Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Proč jsem neoblíbená?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
19.4.13 13:10
Proč jsem neoblíbená?
Již delší dobu se cítím docela osamělá. Jsem většinu času s dítkem sama, manžel hodně pracuje a trochu jsme se „odcizili“, protože už dlouho žijeme každý jiný život. Kamarádek jsem nikdy neměla celý zástup, ale takto sama a neoblíbená už jsem se dlouho necítila. Byly doby, kdy jsem byla „v pohodě“, život tak nějak plynul, občas bylo líp, občas hůř, ale už dávno jsem se necítila tak jako teď. Už je to několik let, kdy jsem ztratila svoji snad jedinou opravdovou kamarádku - takovou tu, před kterou se nemusíte nijak přetvařovat, dávat si bacha co řeknete, která o vás ví hodně a má vás ráda. Pak proběhlo z mé strany několik pokusů o navázání bližšího přátelství s někým jiným, ale pokaždé to zkončilo tak, že dotyčný nebo dotyčná mě odpálkovala. Mezitím jsem se pohybovala v pracovním kolektivu, kde jsem byla za neschopnou a než jsem tam odsud odešla, tak se mi rapidně snížilo sebevědomí, co se týče komunikace s lidmi a navazování vztahů. V dřívějším zaměstnání jsem problémy s kolegy neměla, tady v tom to skončilo bezmála šikanou. Teď jsem na mateřský, kontakt s vnějším světem je minimální a když už se někde mezi lidmi ocitnu, nemůžu si pomoct, ale cítím se divně, jakoby jim na mě něco vadilo, muj ksicht, chování, to co říkám… Jsem pak z každého setkání nervózní a jít třeba s pár lidma do hospody je pro mě stresující zážitek. Prostě cítím z ostatních, že by se líp bavili, kdybych tam já nebyla.
Když jsem naposledy chovala synovce, začal mi vyřvávat v náručí a švagrová se na mě koukala jako na nějakého ďábla se špatnou energií, protože prý jinak u nikoho nebrečí. A co víc, už mi přijde, že ani moje dcera mě moc nemusí, jakmile má možnost být s někým jiným, využije toho a na mě hází bobek, vůbec jí nechybím.
Už jsem z toho taková vystresovaná, cítím se jako někdo, s kým je něco špatně a všichni se mu vyhýbají. Akorát nevím proč. Neměli byste nějaké nápady co s tím udělat? Dík.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.4.13 13:14
@honeymoney Konkrétní nápad nemám, ale myslím, že problém není v tobě, ale ve tvém sebevědomí… možná ta poslední práce ho snížila hodně dolů a sociální izolace na mateřské v tom pokračovala… protože na mateřské to teda v tomhle směru žádná hitparáda rozhodně není. Člověku, který se sám necítí dobře a šíří kolem sebe, byť nevědomě, negativní energii, se možná opravdu můžou ostatní vyhýbat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.13 13:18
To je jen takové blbě období, taky se tak cítím, bude zas líp.
dcera by tě nevyměnila jen je to pro ni příjemné zpestření
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.13 13:18
Holka tak na tebe to ale hodne padlo 
Otazka je, co z toho je pravda a co sis v te svoji depce ted nasadila do hlavy - kdyz chcem videt nejaky obraz situace, vetsinou se nam ho povede ze zazitku poskladat (nevim, jestli sem to napsala srozumitelne, kdyz tak dovysvetlim)
Chce to HONEM mez lidi…jeste ze uz zacina leto 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
cher
19.4.13 13:22
Je mi líto, co prožívíš a souhlasím, že je to se sebevědomím a taky sebepřijetím. Na mateřské se to často ještě prohloubí. Děti jsou děti, nemysli si, že by tě dcera vyměnila, určitě jsi pro ni nenahraditelná. Jinak, co se týče práce-já vždy si myslela, že nemám problém se seznámit, i když nemám přehnané sebevědomí a c hodně oblastech mám o sobě pochybnosti, založením jsem extrovert a mám ráda lidi. No a v posledním zaměstnání jsem se taky cítila jako blb, byly tam ženské mého věku a žádná se se mnou nebavila, třeba mi nabídly tykání a tím to haslo, pak už mě jen přehlížely. Byla tam hustá a nepříjemná atmosféra. Někdy se to tak stane. Zkus si najít zábavu, občas někam vyrazit mezi rodiny s dětmi, až na to přestaneš myslet, určitě se nějaké vztahy rozvinou nenásilně samy.
- Citovat
- Upravit
19.4.13 13:24
Také mám občas po roce a půl doma podobné pocity :-/ mám spoustu známých, ale opravdoví přátelé nikde… Když chci někam vyrazit, tak se někomu musím ozvat já, protože mě se už téměř nikdo neozývá. Nevím, jestli to je kvůli tomu, že mám roční dcerku a nebo kvůli mě. Je pravda, že většina mých známých je bezdětná. Také jsme se odstěhovali z města na vesnici, ale i když to je jen přes kopec, tak sem moc lidí nejezdí. Naprosto tě chápu, ale nevím, jak poradit. Hlavně musíš vyrazit ven!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.13 13:24
Ahoj, rozumím ti, také se tak někdy cítím. Já trávím sama už druhou mateřskou. Dívala jsem se odkud jsi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.13 13:32
NMeboj určitě bude zase líp, pro začátek se pokus vykašlat na to, co si o tobě druzí myslí nebo nemyslí, protože to je cesta do pekel (vím to z vlastní zkušenosti a pak zažívám něco podobného jako ty).O dcerku se neboj, ona by tě určitě nevyměnila, ale když má možnost tak věř, že jiné osoby jsou pro ni zpestřením, ale vždy se ráda vrací do bezpečí k mamince. A ohledně kamarádek jako jedna z mála ve svém okolí mám dítě a spousta bezdětných kamarádek na mě časem hodila bobek, takže mi zůstala jedna až dvě. Ale pokud máš takovýhle problém se seznamováním zkus někoho koho znáš požádat zda by tě neseznámil s někým známým, přes někoho koho znáš se potom lépe seznamuje s cizími lidmi. Já třeba vím, že mě musí cizí člověk vidět alespoň 3×-4× aby jsem se mu vůbec trošku otevřela a začla komunikovat, jsem introvert a špatně se seznamuju, ale tímhle způsobem známých mám spoustu a věřím, že potom už to je jen krůček k navázání bližšího přátelství.
Držím palce ať je brzy líp a věř, že chyba není opravdu nikde v tobě, ale spíš v tom, že potřebuješ čas a zvýšit si sebevědomí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.13 13:34
Hele a jak starou mas dcerku?? Mala, kdyz ji bylo tak kolem dvou let me zacala odstrkovat a porad chtela jen tatu… no a protoze mela rada lidi, cim vic lidi kolem ni bylo tim lip, vydzckz me rada „vymenila“ za nekoho jinyho… priznam se, ze me to vyhovovalo, Zofka byla dost narocny decko, do dvou let nedokazala ani v mistnosti vydrzet sama, nonstop vyzadovala pozornost, takze ja si vzdycky naramne odpocala, kdyz obstastnovala svou pozornosti nekoho jineho…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.13 13:35
Jeee, vidis, klido bych s tebou rada vyrazila ven 
Pocity osamelosti na materske jsou silene obvzlast je-li partner porad v praci a nemuze doma moc pomahat. Taky jsem prisla do ciziho mesta a kamaradky co jsem si tu nasla se najednou odstehovaly. Jestli si treba nevis rady sama se sebou doporucuju psychologa. Muze ti odblokovat nizke sebevedomi a pomoci se trochu otrepat. Ver tomu, ze nejsi neoblibena, ale mela jsi velkou smulu na kolektiv i souhru okolnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.13 13:36
…jo a i to odcizeni s manzelem muze byt jen „v tve hlave“, on si toho treba vubec nemusi byt vedom… samozrejme nevim, nepsalas detaily 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.13 13:36
Ja verim na to, ze kazdy clovek neco „vyzaruje“ a okoli se podle toho k nemu chova. Cimz nemyslim, ze bys snas vyrazovala neco negativniho 
ale ze si sama neveris, nejsi srovnana sama se sebou a mozna se predem od lidi distancujes. Oni potom reaguji odtazite. je to princip akce-rekace, jako cokoliv jineho.
zkus se vykaslat na nejake hledani kamaradek atd. a venuj se na plno sama sobe a tomu co te bavi, nebo co jsi chtela vyzkouset, ale nikdy na tom nebyl cas nebo prilezitost. Zacni se treba ucit jazyky, chod na kurz - je jedno jestli malovani nebo jogy. Nemusis se „cpat“ do kolektivu, chod sama za sebe pro to co ty chces, po cem touzis se naucit nebo si vyzkouset. Jakmile te neco chytne a pohlti, tak se vzdycky najdou i spriznene duse, ktere maji stejne zajmy. Ale proste nelamej nic pres koleno, zacni se venovat hlavne sama sobe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mirca26
19.4.13 13:40
@honeymoney píše:
Již delší dobu se cítím docela osamělá. Jsem většinu času s dítkem sama, manžel hodně pracuje a trochu jsme se „odcizili“, protože už dlouho žijeme každý jiný život. Kamarádek jsem nikdy neměla celý zástup, ale takto sama a neoblíbená už jsem se dlouho necítila. Byly doby, kdy jsem byla „v pohodě“, život tak nějak plynul, občas bylo líp, občas hůř, ale už dávno jsem se necítila tak jako teď. Už je to několik let, kdy jsem ztratila svoji snad jedinou opravdovou kamarádku - takovou tu, před kterou se nemusíte nijak přetvařovat, dávat si bacha co řeknete, která o vás ví hodně a má vás ráda. Pak proběhlo z mé strany několik pokusů o navázání bližšího přátelství s někým jiným, ale pokaždé to zkončilo tak, že dotyčný nebo dotyčná mě odpálkovala. Mezitím jsem se pohybovala v pracovním kolektivu, kde jsem byla za neschopnou a než jsem tam odsud odešla, tak se mi rapidně snížilo sebevědomí, co se týče komunikace s lidmi a navazování vztahů. V dřívějším zaměstnání jsem problémy s kolegy neměla, tady v tom to skončilo bezmála šikanou. Teď jsem na mateřský, kontakt s vnějším světem je minimální a když už se někde mezi lidmi ocitnu, nemůžu si pomoct, ale cítím se divně, jakoby jim na mě něco vadilo, muj ksicht, chování, to co říkám… Jsem pak z každého setkání nervózní a jít třeba s pár lidma do hospody je pro mě stresující zážitek. Prostě cítím z ostatních, že by se líp bavili, kdybych tam já nebyla.
Když jsem naposledy chovala synovce, začal mi vyřvávat v náručí a švagrová se na mě koukala jako na nějakého ďábla se špatnou energií, protože prý jinak u nikoho nebrečí. A co víc, už mi přijde, že ani moje dcera mě moc nemusí, jakmile má možnost být s někým jiným, využije toho a na mě hází bobek, vůbec jí nechybím.
Už jsem z toho taková vystresovaná, cítím se jako někdo, s kým je něco špatně a všichni se mu vyhýbají. Akorát nevím proč. Neměli byste nějaké nápady co s tím udělat? Dík.
Doporučuji návštěvu u psychiatra 
- Citovat
- Upravit
19.4.13 13:42
Ahojky nechci tě nijak plašit, ale tohle spíš vypadá na sociální fobii. Já tím trpím několit let a ted se to zase zhoršilo. Pokud by ti bylo hůř a hůř a opravdu nic nepomáhalo zajdi radši k psychiatrovi, nebo k psylochogovi. Nebo obojí- psychiatr by ti dal nějaký prášky a u psychologa se můžeš vypovídat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
