Problém migrace do EU

@ynax píše:
Velmi zajímavá reportáž, doporučuji přečíst si celý článek

Do Evropy přicházejí vyšinutí lidé, jsou blíž, než si myslíte. Zavřít hranice a do zbraně! Zavelel izraelský expert a Češi oněměli

Karas k tomu prohlásil: „Paní Merkelová před nějakou dobou tvrdila, že sem přijdou především inženýři a lékaři. Ale nikdo neřekl, že za nimi přijdou jejich pacienti.“

Bohbot řekl: „V té Paříži útočilo v klubu šest lidí. Pomalu, v klidu si vyměnili zásobníky a pozabíjeli skoro všechny. U nás v Tel Avivu útočili dva lidi a měli samopaly a zabili jednoho nebo dva lidi. A zastavili je. A utíkali, protože všichni okolo přišli a udělali to, co museli udělat. Přijďte trénovat Kraft Maga, choďte na judo a příště až něco takového se stane, nemusíte se ptát. I ti, kteří nejsou vůbec trénovaní, neumějí moc sebeobranu, mohou něco dělat… Lidi tam stojí a čekají na smrt,“ skočil z tématu obrany do situace při teroristickém útoku Bohbot. „Jako ovce,“ znělo ze sálu.

Hampl podotkl, že ČSSD má přímo ve svém programu ustavení globální multikulturní vlády, tedy vlastně zrušení demokracie a národních států.

Karas pak překvapil přítomné: „V Turecku z pohledu vojenského je v současné době více než 50 procent jaderných zbraní, z pohledu instalovaných megatun celé Severoatlantické aliance.“ Hampl pak uvedl, že u Clintonové 20 procent jejích volebních peněz je ze Saúdské Arábie. Islám už prý zničil minimálně 15 civilizací, které všechny byly minimálně o třídu vyspělejší a to technologicky, vojensky i společensky. „A všichni si o nich mysleli, to jsou ti primitivní beduíni. Kde je dnes buddhistická civilizace, která byla na území Afghánistánu?“

Mladá žena z davu šokovala: „Mám zde v Praze přátele, jsou tam i muslimové z Pákistánu a jsme s nimi v intenzivním kontaktu patnáct let. Mohu potvrdit jejich radikalizaci. Děti chodí do českých škol a jak jsou v otevřeném prostředí, o to víc v jejich rodinách se přitvrzuje. Korán jedou od narození. Jsme pro ně podlidé a špína. Jejich teenageři jsou na skype s duchovními ze Saúdské Arábie. A to je opravdu wahhábistický islám, popření lidskosti a největší zvěrstva. Vůbec bych to nepodceňovala. Hovořilo se o zpochybňování islámu a oni mi řekli, že by si velmi přáli, aby tu bylo zavedeno právo šaría. Že by jim stačilo, kdyby to bylo pro muslimy. Myslím ale, že s jídlem roste chuť a nabírají na síle.“ Odměnou jí byl potlesk přítomných. Karas také zmínil: „Jestli se ptáte, zda je islám reformovatelný, tak záleží na použitelných zbraních!“

Hampl pak řekl na závěr: „Ozbrojit se i za cenu, že budete popotahováni, protože je to lepší než být zavražděna, znásilněna, rozkrájena….“

http://www.parlamentnilisty.cz/…emeli-448773

Ma pravdu

Koalice z ruznych opozičních vojenských jednotek má kontrolu přes Manbij v Aleppoprovincii.2000 civilistů, kteří byli IS používání jako lidské štíty, je osvobozeno. Ale zrovna tolik civilistů s sebou IS vzala, když se stahoval z mesta. Manbij leží na hranicích s Tureckem a osvobozeni města znamena, že IS teroristy se nemohou už volně pohybovat do a z Evropy, rika Syrsko-Kurdsky lidr Salih Muslim. Obyvatele slavili vitezstvi ostrihanim vousů a doutnikem ./BBC

NATO a ČT mohou zpochybňovat, co chtějí, ukrajinský diverzant už vše vyklopil (video)

Jevgenij Panov ze skupiny zadržených ukrajinských diverzantů se při výslechu přiznal k přípravě diverzí na kriticky důležitých objektech na Krymu. Informaci přinesl portál Rusvesna.su včetně videa z výslechu Panova.

http://www.eurasia24.cz/…klopil-video

@Gnaar píše:
@tanker A to je jako všechno? Chceme nášup

26 let poté, aneb od socialismu k socialismu.

Výročí sametové revoluce začíná rok od roku poněkud hořknout. Opět by se dalo poznamenat, že naše země nevzkvétá, nebo alespoň nekvete tak barevně, jak by mohla a měla. Co však kvete, je etatismus, čili myšlenka, že stát vše vyřeší.
Ne, že by nebylo co oslavovat a rozhodně není na místě utápět se v nějakých nostalgických vzpomínkách na „bezstarostný“ život v komunistické totalitě. Jenomže člověk, který vidí 17. listopad 1989 jako konec jednoho z nejtemnějších období českých dějin, se při sledování směru, jímž se ubírá současná Evropa a Česká republika s ní, nemůže ubránit dojmu, že socialismus, jenž český národ před 26 lety vyhodil dveřmi, se nám nenápadně vrátil oknem.
Jistě, sluší se připomenout, že se od roku 1989 obrovským způsobem zlepšila všeobecná životní úroveň, máme nesrovnatelně víc svobody a víc možností, jak se realizovat, ovšem všechny tyto nesporné klady začínají poněkud zastiňovat stále patrnější paralely současné politické a ekonomické reality s obdobím před rokem 1989, jako je neustálé bujení státního aparátu a růst všudypřítomné snahy vlády zasahovat do našich životů a řídit každý náš krok. Podobně jako byl reálný socialismus zřízením, které samo o sobě nemohlo přežít z důvodu neexistence cen, projevuje se i dnešní systém, jenž rozhodně nelze nazývat kapitalistickým, bezpočtem chyb plynoucích z nekonečných pokusů všemocného státu ovlivňovat tržní systém. Stejně jako před rokem 1989 jsou i dnes hlavními oběťmi, které nefunkčnost současného socialismu zaplatí poklesem svých reálných příjmů a snížením životní úrovně, občané. Zároveň jsou však občané těmi největšími viníky — jejich hříchem je neochota přemýšlet a lenivá pasivita, na níž se pohodlně sveze jakýkoliv moderní věrozvěst kolektivismu a etatismu.

Jak se stát potýká s problémy, do nichž se sám dostal svou levicovou politikou, prováděnou a podporovanou mnohdy politiky, nazývající sami sebe pravicovými, začíná přesvědčování odpovědných osob, že se veřejnost musí dočasně uskrovnit a vydržet těžké časy, aby se pak mohla těšit z všeobecného blahobytu a harmonie, připomínat dobu před rokem 1989, kdy se tehdejší centrálně řízené hospodářství snažilo vypořádat se svou vlastní vnitřní nefunkčností. Smělo se o sice o bezpočtu projevů nefunkčnosti centrálního plánování mluvit a poukazovat na ně, dělat si z nich legraci (například na stránkách komunisty řízeného humoristického časopisu Dikobraz), ale jen do té míry, pokud byly pokládány za pouhé zanedbatelné a dílčí chyby nedostatečně ctnostných soudruhů, které budou překonány a odstraněny a uvolní cestu skutečnému socialismu. Samozřejmě, téměř nikdo nevěřil soudruhům na tribunách, že jejich koncepce a řízení jsou dobré — a růst nespokojenosti a frustrace z materiální zaostalosti, z všudypřítomné šedivosti všedního dne, v němž nákup legračního automobilu značky Trabant byl něčím naprosto pohádkovým, nakonec vyústil v nepokoje, které pomohly ztrouchnivělou stavbu reálného socialismu obrátit v prach. Komunističtí vůdci již neměli sílu držet systém pohromadě a nakonec se jej raději bez boje, v němž by stejně zůstali sami jako příslovečný kůl v plotě, vzdali.
17. listopad 1989 samozřejmě nebyl velkou kapitalistickou revolucí. Mezi nejvýznamnějšími představiteli tehdejšího odporu bychom nenašli nejspíš ani jednoho zastánce kapitalismu, trhu a svobodné společnosti, a lidé jako Václav Havel prostě byli a jsou socialisté jak řemen. Jestliže zde během několika měsíců vykrystalizovala skupina zastánců trhu, je to spíše obrovským štěstím, než něčím, k čemu Sametová revoluce přímo směřovala. Lidé zkrátka chtěli svobodu, ale nepřáli si kapitalismus — aniž by si uvědomovali, že jde o pojmy lapidárně spojené.
Málokdo byl v období normalizace natolik slepý, aby neviděl propastný rozdíl mezi Západem a sovětským blokem. I přesto, že Západní Německo nebo Rakousko nikdy nebylo nějakým příkladem skutečného kapitalismu, tamní míra trhu byla dostatečná na to, aby lidé z východního bloku při pohledu na výlohy plné zboží, opravené fasády domů a fungující infrastrukturu viděli, že s komunismem je něco v nepořádku. Přes všudypřítomnou propagandu, která Západ líčila jako učiněné peklo, v němž armády vykořisťovaných pracujících úpí pod podrážkami nabubřelých velkopodnikatelů, zde lidé určitým způsobem ke kapitalismu vzhlíželi. Žili v jakési vnitřní schizofrenii — na jedné straně nezbývalo než se s více čí méně předstíraným nadšením stavět k socialistickému zřízení loajálně, na druhé straně se lidé těšili, že by snad jednoho dne mohli komunističtí papaláši odtáhnout, odkud přišli. Věděli, s čím nesouhlasí, co se jim nelíbí, a co by chtěli odstranit. Věděli však, co by chtěli? Zastávali nějaká pozitivní stanoviska? O tom by se dalo s úspěchem pochybovat.
Veřejnost tedy vzhlížela k západnímu způsobu života, ovšem neuvědomovala si zcela, co jej podmiňuje. Přála si žít kapitalisticky, ale zachovat socialistické „výdobytky“, a sametoví bojovníci ji v tomto postoji podporovali. Mezi studentskými vůdci nebo lidmi z oblasti kultury a disentu, kteří v těch dobách vystupovali na náměstích a promlouvali k tisícihlavým davům, skutečně nebyl takřka nikdo, kdo by si přál kapitalismus. Naopak, lidé jako Václav Havel veřejnost ujišťovali o své upřímné snaze zachovat socialismus. Nebyl zde nikdo, kdo by lidem vysvětlil, že ne pouze komunismus, ale jakákoliv forma socialismu je systémem nefunkčním a nemorálním. A po několika letech jakés takés svobody, během nichž dostal hlavní slovo trh, zásluhou Václava Klause, si lidé, ukolébaní víceméně pohodlným a bezproblémovým přechodem k trhu, opět začali volit socialismus. Snadno uvěřili zemanovským blábolům o spálené zemi a slibům o sociálně tržní „třetí cestě“, a zapomněli na všední život v reálném socialismu 80. let. Od té doby zde parlamentní pravice skomírala a v současné době již žádná pravice v parlamentu zastoupena není a na ovlivňování politického směřování České republiky se nepodílí.

Zdroj: http://ferohrabal.blog.cz/…evolucionaru

Příspěvek upraven 14.08.16 v 12:31

@Gnaar píše:
@tanker A to je jako všechno? Chceme nášup

Postkomunismus a postdemokracie.
V reakci na obavy některých politologů a komentátorů, že demokracie je v některých visegrádských zemích ohrožena ze strany neliberálních populistických sil, které se dostaly k vládě, slyšíme námitky, že demokratický deficit v našem regionu nijak nevybočuje z trendů v celé Evropě. Koneckonců populisté už mají nemalý vliv v Dánsku a Finsku a u moci jsou v Řecku či Portugalsku. Ve Španělsku k tomu mají našlápnuto.

Ano, na Západě se mění či upadají některé struktury politické demokracie, tak jak existovala ve zlatém věku politických stran a klasických politických ideologií, které odrážely společenské „cleavages“, které popsal Arend Lijphart. Zásluhou zejména moderních médií a zvyšující se komplexnosti moderních společností, které už nelze organizovat podle ideologických mustrů, je demokracie jaksi stále více „tekutější“.

Někteří politologové tento (vnitřně dynamický) stav popisují jako „postdemokracii“. Kromě klasických demokratických mechanismů, jako jsou volby, a tradičních aktérů, jako jsou politické strany, v ní stále větší roli hrají další aktéři, kterými jsou kupříkladu nadnárodní korporace, lobbistické skupiny, expertní byrokracie a nevládní organizace. Politický provoz se už neodehrává v podobě zásadních střetů různých politických filozofií, ale v podobě vyjednávání a smlouvání na různých úrovních mezi mnoha aktéry, jejichž politická životnost může být často velmi krátká.

Nastupují i nejrůznější populistické strany a hnutí s relativně krátkou životností, často reagující na krizové jevy, jako jsou současná uprchlická vlna nebo před ní problémy s evropskou integrací. Růst vlivu populistů nejrůznějšího zabarvení, ústup politiky ve prospěch expertního rozumu, či rostoucí vliv „nikým nevolených elit“ z občanské společnosti na politické rozhodování jsou jistě jevy, které nelze podceňovat, ale zároveň nelze tvrdit, že bychom byli v podobě „tekuté“ (post)demokracie svědky konce „liberálního řádu“.

Ten sice zakouší pod náporem globalizace stále větší napětí mezi legitimitou a legalitou různých rozhodnutí a zákonů, jak upozorňuje Václav Bělohradský, ale zatím se nikde na Západě nehroutí.

To, co se děje v našem „postkomunistickém“ regionu, je dost odlišné. „Postkomunistická“ demokracie se zatím nikde ve východní Evropě nestala skutečnou liberální demokracií. Politické elity v regionu na ustavení liberální demokracie aspirovaly a přijímaly za tím účelem formální kroky – od zavedení pravidelných voleb přes střídání vlád až po zavádění základních prvků liberálního konstitucionalismu.

Jenže fungování demokracie souvisí i se schopností kritické masy lidí přijmout za své určité hodnoty. A bohužel se ukazuje, že ani čtvrtstoletí nestačí na vykořenění určitých rituálů a (neliberálních) způsobů myšlení, které postkomunistické země zdědily od bývalých režimů. S tím souvisí rozšířená touha po vládě silné ruky, jednoduchých řešeních i přesvědčení, že od velmi složitého světa v éře globalizace nás může ještě pořád uchránit „ostnatý drát“.

Skluz hned tří zemí Visegrádu k samovládám populistických stran, které svoji parlamentní většinu zneužívají k oklešťování médií a dalších nezávislých institucí, je tak radikálně odlišným procesem od toho, který sledujeme v zemích, jako jsou Dánsko nebo Finsko, v nichž máme co do činění s již popsaným oslabováním či rozmlžováním klasické liberální demokracie.

V našem regionu jde spíše o znovuvynoření latentně nedemokratických a antiliberálních tendencí, které se ve velkých částech společnosti udržují, i když od roku 1989 už uplynulo více než čtvrtstoletí. I proto je dost mylné mluvit, jako to dělají někteří dnešní čeští věrozvěsti úpadku Západu, o tom, že právě náš region je jakousi „zdravou“ alternativou k údajně dekadentním a upadajícím demokraciím na západ od nás.

Náš region čelí složitější situaci: je právě nyní v bodu, kdy se v něm takříkajíc láme chleba v otázce, zda zvládne svůj přechod k modernitě – i politické. Anebo zda se ze strachu před „velkým světem“ a nároky stále více „tekuté“ (post)modernity vrátí ke vzorcům chování, kvůli kterým se v něm tak dlouho dařilo autoritářským režimům.

Zdroj: http://ferohrabal.blog.cz/…evolucionaru

Příspěvek upraven 14.08.16 v 12:32

Komentář z fb profilu sobotky:

„Chtěl bych jenom vzkázat panu Sobotkovi.Pane Sobotko, vy tady prověřujete 86 rodin uprchlíků a vůbec nevíte, co vám lítá po dvoře. V Praze jsou stovky a stovky lidí ze Středního východu a to pěkní svalovci. Dnes ráno v Holešovicích jsme v metru všichni zírali na ty statné hochy, krásně podle módy ostříhané. Chovali se jako doma a šel z nich nepříjemný signál, nečumte! O množstí černých uprchlíků s malými dětmi, perfektně oblečenými, o černých ženách těhotných a vláčících za sebou plno dětí, se už umiňovat nebudu. Včera jsem dostal šok ve Štěrboholích, kde jsem si připadal jak v zaostalé muslimské zemi! Samá muslimka a děti jenom koukaly, co je to za černá strašidla a jak se jmenují. Myslely si, že je to nějaká zábava. Jezdím dost často metrem B. Toto metro je nejhorší, nejšpinavější a nejsmradlavější. Dvakrát po sobě jsem byl pokousán blechami. A všichni drží pusu! Takže pane Sobotko, kolik už jste jich dostal do naší země za pomocí neziskových organizací a kolik jich sem ještě chcete dotáhnout na sociální podpory různého druhu na náš úkor? Zamyslete se, jdete proti lidu této republiky!“

Takže zrádce už je tady natahal

@Apaji píše:
Komentář z fb profilu sobotky:

„Chtěl bych jenom vzkázat panu Sobotkovi.Pane Sobotko, vy tady prověřujete 86 rodin uprchlíků a vůbec nevíte, co vám lítá po dvoře. V Praze jsou stovky a stovky lidí ze Středního východu a to pěkní svalovci. Dnes ráno v Holešovicích jsme v metru všichni zírali na ty statné hochy, krásně podle módy ostříhané. Chovali se jako doma a šel z nich nepříjemný signál, nečumte! O množstí černých uprchlíků s malými dětmi, perfektně oblečenými, o černých ženách těhotných a vláčících za sebou plno dětí, se už umiňovat nebudu. Včera jsem dostal šok ve Štěrboholích, kde jsem si připadal jak v zaostalé muslimské zemi! Samá muslimka a děti jenom koukaly, co je to za černá strašidla a jak se jmenují. Myslely si, že je to nějaká zábava. Jezdím dost často metrem B. Toto metro je nejhorší, nejšpinavější a nejsmradlavější. Dvakrát po sobě jsem byl pokousán blechami. A všichni drží pusu! Takže pane Sobotko, kolik už jste jich dostal do naší země za pomocí neziskových organizací a kolik jich sem ještě chcete dotáhnout na sociální podpory různého druhu na náš úkor? Zamyslete se, jdete proti lidu této republiky!“

Takže zrádce už je tady natahal

Tak se už můžem pomalu začít těšit na obohacování. Na to snad nedá ani nic říct. Ach jo.