Problémy v práci, zkušební doba
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Klasická kombinace závisti a pomluv. Je dobře, že to aspoň na personálním vědí a jsou ochotní s tím něco dělat. Ty se tím hlavně nesmíš nechat semlít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahojky všem, ráda bych se vypsala, je toho na mě moc.. od března jsem začala pracovat v nové práci na odd. v nemocnici. Byla jsem tam spokojená, do kolektivu jsem zapadla vlastně hned (aspoň to jsem si myslela), práce mě bavila, chodila jsem tam ráda. Jednou jsem přišla do práce na denní, ale asi po 4h se mi udělalo zle, motala se mi hlava, měla jsem žaludek jako na vodě. Zrovna jsem byla na pokoji u pacienta když se mi udělalo zle a musela jsem si sednout na židli. Chvíli na to za mnou pribehla kolegyne (největší kamarádka s vrchní a staniční sestrou) a začala na mě řvát (anoo, opravdu, před pacientem a na pokoji), že si dovoluju si tady sednout, když máme plné oddělení a že jsem líná sv*ně. To jsem ani neviděla co na to říct, úplně jsem zkoprněla. Zrovna okolo šla naše doktorka, viděla mě, tam mi chtěla aspoň změřit tlak a podívat se na mě. Tlak jsem měla hodně vysokej, z toho ta hlava a ne a ne to přestat (beru na tlak prasky). Řekla, že bude lepší když dnes půjdu domů si odpočinout, abych sebou nešvihla. Byla u toho i naše vrchní, vše se zdálo být v pořádku, byli tam další tři kolegyne, takže vše prý zvládnou dnes když půjdu domů. No a tak to začalo. Druhý den jsem měla volno, tak jsem šla až následující na denní, už mi bylo dobře. Vrchni mi řekla, ať se podívám na směny, že jsou nějaké změny. Já se podívám a tam denni, denní, denní, noční, noční, volno, denní takhle 12h po sobě jako jediná ze všech, říkám, že je to opravdu hodně směn po sobě a proč to mám takhle jen já, tak mi řekla, že si musím odpracovat ten den co jsem nebyla. Vážně?
Já idiot samozřejmě na ty směny šla a pak jsem byla úplně vyřízená, měla jsem úplně v haji záda (odd. kde jsou převážně ležáci), byla jsem unavená. Později to bylo trošku lepší, už jsem jich neměla tolik po sobě, kolegyne si mě chválili, že jsem moc šikovná, že jsem dříč a že kdybych mohla, tak oddělení zvládnu i sama. Od pacientů a jejich rodin byla samá chvála, bonboniera sem, bonboniera tam. Dokonce i dcera od jedné naší pacientky si mě šla chválit k vrchni sestře a že bych takových lidí bylo potřeba víc na tomhle oddělení. A to byl asi ten kámen úrazu. Najednou se ke mně všechny kolegyně začaly chovat odměřeně, vůbec neposlouchay, když jsem něco říkala, když se predavala směna na konci šichty, tak jen kroutily hlavou, šeptaly si a já nevím co ještě. Jedna z nich mi dokonce i vyhodila hrnicek, který jsem tam měla.
Tento čtvrtek na denní, jsem si zrovna povidala se synem od pacienta co nám tam leží, přišla za mnou staniční, že jdeme za vrchní. Sedla jsem si, ptala se mě na různé věci, jak se mi tu pracuje, jestli nemám problémy. Odpověděla jsem na vše a najednou mi řekli, že i když mi zkušební doba končí až za měsíc, že chtějí udělat to hodnocení již teď a že se mnou nejsou spokojení. Že si dělali průzkum mezi kolegynemi a že prý nedělám svou práci jak mám, že nemám žádný vztah s pacienty, že si odcházím z práce jak chci (to byl ten jeden když mě poslali domů) a že se opravdu snažili u mě najít mojí silnou stránku, ale žádnou nenašli. A že mě tam prostě nechtějí, někoho, kdo svoji praci neodvadi a nemá jí rád a ze nechteji, abych delala zle mezi jejich kolektivem. Tak kde jsem sakra udělala chybu? Chápe to někdo?
Následně na personálním oddělení jsem se dozvěděla, že už toho mají dost, že z oddělení jim každý nový člověk odchází kvůli určitým lidem, že tam je šikana a vrchní se staniční nadržuji určitým lidem, kteří tam díky tomuhle mají snad větší slovo, než přímo ti, co by měli oddělení vést. Kdybych tohle vše věděla driv, tak do toho určitě nejdu. Říkali mi, že tohle začnou řešit a že nechtějí, abych odešla, že jim na mě přišla pochvala a že tedy nechapou, o co jim jde. Jenže já už se tam upřímně vracet nechci, řekli, že zatím mám zůstat doma dokud se to nevyřeší, ale i kdyby, tak kdo tam má pak chodit, mezi takové lidi?Díky za precteni/vyslechnuti.. jsem z toho docela špatná.
No, odpověděla sis sama 
A chápu, že se tam nechceš vracet… taky bych v takovém prostředí nechtěla pracovat. Co se na tom personálním zeptat, jestli by ti nemohli nabídnout práci na jiném oddělení? Když si tě chválili a nechtějí o tebe přijít…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
To je síla, ale nic si nevyčítej, určitě jsi šikovná, místo si najdeš. Každopádně tě chápu, jak je nepříjemný tohle vše co popisuješ. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nemyslím si, žes udělala někde chybu. Jinak si teda myslím, že pokud jsi v těch 12 směnách někde neměla 35 hodin přetržku, tak to není legální.
Po tom, co se stalo, chápu, že se tam nechceš vracet, nemůžou vyhodit půlku oddělení. Dost možná ani dva lidi, někdy to stačí, aby se pročistilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Byt tebou, tak odejdu a najdu si praci jinde - nekde, kde oceni mou snahu. Pokud si to teda muzes dovolit. V takovem kolektivu se ti nebude nikdy pracovat dobre, pokud se nezmeni jeho vedeni a tim padem i fungovani. Prace je to tezka fyzicky a tady ty pomery ti pridaji jeste psychickou zatez, kterou bys jinde mit nemusela. Neber si to osobne, pokud mozno - bohuzel, nejsi prvni a pravdepodobne ani posledni, od ktere neco podobneho o praci v nemocnici slysim. Vsechno je to o lidech a kdyz je mizerne vedeni, tak se proste nezavdecis a nebude se ti pracovat dobre, i kdyby ses rozkrajela. Drzim palce, at najdes praci s lepsi atmosferou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No ty si chybu neudělala, že. Chyba je ve vedení toho oddělení a zjevně to ví i personální.
Normálně se na personálním zeptej jestli teda potřebují sestru na jiném oddělení, pokud je pro tebe složité jezdit do jiné nemocnice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vůbec se ti nedivím, že se tam nechceš vracet. Vykašli se na ně, najdeš si určitě lepší práci. S někým se prostě vyjít nedá, i kdyby ses postavila na hlavu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Chápu tě, soucítim s tebou a držím pěsti, ať se vše v dobré obrati!
Pokud si tam ale jinak spokojená peníze ok, vzdálenost od domu ok, tak se neunahluj s odchodem kvůli nějaké trubce. Kdo vi, na koho narazis jinde, hlupaci jsoz vsude a je jich moc!
Ta rubka teď dost možná dostane po kokosu a do sedla se tak dostaneš ty a budeš mít hned příležitost se ozvat a říct všem těm pipkam tam na rovinu, že pokud tam máš zůstat, tak to bude tak a tak a nebude to takhle, budeš zkrátka na koni a využij toho. Protoze myslí na to, že odejit můžeš vzdy, ale pokud to teď personální začne řešit a budou chtit, ať neodchazis, ta nezapomeň zmínit jasne podmínky, za kterých si ochotná zůstat a dát jim na odd. tak jasne najevo, že nejsi žádné ořezávátko a ani tak s tebou nebudou jednat!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Na tomhle oddělení se určitě nic nezmění. Hledala bych si práci na jiném oddělení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Chybu jsi neudělala. Dámy prostě pochopily, že v tobě parťačku na různé intriky a podlosti nenajdou. K tomu si navíc schopná a oblíbená u pacientů. Tak se tě snaží vyštípat. Sama jsem to zažila v jedné práci. A připadala jsem si jak ve zlém snu. Nejprve úsměv sem úsměv tam a najednou výtka za výtkou. Té práci jsem rozuměla a tak šlo o samé blbosti a lži. Prý jsem při odchodu z kanclu nezavřela okno, nepozdravila na ulici kolegyni, byla po telefonu odměřená na klienty… No a po pár týdnech si mě přesně takto pozvala šéfová k paní ředitelce a už to jelo. Baví vás ta práce? Chcete tu vůbec pracovat? Kolegyně se snaží vám pomáhat, ale zjevně z vaší strany není motivace. No dáme tomu ještě šanci do konce zkušební doby.
Byla jsem psychicky po těch pár týdnech tak vyčerpaná, že jsem po tomhle rozhovoru řekla, že to nebudeme protahovat a ukončila to. A chyba asi vážně nebyla ve mě, protože od té doby už jsem nikde nic podobného nezažila. Proto ti mohu poradit jediné! Jdi!!! Tvá práce je navíc fyzicky náročná a s psychickou zátěží se brzo úplně složíš. A za to žádná práce nestojí!!! Tady to už lepší nebude!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Holky všem moc díky za reakce, jsem z toho fakt hotová. To fakt bylo úsměv sem úsměv tam, ty jsi skvělá, šikovná, kolikrát to bylo z jejich strany, jestli s nimi nezajdu na vínko atd. A pak takovej bodanec do zad.. 
To jsem ani nezminila ty řeči typu, že si dovolím odskočit do kantýny když je pauza, nemohla jsem si ani vyměnit s někým směnu, když jsem potrebovala. Kolegyni bylo jednou zle (jediná se kterou vycházím, je to paní nad 65 let), tak jsem ji nabidla, že za ní vezmu směnu a ona mi vezme mojí až ji zase bude dobře, ale přiletěli zase za mnou, že si tohle nemám absolutně dovolovat, že jim nemám do směn co kecat, že jsem tu od jiných věcí. A jestli mám zmínit naschvály jako, že mě vždy nechali dělat práci, která jim smrděla, navzajem si kreslí po skrinkach, flaškách od pití a os. vecech kosočtverce, chodí na sebe bonzovat za každou blbost.. no mohla bych tu strávit dalších X hodin, což je strašný.
Upřímně ani nevím, zda na jiné oddělení chci, když vidím, jak to vypadá zde. Hlavně ony jsou schopné zavarit každému opravdu parádně. Viz jedné slečně, o které jsem se dozvěděla až na tom personálním, že si při odchodu stěžovala, že ji vrchni se staniční vyhrozovali špatným posudkem a že už ji nikde nevezmou..
Ve středu mám pohovor v jiné nemocnici, ale budu muset dojíždět, což mi nevadí, 15 minut autem.. jen musím říct, že se už bojim, aby to zase nedopadlo takhle zle
- Citovat
- Upravit
Jo, jo, téměř všude je to o lidech. A někdy ten kolektiv holt nesedne a není všechno podle pravidel slušného chování. Není důvod předem plašit, že to v nové práci bude stejné. Třeba budete mile překvapena.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Holky všem moc díky za reakce, jsem z toho fakt hotová. To fakt bylo úsměv sem úsměv tam, ty jsi skvělá, šikovná, kolikrát to bylo z jejich strany, jestli s nimi nezajdu na vínko atd. A pak takovej bodanec do zad..
To jsem ani nezminila ty řeči typu, že si dovolím odskočit do kantýny když je pauza, nemohla jsem si ani vyměnit s někým směnu, když jsem potrebovala. Kolegyni bylo jednou zle (jediná se kterou vycházím, je to paní nad 65 let), tak jsem ji nabidla, že za ní vezmu směnu a ona mi vezme mojí až ji zase bude dobře, ale přiletěli zase za mnou, že si tohle nemám absolutně dovolovat, že jim nemám do směn co kecat, že jsem tu od jiných věcí. A jestli mám zmínit naschvály jako, že mě vždy nechali dělat práci, která jim smrděla, navzajem si kreslí po skrinkach, flaškách od pití a os. vecech kosočtverce, chodí na sebe bonzovat za každou blbost.. no mohla bych tu strávit dalších X hodin, což je strašný.
Upřímně ani nevím, zda na jiné oddělení chci, když vidím, jak to vypadá zde. Hlavně ony jsou schopné zavarit každému opravdu parádně. Viz jedné slečně, o které jsem se dozvěděla až na tom personálním, že si při odchodu stěžovala, že ji vrchni se staniční vyhrozovali špatným posudkem a že už ji nikde nevezmou..Ve středu mám pohovor v jiné nemocnici, ale budu muset dojíždět, což mi nevadí, 15 minut autem.. jen musím říct, že se už bojim, aby to zase nedopadlo takhle zle
Nepředpokládám, že budeš mít dvakrát takovou smůlu na kolektiv. Všude je něco, někdo… ale tohle je opravdu extrém. Neboj uvidíš, že to bude dobré!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahojky všem, ráda bych se vypsala, je toho na mě moc.. od března jsem začala pracovat v nové práci na odd. v nemocnici. Byla jsem tam spokojená, do kolektivu jsem zapadla vlastně hned (aspoň to jsem si myslela), práce mě bavila, chodila jsem tam ráda. Jednou jsem přišla do práce na denní, ale asi po 4h se mi udělalo zle, motala se mi hlava, měla jsem žaludek jako na vodě. Zrovna jsem byla na pokoji u pacienta když se mi udělalo zle a musela jsem si sednout na židli. Chvíli na to za mnou pribehla kolegyne (největší kamarádka s vrchní a staniční sestrou) a začala na mě řvát (anoo, opravdu, před pacientem a na pokoji), že si dovoluju si tady sednout, když máme plné oddělení a že jsem líná sv*ně. To jsem ani neviděla co na to říct, úplně jsem zkoprněla. Zrovna okolo šla naše doktorka, viděla mě, tam mi chtěla aspoň změřit tlak a podívat se na mě. Tlak jsem měla hodně vysokej, z toho ta hlava a ne a ne to přestat (beru na tlak prasky). Řekla, že bude lepší když dnes půjdu domů si odpočinout, abych sebou nešvihla. Byla u toho i naše vrchní, vše se zdálo být v pořádku, byli tam další tři kolegyne, takže vše prý zvládnou dnes když půjdu domů. No a tak to začalo. Druhý den jsem měla volno, tak jsem šla až následující na denní, už mi bylo dobře. Vrchni mi řekla, ať se podívám na směny, že jsou nějaké změny. Já se podívám a tam denni, denní, denní, noční, noční, volno, denní takhle 12h po sobě jako jediná ze všech, říkám, že je to opravdu hodně směn po sobě a proč to mám takhle jen já, tak mi řekla, že si musím odpracovat ten den co jsem nebyla. Vážně?
Já idiot samozřejmě na ty směny šla a pak jsem byla úplně vyřízená, měla jsem úplně v haji záda (odd. kde jsou převážně ležáci), byla jsem unavená. Později to bylo trošku lepší, už jsem jich neměla tolik po sobě, kolegyne si mě chválili, že jsem moc šikovná, že jsem dříč a že kdybych mohla, tak oddělení zvládnu i sama. Od pacientů a jejich rodin byla samá chvála, bonboniera sem, bonboniera tam. Dokonce i dcera od jedné naší pacientky si mě šla chválit k vrchni sestře a že bych takových lidí bylo potřeba víc na tomhle oddělení. A to byl asi ten kámen úrazu. Najednou se ke mně všechny kolegyně začaly chovat odměřeně, vůbec neposlouchay, když jsem něco říkala, když se predavala směna na konci šichty, tak jen kroutily hlavou, šeptaly si a já nevím co ještě. Jedna z nich mi dokonce i vyhodila hrnicek, který jsem tam měla.
Tento čtvrtek na denní, jsem si zrovna povidala se synem od pacienta co nám tam leží, přišla za mnou staniční, že jdeme za vrchní. Sedla jsem si, ptala se mě na různé věci, jak se mi tu pracuje, jestli nemám problémy. Odpověděla jsem na vše a najednou mi řekli, že i když mi zkušební doba končí až za měsíc, že chtějí udělat to hodnocení již teď a že se mnou nejsou spokojení. Že si dělali průzkum mezi kolegynemi a že prý nedělám svou práci jak mám, že nemám žádný vztah s pacienty, že si odcházím z práce jak chci (to byl ten jeden když mě poslali domů) a že se opravdu snažili u mě najít mojí silnou stránku, ale žádnou nenašli. A že mě tam prostě nechtějí, někoho, kdo svoji praci neodvadi a nemá jí rád a ze nechteji, abych delala zle mezi jejich kolektivem. Tak kde jsem sakra udělala chybu? Chápe to někdo?
Následně na personálním oddělení jsem se dozvěděla, že už toho mají dost, že z oddělení jim každý nový člověk odchází kvůli určitým lidem, že tam je šikana a vrchní se staniční nadržuji určitým lidem, kteří tam díky tomuhle mají snad větší slovo, než přímo ti, co by měli oddělení vést. Kdybych tohle vše věděla driv, tak do toho určitě nejdu. Říkali mi, že tohle začnou řešit a že nechtějí, abych odešla, že jim na mě přišla pochvala a že tedy nechapou, o co jim jde. Jenže já už se tam upřímně vracet nechci, řekli, že zatím mám zůstat doma dokud se to nevyřeší, ale i kdyby, tak kdo tam má pak chodit, mezi takové lidi?
Díky za precteni/vyslechnuti.. jsem z toho docela špatná.