Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Bojím se, že to sama nezvládnu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.4.13 20:51
Ahoj, u nas v baraku bydli samozivitelka a ma dve deti.stat ji plati najem a energie.ma jeste rodicovskou a otec plati alimenty. myslim, ze to zvlada docela dobre. jedina dobra moznost je zajit si na socialku a zjistit moznosti. myslim, ze se to zvladnout da. preju hodne stesti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.13 20:54
Urcite to zvladnes, mas kam jit? Nebo do svojeho podnajmu? Jestli mas kam jit neváhej
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.13 20:56
Ahoj, nezkoušela sis s přítelem promluvit? Tlustá, co?? 
já mám 162cm a 85kg po porodu, tomu říkám tlustá!!! A věř, že to určitě sama zvládneš, asi to bude zezačátku moc těžké ale zvládnout se to určitě dá, nevím to tedy ze své zkušenosti ale mám kamarádku a zvládá to sama perfekně. A třeba ti tady někdo napíše, že je sama a zvládá to. A co tvá rodina, taby tě třeba nemohla občas podpořit? Jak tady popisuješ chování přítele tak bych sním tedy být nemohla 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.13 21:03
STRACH MÁ VELKÝ OČI. jESTLI PRO VÁS DVĚ CHCEŠ UDĚLAT ŽIVOT HEZČÍM, TAK SE ZAČNI ZAJÍMAT, ZJIŠTOVAT, NE TADY. Ale na úřadech, po inzerátech, známých, jaká je možnost si najít byt, za jakou cenu, jestli dostaneš TP, nebo běž rovnou se poptat do az. domu, jestli by tě vzali, takhle by jsi časem měla nárok na městský byt, ty víš, kolik ten parchant vydělá, podle toho se určuje výše výživného, nejen na dítě, ale do 2 let i na tebe. Neboj se a začni jednat. Bueš sice mít před sebou plno lítání, papírování a starostí, ale ta svoboda. Ta SVOBODA A KLID za to STOJÍ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.4.13 21:05
Mohla bych jít k mamce na nějakou dobu a pak si zažádat o byt u RPG a ti dávají i trvalé bydliště, takže bych za tři měsíce mohla dostat i příspěvek na bydlení. Ale kde vzít na nájem na ty tři měsíce? A taky jsem si zvykla na život ve městě, kde žijeme. Já pocházím z jiného města. Mluvit jsem s ním o tom zkoušela už mockrát. Ale většinou řekl, že mě nebude poslouchat nebo si zacpával uši, aby mě neslyšel. Vím, že odstěhovat se bude to nejlepší, jen teď asi sbírám odvahu, no…
- Citovat
- Upravit
18.4.13 21:08
Zvladla jsem odejit s ditetem a do toho jsem zjistila, ze jsem tehotna. Bylo to chvilema tezky, ale nelituju sveho rozhodnuti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.4.13 21:23
Jako by to byl můj příspěvek. S přítelem jsme spolu byli stejně dlouho, měli také mimino a situace doma byla stejně jak popisuješ, i to s tim počítačem, i to že jsem tlustá apod., ale mně nebránila finanční situace se odstěhovat - šlo jen o to překousnout to, že se to nepovedlo, to zklamání nějak vstřebat a jakmile jsem tohle udělala (děcku bylo přes rok) a přítel pochopil, že nelpím na životě s ním a že jsem připustila, že náš vztah skončil, zamyslel se a chytil se za hlavu - uvědomil si co má, o co by přišel a jak by dál žil sám a změnil se. Jsme zase pár, o dítě se stará. Samozřejmě změna „chodu rodiny“ neproběhla přes noc, trvalo to nějaký čas, než se všechno vrátilo do normálu, ale jsem šťastná, že to tak je. Ale v průběhu téhle krize jsme si nijak neubližovali, což by samozřejmě návrat asi znemožnilo, jen jsme se spíše prostě ignorovali.
Takže z mé zkušenosti doporučuju se informovat o možnostech i s ohledem na to, kde bydlíš, zvládnout sama to určitě jde! Před přítelem se s tím netajit, ukázat mu, že neni Tvou povinností s ním být apod. a klidně se odstěhovat, ale na této cestě nezavírat zcela dveře tomu, že by se vše mohlo ještě zlepšit.
Každopádně hodně štěstí, pokud je to chlap na nic, být s ním nemusíš!
- Citovat
- Upravit
18.4.13 21:27
Tak pokud můžeš jít k mamce tak bych neváhala ani minutu a odešla bych hned. A to jestli jsi ve městě nebo ne je jedno, zvykneš si a hlavně neděláš to jen pro sebe ale i pro malou. Držím palce v rozhodování 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.13 21:31
U RPG musíš i složit kauci. Já přepisovala byt od rodičů na sebe a musela jsem složit jeden měsíc a to tu bydlím celý život. sousedi se přistěhovali a museli dát tuším kauci. Poptej se na možnosti. Mamka by ti nepůjčila?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.13 21:31
Z příspěvků soudím, že rozhodnutá jsi, informace zjištěné máš, jen hledáš podporu. U mě ji máš. Z toho, co o Tvém „partnerovi“ píšeš je jasné, že to není „táta“, ale protivný spolubydlící, kterému překážíte a tam nebude šťastný nikdo a především ne maličká. Já byla sama s dcerou od jejích 7mi měsíců do 2,5 let a bylo nám báječně. První týdny to byl mazec, ale když jsem viděla, jak se mi ulevilo, jak mi začalo být dobře, měly jsme klid.. za těch pár stresových týdnů přechodového období to stojí! Já pak potkala našeho „šešáka Jujáše“ (překlad - fešák Ondřej) a teď máme Samulka a je nám fajn. Bude dobře, jen to chce utnout, udělat rázný krok a chvíli vydržet. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.4.13 09:01
Poslední dobou mi psal z práce, že ví, jak je hnusný, že se změní. Ale pokaždé přijde z práce a je pořád stejný. Šancí už dostal moc. Mamka by mi mohla nějaké peníze půjčit. Našetřeno mám pouze 15tisíc, jelikož jsem nedávno kupovala nábytek do bytu. Takže bych si veškerý nábytek mohla vzít do našeho bytu s dcerkou. Snad se časem pro nás najde někdo, kdo nás bude mít rád.
- Citovat
- Upravit
19.4.13 10:13
To je hrozný! Nejdřív jsem chtěla napsat, že se to může zlepšit, až s dcerou začne „být sranda“. ono to některé chlapy začne bavit až když dítě víc komunikuje. Ale s tím, že si zacpává uši, když s ním chceš mluvit, tak to mě nadzvedlo ze židle Existují centra pro matky samoživitelky nebo prostě matky s problémy jako máš Ty, kde Ti poradí. Určitě se to dá na netu najít, bude tam nějaká právní poradna a tak. Kamarádka to kdysi využívala, když byla v podobné situaci. Je to těžký, ale pokud přítel není ochoten naslouchat a řešit, tak bych odešla!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nepř. G12
Anonymní
2.9.14 14:31
Bojím se že to sama nezvládnu,a škola
Zdravím,
Chtěla bych Vám stručně řečeno říct muj pribeh, a znát Váš názor. Jsem teď za par dní uz 32tt. Nastoupila jsem do skoly s tim že budu jeste mesic chodit jak do skoly tak na praxi. Jenze se to zkomplikovalo tim, ze mam ten rizikove tehotenství, mela jsem mekky cipek a zacinala jsem se otevirat, tudiz mam furt narizeny klidovy rezim. Proto jsi ve skole nechcu vzit na triko abych tam byla, kdyby se cokoliv stalo, chcou po me at mi muj doktor napise jakoze neschopenku, a ze budou psat ze jsem ted 2 mesice nemocna. Doufam ze mi to doktor vubec nepise? No, ve skole jsem domluvena ze si budu muset opisovat sesity, a ze jenom chodit na zkousky na prezkouseni, ale na praxi bouzel potrebuju urcity pocet hodin. Mam rodit 1.listopadu. Tudiz bych pry byla listopad doma, v prosinci uz bych musela jit na praxi aspon, treba na 4 hodiny, no podle toho jak budu proste kojit. Bojim se toho ze tohle vsechno sama nezvladnu. Starat se o male miminko a jeste chodit na praxi a ucit se do skoly abych zvladla posledni rocnik skoly. Co myslíte osobne z treba i z vlastních zkusenosti? Nechci totiz opakovat rocnik, abych si dala rok odklad. Chtela jsem to stihnout normalne, a jak uz se to blizi mam cim dal veci strach abych to zvladla. Pritel je v praci, 10 dni pryc pak 4 dny doma. Vedle byli jeho rodice kteri jsou doma, a mohli by hlidat. Prosim o nazory. Dekujii
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, potřebuju poradit. S přítelem jsme spolu 7 let, máme spolu devítiměsíční holčičku. Ale přítel je od narození dcerky úplně jiný. Malé ani mě se nevěnuje. Neustále hraje jen hry na PC. Přijde z práce, sedne k počítači a nic ho nezajímá. Když ho volám ven, tak je věčně unavený, nic se mu nechce. Celá domácnost a starost o malou je na mě. Pořád jen řve, bojím se mu už cokoliv říct. Vím, že by bylo nejlepší ho opustit, ale bojím se, že to s malou sama nezvládnu
Že si po skončení rodičáku nenajdu práci, že se prostě nedokážu o malou postarat. Teď platí většinu nájmu přítel, jinak se o vše dělíme napůl. Ale i tak mi po zaplacení všeho zůstane tisícovka pro mě i pro naší dceru dohromady. Přítel mi neustále vyčítá, že s ním nespím, ale nebaví mě to, když ke mě neumí být něžný, neustále mě uráží a ponižuje. Vážím po porodu dcery 60kilo a měřím 165 cm, opravdu jsem tak tlustá, jak mi přítel říká? A to nemluvím o jeho avantýrách s holkama přes chat. Vím, že jsem blbá, ale opravdu se bojím, že to s miminkem nezvládnu, jinak bych ho už dávno opustila. Byla jste někdy v situaci jako já? Tzn, že jste opustila muže a vše zvládla i s dítětem? Asi potřebuju vědět, že se to dá zvládnout a nebudu ani minutu váhat a odcházím…Anonym, protože tady chodí i rodina a nechci, aby tohle někdo věděl, děkuji