Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Kazimíra Olejovka píše:
Ahoj, to, co zažíváš, je domácí násilí. Vyhledej nejbližší intervenční centrum a zajdi tam. Tam najdeš veškerou pomoc.Vykašli se na komentáře tady. Kdo nezažil, těžko chápe. Tvůj vztah k dítěti je hlavně utvářen toxickým soužitím s partnerem. Ty jsi dobrá máma, jen nemáš ty správné podmínky.
Dobrá máma? Ty jsi dobrý vtipkar.
udělala jsem si dítě, protože jsem se bála zůstat sama
+ tohohle otce jsem vybrala proto, nikdo jiný zájem neměl
+ adopci jsem mu už navrhla
= „dobrá máma“ ![]()
@MrsNorris jo presne, matka jak z hororu. ![]()
Navic ona ho jeste neporodila a jestli se nepletu mamou se zena stane az po porodu. Proste byl to peknej vysplecht od p. Kazimiry.
@Anonymní píše:
Je mi 41 let, udělala jsem si dítě ze zoufalství s přítelem, kde nám vztah nefungoval už od začátku. Byla jsem s ním, protože jsem se bála zůstat sama a nikdo jiný zájem neměl. Nikdy jsem s ním nechtěla dítě (znám ho 8 let), kvůli tomu, že jsem věděla, jaký je. Ale nakonec jsem si ho udělala s ním, protože nikdo jiný nebyl a on dítě taky chtěl, aby prý po něm něco zůstalo.
Já jsem si udělala dítě, protože nikoho jiného nemám, nemám rodinu, přátelé, prostě nikoho. Přítel mě neustále potápí už před těhotenstvím to dělal roky (třeba jeho rodina mě nesnáší, já tam chodit nesmím, ale on tam chodil každý víkend - teď už nechodí, nestojí už ani o něj, odkdy oznámil, že čekáme dítě), jeho kamarádi mě nemusí, přitom mě nikdy neviděli!!! - nemůžu s nima na výlet, na pivo (před těhotenstvím), do sauny - taky se jim to nelíbí (zná se s nimi od školky, takže opravdu pevné přátelství). Pak mi vyčítá, že kvůli mě přišel o rodinu, přichází o přátelé… vyčítá mi, že nechodím do práce, že kolegova žena chodí, pomlouvá mě před kolegy v práci (tím shazuje v práci i sebe) a pak mi referuje, jak tamten o mě řekl, že jsem kráva, henten by mě prý ukopal - no jasně, když jim neřekne celou pravdu, ale jen její malou část. Šéfová mu prý taky řekla, že stejně se zblázním a on skončí na rodičáku. Jenomže šéfová mě nezná, takže ji musí něco o mě říkat on.
Jeho rodina ho okradla o spoustu peněz (on se nechal) a teď se ozve jenom jeden člen, když potřebuje půjčit peníze (na mě se nikdy nezeptá, vlastně ani na přítele ne, nezajímá ho ani on), to mu přítel vždy dá, a že nemusí vracet. Jenomže nám to potom chybí - nedá mi na jídlo, že nemá, já hladuji a jím rohlíky. Býváme v hnusném bytě, jezdíme na 20 letém autě, prý jsem moc náročná a nemám být, protože jsem kvůli zdravotním problémům přišla o práci (před těhotenstvím). Tak co bych chtěla.
Neustále mě potápí, jak to neumím s lidmi, že nemám kamarády, dává mi to sežrat. Pak, když mu řeknu, že by se mě měl zastat před kamarádem, který mu řekl, že udělal chybu, když měl se mnou dítě (o tom mi referuje přítel, já jsem tam nebyla),tak řekne, že ho chci ode všech izolovat, protože sama nikoho nemám.
Psychicky jsem na dně. Mám měsíc do porodu, nemáme kočár, postýlku, dal mi 4 tis ale nebyla jsem schopna koupit a on příde z práce a čte si, spí, nebo surfuje na internetu. Říká, že jeho rodina nikdy nebudu. Jsem psychicky dolu, nenávidím to dítě, stejně se na něj nikdo netěší a nebude ho mít nikdo rád, stejně jako mě.
Vyčítal mi těhotenské nevolnosti, prý zvracení slyšet na celý barák a on nechce mít špatné vztahy se sousedy. Prý to mám polykat|Hlavně když on se ožere, tak se doblije klidně na ulici. Když bylo ven zle mě, tak do mě řval, že dělám ostudu, ať se opovážím zvracet a polknu to. Když jsem omdlela v MHD a padla jsem na zem, tak mě nezachytil, ale řval po mě, že jsem kráva a proč padám na břicho, prý zabijím jeho dítě.
Jinak do práce chodí, dluhy nemá, jenom hnusný byt na hypo v ještě hnusnější lokalitě…Zařídila jsem mu rekonstrukci za levní peníze. Do lepšího nechce, jsem moc náročná. Jiní chlapi mají hodné ženy, které nejsou náročné a všechno zkousnu. Ale on si neuvědomuje, že ty ženské mají třeba hodné chlapi, rodinu, která je miluje, já ne.
Jinak k ostatním lidem je velmi slušný, ohleduplný, má prostě různý metr na mě a na ostatní lidi. k psychiatrovi chodím, posílá mi recepty na mobil jinak nemá čas a psychologa jsem zrušila, nepomáhal a nemám už ani peníze.
Jsem totálně v háji odejít od něj se bojím, nebudu mít už nikoho, jsem na něm závislá,, ale nesnáším ho, ani si ho nevážím.
Je to moje selhání věděla jsem, jaký je. Mít rodinu a přátelé, do dítěte s ním nejdu, ale nechtěla jsem zůstat na světe úplně sama.
Ajaj, no co, stalo se. Máš dítě s magorem. To ale opravdu neznamená konec světa. Mám kamarádku, která měla doma něco podobného jako ty. Neustálé ponižování, nikam jí nevzal, kecy o tom, jak jí nikdo nemá rád a může být ráda, že je s ní atd. No nic, byla s ním 15let a poslala ho tam, kde slunce nesvítí, a víš co? Dnes má skvělého chlapa a je spokojená. Není jednoduché prásknout dvěřma, když si už i ty sama o sobě myslíš že o tebe nikdo nestojí, ale věř, že to tak není. Na tyhle mogory občas platí, když začne vyčítat hory a doly, že práskneš do stolu a pořádně na něj zařveš aby sklapnul.
Dítěte se nevzdávej, jinak bude i ono ztracené bez matky, a ty z toho taky budeš v háji. Ale od partnera odejdi, zkus charity, úřady, atd. Zásadní je, abys byla v klidu, pak bude i dítě, což s tímto mužským jedincem nejde. Jinak teda mas naloženo hodně od života, to je pravda, ale zvládneš to, musíš, protože ti nic jiného nezbývá.
Pracovala jsi předtím? Pokud ano, tak už musíš být na mateřské a ta není tak malá. Jak to, že nemáš žádné příbuzné a ani známé? Nějaké kolegy/ kolegyně z práce? Celá ta situace je na prd, byla chyba si s ním pořizovat dítě, ale to ti už nepomůže. Zkus kontaktovat ty instituce, co ti tu napsaly holky.
@inkakřivák Vtipkař možná pro tebe. Já umím číst mezi řádky a problematiku domácího násilí znám velice dobře. Takže budeš se divit, vím, co píšu - velice dobře. Pro člověka, který vede běžný život, je těžko pochopitelné, ale nikdo si nedovede představit, co taková žena prožívá a co to dělá s psychikou. Ženy, které prošly domácím násilím jsou oproti většinové populaci žen velmi specifické.
@MrsNorris píše:
udělala jsem si dítě, protože jsem se bála zůstat sama+ tohohle otce jsem vybrala proto, nikdo jiný zájem neměl
+ adopci jsem mu už navrhla
= „dobrá máma“
No vidíš a přitom píše úplně, ale úplně něco jiného. Přečti si její první odstavec. Dítě má s magorem, ale sama píše, že dítě oba chtěli a jeho zvolila jako otce, protože nikdo jiný nebyl bála se, že už by neměla s kým si dítě pořídit.
Na adopci má zásadní vliv to, v čem žije. Kdyby měla zázemí, mohla jít k rodičům, někdo fundovaný by ji pomohl, tak o tom nezačne uvažovat. V nejlepším případě, kdyby nebyl partner šílenec. Poslouchat o své neschopnosti a ubohosti každý den, tomu prostě člověk začne věřit. Bohužel svět není plný silných žen, které se hned napoprvé muži postaví řeknou rázné ne. Jsme každá jiná, máme jiné zkušenosti, jinou rodinu původu a vyrůstaly jsme každá jinak.
@Chytrak píše:
@MrsNorris jo presne, matka jak z hororu.Navic ona ho jeste neporodila a jestli se nepletu mamou se zena stane az po porodu. Proste byl to peknej vysplecht od p. Kazimiry.
Ano, oficiálně ještě matkou není.
Matka jak z hororu, jak pro koho. Znám takové případy, že nevím, jaké označení by jsi našla pro ně. Chtěla dítě, on chtěl dítě. Bála se, že už nikdy nikoho nenajde, tak vzala prvního otce, který se naskytl. Dlouhodobé násilí na ženách způsobuje často nevratné změny v psychice, myslíš, že kdyby nežila s takovým partnerem, tak by uvažovala stejně? Je jen ovlivněna okolnostmi a potřebuje pomoc.
Tím, že jí tu budete psát, jak stojí za h… a jaká je špatná, to ji nepomůže. Možná ji to dožene až k sebevraždě - vím moc dobře, co je taková žena schopná. Více pod pojmem „syndrom týrané ženy“.
Zakladatelko, kvůli sobě a kvůli dítěti se snaž od něj co nejdříve odejít. Finančně tě podpoří sociálka. Zeptej se na OSPODu a tam ti vše vysvětlí, jak to zvládnout a nezbláznit se
. Ještě jsi mladá a můžeš zažít pěkný život, se zdravou/krásnou dcerou/synem, i s psychickými problémy, které máš
. Chlapa si v tomto věku najdeš daleko lepšího
. Znám spoustu lidí, co se v tomto věku rozvádí a najdou si lepšího partnera pro život, i s dětmi. Věř, že kamarádku pro začátek najdeš třeba i v sociální pracovnici…
Co dát pejska prozatím k dočasné adopci?
… Než se vše urovná… Můžeš ho navštěvovat a pak si ho zase vzít.
Ahoj zakladatelko, jak ti zde radi, nejdrive bych obvolala azylovy dum ve tvem dosahu, nejblizsi OSPOD a domluvila si schuzku. Vubec se nedes, tva situace je pro ne rutina a reknou ti veskere potrebne informace. Pokud se dostanes do faze, kdy jiz budes domluvena s nejakym azylovym domem, tak kontaktuj nejblizsi utulek a rekni svou situaci. Za poplatek 2-3 tisice si pejska vezmou, ty ho budes chodit s kocarkem vencit a neztratis s pejskem kontakt. Do azyloveho domu jdi uz ted jako tehotna. Priprav si zazemi pro sveho prtouska. Hlavne, kazda situace se da resit. Pohlad prtouska, ver, ze te bude milovat jako ty jeho.
@nuklear90 píše:
Ahoj zakladatelko, jak ti zde radi, nejdrive bych obvolala azylovy dum ve tvem dosahu, nejblizsi OSPOD a domluvila si schuzku. Vubec se nedes, tva situace je pro ne rutina a reknou ti veskere potrebne informace. Pokud se dostanes do faze, kdy jiz budes domluvena s nejakym azylovym domem, tak kontaktuj nejblizsi utulek a rekni svou situaci. Za poplatek 2-3 tisice si pejska vezmou, ty ho budes chodit s kocarkem vencit a neztratis s pejskem kontakt. Do azyloveho domu jdi uz ted jako tehotna. Priprav si zazemi pro sveho prtouska. Hlavne, kazda situace se da resit. Pohlad prtouska, ver, ze te bude milovat jako ty jeho.
To není špatný nápad s tím útulkem. Krmení pejskovi kupuješ nejspíš i teď ty, kupovala bys dál, chodila bys venčit. Zkusila bych se na to zeptat. Držím ti palce, aby bylo všechno lepší. A dítě tě určitě bude mít rádo, pokud ho budeš mít ráda i ty ![]()
Útulek je zbytečně stresující řešení pro psa. Pokud by to člověk vyvěsil na správná místa na FB, na iFaunu, vysvětlil příběh, tak by se určitě našel někdo kdo by si k sobě pejska vzal a umožňoval pani se s ním vídat.