Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Syn to zacal taky delat a je to na budku
.Jsem nevyspana vic, nez kdyz byl mimino. Nepomaha nic, ani zavreny dvere, ani nocni svetylko. Proste s nim vstanu, dovedu ho do postele, pockam nez usne a jdu spat. Nekolikrat za noc ![]()
dobrý! Tohle jsem dělala jako dítě našim taky. A to neměli manželské postele, protože v ložnici měl taťka i pracovnu, takže jsem se pěkně nakvartýrovala mamce na jednolůžko
Nevyhazovali mě ani mi nenadávali…jen si mne přehazovali k tomu druhýmu ![]()
@Malvajs píše:
Nas trilety za nami taky chodi. Byva to po pulnoci, nebo az nad ranem. Neni to kazdou noc, nekdy tri dny za sebou, pak dva sny nic, pak zase dva dny u nas. Nevyhanime ho a s manzelem si to uzivame. Mame velkou postel. Radi se k sobe navzajem tulime, drzime za ruce. Uzivame si to, protoze je nam jasne, ze za par let, od nas nebude chtit ani pusu
A myslim, ze soukromi s manzelem mame azaz
No právě tak to mám já, ale každý má jiné priority, někdo se s dítětem v posteli fakt nevyspí, takže chápu.
Naše skoro 4letá taky chodí… vždycky obejde postel a jde rovnou k manželovi - ten ji prostě jen vezme, dá ji doprostřed postele a spí dál
pak záleží na mém aktuálním stavu - někdy se nevzbudím (=dítě s námi spí až do rána), někdy se sice vzbudím, ale jsem mimo (=spí s námi až do rána), někdy jsem zrovna vzhůru po kojení nebo se vzbudím a jsem při smyslech - pak ji odchytnu a odvedu zpátky do pokojíčku a jsem tam s ní, dokud neusne (=v reálu tam prostě spím s ní, dokud mě nevzbudí řev z ložnice, že je čas na kojení) ![]()
já ji chápu, my jsme všichni v ložnici, ona sama v pokojíčku, takže jí za to nenadávám, nezlobím se na ni, prostě buď ji u nás necháme (třeba když přijde v 5, tak už ji zpátky do pokojíku neberu) nebo s ní jdu k ní (když třeba přijde o půlnoci, protože pak porovnat obě děti v posteli během kojení není zrovna jednoduché)… nechodí každou noc a upřímně řečeno - když se ke mně přitulí, tak se mi spí kolikrát líp než jen s manželem ![]()
@Lemuska píše:![]()
![]()
dobrý! Tohle jsem dělala jako dítě našim taky. A to neměli manželské postele, protože v ložnici měl taťka i pracovnu, takže jsem se pěkně nakvartýrovala mamce na jednolůžko
Nevyhazovali mě ani mi nenadávali…jen si mne přehazovali k tomu druhýmu
No já jsem to právě prý dělala taky, mamka říká, že jsem byla spolehlivá antikoncepce, věřím, že mě taťka tenkrát proklel (musím se ho na to někdy zeptat
), protože moje děti jsou teda fakt oba to samé - dcera teda ještě víc.
@chaarleene U nás to došlo tak daleko, že aby „chudák syn“ nebyl sám, tak tatínek spal s ním v pokojíčku a já s holkou v ložnici, v tomto jsme prostě rozmazlovací
, ale já taky nejsem ráda sama a vím, že syn to taky nemá rád, do dnes si i hraje v obýváku a to je pokojíček hned vedle a nejsou tam ani dveře. Na školní akce (3× za šk. rok vždy po týdnu) jezdí v pohodě.
Od asi 10ti měsíců spí dcera v dospělácké posteli v pokojíčku se synem. Ten chodí spát sám (pouští si pohádky na gramci) a dceru chodím uspávat až když on usne.
Zaujala mě rada se zavřenými dveřmi. na začátku jsem zapomněla dodat, že bydlíme v 1+1, takže dětský pokoj = jeden kout pokoje, ložnice = druhý kout
tam toho soukromí fakt není moc, takže bych aspoň byla v té posteli ráda sama. ale chápu, že je toho těžké docílit v rámci jednoho pokoje - to se to přebíhá k rodičům
za měsíc nás ale čeká stěhování do 2+1, kde bude mít syn svůj pokoj. takže se těším, že tam se to třeba zlepší, až bude oddělitelný těma dveřma. nebo se to taky zhorší. no uvidíme. každopádně dveře pro něj překážka nejsou, je velký, dosáhne na kliku a umí ji použít ![]()
@krmar píše:
No já jsem to právě prý dělala taky, mamka říká, že jsem byla spolehlivá antikoncepce, věřím, že mě taťka tenkrát proklel (musím se ho na to někdy zeptat), protože moje děti jsou teda fakt oba to samé - dcera teda ještě víc.
@Lemuska já nejstarší a mám ještě 2 sourozence, takže tak hrozný to být nemohlo ![]()
@baruska.provazek myslím, že nejde o to, že by ty dveře nepřekonal, prostě vidí zavřené dveře, tak se otočí a spí dál (jsem teda pochopila já
)
A do té doby než se přestěhujete stejně nesmíš povolit, pokud ho nechceš mít naveženýho v posteli, potom a ještě v novém bytě, by se to asi odnaučovalo hůř. Já jsem zapoměla napsat, že syna jsem taky při nočním buzení vracela, u dcery je to moje lenost, že nepřecházím.
Na vysvětlenou, manžel dělá na noční takže v ložnici bych stejně byla sama. Když je doma, holku uspím a spím v ložnici, když se v noci vzbudí, už u ní ale zůstávám, postě zalehnu a spím dál. Ale fakt je to o tom přesvědčení, kdyby mi to vadilo, tak bych si u ní jen sedla, počkala až usne a zase odešla.
@krmar jasan, že hodlám vytrvat
jsem holt vytrvalostní typ
ale trochu se prostě upínám k tomu, že v novém větším bytě to bude lepší ![]()
a mám to dost dobrý v tom, že vrátím do postýlky, a hned jdu pryč, nemusím tam čekat, až usne. on si pro mě dojde zase za tu hodku dvě…