Problém migrace do EU

Putin a Erdogan se hledali, až se našli.

Putin a Erdogan se hledali, až se našli, dalo by se říct po nedávném sestřelení ruského bojového letadla Su-24 tureckou střelou. Čilý rozvoj obchodních i politických vztahů v posledních letech jako by naznačoval, že spolu ti dva vládci mají hodně společného. Asi víc, než aby vydrželi se neprovokovat.

Ani jeden z aktérů tam nedělá přesně to, co říká, že dělá, nebo alespoň nemá průzračnou, jednovektorovou politiku. Turecko si přeje stejně jako Západ odchod Bašara Asada. Jenže jednou z nejúčinnějších sil na syrském území, kterou jsou schopny Asadovi čelit, je kurdská milice YPG, spojenec PKK, Kurdské strany pracujících, teroristického bolehlavu, s nímž Turecko bojuje už léta. Takže tohoto Asadova nepřítele Erdogan zas tak rád nemá. A protože nepřítel mého nepřítele atd., je přístup Turecka k Islámskému státu podivný.

To, že pro bojovníky IS je turecká hranice průchozí, je notoricky známé. Novinář Michael Weiss, spoluautor knihy ISIS – Inside the Army of Terror, nedávno zveřejnil obsáhlý rozhovor s relativně vysoce postaveným bojovníkem IS, funkcionářem jeho kontrarozvědky, který dezertoval. „Do vztahu IS a Turecka nevidím,“ řekl mu. „V době boje o Kobani dorazily zbraně pro IS z Turecka. I teď jezdí těžce zranění do Turecka. Oholí si hlavu, ostříhají vousy a jdou do nemocnice. Někdo mi v Kobani ukázal fotky bojovníků IS, jak jedí hamburgery s hranolkami. Odkud je měli? Z Turecka.“ V pohraničním městě Kilim, které znal, prý IS ani neskrývá své verbování. Jsou tam prý dvě významné mešity. „Tahle je pro IS. Jdeš tam, a každý se ptá: Chceš jít do Sýrie? Zařídí ti cestu tam a zase zpátky. A druhá mešita je pro Džabhat al Nusru,“ odnož al Kajdy v Sýrii.

Takže to, že ropa z IS míří do Turecka, jak říká Putin, není žádná bomba. Tento významný zdroj financování IS ovšem míří nejen tam ale i do Iráku, do Jordánska, do Asadovy Sýrie samotné. V Sýrii prý z jedné elektrárny v držení povstalců odebíral proud ve vzájemné dohodě režim i povstalci – dlouho to nějak fungovalo. Tyhle věci jsou podivnější, než by člověk čekal.

Rusko zase, jak je myslím každému jasné, neposlalo vojáky do Sýrie bojovat proti Islámskému státu, ale zachraňovat Asadův režim. Poměr náletů na síly IS a jiných povstalců se začal měnit až poté, co se IS přihlásil k teroristickému útoku na ruské letadlo startující z Šarm al Šejchu, při němž zahynulo všech 224 cestujících. A sestřelená ruská stíhačka taky byla, rovněž nikoli překvapivě, sestřelena při náletu na oblast, kde IS není. Jsou tam turkmenští povstalci, podporovaní Západem a Tureckem. Ti navíc ještě zlikvidovali helikoptéru, v níž přiletěl k vraku letadla ruský záchranný tým, a to americkou protitankovou střelou TOW.

Samotné sestřelení letadla je znepokojivé od začátku do konce, ve všech jeho fázích. Je pravda, že Rusové turecký vzdušný prostor opakovaně narušovali a Turci proti tomu opakovaně protestovali. Takže lze říci, že nadešla chvíle, kdy se Turci rozhodli Rusům vysvětlit, že ty diplomatické demarše mysleli vážně. Udělali to ovšem způsobem, kterému je třeba leccos vytknout.

Zaprvé, ruský Suchoj letěl přes pruh tureckého území – podle trasy letu zveřejněné samotnými Turky, již potvrzují anonymní vojenské zdroje západních zemí – pouhých sedmnáct vteřin. To je těžké považovat za ten nejnehoráznější exces. Samotné turecké stíhačky narušují třeba řecký vzdušný prostor častěji, naposledy shodou okolností včera. Řecko tvrdí, že Turci loni narušili jeho vzdušný prostor ve 2244 případech. Rusové tvrdí, že jejich pilot nebyl varován, Turci tvrdí, že ho varovali desetkrát, a zveřejnili audionahrávku. Ale na to lze říci, že takovou nahrávku dnes umí vyrobit kdekdo. Pravdu se těžko v dohledné době dozvíme.

Pokud možno ještě znepokojivější bylo to, co se odehrávalo potom. V řadě často vzájemně protikladných verzí toho, co se stalo, jež ruská média zveřejnila, figurovala v první chvíli i ta verze, že Suchoje sestřelili povstalci raketou země-vzduch. Protože v ruských médiích nic nevychází náhodou, bylo možné to považovat za nabídku Ruska Turecku: „Dostali jsme váš vzkaz. Nemyslete si, že vám to projde, ale leteckou válku eskalovat nebudeme. Pojďme to sprovodit ze světa tak, že budeme shodně tvrdit, že to nebyla vaše F-16, kdo sestřelila naše letadlo, ale nějací povstalci.“ Lze si představit, že země zkušená v úspěšném zvládání života mezi válkou a mírem – a taková jedna v regionu je – by na to přistoupila. Všimněme si, že tato země – jde o Izrael – své operace tohoto druhu zásadně odmítá potvrdit či vyvrátit, přinejmenším po dlouhou dobu. Má to mimo jiné právě tento důvod. Erdoganovo Turecko se touto cestou rozhodlo nevydat, což nevěští nic dobrého.

Putin je v používání moci mnohem sběhlejší. Dal najevo, že leteckou vybíjenou, jež by klidně mohla eskalovat v plnokrevný střet Rusko-NATO, hrát nehodlá. Ale jednak událost propagandisticky využil proti NATO a jednak hned začal pracovat na asymetrické odvetě. Ruská letadla bombardovala konvoj s tureckými humanitárními automobily. Ruské bombardéry začaly pomáhat kurdským jednotkám YPG v severním Aleppu. A Rusové si na svou obranu přivezli do Sýrie protiletecký systém S-400 – modernější než jakýkoli, který zatím byli ochotni Sýrii dodat. Podívejte se na jeho dosah.

http://echo24.cz/…-az-se-nasli

Úsvit, nebo Dienstbier. Je v tom rozdíl?

Hnutí Úsvit opět prokázalo svou extremistickou povahu, když podalo trestní oznámení na ministra Dienstbiera za to, že uvažoval o tom, že by ze státního rozpočtu finančně přispíval na cenzuru.

Anebo dělí Úsvit od jiných aktérů na veřejné scéně méně, než se běžně soudí?

Trestní oznámení na ministra je evidentní hloupost. Svůj záměr v každém případě nedokonal. A kdyby dokonal, pak by se nanejvýš mohla stát předmětem správní (nikoli trestní) žaloby dotyčná státní politika. Což by vedlo maximálně k tomu, že by jí soudy zrušily. Ze stupidní politiky nevyvozujeme trestněprávní důsledky. Přesněji řečeno tu takové snahy jsou, dělá se to tak, že se vycucá z prstu hypotetická finanční škoda, jako třeba v případě jmenování Renaty Vesecké místopředsedkyní ERÚ. Ale to je perverze.

Jestliže Dienstbier loni chtěl, aby český státní zaměstnanec – anebo člověk placený ze státních peněz – „administroval nevhodné příspěvky“ na Facebooku, ubíral se stejným směrem jako celá EU. Ta letos v březnu v jednání s provozovateli největších sociálních sítí dospěla k něčemu podobnému. Mazat se bude, ke spolupráci vlád na tom dojde. Samozřejmě ne přímo rukama státních zaměstnanců. „IT firmy se spoléhají na podporu členských států a Evropské komise při zajištění přístupu k reprezentativní síti občanskospolečnostních partnerů a „důvěryhodných reportérů“ ve všech členských zemí při zajišťování kvalitních oznámení“ (rozuměj o nevhodných příspěvcích. Nebudou to státní zaměstnanci, nýbrž „občanskospolečnostní“ organizace, ale jaký je v tom rozdíl? Právě takové organizace vlády k této politice tlačily. Začasté organizace žijí tak či onak z veřejných peněz. Lidé z Facebooku se například u nás vedle Dienstbiera sešli prý i s lidmi z organizací Hate Free či Romea. To jsou jacísi profesionální občané. Až na to, že jejich představa o občanství se vždy ubírá jedním konkrétním směrem a podle toho by jistě vypadalo i jejich administrování veřejné diskuse.

Je něco horšího, než když si stát přisvojí či vytvoří další pravomoc? Ano, když tu pravomoc svěří někomu jinému.

Na sociálních sítích se samozřejmě vyskytují výroky, jež lze postihnout nástroji trestního práva, zejména v Evropě, kde svoboda projevu není zdaleka bezbřehá. Ale to není zdaleka nejdůležitější jejich charakteristika, ani nejvýznamnější potenciál, které pro formování a deformování veřejné diskuse mají. Účinkují na nás způsobem, na něž nervový systém a komunikační schopnosti homo sapiens, tak jak se vyvinuly před desetitisíci lety, nejsou připraveny.

Podívejte se na tento obrázek. Není podstatné, co na zachycených twitterových postech stojí. Je na první pohled evidentní, že nejde o autentické reakce na nějaký výrok adresáta, nýbrž o tzv. trolling. Ty posty pravděpodobně dokonce ani nejsou dílem jednotlivých živých lidí, nýbrž počítačových programů, botů. Je to zcela průhledné, obrázek je naprosto samovysvětlující. A přesto se i normální psychicky odolný člověk, který toto vše chápe, na jakési nižší psychické rovině obtížně brání pocitu úzkosti, jaký vyvolává prožitek masového nesouhlasu, vyloučení z kolektivu. Je to úplně jiný prožitek, než když s vámi nesouhlasí jeden živý, konkretní člověk. Tento konkrétní příklad je ukázkou toho, jak pracuje kampaň Donalda Trumpa, nebo jeho iniciativní příznivci nebo jakési síly, které ho podporují – s jistotou to nikdo neví a nikdy se nedozví, zajímavé je to, že v jednom případě byly účty fiktivních Trumpových příznivců dohledány do Makedonie – proč právě tam, to taky nikdo neví. I tato skrytost a nepostižitelnost přispívá k její účinnosti.

Toto je jedna podoba nebezpečí sociálních sítí. Jak ji chcete podchytit a řešit? Trestní právník pokrčí rameny.

Zatím v tom nemá nikdo jasno. Není jasné, zda existuje způsob, jak proti tomu zasáhnout, který by nezpůsobil víc škody než užitku, ani kdo by to měl dělat.

Místo toho máme alianci politiků a profesionálních občanů, lidí, kteří mají společného to, že rádi propadají pocitu, že jsou předurčeni k formování názorů svých spoluobčanů. Chtějí ze sociálních sítí vymýtit názory zcela určitého rázu. A ti si předvolali představitele IT společností a řekli jim, dělejte s tím něco. A oni svolili, že budou. Proč? Jednak mají své vlastní mesiášské komplexy, ale hlavně – jsou to firmy usilující o zisk. Evropská komise má moc svou antimonopolní a jinou politikou jejich zisky výrazně ovlivnit. A jsou to americké firmy, což v Evropě taky hraje svou roli.

Takže – Dienstbier a Úsvit – je v tom takový rozdíl? Všichni na sebe chtějí upozornit, uživit se v politice, podporovat své blízké a škodit těm, které nemají rádi.

http://echo24.cz/…v-tom-rozdil

Proč se bojíme uprchlíků? Touha po maloměšťáctví nebo ublíženost?

http://echo24.cz/…o-ublizenost

Největší obavy z migrace mají v celé Evropě Češi, i když k nim žádní uprchlíci nemíří, a pokud někdo omylem přijde, zase uteče. Ukázal to nový Eurobarometr, podle kterého 71 procent Čechů odmítá jakoukoli pomoc uprchlíkům. V tom se Čechům blíží na tři procentní body pouze Maďaři, v celé Evropě pomoc uprchlíkům odmítá jen třetina obyvatel. Proto většina politických stran před krajskými volbami vymýšlí co nejoriginálnější sliby, jak Čechy bránit před migranty z islámských zemí, a přitom se vymezit proti Evropské unii, která nám je chce poslat.

Eurobarometr neříká, že Češi jsou největší rasisté, xenofobové či Antievropané v celé Unii.

Českou nevraživost vůči uprchlíkům lze vysvětlit naučenou ostražitostí vůči cizincům, kterou si obyvatelé bývalých sovětských satelitů osvojili pod svými policejními režimy. Když tři čtvrtiny Čechů odmítají, aby se k nim stěhovali lidé z neevropských zemí, nezadají si v tom se Slováky, Maďary, Lotyši, Bulhary a Rumuny.

TauRus 13. august 2016 o 8:47

Zajímavá pravda o Clintonové v Blesku. Už není nedotknutelná?

Trpí Clintonová epilepsií? Podle kritiků měla záchvat před kamerami

Více na http://www.blesk.cz/…amerami.html?…

To by ovšem znamenalo, že některé evropské elity začaly víc chápat…
Odpoveď

Nasredin 13. august 2016 o 9:35

Ta zpráva sedí téměř na všech hlavních českých mainstraimových zpravodajských serverech, nicméně zdroje globálního významu jako NYT, Independent, Bloomberg, Die Welt a další se o tom nezmínily.

http://www.tyden.cz/…_394103.html
http://zahranicni.eurozpravy.cz/…itici-video/
https://www.novinky.cz/…zachvat.html
Odpoveď

6 rozdílů mezi náboženstvím a duchovnem

„Náboženství je víra ve zkušenost někoho jiného. Duchovno má své vlastní zkušenosti“- Deepak Chopra

Tvrdit lidem, že jste duchovní, ale nevěřící se často potýká se zmatenými výrazy. Lidé mají tendenci si myslet, že duchovno je něco velmi podivného a tajemného. Tito lidé mají dokonce problém odlišit duchovno od náboženství, ale to jen proto, že lidé v dnešní moderní společnosti mají strach z manipulace a mají nedostatek znalostí, pokud jde o nehmotné předměty.

Pravda je taková, že duchovno je asi ta nejpřirozenější věc která existuje, je to prostě jen vaše vlastní vědomí a vnímání toho, že jste více než jen tělo, že jste duše s nekonečným potenciálem.

Pro zjednodušení toho, co se zde snažím vysvětlit, uvádím krátký seznam věcí, které vám pomohou upozornit na rozdíly mezi náboženstvím a duchovnem.

Neexistují žádná pravidla pro duchovno

Na rozdíl od následujících konkrétních ideologií nebo sad pravidel, duchovno vám jednoduše umožní sledovat své srdce, které vás povzbuzuje poslouchat svou intuici a dělat to, co je správné pro sebe a ostatní kolem vás. Duchovno vám opravdu dává volnost být nejlepším a může z vás učinit dobrého člověka bez příslibu trestu nebo odměny. Odměna je prostě vaše vlastní vnitřní štěstí.

Duchovno je založeno pouze na lásce, ne na strachu

Celé náboženství je prošpikováno spoustou strachu. Strachem z důsledků svých činů, strachem z toho, co by se mohlo stát po smrti, pokud nežijete svůj život v jeho souladu. No, duchovno je jen láska. To vás povzbuzuje soustředit všechnu svou energii jen na to dobré, a jednat pouze na základě lásky. To je klíčový bod pro mne, jelikož jakákoliv volba učiněná ze strachu nebude nikdy dobrá pro vaši duši. Zatímco rozhodnutí učiněné z lásky vás posílí, učiní vás odvážnějším a nasytí vaší duši. To vám ukáže, jak se postavit strachu, jak dělat to co cítíte, i navzdory důsledkům, které mohou přijít.

Náboženství vám říká pravdu- duchovno vám umožní pravdu sám objevit

Na rozdíl od toho, říkat vám černo-bíle, jak vznikl vesmír a proč jsme tady, duchovno vám umožňuje objevovat tyto otázky a odpovědi sám. To vám umožní najít svou vlastní pravdu ve všech věcech a nestanoví vám žádné omezení, jak hluboko můžete jít v chápání všeho, co znáte.

Náboženství rozděluje, spiritualita sjednocuje

Na celém našem světě existuje mnoho náboženství a všechny hlásají, že jejich příběh je ten správný příběh. Duchovno vidí všechnu jejich pravdu a spojuje je, protože pravda je stejná pro všechny z nás i přes naše rozdíly a jedinečnosti. Zaměřuje se na kvalitu dokonalého poselství, které oni sdílí a nikoli na rozdíly v detailech příběhů, o kterých hovoří.

Rozdíly karmy a trestu

Namísto hrozby trestu, nebo hrozby pekla, duchovno se zmiňuje pouze o karmě. Je to zákon přitažlivosti, dostanete jen to, co dáváte. Je to velmi jednoduché.

Jděte svou vlastní cestou

Namísto antických příběhů o andělech a Božstvech, duchovno vás povzbuzuje jít vaší vlastní cestou a tvořit své vlastní příběhy. To vás nastaví na cestu osvícení a sebeobjevování, kde si limity stanovíte jen vy sami. To vás povzbuzuje důvěřovat svému srdci a sledovat jej kdykoli vás může vést.

Duchovno nám připomíná, že nejsme odděleni, že neexistují žádné hranice, žádné závody a žádné kulturní rozdíly. Vše, co je pravda je, že jsme všichni jedno a jedinou konstantou je Láska.

http://svobodnenoviny.eu/…a-duchovnem/

@Bábi Zlopočasná Dobrý den,

nezávazně na obsah a téma diskuse bych Vás ráda požádala, abyste se při komunikaci vyhýbala osobním urážkám a nadávkám.

Děkuji za pochopení,
adminka Gábina

-

Příspěvek upraven 23.03.19 v 18:31