Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Problémový vztah se synem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.1.24 20:31
Podle mě normální období po zmene..Nám to teď dělá jedno dítě taky. Je to hrůza, ale doufám, že jak to přišlo, tak to odejde. U nás je zmenou jeho nástup do školy. Dělal to i starší syn po nástupu do první třídy. A dělala to i dcera po nástupu do školky. U nich to přešlo, tak u něj to přejde snad taky. I teď jsou všichni po příchodu domu unavení, máme vždy minimálně půlhodinu, kdy se jen válí, skoro vše je dovoleno, nic moc po nich nechci… pak jsou mnohem lepší, než když na ně chrlím požadavky hned od dveří. U vás bych to taky tipla na tu změnu. Odchod taty a hned novej strejda, to by zamávalo s každým. Dopřejte mu teď už stabilitu, jistotu, pochopeni.. a uvidíte, že se to bude lepšit.
Příspěvek upraven 23.01.24 v 20:32
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.24 20:32
Kolik je synovi? Řekla bych, ať najdete co nejdříve nějakého psychologa. Určitě je i ve škole. Třeba by si ho pravidelně bral/a, a vyptávala se ho. Ty bys´ taky k němu/ní mohla chodit.
Poradí, co v takových případech dělat, a časem by si to všechno sedlo.
Přeji pevné nervy 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.24 20:47
@Anonymní píše:
Zdravím,
Mám takový dotaz. Mám dva syny, jeden je ve školkovém věku. Jejich tatínek odešel a občas se sem tam objeví, jinak funguje aktualně v rodině nový partner, který se jim věnuje na 100%. Mladší tam není žádný problém, avšak u staršího aktualně řešíme šílené kňouraní, scény stokrát za den, kvůli totálně nepodatatným věcem, prostě jen se po něm něco chce, a je mu to zrovna neni po chuti. Šílené změny nálad, jednou veselý a za vzeřinu brečí že tu nechce být a co ja vím co. Je to extrémě vysilující a kdekoliv jinde je totální anděl. Chápu že třeba i to je důvod jeho chování, že si pak následně vybíjí vrustraci, ale uf… na rovinu, s novým partnerem sme s výchovou za jedno, pevné vedení ( mantinely jasně dané), režim, ale ani jeden nejsme pro nějaké nasilí nebo hysterii( což se bohužel občas nepovede a bohužel se několikrát stalo že i ja sem tu ječela jak pominutá).
A chápu, že nějaké scény se řeší všude, avšak on byl vždy velmi citlivé dítě, a mé zrcadlo a já jsem teď trosku v pasti, protože ikdyž se snažím, mé nervy už jsou lehce na doraz:D
Jde mi o to, že bych se ráda asi poradila s odborníkem, a ráda bych zkušenosti někoho, kdo měl též podobný problém a zda nějaká rodinná terapie pomohla. Přeci jen má v sobě čerstvé trauma ze ztráty tatínka a já jsem po této situaci byla na vše sama a byla hodně v práci. Myslela jsem že se vše uklidní jakmile bude vše jak má být, ale přijde mi že je to jak na houpačce a ne a né si to sednout. ( vztah s novým strejdou však mají skvělý, v tom problém není, přijde mi jakoby byl problém semnou)
Pardon za slohovku, jen už jsem vážne zoufala:D
Je to na něj moc rychlé, nový pán takhle brzo po odchodu tatínka, bych řekla…
Je maličkej…,
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.24 20:48
@Anonym1059 píše:
@jitka 11 4,5 roku je aktualně ve školce
A jak dlouho bydlíte s tím novým?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.24 20:56
Jestli te to uklidni, mam vcelku harmonicke manzelstvi se synovym tatinkem..a synovi bude 8..a porad je to presne jak popisujes. Neskutecne namahave, vysilujici, ale..
Detsky psycholog mi na to rekl, ze jen se mnou je sam sebou, ze na me zkousi limity a je na me to ustat.
Ja si rikam, ze jeho pubertu neprezije jeden z nas 
Na druhou stranu, uplne zlej kluk to neni, jen sobecek, straspytlik a hysterik. Skoro jako ja. Ale kdyz jde do tuheho, tu lasku proste citim. Miluju ho a vim, ze i on me.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.24 20:57
@free333 dali jsme se dohromady rok po odchodu ex… bydlime ted spolecne neco okolo pul roku. S tim ze uz vse bylo ok, a ted zase bum.
Me napadlo ted vic travit cas samotne se starsim, precij en vetsinu casu travime pohromade….
Je tam prave strasne duvodu proc by mohl byt frustrovany, ale ja bojuzel nevim jak mu pomoct. Snazim se tu pro nej byt, a resit vse v poklidu. Novy partner taky, oba vime ze je to obdobi, i od nej mam podporu a i kluci, vazne je tu pro ne kdyz maji jakekoliv bebicko. Jen sem se potrebovala asi vypsat, a mozna i nejaky impuls k tomu vyhledat pomoc, ze to neni proste nic spatnyho:D
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.24 20:58
Ja jen aby sis nemyslela, ze to musi byt rozvodem.. a sceny uz se taky vyvinuly - v jeho 6 letech trvaly i 1.5 h..ted uz je to lepsi..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.24 20:58
@Králičice
Jj i partner rika ze me proste zkousi co vydrzim 
protoze i s nim kdyz je sam tak neni problem … nebo jako jasny zkusi, ale neni to kazdych 10 minut nejaka hysterie:D
No tak to budeme mit o zabavu postarano:D
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.24 20:59
@Anonym1059 píše:
@free333 dali jsme se dohromady rok po odchodu ex… bydlime ted spolecne neco okolo pul roku. S tim ze uz vse bylo ok, a ted zase bum.
Me napadlo ted vic travit cas samotne se starsim, precij en vetsinu casu travime pohromade….
Je tam prave strasne duvodu proc by mohl byt frustrovany, ale ja bojuzel nevim jak mu pomoct. Snazim se tu pro nej byt, a resit vse v poklidu. Novy partner taky, oba vime ze je to obdobi, i od nej mam podporu a i kluci, vazne je tu pro ne kdyz maji jakekoliv bebicko. Jen sem se potrebovala asi vypsat, a mozna i nejaky impuls k tomu vyhledat pomoc, ze to neni proste nic spatnyho:D
Opravdu toho psychologa. 
Koukla jsem do minulé diskuse a už jsi psala, že špatně snáší problémy kolem tatínka.
Je toho na tu dětskou dušičku moc.
Snad to dáte a bude to dobré, pro nového partnera to taky asi nebude jednoduché, jestli nemá zkušenosti s malými dětmi…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.24 20:59
Aha, tak já jsem si to špatně spojila. Mladší ještě tedy není ve školce?
Pořád mu říkat, že je všechno v pořádku, hlavně na něj/ně nezvyšovat hlas. Má toho moc, tatínek pryč, nový strejda.
Jen mu prostě říkat, že za nic nemůže, a ptát se ho. Tobě to přijde líto, že tatínek tady není, pojď ke mě, já Tě obejmu. Pojď si o všem povídat, co se Ti nelíbí, jak se cítíš. Co bys´ udělal jinak.
Uvidíš, že všechno si časem sedne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.24 21:02
@Anonym1059 - bohuzel je to normalni..mozek se vyviji pry..zkus mu davat rybi tuk - pry to pomaha..no nevim..minimalne to neskodi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.24 21:04
Jinak souhlasim, ze pokud jsou u vas nejake rodinne motanice, pohovor s psychologem neuskodi - minimalne proto, abys mela jistotu i ty, ze je to jen vyvoj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.24 21:09
@jitka 11 nee mladsimu jsou 2 a ten je tezkej salamista 
, je uplne jina povaha a uz ted je to extreme videt. Starsi byl vzdy ne uplne prubojnejsi a celkove citlivejsi. Ja sem rikala ze ti dva se meli narodit naopak
Jinak snazim se s nim komunikovat a rozebirat. On kdyz nechytne vylozene ten “amok” nebo jak to nazvat, tak je zlatoch, vysmatej a tak… jen ma nejaky ted obdobi kdy orevlada to knourani
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Zdravím,
Mám takový dotaz. Mám dva syny, jeden je ve školkovém věku. Jejich tatínek odešel a občas se sem tam objeví, jinak funguje aktualně v rodině nový partner, který se jim věnuje na 100%. Mladší tam není žádný problém, avšak u staršího aktualně řešíme šílené kňouraní, scény stokrát za den, kvůli totálně nepodatatným věcem, prostě jen se po něm něco chce, a je mu to zrovna neni po chuti. Šílené změny nálad, jednou veselý a za vzeřinu brečí že tu nechce být a co ja vím co. Je to extrémě vysilující a kdekoliv jinde je totální anděl. Chápu že třeba i to je důvod jeho chování, že si pak následně vybíjí vrustraci, ale uf… na rovinu, s novým partnerem sme s výchovou za jedno, pevné vedení ( mantinely jasně dané), režim, ale ani jeden nejsme pro nějaké nasilí nebo hysterii( což se bohužel občas nepovede a bohužel se několikrát stalo že i ja sem tu ječela jak pominutá).
A chápu, že nějaké scény se řeší všude, avšak on byl vždy velmi citlivé dítě, a mé zrcadlo a já jsem teď trosku v pasti, protože ikdyž se snažím, mé nervy už jsou lehce na doraz:D
Jde mi o to, že bych se ráda asi poradila s odborníkem, a ráda bych zkušenosti někoho, kdo měl též podobný problém a zda nějaká rodinná terapie pomohla. Přeci jen má v sobě čerstvé trauma ze ztráty tatínka a já jsem po této situaci byla na vše sama a byla hodně v práci. Myslela jsem že se vše uklidní jakmile bude vše jak má být, ale přijde mi že je to jak na houpačce a ne a né si to sednout. ( vztah s novým strejdou však mají skvělý, v tom problém není, přijde mi jakoby byl problém semnou)
Pardon za slohovku, jen už jsem vážne zoufala:D