Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Máte někdo zkušenosti, resp. řešení jak na příliš samostatné dítě?
Mám 2,5letou dceru a mám problém s jejím utíkáním.
Bydlíme v místě, kde ji můžu celkem v klidu „vypustit“, takže na procházce jde často několik metrů před náma.
Taky sama dojde na hřiště, které je od baráku asi 50m, zatímco ja se zakecám se sousedkou, teda jdu hned za dcerou, takže sama je třeba 2 minuty, ale furt na ni vidím.
Ovšem už to přestáva být vtipné, klidně od nás odejde na jiné hřiště a vydrží tam sama i půlhodiny, zkoušela jsem po jak dlouhé době si všimne, že je sama a jestli ji začneme chybět. Přišla až po té půlhodině, potom co na ni začala mluvit sousedka, kteoru moc nezná.
Teď jsme byli v lese na vandru, měli jsme pauzu na jídlo a jí to po chvíli přestalo bavit a šla hledat značky a zastavila se až u 4. značky.
Na auta si dáva pozor, když jedou, tak jde na stranu, přes silnici jde za ruku, ale samozřejmě není schopná počítat se všemi riziky.
Na jednu stranu jsem ráda, že je samostatná, ale tohle je až moc. Hlavně, když mám další dítě, takže se za starší běhá dost blbě.
Snažím se ji to vysvětlovat po dobrém i po zlém, ale přijde mi, že když se ji zdá, že terén zná, tak se chce pohybovat sama.
Já z ní nechci udělat dítě. které se mě bude držet za nohu, ale mohla by se držet víc u mně.
Na druhou stranu, často, když řeknu, že ji někde nechám, nebo když někam odcházím, tak běží za mnou.
Je to tím, že jsme ji kolem našeho domu dávali moc volna?
Děkuji za rady.
Myslím, že jste jí měli hned na začátku důrazně říct, že sama pryč nesmí. Např. ji nenechat běžet napřed apod. Ale to je jen můj názor… Chápu, že pokud bydlíte v lokalitě, kde je klid, svádí to k tomu, že ji necháte pohybovat se více samotnou. Ale pak nastane problém, že toto bude vyžadovat všude.
Já si to teda nemyslím. Je to i hodně povahou. Malá mě taky vyráží dech
No a ke konkrétní věci, asi být důraznější, jako s autama, varovat atd. Ale malá to v místech, kde to zná dělá taky..
@mika22 Jo, taky máme staršího příliš samostatného (tedy v něčem
) klidně se někde upíchne a hodinu si tam hraje, nezájem, že nás nevidí… ideálně u cizích hraček.
@mika22 Ahoj, můj syn je takto „samostatný“ od dvou let, taky jsem z toho spíš neš´tastná. Ale jednou když mi takhle utekl, jsem mu důrazně řekla že už utíkat nikdy nesmí a vždycky na mě musí počkat a musim říct že se to zlepšilo ![]()
@ametyst Tak my už to důrazně říkali mnohokrát… a stejně nic ![]()
@j.a.n.i1 no já mu předtím ještě dala pěkně na pr…
tak nevím jestli toto zabralo ![]()
@ametyst Jo, náš už taky dostal
ale touha je silnější, už jsme zkoušeli i že se o něj bojíme, jsme smutní a já nevím co… a nejhorší je, že je schopen to udělat i v cizím prostředí. Zahradu už zamykáme, protože si naposled přinesl v nestřežené chvilce plastové schůdky, aby dosáhl na petlici…
My bydlíme mezi dvěma dvouproudovymi silnicemi a malý suverénně chodí sám, čeká na zelenou, a sám přejde (no to mě vždycky málem trefí). Ale myslím, že je to dobře.
Snažím se na něho vždycky vidět, a když to jde a on se jde někam podívat, zůstat na miste, aby věděl, že až se vrátí, ze tam budu.
Náš mladej to dělá co umí chodit… je schopnej odejít s bezdomovcem a jednou jsem zkoušela se mu schovat jak bude reagovat a úplně nijak. Hrál si s dětma, pak se připojil k lidem co odcházeli ze hřiště a už si to metelil.
jemu je nějaká matka, otec, babička úplně putna. Já ho dám i na hlídání a ani si nevšimne, že jsem pryč. Buď mi zamává a zdrhne nebo ani to ne. Minule stropil scénu a to ne, že bych šla pryč, ale protože chtěl zdrhnout na chodbu a dobývat se k sousedům. Jsou mu dva roky a když jdem ven, tak ho musím mít furt na očích, protože je schopnej vlíst k cizím lidem na zahradu a zabydlet se tam ![]()
@j.a.n.i1 chápu to je hrozný tohleto
.Mě jednou utekl fakt přes silnici, málem mě kleplo a už jsem viděla nejhorší
,od tý doby ho střežím ale fakt se to samo docela zlepšilo…tak věřím že se to zlepší u většiny. Třeba synovec 3roky to dělal taky a teď se nehne od rodičů-nebo je na něj alespoň vidět ![]()
Mě nejvíc děsí ta důvěřivost k cizím lidem. Aby ho někdo neodvedl nebo tak.
Znám jednoho kluka „útěkáře“, teď mu jsou čtyři roky. Jeho mamka ho má docela vycepovaného na zastavení na přechodu - i když jede na kole, na auta, atd. Ale upřímně sama přiznávám, že bych na to neměla nervy, kolikrát jí ujede o celou ulici za roh, apod.
Můj tříleťák takový prostor ode mě nedostává. Není tolik vycepovaný na přechody, je více roztržitý, občas se zakouká, zapomene.
„Děti se učí tím, co jim dovolíme.“ To je svatá pravda, já nedovolím tolik, ale mám kočárek s miminem, a potřebuju mít syna doslova na dosah.
@mejdylko přesně taky mi utekl takhle s cizíma lidma co měli děti
a nějaká máma ho vůbec nezajímala.
Dcera je taky „samostatná“ od té doby co chodí. Je to povahou. Třeba v obchoďáku jsem jí už několikrát nechala se zratit, vždycky jsem jí pozorovala někde za rohem, že nemá maminku zjistila za hezky dlouhou chvíli, začala bulet, brečela i celou cestu domů, ale příště mi zas odejde. Procházky kolem silnice se snažím eliminovat, jsou jí 2 roky, spoléhat na to, že si dá pozor a neskončí do silnice nelze. Ale jsem ráda, že to neni panenka sedící v koutě…