Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ty máš stockholmský syndrom jak vyšitý, jsi na něm emocionálně závislá, dobře. Tak s tím ale něco dělej. To dítě tě bude potřebovat víc, než ten chlap, co po tobě jenom šlape. A k tomu těšení - to se na to své dítko netesis ani ty?
@JancaS84 píše:
A ty se na to dítě těšíš?
Jo, ale stejně si myslím, že mě nebude mít rádo a podřízne mě. Ti co mi měli být nejbližší, tak se ke mě chovali nejhůř. Rodiče, přítel. Psa se nevzdám. O dítě se taky budu snažit postarat, ale už to nedávám, jsem psychicky dolu kvůli příteli. Potřebuji pomoc. Nejlíp psychickou. Oblečení velikostí 50 a 56 jsem levně koupila použité, takže mám.
Ty jsi snad troll. Nevěřím, že někdo může být až takový. Dej dítě k adopci, když ho nebudeš mít ráda, někdo jiný jistě bude. A ty si můžeš hnít v hnusném bytě s tvým kr. ténským přítelem.
@Kelsey píše:
Bud je to opet troll. Nebo ani jeden nejsou normalni.
Bohužel nejsem. Všechno, co je mimo vaše chápání, co jste nezažily ani se s tím nesetkaly v blízkém okolí, je troll. Že ani jeden nejsme normální je snad jasné, ale já potřebuji pomoc, ne konstatování o nenormalitě. Zkus nemít rodinu, uvidíš, jak se ti budou snadno budovat vztahy a jaké typy si budeš vybírat ![]()
@Anonymní píše:
Jo, ale stejně si myslím, že mě nebude mít rádo a podřízne mě. Ti co mi měli být nejbližší, tak se ke mě chovali nejhůř. Rodiče, přítel. Psa se nevzdám. O dítě se taky budu snažit postarat, ale už to nedávám, jsem psychicky dolu kvůli příteli. Potřebuji pomoc. Nejlíp psychickou. Oblečení velikostí 50 a 56 jsem levně koupila použité, takže mám.
To máš tak na 14 dní oblečení. A když bude mimčo náhodou větší, tak možná do porodky.
Jdi do nějakého azyláku pro matky nebo na Charitu, tam ti poradí. A nati si aspoň něco o tom, jak to chodí po porodu. Nebo se přidej do nějaké skupinky se stejným termínem porodu, tam ti holky poradí.
@Anonymní píše:
Mám psa, do azylaku ho nevezmou a nechci se ho vzdát.
Jako docela jsem věřil, že tvůj přispěvek je objektivni. Do té doby, než jsi napsala, že máš čokla, kterého ti nezmou v azyláku.
Fakt bych začal přemýšlet nad tím, zda chyba není přeci jen v tobě. Bože, řadit čokla nad vlastní ditě, ve 40 letech?
@Rosebery píše:
To máš tak na 14 dní oblečení. A když bude mimčo náhodou větší, tak možná do porodky.
Jdi do nějakého azyláku pro matky nebo na Charitu, tam ti poradí. A nati si aspoň něco o tom, jak to chodí po porodu. Nebo se přidej do nějaké skupinky se stejným termínem porodu, tam ti holky poradí.
Já nějaké peníze na obnošené oblečení ještě mám, ale přítel mi nedovolí mi to kupovat, nemám v garsonce místo a on tam ještě skladuje svému fotrovi nějaké věci a nechce mu to vrátit, aby ho úplně nezavrhnul i ten. Zakazuje mi kupovat věci kvůli místu, prý je čas na kočár i postýlku a postýlku stejně nemáme kde dát, dítě ji nepotřebuje a kočár z bazáče. Já mám našetřeno něco, z doby, kdy jsem pracovala.
@Kelsey píše:
Bud je to opet troll. Nebo ani jeden nejsou normalni.
Ja asi zacnu cist diskuze o pocuranych testech a loveni duchu. Je to tam optimističtější.
Hlavně tomu miminku neubliž. Žít bez rodiny se dá celkem dobře, pro mě je rodina můj muž a mé děti, jsou nejvíc. Ty potřebuješ odbornou pomoc. Odkud jsi? Kdyby bylo nejhůř odnes miminko do babyboxu a neřeš co chce či nechce tvůj (ne)přítel.
Na jaké planetě to žijete? Od první věty všechno špatně. Psychiatr posílá recepty a Tvou životní situaci řeší tedy jak, kromě oblbováků na předpis? Jsi tedy úplně na dně, to se dá vyčíst. Zavolej na Bílý kruh bezpečí. Já bych na Tvém místě odešla do azylového domu, začala se těšit na dítě a na nový život. A neboj se, zvládneš všechno!
@Anonymní píše:
Bohužel nejsem. Všechno, co je mimo vaše chápání, co jste nezažily ani se s tím nesetkaly v blízkém okolí, je troll. Že ani jeden nejsme normální je snad jasné, ale já potřebuji pomoc, ne konstatování o nenormalitě. Zkus nemít rodinu, uvidíš, jak se ti budou snadno budovat vztahy a jaké typy si budeš vybírat
Ale prosimtě přestaň se litovat. Já rodinu nemám, byly doby, kdy jsem neměla co jíst a kde spát a dneska žiju úplně normální život s úplně normálním chlapem a máme úplně normální dítě. A takových je nás tu hodně, teď mě z hlavy napadá třeba ještě uživatelka warita a určitě bych si vzpomněla i na jiná jména. Jo, jsme v nevýhodě, ale za svůj život si zodpovídáme sami, to na nikoho nehodíš.
@Anonymní píše:
Je mi 41 let, udělala jsem si dítě ze zoufalství s přítelem, kde námvztah nefungoval už od začátku. Byla jsem s ním, protože jsem se bála zůstat sama a nikdo jiný zájem neměl. Nikdy jsem s ním nechtěla dítě(znám ho 8 let), kvůli tomu, že jsem věděla, jaký je. Alenakonec jsem si ho udělala s ním, protože nikdo jiný nebyla on dítě taky chtěl, aby prý po něm něco zůstalo.
Já jsem si udělala dítě, protože nikoho jiného nemám, nemám rodinu, přátelé, prostě nikoho. Přítel mě neustále potápí už před těhotenstvím to dělal roky (třeba jeho rodina mě nesnáší, já tam chodit nesmím, ale on tam chodil každý víkend - teď už nechodí, nestojí už ani o něj, odkdy oznámil, že čekáme dítě), jeho kamarádi mě nemusí, přitom mě nikdy neviděli!!!- nemůžu s nima na výlet, na pivo (před těhotenstvím), do sauny - taky se jim to nelíbí (zná se s nimi od školky, takže opravdu pevné přátelství). Pak mi vyčítá, že kvůli mě přišel o rodinu, přichází o přátelé… vyčítá mi, že nechodím do práce, že kolegova žena chodí, pomlouvá mě před kolegy v práci (tím shazuje v práci i sebe) a pak mi referuje, jak tamten o mě řekl, že jsem kráva, henten by mě prý ukopal - no jasně, když jim neřekne celou pravdu, ale jen její malou část. Šéfová mu prý taky řekla, že stejně se zblázním a on skončí na rodičáku. Jenomže šéfová mě nezná, takže ji musí něco o mě říkat on.
Jeho rodina ho okradla o spoustu peněz (on se nechal) a teď se ozve jenom jeden člen, když potřebuje půjčit peníze (na mě se nikdy nezeptá, vlastně ani na přítele ne, nezajímá ho ani on), to mu přítel vždy dá, a že nemusí vracet. Jenomže nám to potom chybí - nedá mi na jídlo, že nemá, já hladuji a jím rohlíky. Býváme v hnusném bytě, jezdíme na 20 letém autě, prý jsem moc náročná a nemám být, protože jsem kvůli zdravotním problémům přišla o práci (před těhotenstvím). Tak co bych chtěla.
Neustále mě potápí, jak to neumím s lidmi, že nemám kamarády, dává mi to sežrat. Pak, když mu řeknu, že by se mě měl zastat před kamarádem, který mu řekl, že udělal chybu, když měl se mnou dítě (o tom mi referuje přítel, já jsem tam nebyla),tak řekne, že ho chci ode všech izolovat, protože sama nikoho nemám.
Psychicky jsem na dně. Mám měsíc do porodu, nemáme kočár, postýlku, dal mi 4 tis ale nebyla jsem schopna koupit a on příde z práce a čte si, spí, nebo surfuje na internetu. Říká, že jeho rodina nikdy nebudu. Jsem psychicky dolu, nenávidím to dítě, stejně se na něj nikdo netěší a nebude ho mít nikdo rád, stejně jako mě.
Vyčítal mi těhotenské nevolnosti, prý zvracení slyšet na celý barák a on nechce mít špatné vztahy se sousedy. Prý to mám polykat|Hlavně když on se ožere, tak se doblije klidně na ulici. Když bylo ven zle mě, tak do mě řval, že dělám ostudu, ať se opovážím zvracet a polknu to.Když jsem omdlela v MHD a padla jsem na zem, tak mě nezachytil, ale řval po mě, že jsem kráva a proč padám na břicho, prý zabijím jeho dítě.
Jinak do práce chodí, dluhy nemá, jenom hnusný byt na hypo v ještě hnusnější lokalitě…Zařídila jsem mu rekonstrukci za levní peníze. Do lepšího nechce, jsem moc náročná. Jiní chlapi mají hodné ženy, které nejsou náročné a všechno zkousnu. Ale on si neuvědomuje, že ty ženské mají třeba hodné chlapi, rodinu, která je miluje, já ne.
Jinak k ostatním lidem je velmi slušný, ohleduplný, má prostě různý metr na mě a na ostatní lidi. k psychiatrovi chodím, posílá mi recepty na mobil jinak nemá čas a psychologa jsem zrušila, nepomáhal a nemám už ani peníze.
Jsem totálně v háji odejít od něj se bojím, nebudu mít už nikoho, jsem na něm závislá,, ale nesnáším ho, ani si ho nevážím.
Je to moje selhání věděla jsem, jaký je. Mít rodinu a přátelé, do dítěte s ním nejdu, ale nechtěla jsem zůstat na světe úplně sama.
No tak tady si zřejmě risknu ban na hodně dlouho.
Strašně, zoufale doufám, že je to výplod někoho, kdo se přišel jen pobavit.
Ani se neumím rozhodnout, z koho z téhle super dvojky „rodičů“ je mi víc na zvracení a to jsou tady občas k přečtení opravdu zajímavé příběhy.
Zakladatelko, jestli je to všechno pravda, tak dej šanci tomu dítěti a zařiď adopci.
Je to jediná rozumná věc, kterou pro něj můžeš udělat. Dopřát mu vyrůstat v normálním prostředí.
edit : ok, nadávky jsem smazala, ale opravdu vyhledej pomoc. Sama to nezvládneš.
Příspěvek upraven 13.08.20 v 23:30
@Petkaelik píše:
Hlavně tomu miminku neubliž. Žít bez rodiny se dá celkem dobře, pro mě je rodina můj muž a mé děti, jsou nejvíc. Ty potřebuješ odbornou pomoc. Odkud jsi? Kdyby bylo nejhůř odnes miminko do babyboxu a neřeš co chce či nechce tvůj (ne)přítel.
Udělám to tak. Neublížím mu. Ale potřebuji pomoc, nedávám to. Ale kdo mi pomůže? Já se toho *** chci zbavit, ale nedokážu to, nejde tam jenom o prachy ale i o psychiku. Jak tady někdo napsal, ani jeden nejsme normální ale troll nejsem.
Navrhovala jsem to příteli, nechce o tom slyšet.