Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Proč jsem neoblíbená?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Eskarin
19.4.13 13:42
- Citovat
- Upravit
Krakatice88
19.4.13 14:10
Budu opakovat už napsané, ale taky si myslím, že je to možná tím, co vyzařuješ. Pokud jsi nervózní, když máš jít mezi lidi, tak to jde určitě poznat… Třeba si i vaši přátele myslí to samé o tobě - tzn. že ti možná vadí, co říkají, že by ses víc bavila s někým jiným apod. Na nervózním člověku jde poznat, že je nervózní a okolí většinou neví, co za tím je. Většinu lidí napadne, že se mezi nimi necítíš dobře a můžou mít pocit, že proti nim něco máš… Toto dedukuju sama za sebe, prošla jsem si něčím podobným s mým přítelem, ale musíš rozhodně chtít s tím něco dělat, svěř se manželovi se svým problémem, popř. vzdálenější kamarádce a třeba se díky tvojí upřímnosti sblížíte a budeš mít super kamarádku 
Přeju hodně štěstí! Zapracuj na svém sebevědomí, věř si a půjde to! Ne hned, ale půjde! 
- Citovat
- Upravit
19.4.13 16:13
Děkuji za reakce a hlavně za podporu. Je to tak, jak říkáte. Hrozně nízké sebevědomí - to hlavně. Psychiatra navštěvovat nebudu, neboť nevím, co jiného by se mnou mohl udělat, než dát mi nějaké prášky a to je to poslední, co potřebuji. Spíš přestat surfovat po netu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.13 16:45
@honeymoney píše:
Děkuji za reakce a hlavně za podporu. Je to tak, jak říkáte. Hrozně nízké sebevědomí - to hlavně. Psychiatra navštěvovat nebudu, neboť nevím, co jiného by se mnou mohl udělat, než dát mi nějaké prášky a to je to poslední, co potřebuji. Spíš přestat surfovat po netu.
Nu, tak mě psychiatrička poslala k psychoterapeutce, která mě hodila do rovnováhy ani nevím jak. Byly to sezení co 14 dnů. Odhadla jaký jsem člověk, jak se mnou jednat, kladla ty správné otázky a měla pro mě ty správné návrhy, k tomu mi vysvětlovala proč se se mnou tohle děje (že třeba člověk má duši individuální, rodinnou a kmenovou. Ještě tam co 2 měsíce chodím na „pokec“ a teď se ve mně probudila kmenová duše. Rodinou duši mám přesycenou a teď toužím po partě stejně smýšlejících lidí a když jsem poznamenala, že by mě velice zklamalo, kdyby má dcera byla modelka, protože je to pro mě nejzbytečnější povolání na světě, řekla mi, že ke kmeni patří i kmenové války a já v duši zálesák, čundrák a šermíř samozřejmě bojuju s kmenem modelek 
), a já teď zase můžu žít veselejší život a mám se ráda. Prášky do mě nikdo necpal. Ale je třeba najít dobrého a zkušeného psychoterapeuta. Přeji jen to dobré a věř mi, že vím, co je být na tom špatně (já se zavírala do sklepa). Nemuč se a vyzkoušej některou z rad, které tu holky napsaly. Třeba i najít si koníčka a někam začít docházet. Lidi, kteří mají společné zájmy by ti mohli sednout. Třeba taky potřebuješ najít svůj kmen 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.13 21:13
@honeymoney no já myslím, že to jak se uvnitř cítíme, dáváme najevo ven ať už vědomě nebo nevědomky Ve tvém případě je to určitě tak a je i možné, že to z tebe cítí synovec i tvoje dcera. Neznamená to, že by tě tvoje dítě nemilovalo, jen cítí, že nejsi v pohodě a tudíž také není v pohodě. Myslím, že se motáš v kruhu a sama do sebe se uzavíráš čím dál víc. Být tebou vyhledám nějakého psychoterapeuta, s kterým se dostanete k jádru pudla a pak se odrazíš a bude líp Spousta našich pocitů, které máme teď pramení z konkrétních zážitků, které se mohly stát minulý měsíc, ale taky třeba před deseti, dvaceti lety. Ani si to neuvědomíš, ale pokud jsi vnímavá a citlivá jako třeba já, ani náhodou tě nenapadne, že nějaký konkrétní zážitek z dětství ti může teď ve velký míře zasahovat do života…Já například teď ve svých skoro třiceti letech zjistila, že jsem emočně zaháčkovaná v traumatech, které jsem zažila v dětství a skoro na ně zapomněla…teď vyplouvají na povrch s pomocí odborníka. Kdyžtak mi napiš SZ, napíšu víc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.13 21:43
Je mi moc lito, jak se citits. myslim, ze tyhle pocity mame obcas vsichni, ale pokud uz je to hodne zle je treba s tim zacit neco delat, protoze te to prevalcuje. ja se tak citila skoro rok v kuse a skoncila jsem na psychiatrii 
.
ale opravdu je to o sebevedomi, o tom, jak ty se ty sama ve vnitr citis. o tom sebeprijeti. protoze jakmile nekterym lidem ukzes, ze jsi slabsi a citis se tak jak se tyy ted citis, tak te sezerou za ziva. takze pokud ti to pujde, zkus se trochu vzchopit a snazit se byt trochu jistejsi a sebevedomejsi, ale pokud to vazne nejde a citis se hodne zle, utikej k psychologovi.
preju, at se to brzy vyresi a je ti lip
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.13 21:46
@honeymoney píše:
Děkuji za reakce a hlavně za podporu. Je to tak, jak říkáte. Hrozně nízké sebevědomí - to hlavně. Psychiatra navštěvovat nebudu, neboť nevím, co jiného by se mnou mohl udělat, než dát mi nějaké prášky a to je to poslední, co potřebuji. Spíš přestat surfovat po netu.
tohle je bohuzel nejvetsi chyba, co lide delaji. rikaji CO BY SE MNOU PSYCHOLOG/PSYCHIATR MOHL UDELAT… no, je to jednoduche, pomohl… nemusis k psichiatrovi, jdi k psychologovi, tam se jen vypovidas a on te navede tak, aby jsi ty sama zjistila, kde je zakopany pes. psycholog ti zadne prasky neda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.13 21:49
@slunicko83 
presne receno… taky to tak mam. a prave proto je odborna pomoc potrebna.
ja nemam ani traumata, ale vetsina mych problemu a fobii se vaze k memu otci. k tomu jak se choval k mame. byl to skvely tata, ale sileny manzel. a to ovlivnilo cely muj zivot. bez pychologa bych to asi nikdy nevyresila. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
111verunka111
19.4.13 21:50
Někdy pocituji to samé co ty, zvlášt ted přez zimu. Ted jak začlo sluníčko cítím se lépe. Zkus nějakou změnu, změn si účes, kup si něco pěkného na sebe. To mi zvedne vždy sebevědomí Už si asi dlouho doma sama, takže ti vadí i jak se chová dcerka. Ale je jako jiné děti… jen ty bys chtěla být s ní, abys nebyla sama. Aspon tak to vnímám z tebe. Zajdi si s mužem někam si sednout, na výlet. Vyvětrej si hlavu pořádně.
- Citovat
- Upravit
19.4.13 22:07
@tanik1912 přesně tak Já mám právě traumata z dětství spojený s mámou a vypluly na povrch až když se mě narodil syn To povědomí je sakra složitá věc a i já si musela přiznat, že potřebuju pomoc odborníka a chodím k psychoterapeutce Bohužel většina lidí (vč. mojí mámy) se domnívá, že psychiatr, psycholog nebo psychoterapeut není potřeba, že stejně nepomůže a že si člověk musí pomoct sám. Ale pak to právě dopadá jako tady a v dalších diskuzích..Zakladatelka očividně pomoc potřebuje, vypsat se nepomůže, to víme všechny, většinou v tomhle nepomůže ani přítel nebo manžel- i když by chtěl. Na tyhle věci je emimino krátký prostě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.13 22:14
@slunicko83 ano, je to tak. ja treba taky rikala, kdyz jsem mela o neco horsi stavy nez zakladatelka, co mi asi psychiatr pomuze… mama me k ni dotahla za rukav a od ni jsem houkackou jela primo do lecebny… neni radno tyhle psychicke problemy podcenovat. tady se muze clovek jen vypsat, ale nic nevyresi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.13 22:28
@tanik1912 jj, já pořád říkám, že duševní zdraví je přednější než zdraví fyzický, páč chřipku přechodíš i desetkrát, ale tyhle problémy prostě přechodit nejdou a najednou se člověk složí ani neví jak…Já se teda nesložila, ale už jsem měla nerva z toho, jak to furt řeším sama se sebou, s přítelem apod. a výsledek žádnej..s odborníkem v ty výsledky doufám (chodím zatím jen krátce) 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.9.16 19:02
obnovuji diskuzi
Nejsem oblíbena a chtěla bych to změnit, ale nevím jak. Do puberty to bylo v pohode, mela jsem kamarády a byla naopak oblíbena, jenže pak se ve mě něco zlomilo ani nevím co a uzavřela jsem se. Bude mi 30 a mám jen 3 kamarádky, se kterými se pravidelně stykam. Ale nejsou to „přátele“, kterým bych mohla říct úplně vše.
Všimla jsem si, že privolavam takové divné situace. Byla jsem např na svatbě rodiny manžela a když přišlo na gratulace a předávání darů, tak zrovna když jsem předávala já přestal fotit foťák. Takové situace se mi stávají často… manželova rodina mě moc nemusí, nic jsme si neudělali, ale prostě to není ono.
Bude mi končit rodičák a nastoupim do nové prace a už ted se děsim toho, jak budu na lidi působit a jsem smirena s tim, že prostě nebudu oblibena 
. Mela jsem s tim problém i v minule práci. Vzdy jsem prostě Černá ovce.
Manžel má kamarádů hodně a mezi nimi jsem také neoblibena - nemusejí mě. Plánujeme společnou oslavu 30 narozenin a manžel tam bude mít kupu lidi a ja jen 3?
- Citovat
- Upravit
22.9.16 19:18
Milá anonymní, mám to podobné, nedovedu si představit proč. K lidem sem milá, snažím se jim vyjít vstříc, přesto nemám žádnou kamarádku. Jednu sem si našla v práci, ale zjistila sem, že mi lže a moje osobní věci říká dalším. Manžel má kamarádů hodně, ale jejich manželky mě mezi sebe moc neberou. V práci jsem za debila, všichni se po mně vozí. Jsem z toho nešťastná, ale jak to změnit nevím. 
Držím ti palce. Kdyby sis chtěla napsat, tak se ozvi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Taky mám podobné pocity, ať se snažím sebevíc, tak mám dojem, že nikam nezapadám, ale začínám na to dlabat, podrazilo mě tolik lidí, že málokomu věřím…