Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Proč jsem neoblíbená?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
22.9.16 20:06
Ja bych se normalne zeptala kamosek, proc si mysli, ze jsi spouste lidem nesympaticka. Mozna se budes divit, co ti odpovi 
Jinak asi je to hodne otazka pohledu.Ja jsem napriklad velmi spolecensky extrovertni typ,sangvinik.Mam kolem sebe mraky pratel,znamych.Ale nemam defacto ani jednu kamosku, ktere bych mohla rict vse, nebo spis chtela.Mam manzela, mam kamaradky, skvelou rodinu, ale s kazdym resim vzdy jen neco a kazdeho z nich poustim do jine vrstvy sveho zivota. Stejne jako odnich neocekavam, ze se mi plne otevrou. Naprosto mi to vyhovuje.Ale mitnizke sebevedomi, klidne to muzu podat jakoze nemam zadnou blizkou kamaradku a ani manzelovi nemuzu rict uplne vse 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.9.16 20:26
Anonyme, ja jsem na tom velmi podobne. jsem introvert, nemam rada hodne lidi okolo sebe, stydim se, neumim se pak bavit, treba se i zakoktam 
navic nepiju ani nekourim, takze napr. zabavy, kde se kazdy ozere ci pripije, radsi ani nenavstevuju. na ostatni to pak pusobi, ze jsem proste nudna. jinak nejsem nijak zla, spis naopak, ale holt jsem nerada ve vetsim kolektivu a nikoho k sobe nepustim. slysela jsem, ze tim vypadam dost nafrnene, ale je to jen takova moje maska.
celkove jsem povahou samotar, jen nekdy me mrzi, ze me ostatni neberou, protoze se nedokazu vic uvolnit. nejaka velka oslava narozenin, kde by na me vsichni koukali, je pro me nocni mura 
i svatbu jsme meli pidi jen ve ctyrech, velkou bych nedala. 
anonym 2
- Citovat
- Upravit
22.9.16 20:39
@Anonymní píše:
@Janča209 jak ses s tim naučila zit? Já mám vždy období, kdy jsem s tim smirena a tak nějak rezignuju a pak mám období třeba jako teď, že je mi to lito a nechápu, proc to tak je. Samozřejmě je to mnou, ale nevím proč. Asi se neumím bavit s lidma nebo nemám charisma, jsem nezajímá, nesympaticka
Nenaučila sem se s tím žít. Je období, kdy si říkám, že nikoho nepotřebuju a vystačím si sama a pak období, kdy sem smutná, že nemám žádnou kamarádku. Asi je ve mně chyba, že už lidem nevěřím, v životě mě všechny kamarádky zklamaly, buď se na mě vyprdly nebo vykecaly osobní věci, lhaly mi atd.. Manžel mi vždycky říká, že nechápe proč mě nikdo nemá rád, když sem takovej dobrák, prostě to přitahuju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.16 20:48
@Anonymní píše:
Anonyme, ja jsem na tom velmi podobne. jsem introvert, nemam rada hodne lidi okolo sebe, stydim se, neumim se pak bavit, treba se i zakoktam
celkove jsem povahou samotar, jen nekdy me mrzi, ze me ostatni neberou, protoze se nedokazu vic uvolnit. nejaka velka oslava narozenin, kde by na me vsichni koukali, je pro me nocni mura
anonym píše: Více
Taky nepiju, takže jsem pro ostatní divná. Mně kdysi jeden známý řekl, že působím uzavřeně a lidi se mě bojí oslovit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Elenloth
22.9.16 21:02
Přidám se do klubu 
Nikdy jsem nebyla v kolektivu oblíbená. Ne že bych byla šikanovaný outsider, spíš jsem se postupně tak nějak dostala na okraj až jsem z party vypadla. Mrzelo mě to, ale naučila jsem se s tím žít. Postupem času jsem si všimla, že pokud od někoho už předem očekávám, že mě nepřijme, tak mě nakonec opravdu nepřijme. Člověk podvědomě mění chování, vyhodnocuje jinak situace. Říká se tomu sebenaplňující proroctví.
Přitom jsem člověk přátelský, otevřený, ale na druhou stranu taky dominantní a náročný. Manžel říkal, že mnoho lidí neunese mou společnost, protože je nenechám „zářit“. Ne, že bych byla tak dokonalá, ale jsem ukecaná a tak trochu chodící encyklopedie se sklony k poučování. Jak řekla švagrová poté, co mě poprvé viděla. „Chytrá. Až moc.“ 
Zakladatelko, možná bych zkusila zapracovat na sebevědomí a sebepřijetí. Pokud budeš sama se sebou OK, tak to budou tak vnímat i ti druzí. A nový kolektiv ber jako pozitivní novou možnost, ne jako stres. Ať nedopadneš jako když si jde myška půjčit od krtka lopatku http://www.miciny.cz/zabava/vtipy/?…
- Citovat
- Upravit
22.9.16 21:04
@Elenloth píše:
Přidám se do klubu
Přitom jsem člověk přátelský, otevřený, ale na druhou stranu taky dominantní a náročný. Manžel říkal, že mnoho lidí neunese mou společnost, protože je nenechám „zářit“. Ne, že bych byla tak dokonalá, ale jsem ukecaná a tak trochu chodící encyklopedie se sklony k poučování. Jak řekla švagrová poté, co mě poprvé viděla. „Chytrá. Až moc.“
Zakladatelko, možná bych zkusila zapracovat na sebevědomí a sebepřijetí. Pokud budeš sama se sebou OK, tak to budou tak vnímat i ti druzí. A nový kolektiv ber jako pozitivní novou možnost, ne jako stres. Ať nedopadneš jako když si jde myška půjčit od krtka lopatku http://www.miciny.cz/zabava/vtipy/?…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.16 06:58
@Anonymní píše:
@Netopirek upřímně nevím, ale domnívám se, že prostě působím nesympaticky. Da se s tim něco dělat? Těžko že
Ono jestli je to takhle velký počet lidi. Z různých míst. Tak v tom něco bude. Já bych se jich narovinu zeptala. Horší než teď to být nemůže.
Jinak mě u ženských většinou vadí, když jsou moc vlezlé-vtěrky. A když jsou moc tichý-povídám jen já a mám dojem, že mě ani nevnímá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.16 08:35
@Netopirek Já třeba tichá nejsem, to spíš asi ta vtěrka. Nemám odvahu se ostatních ptát co jim na mě vadí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.16 08:48
Anonymní, klidně napiš SZ 
také nemam kamarádky, jen jednu, bezdetnou, s kterou jsem se viděla asi 3× za 2 roky, co jsem se odstěhovala. Dříve jsme byli nerozlucna dvojka. Buď ráda za ty 3 muzeme si psát, jestli chces
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.9.16 09:06
Zakladatelko (teda obnovitelko),
třeba to je trochu jinak, než si myslíš. Já nedávno prožila něco, co se může vzdáleně podobat tvému problému. Vždycky jsme se asi se 2-3 známými rodinami zvali vzájemně na návštěvy, tak cca 1× za 1-2 měsíce. Jednou u nás, pak zase u známých. U nás v pohodě a pak ta frekvence, kdy jsme měli jít cca po těch pár týdnech zase na oplátku my ke známým se pořád prodlužovala, až jedni nás nepozvali už vůbec a druzí už víc jak rok nic a i že když jsou na řadě oni, vypadá to, že se zase sejdeme u nás. Pořád jsme si lámali hlavu, čím to je, co jsme jim udělali. A pak jsme na to přišli. Já mám z domu naučeno, když přijdou hosté, musí být dokonalé pohoštění. Mě to teda hrozně baví. Takže před takovou návštěvou stojím hodiny u plotny, dělám několik druhů sladkého (co kdyby někdo zrovna něco nejedl nebo neměl chuť), dělám x domácích pomazánek, peču, vařím, smažím, dělám saláty, aby si každej přišel na svý. A přišli jsme na to, že to asi není dobře. Jedni známí k nám úplně přestali chodit, protože by chodili buď jen oni k nám (a na to já jim kašlu), nebo nic. Ona paní domu totiž vařit prakticky neumí a peče jen takové ty polotovary z prášku. Zkrátka, je jí to asi blbé, tak to utnula. Dětem ona taky nevaří, pro večeře jezdí do Mcdonalda, nebo mají chleba. A ti druzí jsou zkrátka líní, obě děti mají odrostlé. Přitom my máme 2 malé děti a já po takovém zápřahu vaření a pečení mám někdy takový bolesti zad, že nemůžu v noci spát (naposledy po dětské party u nás).
Chci tím říct, že někdy nemusí být chyba v tobě, že zkrátka člověk udělá maximum, ale problém může být na druhé straně. Možná se jen moc snažíš, což je asi můj případ. Chce to ubrat a udělat jen jednu buchtu, jednu pomazánku a jeden tác s čímsi. Člověk to kolikrát myslí dobře, chce ostatní královsky pohostit, udělá to moc rád, chce, aby se u něj doma cítili hezky a byli spokojeni, ale ti druzí to můžou možná pochopit jako vychloubání se, povyšování, či co… Sama se to snažím rozklíčovat…
Vlastně oči mi otevřely až návštěvy (známí - rodiče přes děti ze školky), které se k nám začaly zvát samy a z nejrůznějších důvodů tvrdí, že my k nim nemůžeme (špatné počasí, malý byt…) Zkrátka u nás doma je to prý lepší. Bodejť by ne, když se u nás mají. Takže před takovými známými se někdy už zapíráme, protože oni u nás byli už xkrát, nažerou se, napijou, vylítají na zahradě, vyhrají si u nás s dětmi a my u nich doma nebyli ani jednou. A to se k nám kufrují na Vánoce, že bychom společně s dětičkami dělali cukroví. Co to znamená? Že JÁ nakoupím suroviny, JÁ udělám těsto, JÁ budu péct a hlavně JÁ pak budu uklízet neskutečnej bordel a oni si odjedou s hotovým do čistého bytečku. Bacha na některý vyčůránky… Prosím o anonym, nechci, aby mě někdo poznal.
- Citovat
- Upravit
23.9.16 10:18
@Janča209 píše:
@Netopirek Já třeba tichá nejsem, to spíš asi ta vtěrka.
já jsem zas podle většiny encyklopedie Ale snažím se ovládat, abych ostatní pouštěla ke slovu a neměla poslední slovo. A jsem docela oblíbená ve svém okolí. Ale skutečně pravou kamarádku mám jednu. Pak mám dvě bližší a hromadu známích. Ale mě to stačí. Mám chlapa kterému se může se svěřit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.16 11:10
@Netopirek Možná mám tendence když něco vím to ostatním cpát, třeba je to štve. Radši už snad nebudu nic říkat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.16 20:03
@Janča209 píše:
@Netopirek Možná mám tendence když něco vím to ostatním cpát, třeba je to štve.
To si taky vždycky říkám, ale nejde to
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.16 20:32
@Netopirek To mně taky, snažím se jim to říct spíš aby to věděly, ale je možný že je tím štvu. Asi toho bude víc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.17 20:30
@honeymoney Taky jsem to zažila. Musíte se vnitřně zase najít. Pak budete v pohodě a lidi s vámi budou rádi. Jde o vás. Z vašeho příspěvku cítím velkou citovou vyprahlost. Odvahu, zvládnete to. Možná bych zkusila navštívit i lékaře, třeba by vám poradil. Mě v nouzi nejvyšší pomohla dr. Držte se. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
