Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Kazimíra Olejovka píše:
Ano, oficiálně ještě matkou není.Matka jak z hororu, jak pro koho. Znám takové případy, že nevím, jaké označení by jsi našla pro ně. Chtěla dítě, on chtěl dítě. Bála se, že už nikdy nikoho nenajde, tak vzala prvního otce, který se naskytl. Dlouhodobé násilí na ženách způsobuje často nevratné změny v psychice, myslíš, že kdyby nežila s takovým partnerem, tak by uvažovala stejně? Je jen ovlivněna okolnostmi a potřebuje pomoc.
Tím, že jí tu budete psát, jak stojí za h… a jaká je špatná, to ji nepomůže. Možná ji to dožene až k sebevraždě - vím moc dobře, co je taková žena schopná. Více pod pojmem „syndrom týrané ženy“.
Ano, chtela dite a ted ho nenavidi. Spekulovat o tom jestli by situace byla jina s jinym partnerem nebudu, to nevis ani ty.
Z toho, ze dite nenavidi mi vyplyva, ze by ho mohla po narozeni klidne i zabit.
Ano, tohleto je pro me matka jako z hororu, protoze krome tyrani, nic horsiho nez vrazda vlastniho ditete po narozeni neexistuje. ![]()
Proto ji psat i kdyz to urcite myslis dobre, ze je dobra mama je podle me k nicemu.
@Anonymní píše:
Všem co se mi snažily pomoct, Vevěří, Olejovka, Petkaelik a jiným děkuji. Všem i*iotům, co mě tu nazývají matkou z hororu a píšou mi, jaká jsem vylízaná a vlastně jsem troll a zlý člověk přeji ať nikdy, ale opravdu nikdy neprožijete to, co teď prožívám já. Všem negramotným, kteří navrhují adopci pořád dokola radím, ať si přečtou diskusi a dočtou se, proč adopce není možná.Ano udělala jsem sobecké rozhodnutí. Dítětem jsem řešila své problémy. chci se tomu postavit, problém je, že jsem psychicky na dne a nezvládám. Dnes jsem celý den brečela místo čumění na kočáry na netu a návštěvu obchodu s kočáry. až k večeru jsem se zklidnila. Bojím se, že to nezvládnu a ti, co mi to tady opakují vlastně opakují slova mého nepřítele a shazují mě dolu. bojím se, že mě dítě nebude mít rádo, protože to říkal nepřítel a nikdo mě nemá rád a neumím si to ani představit.
Na bkb jsem volala, doporučili intervenční centrum a psychologa na pojišťovnu, kde už jsem objednaná, ale moc tomu nevěřím.
Zakladatelko, už nejsi sama a ten cit, který jsi sama nedostala, můžeš teď dát svému dítěti. Máš pro co žít. Je blbost, že by tě dítě nemělo rádo, bude tě mít rádo. Neboj se ![]()
@Chytrak píše:
Ano, chtela dite a ted ho nenavidi. Spekulovat o tom jestli by situace byla jina s jinym partnerem nebudu, to nevis ani ty.
Z toho, ze dite nenavidi mi vyplyva, ze by ho mohla po narozeni klidne i zabit.
Ano, tohleto je pro me matka jako z hororu, protoze krome tyrani, nic horsiho nez vrazda vlastniho ditete po narozeni neexistuje.Proto ji psat i kdyz to urcite myslis dobre, ze je dobra mama je podle me k nicemu.
Ale prd nenávidí. Je zoufalá a v šílené depresi. V takovém rozpoložení člověk sklouzne k sebemrskačství ani neví jak.
Ty řeči o adopci, nenávisti k dítěti či baby boxu jsou jen další způsoby jak si drásat už tak zmučenou duši a potrestat se ještě víc za něco, za co jsem už byla vytrestána víc než dost. U lidí v depresi je tohle (nám zdravým nepochopitelné) chování úplně běžné. Je to sebeobranný mechanismus: ublížím sama sobě tolik, že nic, co by mi mohlo udělat mé okolí už nemůže být horší, tudíž už mi nemůže být nikým ublíženo.
Zakladatelka své nenarozené dítě pochopitelně miluje, chtěla ho tak moc, že riskla i výběr naprosto špatného otce. Teď od partnera musí pryč, protože on je zjevně stejně rozbitý jako ona a dvě rozbité bytosti se vzájemně spravit nedokážou. Tenhle vztah by ji mohl zničit. Zabít. A to myslím fakt vážně.
Hlavně dojdi na tu schůzku s psychiatrem. To je nejdůležitější. Pomůže ti, byť tomu nevěříš. Bude líp. Nejspíš ne hned, ale bude. Hlavně si nech pomoci.
@Anonymní píše:
Všem co se mi snažily pomoct, Vevěří, Olejovka, Petkaelik a jiným děkuji. Všem i*iotům, co mě tu nazývají matkou z hororu a píšou mi, jaká jsem vylízaná a vlastně jsem troll a zlý člověk přeji ať nikdy, ale opravdu nikdy neprožijete to, co teď prožívám já. Všem negramotným, kteří navrhují adopci pořád dokola radím, ať si přečtou diskusi a dočtou se, proč adopce není možná.Ano udělala jsem sobecké rozhodnutí. Dítětem jsem řešila své problémy. chci se tomu postavit, problém je, že jsem psychicky na dne a nezvládám. Dnes jsem celý den brečela místo čumění na kočáry na netu a návštěvu obchodu s kočáry. až k večeru jsem se zklidnila. Bojím se, že to nezvládnu a ti, co mi to tady opakují vlastně opakují slova mého nepřítele a shazují mě dolu. bojím se, že mě dítě nebude mít rádo, protože to říkal nepřítel a nikdo mě nemá rád a neumím si to ani představit.
Na bkb jsem volala, doporučili intervenční centrum a psychologa na pojišťovnu, kde už jsem objednaná, ale moc tomu nevěřím.
Super, mám z tebe radost. Jen prosím konej a nenech se zviklat a uchlácholit, až bude prosit o návrat. Informuj se o vykázání, partner může být sice vykázán na 10 dní, ale lze to dále prodloužit, než vyřešíš formality - takže může být vykázán až na 1 rok - třeba když se řeší rozvod, svěření dítěte, nové bydlení atd.
@Kazimíra Olejovka A proto ženská, která si pořídí dítě aby nebyla sama s chlapem, kterého nesnáší a chce dát dítě k adopci je dobrá máma? Navíc to dítě nemá, tudíž není máma. A ne každá nespokojená co sem napíše, píše pravdu, a ne každá žije s tyranem. Svět není černobílý, ony jsou i ženské hloupé, zlé, mrchy, špatné mámy. A dobrá máma by byla, kdyby se zvedla a se slovy chci lepší život odešla. Tahle jen sedí a naříká. Ať se postará a bude dobrá máma.
Jo a o týraných ženách taky něco vím. A tahle to není, ta je jen blbá, že žije s blbem.
Budeš dobrá maminka, neboj se.
Chápu, že vysíš na pejskovi, protože ten tě má teď jediný rád. Ale teď jsi nejdůležitější ty. Ty sama.
Procházím si něčím podobným…ale u nás to až tak nevygradovalo.
A neboj, všechno co ti tvůj drahý vyčítá si vymýšlí. Jediný cíl je ti ublížit. Ve skutečnosti o tobě nikdo nic takového neříká.
O dítě by se nestaral, to už by se zařizoval jinak.
Zkus si najít útočiště někde pryč od něj.
Budu na tebe myslet a ty mysli na mimi a na sebe.
Zkus odejít ještě před porodem, pak až bude v garsonce plakat miminko, ti chlap bude vyčítat, že je to kvůli tobě.
Odkud jsi a co máš za pejska, jak vychází s ostatními psy? Mohla bych ti pomoct aspoň v tomto směru než si to vyřešíš.
Pokud nebydlíš daleko mohla by jsi pejska i vídat a pak si chlupáčka vzít zpátky.
Hodně štěstí ![]()
@Anonymní píše:
Je mi 41 let, udělala jsem si dítě ze zoufalství s přítelem, kde nám vztah nefungoval už od začátku. Byla jsem s ním, protože jsem se bála zůstat sama a nikdo jiný zájem neměl. Nikdy jsem s ním nechtěla dítě (znám ho 8 let), kvůli tomu, že jsem věděla, jaký je. Ale nakonec jsem si ho udělala s ním, protože nikdo jiný nebyl a on dítě taky chtěl, aby prý po něm něco zůstalo.
Já jsem si udělala dítě, protože nikoho jiného nemám, nemám rodinu, přátelé, prostě nikoho. Přítel mě neustále potápí už před těhotenstvím to dělal roky (třeba jeho rodina mě nesnáší, já tam chodit nesmím, ale on tam chodil každý víkend - teď už nechodí, nestojí už ani o něj, odkdy oznámil, že čekáme dítě), jeho kamarádi mě nemusí, přitom mě nikdy neviděli!!! - nemůžu s nima na výlet, na pivo (před těhotenstvím), do sauny - taky se jim to nelíbí (zná se s nimi od školky, takže opravdu pevné přátelství). Pak mi vyčítá, že kvůli mě přišel o rodinu, přichází o přátelé… vyčítá mi, že nechodím do práce, že kolegova žena chodí, pomlouvá mě před kolegy v práci (tím shazuje v práci i sebe) a pak mi referuje, jak tamten o mě řekl, že jsem kráva, henten by mě prý ukopal - no jasně, když jim neřekne celou pravdu, ale jen její malou část. Šéfová mu prý taky řekla, že stejně se zblázním a on skončí na rodičáku. Jenomže šéfová mě nezná, takže ji musí něco o mě říkat on.
Jeho rodina ho okradla o spoustu peněz (on se nechal) a teď se ozve jenom jeden člen, když potřebuje půjčit peníze (na mě se nikdy nezeptá, vlastně ani na přítele ne, nezajímá ho ani on), to mu přítel vždy dá, a že nemusí vracet. Jenomže nám to potom chybí - nedá mi na jídlo, že nemá, já hladuji a jím rohlíky. Býváme v hnusném bytě, jezdíme na 20 letém autě, prý jsem moc náročná a nemám být, protože jsem kvůli zdravotním problémům přišla o práci (před těhotenstvím). Tak co bych chtěla.
Neustále mě potápí, jak to neumím s lidmi, že nemám kamarády, dává mi to sežrat. Pak, když mu řeknu, že by se mě měl zastat před kamarádem, který mu řekl, že udělal chybu, když měl se mnou dítě (o tom mi referuje přítel, já jsem tam nebyla),tak řekne, že ho chci ode všech izolovat, protože sama nikoho nemám.
Psychicky jsem na dně. Mám měsíc do porodu, nemáme kočár, postýlku, dal mi 4 tis ale nebyla jsem schopna koupit a on příde z práce a čte si, spí, nebo surfuje na internetu. Říká, že jeho rodina nikdy nebudu. Jsem psychicky dolu, nenávidím to dítě, stejně se na něj nikdo netěší a nebude ho mít nikdo rád, stejně jako mě.
Vyčítal mi těhotenské nevolnosti, prý zvracení slyšet na celý barák a on nechce mít špatné vztahy se sousedy. Prý to mám polykat|Hlavně když on se ožere, tak se doblije klidně na ulici. Když bylo ven zle mě, tak do mě řval, že dělám ostudu, ať se opovážím zvracet a polknu to. Když jsem omdlela v MHD a padla jsem na zem, tak mě nezachytil, ale řval po mě, že jsem kráva a proč padám na břicho, prý zabijím jeho dítě.
Jinak do práce chodí, dluhy nemá, jenom hnusný byt na hypo v ještě hnusnější lokalitě…Zařídila jsem mu rekonstrukci za levní peníze. Do lepšího nechce, jsem moc náročná. Jiní chlapi mají hodné ženy, které nejsou náročné a všechno zkousnu. Ale on si neuvědomuje, že ty ženské mají třeba hodné chlapi, rodinu, která je miluje, já ne.
Jinak k ostatním lidem je velmi slušný, ohleduplný, má prostě různý metr na mě a na ostatní lidi. k psychiatrovi chodím, posílá mi recepty na mobil jinak nemá čas a psychologa jsem zrušila, nepomáhal a nemám už ani peníze.
Jsem totálně v háji odejít od něj se bojím, nebudu mít už nikoho, jsem na něm závislá,, ale nesnáším ho, ani si ho nevážím.
Je to moje selhání věděla jsem, jaký je. Mít rodinu a přátelé, do dítěte s ním nejdu, ale nechtěla jsem zůstat na světe úplně sama.
Asi jenom harakiri…
Všem co se mi snažily pomoct, Vevěří, Olejovka, Petkaelik a jiným děkuji. Všem i*iotům, co mě tu nazývají matkou z hororu a píšou mi, jaká jsem vylízaná a vlastně jsem troll a zlý člověk přeji ať nikdy, ale opravdu nikdy neprožijete to, co teď prožívám já. Všem negramotným, kteří navrhují adopci pořád dokola radím, ať si přečtou diskusi a dočtou se, proč adopce není možná.
Ano udělala jsem sobecké rozhodnutí. Dítětem jsem řešila své problémy. chci se tomu postavit, problém je, že jsem psychicky na dne a nezvládám. Dnes jsem celý den brečela místo čumění na kočáry na netu a návštěvu obchodu s kočáry. až k večeru jsem se zklidnila. Bojím se, že to nezvládnu a ti, co mi to tady opakují vlastně opakují slova mého nepřítele a shazují mě dolu. bojím se, že mě dítě nebude mít rádo, protože to říkal nepřítel a nikdo mě nemá rád a neumím si to ani představit.
Na bkb jsem volala, doporučili intervenční centrum a psychologa na pojišťovnu, kde už jsem objednaná, ale moc tomu nevěřím.