malo svych starosti
Myslim ze dulezite je jak rozdelujes materskou lasku a ne penize ci obleceni. Rozhodne ne v tomhle veku. Moje mala chodi v modrem po starsim synovi a je to vsem uplne sumak. Jen ji obcas koupim saticky..
Já ještě nemám děti, které z toho mají rozum, ale když to vezmu za sebe, tak jsem byla nejmladší ze všech sourozenců, sestřenic i bratránků, a nové věci jsem dostávala výhradně k Vánocům nebo narozeninám (když nepočítám boty). Občas mi to trochu líto přišlo, ale opravdu až když se blížila puberta, a to už to zase viděli i naši a nechali mě třeba k Vánocům vybrat si nějaké oblečení apod. Jinak jsem byla vděčná i za hezké kousky, které tím sítem dědění propadly až ke mně. Myslím, že jednou za čas koupit něco nového a třeba i nechat slečnu vybrat určitě potěší (je fakt, že já se zařekla, že spodní prádlo a ponožky fakt dětem k Vánocům dávat nebudu, když jsou ve věku, kdy očekávají hračku).
Mám dva kluky (necelé 3 roky a 1 a půl) a nad tímhle mě nikdy nenapadlo uvažovat. Starší měl všechno nové, nebylo po kom dědit. Mladší, co jde má po starším, ale má i nové oblečení koupené přímo pro něj. Starší dostal na podzim novou softshellovou bundu a příští rok ji bude nosit mladší pokud mu bude dobrá. Teď mají kluci stejnou velikost (92 - starší je prcek) a tak mají nějaké oblečení nové, nějaké z bazárku. Ale nepřemýšlím o tom, že staršímu jsem koupila novou mikinu za 400 a že mladší má ochozenou za 100
Jen boty jim kupuji stejné, protože o ty se hádají. A stejné mají i některé hračky a teď v létě dostane mladší i stejné koloodrážedlo, protože oni jsou schopní se kvůli barvě poprat. ![]()
Edit. Teď jak mají stejnou velikost, tak už to ani nedělím, co je čí. Jen oblečení, které má starší rád, je prostě jeho a mladšímu ho nedávám. ![]()
@petukab tak peníze se snažíme rozdělovat rovnoměrně.. Starší 2 děti mají sice naspořeno trochu víc (oba plus minus stejně), ale to je jen tím, že tomu 4 měsíčnímu jsme zatím nestihli částku dorovnat (což samozřejmě časem uděláme).. a čas a pozornost se snažím mezi děti rozdělovat tak, jak je to zapotřebí (ten nejmladší má ted samozřejmě přednost ![]()
@janullka123 vzhledem k tomu, že mám děcka od sebe tak daleko, tak první má vše nové, co po něm zůstane pěkné, to schovám. U mrněte je hodně věcí poděděných - aji proto, že pro mrně je prostě zbytečné kupovat nové věci, aby to nosil měsíc max.
řeči jiných bych neřešila.
@zrcadlo píše:
Já ještě nemám děti, které z toho mají rozum, ale když to vezmu za sebe, tak jsem byla nejmladší ze všech sourozenců, sestřenic i bratránků, a nové věci jsem dostávala výhradně k Vánocům nebo narozeninám (když nepočítám boty). Občas mi to trochu líto přišlo, ale opravdu až když se blížila puberta, a to už to zase viděli i naši a nechali mě třeba k Vánocům vybrat si nějaké oblečení apod. Jinak jsem byla vděčná i za hezké kousky, které tím sítem dědění propadly až ke mně. Myslím, že jednou za čas koupit něco nového a třeba i nechat slečnu vybrat určitě potěší (je fakt, že já se zařekla, že spodní prádlo a ponožky fakt dětem k Vánocům dávat nebudu, když jsou ve věku, kdy očekávají hračku).
Ono to není o tom, že jeden by chodil v novém a značkovém a ostatní „otrhaní“ v poděděném oblečení.. a i dceři kupuji nějaké nové oblečení (cca 30%), většinou trika, šatičky, tepláčky - chodí jako prinzezna a holčička i když má 2 brášky… ale dost oblečení dostaneme a přijde mi v tom případě zbytečné kupovat vše nové, když u ní na výběr mám.. Jí osobně je to ve 3 letech asi úplně šumák..Maximálně ještě ocení, že má na triku Kitty, ale podle mě ani není schopná poznat, jestli to triko před ní někdo nosil.. o tom 4 měsíčním nemluvě.. ten má nových věcí naprosté minimum (ten dědí po bráškovi a 2 bratrancích). Většina děděných oblečků je značkových ve velmi pěkném stavu..
Coby mladší dítě si pamatuji, že jsem chtěla hodně vyrůst a měřit aspoň dva metry, abych nemohla po nikom dědit ![]()
Ono je dost blbý, když starší bratr dostane komplet všechno nový a ty máš jako mladší holka nový akorát tak kalhotky a fusekle a třičtvtě věcí klučicích. Nemyslím, že by mě rodiče nějak vědomě ustrkovali, prostě to tak vycházelo, ale vadilo mi to (tedy později než ve 3 letech, samozřejmě).
A to si myslím, že mí spolužáci tenkrát v šerém dávnověku řešili, jestli jsem in a stylová asi tak stokrát míň než současné děti.
@janullka123
Jo, já to tak nějak myslela. Pokud jsou věci hezké, tak je z nich radost bez ohledu na to, jestli jsou nové. Prostě se kupuje podle potřeby a s citem. Když bude jedno dítě výrazně hudebně nadané i pilné, a bude potřebovat hudební nástroj za několik tisíc, a druhé dítě nebude mít o žádné kroužky zájem, tak to podle mě taky neznamená, že to druhé může přijít a říct „Jemu jste koupili housle za X tisíc, tak mi za to kupte nový iphone“. Nebo když jedno dítě bude potřebovat drahá rovnátka, tak mi taky přijde, že to přeci tomu druhému nebudu kompenzovat něčím stejně drahým. I spravedlnost má svoje meze.
Nad tím jsem taky přemýšlela. Mám dva kluky po sobě. Mladší má spoustu věcí po starším… Někdy ale v návalu solidarity koupím i jemu něco novýho. Takže má x bund, který neunosí ![]()
Mé děti po sobě taky dědí a není to tím, že bych staršímu nadržovala
Sem tam mladšímu koupím něco nového - většinou proto, že ona věc po starším nepřežila. Mlaďoch má nové jen boty, ty nedědíme.
no a věci po mladším dědí sestry dcera - jedináček a vymazlená princezna
po zahradě běhá v klučičích slipech a je jí to v jejích 3 letech úplně fuk. ![]()
Já myslím, že tyhle věci se mají řešit přirozeně, každé dítě má výhody potom jiné. Moji kluci spolu jednou řešili a domluvili jsme se, že každý to má jinak:
Potom jsou pochopitelně věci, které se kupují nové oběma (fešácké oblečení, boty, radůstky, hračky, po kterých se touží…)
Hlídám, aby se cítili oba pohodlně, naslouchám, kdyby je v tom ohledu něco trápilo, ale obecně nepovažuju to, jestli je bunda nová nebo děděná za důležité…
Jinak kamarádku asi nejvíc zarazilo, že nejstarší syn má právě téměř vše nové a ostatní po něm (a jiných) hodně dědí.. (nejen oblečení, ale třeba i ty lyže, kola..)
I přesto, že na tom nejsme finančně nějak špatně a nejspíš bychom našli peníze na to, koupit všem nové (min. to oblečení).. ale prostě mi to přijde zbytečné - raději dětem spořím a osobně věřím, že jednou ocení, že mají něco do začátku (třeba na studium…)