Přítel mě potápí

Napsat příspěvek
Velikost písma:
7006
14.8.20 05:27
@Anonymní píše:
Adopci jsem navrhovala, ten *** nechce ani slyšet.

Zjisti si, jak to skutečně je. Když ty navrhnes adopci, počítám, že on tomu může bránit jedině tím, že si dítě sám vezme do péče. To je připravený udělat?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1950
14.8.20 05:41
@Anonymní píše:
Kdo mi chce pomoct radou či psychicky ať napíše sz ostatní už nekomentujte, nepomáhá mi to, děkuji.

Ahoj, to, co zažíváš, je domácí násilí. Vyhledej nejbližší intervenční centrum a zajdi tam. Tam najdeš veškerou pomoc.

Vykašli se na komentáře tady. Kdo nezažil, těžko chápe. Tvůj vztah k dítěti je hlavně utvářen toxickým soužitím s partnerem. Ty jsi dobrá máma, jen nemáš ty správné podmínky.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
14.8.20 06:00
@Kubula.K píše:
Zjisti si, jak to skutečně je. Když ty navrhnes adopci, počítám, že on tomu může bránit jedině tím, že si dítě sám vezme do péče. To je připravený udělat?

Ano, prý to udělá. Vychová ho v smradlavý garsonce. Mě chce od dítěte odříznout, protože doufá, že získá zpátky svoji původní rodinu, když tam já nebudu. Že dítě nebude mít mámu, tak to mu nevadí. Je to sobec. Já myslím, že by mu bylo lépe v nové rodině než se mnou nebo dokonce s ním. A navíc si ho ani nemusí brát do péče, projevit zájem, třeba jednou týdně zavolat do kojenaku, jak se dítě má. A už není právně volné k adopci. Jsem z pho všeho v prdeli vůbec nemohu spat

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
14.8.20 06:11
@Kazimíra Olejovka píše:
Ahoj, to, co zažíváš, je domácí násilí. Vyhledej nejbližší intervenční centrum a zajdi tam. Tam najdeš veškerou pomoc.Vykašli se na komentáře tady. Kdo nezažil, těžko chápe. Tvůj vztah k dítěti je hlavně utvářen toxickým soužitím s partnerem. Ty jsi dobrá máma, jen nemáš ty správné podmínky.

Já nedokážu od něj odejit kdybych měla blízkou osobu, tak to dokážu… Já bych chtěla. Nemohu spát. Tady mi nadávaji, oni můj život nežily

  • Citovat
  • Upravit
1950
14.8.20 06:53
@Anonymní píše:
Já nedokážu od něj odejit kdybych měla blízkou osobu, tak to dokážu… Já bych chtěla. Nemohu spát. Tady mi nadávaji, oni můj život nežily

Ale dokážeš. Možná ne dnes, možná ne za týden, ale dokážeš, uvidíš. Když to dokázala po 30 letech týrání moje máma, tak to dokážeš i ty. Jen musíš chtít! Pokud ne kvůli dítěti, tak kvůli sobě. A co se týče psa - člověk občas musí něco obětovat, aby mohl žít spokojeně a šťastně, takový je život.

Však jaké máš možnosti?

1. Zůstat, protože se nechceš vzdát psa a snášet týrání další dlouhé roky, které může skončit i tvou smrtí.

2. Nebo odejít bez psa a mít šanci na lepší život.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
40891
14.8.20 07:03
@Anonymní píše:
Je mi 41 let, udělala jsem si dítě ze zoufalství s přítelem, kde nám vztah nefungoval už od začátku. Byla jsem s ním, protože jsem se bála zůstat sama a nikdo jiný zájem neměl. Nikdy jsem s ním nechtěla dítě (znám ho 8 let), kvůli tomu, že jsem věděla, jaký je. Ale nakonec jsem si ho udělala s ním, protože nikdo jiný nebyl a on dítě taky chtěl, aby prý po něm něco zůstalo.
Já jsem si udělala dítě, protože nikoho jiného nemám, nemám rodinu, přátelé, prostě nikoho. Přítel mě neustále potápí už před těhotenstvím to dělal roky (třeba jeho rodina mě nesnáší, já tam chodit nesmím, ale on tam chodil každý víkend - teď už nechodí, nestojí už ani o něj, odkdy oznámil, že čekáme dítě), jeho kamarádi mě nemusí, přitom mě nikdy neviděli!!! - nemůžu s nima na výlet, na pivo (před těhotenstvím), do sauny - taky se jim to nelíbí (zná se s nimi od školky, takže opravdu pevné přátelství). Pak mi vyčítá, že kvůli mě přišel o rodinu, přichází o přátelé… vyčítá mi, že nechodím do práce, že kolegova žena chodí, pomlouvá mě před kolegy v práci (tím shazuje v práci i sebe) a pak mi referuje, jak tamten o mě řekl, že jsem kráva, henten by mě prý ukopal - no jasně, když jim neřekne celou pravdu, ale jen její malou část. Šéfová mu prý taky řekla, že stejně se zblázním a on skončí na rodičáku. Jenomže šéfová mě nezná, takže ji musí něco o mě říkat on.
Jeho rodina ho okradla o spoustu peněz (on se nechal) a teď se ozve jenom jeden člen, když potřebuje půjčit peníze (na mě se nikdy nezeptá, vlastně ani na přítele ne, nezajímá ho ani on), to mu přítel vždy dá, a že nemusí vracet. Jenomže nám to potom chybí - nedá mi na jídlo, že nemá, já hladuji a jím rohlíky. Býváme v hnusném bytě, jezdíme na 20 letém autě, prý jsem moc náročná a nemám být, protože jsem kvůli zdravotním problémům přišla o práci (před těhotenstvím). Tak co bych chtěla.
Neustále mě potápí, jak to neumím s lidmi, že nemám kamarády, dává mi to sežrat. Pak, když mu řeknu, že by se mě měl zastat před kamarádem, který mu řekl, že udělal chybu, když měl se mnou dítě (o tom mi referuje přítel, já jsem tam nebyla),tak řekne, že ho chci ode všech izolovat, protože sama nikoho nemám.
Psychicky jsem na dně. Mám měsíc do porodu, nemáme kočár, postýlku, dal mi 4 tis ale nebyla jsem schopna koupit a on příde z práce a čte si, spí, nebo surfuje na internetu. Říká, že jeho rodina nikdy nebudu. Jsem psychicky dolu, nenávidím to dítě, stejně se na něj nikdo netěší a nebude ho mít nikdo rád, stejně jako mě.
Vyčítal mi těhotenské nevolnosti, prý zvracení slyšet na celý barák a on nechce mít špatné vztahy se sousedy. Prý to mám polykat 8o |Hlavně když on se ožere, tak se doblije klidně na ulici. Když bylo ven zle mě, tak do mě řval, že dělám ostudu, ať se opovážím zvracet a polknu to. Když jsem omdlela v MHD a padla jsem na zem, tak mě nezachytil, ale řval po mě, že jsem kráva a proč padám na břicho, prý zabijím jeho dítě.
Jinak do práce chodí, dluhy nemá, jenom hnusný byt na hypo v ještě hnusnější lokalitě…Zařídila jsem mu rekonstrukci za levní peníze. Do lepšího nechce, jsem moc náročná. Jiní chlapi mají hodné ženy, které nejsou náročné a všechno zkousnu. Ale on si neuvědomuje, že ty ženské mají třeba hodné chlapi, rodinu, která je miluje, já ne.
Jinak k ostatním lidem je velmi slušný, ohleduplný, má prostě různý metr na mě a na ostatní lidi. k psychiatrovi chodím, posílá mi recepty na mobil jinak nemá čas a psychologa jsem zrušila, nepomáhal a nemám už ani peníze.
Jsem totálně v háji odejít od něj se bojím, nebudu mít už nikoho, jsem na něm závislá,, ale nesnáším ho, ani si ho nevážím.
Je to moje selhání věděla jsem, jaký je. Mít rodinu a přátelé, do dítěte s ním nejdu, ale nechtěla jsem zůstat na světe úplně sama.

Zajdi na OSPOD a tohle jim tam řekni, že nejsi schopna se postarat ani o sebe, pes Ti je přednější a o dítě se nepostaráš.

Ted už opravdu nejde o Tebe, ale o dítě, ono nemůže za to, že sis pořízením jeho řešila své problémy, tak mu dej šanci…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
40891
14.8.20 07:10
@Anonymní píše:
Jo, ale stejně si myslím, že mě nebude mít rádo a podřízne mě. Ti co mi měli být nejbližší, tak se ke mě chovali nejhůř. Rodiče, přítel. Psa se nevzdám. O dítě se taky budu snažit postarat, ale už to nedávám, jsem psychicky dolu kvůli příteli. Potřebuji pomoc. Nejlíp psychickou. Oblečení velikostí 50 a 56 jsem levně koupila použité, takže mám.

Problém je, že do azylových domů atd. nechtějí psy.

Nezbývá než adopce, o dítě píšeš, že se nepostaráš, psa se nevzdáš.

Je to škoda, jsou i domy pro ženy třeba od Charity, pomohou i s právním poradenstvím, soc. dávkami, Tobě je milejší pes, co k tomu dodat.

Víš aspoň, kde máte nejbližší Babybox, kdybys měla nějakou krizi?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Uslava
14.8.20 07:48
@Anonymní píše:
Něco mám naštřené, není toho moc (moje chyba, mohla jsem i víc, ale nečekala jsem, že budu mít někdy dítě, tak mi to bylo jedno), ale něco jo. Ale já nemohu odejít jsem na něm emociálně závislá a nikoho jiného nemám. Nikoho nezajímám a na moje dítě se nikdo netěší. on tvrdí že jo, ale jsou to kecy, chce aby zmizela ze života dítěte, nebot doufá, že ho rodina vezme zpátky, když já už tam nebudu. Chce nazpátek svoji mámu, kretén vadný. když jsem se ho ptala, jestli pro dítě nebude blbé, že ono přijde o mámu, řekl, že jsem stejně zlý člověk a blázen a nebudu mu chybět

Závislá jsi na tom psovi nebo na tom kre.te.novi?

  • Citovat
  • Upravit
21183
14.8.20 09:06
@Kelsey píše:
@admin
Je mozne proverit tenhle anonym?

Dobrý deň,

ide o pomerne novu užívateľku, preto to neviem povedať s istotou, no osobne si myslím, že sa o trolla nejedná.

Pěkný den,
Kristína

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
157
14.8.20 09:15

Tento prispevok sa mi zda nerealny a total vymysleny alebo opisany z cerveneho romanu. Alebo to nepise 40 rocna zena ale pubertacka. Sorry, vraj pes… zvracanie musela polknut… a je s nim, lebo nikoho nema a vedela dopredu, aky je… a spravila si s nim dieta… a je zavisla na nom… :potlesk: sa podarilo :palec:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5777
14.8.20 10:46
@Borecek178 píše: Úzkostí je hodně. Jaké máš prosím konkrétně? Psychiatr neví, že jsi těhotná? Měl by dle mého názoru kontaktovat OSPOD. Kdy jsi viděla psychiatra naposledy osobně?

To, že se někdo léčí s úzkostí, není podnět k zahájení sociálního šetření. Takových žen jsou tisíce. Chtěla bych upozornit některé diskutující na to, že zakladatelka je momentálně depresivní a některé vaše komentáře jsou jakoby jste jí dávali do ruky provaz. Trochu opatrně s tímto.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5777
14.8.20 11:12
@Anonymní píše:
Ano, prý to udělá. Vychová ho v smradlavý garsonce. Mě chce od dítěte odříznout, protože doufá, že získá zpátky svoji původní rodinu, když tam já nebudu. Že dítě nebude mít mámu, tak to mu nevadí. Je to sobec. Já myslím, že by mu bylo lépe v nové rodině než se mnou nebo dokonce s ním. A navíc si ho ani nemusí brát do péče, projevit zájem, třeba jednou týdně zavolat do kojenaku, jak se dítě má. A už není právně volné k adopci. Jsem z pho všeho v prdeli vůbec nemohu spat

Dítě ti nevezme, jsou to kecy, jen tě chce tímto ovládat. Začni ale svoji situaci okamžitě řešit, okamžitě! Jdi v pondělí na MěÚ na odbor sociálních věcí. Neodkladně! Dítěti můžeš být dobrou mámou, ale musíš žít sama bez něho. V městském bytě samozřejmě můžeš mít psa. Chápu, že ho máš ráda, pokud je on tvoje jediná rodina. Ve kterém jsi měsíci? Zmobilizuj poslední síly a jednej teď hned okamžitě, než porodíš.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1853
14.8.20 15:00
@Anonymní píše:
Je mi 41 let, udělala jsem si dítě ze zoufalství s přítelem, kde nám vztah nefungoval už od začátku. Byla jsem s ním, protože jsem se bála zůstat sama a nikdo jiný zájem neměl. Nikdy jsem s ním nechtěla dítě (znám ho 8 let), kvůli tomu, že jsem věděla, jaký je. Ale nakonec jsem si ho udělala s ním, protože nikdo jiný nebyl a on dítě taky chtěl, aby prý po něm něco zůstalo.
Já jsem si udělala dítě, protože nikoho jiného nemám, nemám rodinu, přátelé, prostě nikoho. Přítel mě neustále potápí už před těhotenstvím to dělal roky (třeba jeho rodina mě nesnáší, já tam chodit nesmím, ale on tam chodil každý víkend - teď už nechodí, nestojí už ani o něj, odkdy oznámil, že čekáme dítě), jeho kamarádi mě nemusí, přitom mě nikdy neviděli!!! - nemůžu s nima na výlet, na pivo (před těhotenstvím), do sauny - taky se jim to nelíbí (zná se s nimi od školky, takže opravdu pevné přátelství). Pak mi vyčítá, že kvůli mě přišel o rodinu, přichází o přátelé… vyčítá mi, že nechodím do práce, že kolegova žena chodí, pomlouvá mě před kolegy v práci (tím shazuje v práci i sebe) a pak mi referuje, jak tamten o mě řekl, že jsem kráva, henten by mě prý ukopal - no jasně, když jim neřekne celou pravdu, ale jen její malou část. Šéfová mu prý taky řekla, že stejně se zblázním a on skončí na rodičáku. Jenomže šéfová mě nezná, takže ji musí něco o mě říkat on.
Jeho rodina ho okradla o spoustu peněz (on se nechal) a teď se ozve jenom jeden člen, když potřebuje půjčit peníze (na mě se nikdy nezeptá, vlastně ani na přítele ne, nezajímá ho ani on), to mu přítel vždy dá, a že nemusí vracet. Jenomže nám to potom chybí - nedá mi na jídlo, že nemá, já hladuji a jím rohlíky. Býváme v hnusném bytě, jezdíme na 20 letém autě, prý jsem moc náročná a nemám být, protože jsem kvůli zdravotním problémům přišla o práci (před těhotenstvím). Tak co bych chtěla.
Neustále mě potápí, jak to neumím s lidmi, že nemám kamarády, dává mi to sežrat. Pak, když mu řeknu, že by se mě měl zastat před kamarádem, který mu řekl, že udělal chybu, když měl se mnou dítě (o tom mi referuje přítel, já jsem tam nebyla),tak řekne, že ho chci ode všech izolovat, protože sama nikoho nemám.
Psychicky jsem na dně. Mám měsíc do porodu, nemáme kočár, postýlku, dal mi 4 tis ale nebyla jsem schopna koupit a on příde z práce a čte si, spí, nebo surfuje na internetu. Říká, že jeho rodina nikdy nebudu. Jsem psychicky dolu, nenávidím to dítě, stejně se na něj nikdo netěší a nebude ho mít nikdo rád, stejně jako mě.
Vyčítal mi těhotenské nevolnosti, prý zvracení slyšet na celý barák a on nechce mít špatné vztahy se sousedy. Prý to mám polykat 8o |Hlavně když on se ožere, tak se doblije klidně na ulici. Když bylo ven zle mě, tak do mě řval, že dělám ostudu, ať se opovážím zvracet a polknu to. Když jsem omdlela v MHD a padla jsem na zem, tak mě nezachytil, ale řval po mě, že jsem kráva a proč padám na břicho, prý zabijím jeho dítě.
Jinak do práce chodí, dluhy nemá, jenom hnusný byt na hypo v ještě hnusnější lokalitě…Zařídila jsem mu rekonstrukci za levní peníze. Do lepšího nechce, jsem moc náročná. Jiní chlapi mají hodné ženy, které nejsou náročné a všechno zkousnu. Ale on si neuvědomuje, že ty ženské mají třeba hodné chlapi, rodinu, která je miluje, já ne.
Jinak k ostatním lidem je velmi slušný, ohleduplný, má prostě různý metr na mě a na ostatní lidi. k psychiatrovi chodím, posílá mi recepty na mobil jinak nemá čas a psychologa jsem zrušila, nepomáhal a nemám už ani peníze.
Jsem totálně v háji odejít od něj se bojím, nebudu mít už nikoho, jsem na něm závislá,, ale nesnáším ho, ani si ho nevážím.
Je to moje selhání věděla jsem, jaký je. Mít rodinu a přátelé, do dítěte s ním nejdu, ale nechtěla jsem zůstat na světe úplně sama.

To je dost sobecké. Když už tedy kvůli tobě to dítě na svět přijde, měla by ses začít kvůli němu snažit. Co sis představovala? Že se ti narodí dítě, aby tě vytrhlo z tvého pocitu samoty a udělá tě šťastnou? Takhle to nefunguje. Být rodič je dřina. Ale právě v tom je ta krása, to štěstí. V tom, že se snažím udělat někoho druhého šťastným můžu najít své štěstí. Bohužel se obávám, že toho asi nebudeš schopna. Je mi z toho celého nějak na nic…od několikrát opakovaného výrazu " udělat si dítě" přes to, jak se k sobě chováte a jakým stylem žijete až po výrok, že to dítě nenávidíš, protože ho stejně nebude mít nikdo rád, jako nemá tebe… 8o No, co kdybys to zkusila ty, mít to dítě ráda?
Promiň, ale fakt nedokážu soucítit. S tebou. S tím dítětem ano, toho je mi velice líto, bojím se, jaký život ho čeká…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1853
14.8.20 15:02
@Anonymní píše:
Mám psa, do azylaku ho nevezmou a nechci se ho vzdát.

Jo, a teď čtu ještě tohle :zed:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1853
14.8.20 15:07
@Anonymní píše:
Bohužel nejsem. Všechno, co je mimo vaše chápání, co jste nezažily ani se s tím nesetkaly v blízkém okolí, je troll. Že ani jeden nejsme normální je snad jasné, ale já potřebuji pomoc, ne konstatování o nenormalitě. Zkus nemít rodinu, uvidíš, jak se ti budou snadno budovat vztahy a jaké typy si budeš vybírat :nevim:
@Serpentini píše:
Ale prosimtě přestaň se litovat. Já rodinu nemám, byly doby, kdy jsem neměla co jíst a kde spát a dneska žiju úplně normální život s úplně normálním chlapem a máme úplně normální dítě. A takových je nás tu hodně, teď mě z hlavy napadá třeba ještě uživatelka warita a určitě bych si vzpomněla i na jiná jména. Jo, jsme v nevýhodě, ale za svůj život si zodpovídáme sami, to na nikoho nehodíš.
:palec:
  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová