Proč jste měly druhé dítě?

Napsat příspěvek
Velikost písma:
suzka1
3712
26.3.23 20:52

Spíš pro odlehčení. Jedno dítě jsem měla jednu celou minutu, než se narodil jeho brácha :D :D :D Ver mi, že druhé zvládneš taky a budes si ještě říkat, jak to s jednim byla brnkacka :D :D Ja to nezažila a měla hned dvě, ale opravdu jedno dítě, žádné dítě. Více dětí je ale fajn :srdce:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
26.3.23 20:55
@Ewista píše:
A jinak v té jedné rodině s autistou je tatínek opravdu opustil. První dcera premiantka gymnázia, tatínek chtěl syna a narodil se autista. On to neunesl a odešel :pocitac:

Prave i tohle, v té rodine bylo první zdravé dítě a autista až to druhé. Ty další dvě nevím. Mít další dítě, to můžou nastat tři situace- bude zdravé a bude to tahoun autistů, vnese do rodiny svěží vítr a pohodu, anebo bude sice zdravé, ale bude brát staršího jako velkého bráchu a trochu autoritu a začne opakovat to, co zrovna nebude vhodné, protože nás chodí samozřejmě do specky a paní učitelky řekli, že začíná opakovat od těžkých autistů věci, které se nám ale vůbec nelibi, anebo taky může být autista taky. Ja dělala jednou učitelku má učilišti a bylo tam pár studentů integrovaných a byl tam jeden, který byl autista, ale maminka si silou moci chtela prosadit, že není s je mu to ubližovalo. Doma měla mladsiho, to samý. Toho si udělali, aby bylo i zdravé. Nepodařilo se.

  • Citovat
  • Upravit
Torryy
229
26.3.23 21:29

Mám jedno, a druhé spíš ne. Jediný důvod, který ale nepřebije ty ostatní aspekty je ten, že by si měl s kým hrát. Nemusela bych každý víkend zoufale shánět děti, každou dovolenou se nervovat, aby tam bylo nějaký dítě, se kterým si může hrát. Důvody, proč ne jsou, že mi chyběla práce, máme v bytě jen jeden pokojíček, a je to opravdu pokojíček. Dva by se tam nevešli. A pak moje neschopnost v noci rychle vstát a ne se půl hodiny sbírat.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Ewista
3987
26.3.23 21:33
@Anonymní píše:
Prave i tohle, v té rodine bylo první zdravé dítě a autista až to druhé. Ty další dvě nevím. Mít další dítě, to můžou nastat tři situace- bude zdravé a bude to tahoun autistů, vnese do rodiny svěží vítr a pohodu, anebo bude sice zdravé, ale bude brát staršího jako velkého bráchu a trochu autoritu a začne opakovat to, co zrovna nebude vhodné, protože nás chodí samozřejmě do specky a paní učitelky řekli, že začíná opakovat od těžkých autistů věci, které se nám ale vůbec nelibi, anebo taky může být autista taky. Ja dělala jednou učitelku má učilišti a bylo tam pár studentů integrovaných a byl tam jeden, který byl autista, ale maminka si silou moci chtela prosadit, že není s je mu to ubližovalo. Doma měla mladsiho, to samý. Toho si udělali, aby bylo i zdravé. Nepodařilo se.

A co třeba nějaká genetická vyšetření? Nedá se to řešit i takto, když už v rodině autista je? :think:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
LilyJane
3911
26.3.23 22:04

Protože jsem vždycky chtěla dvě. A protože jsem nechtěla sedět doma zbytečně dlouho, dala jsem si 2 roky rozestup. Jsem ráda, že nám to tak i v realitě vyšlo.
Teď mám za sebou to šílené miminkovské období a mám doma dvě třeštiprdla s kterýma je sranda.
Jako jo, občas drhnu hubou v zemi velmi hlubokou rýhu, ale pak jsou zase dny, kdy je to všechno super. Ono si s dětma člověk nevybere. Za mě to druhé dítě ani moc poznat není :D Člověk už má ten život stejně nastavený na potřeby dítěte, tak přibere druhé do tandemu :)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
26.3.23 22:14

Měla jsem novorozeně, 19 měsíčního a 3,5letou. Nejstarší záchvaty vzteku jako blázen a autisticke rysy (taková ta matka, co jí radí cizí duchodci v busu, to jsem já), prostřední opoždění v pohybu, kolem toho roku a půl teprve začal chodit, bylo to takové obří mimino, navíc fakt špatně spal. Manžel věčně pryč, babičky málo. Zvládneš to, protože musíš :nevim:

Zpětně bych do tak složitých dětí takhle blízko u sebe znovu nešla, skoro jsem chcípla a naše manželství to škaredě odneslo. Nicméně ty dvě první byly celkem pohoda, problémy byly, ale tak nějak se to dalo zvládnout. Zpětně doporučuju šátek (měli jsme) a dvojkočár (neměli jsme, škoda) a být hodně venku a neřešit, co nemusíš.

  • Citovat
  • Upravit
Jahudka82
17162
26.3.23 23:02
@Yezgare píše:
Mám tříletou neřízenou strelu a ctyrmesicního fantastickýho kloučka. Jsem na ne vesmes sama, bydlim na samote a chlap se stara o barak a zahradu. Obcas vypomuze, ale zadna slava. Jde to :mrgreen: protože nic jiného nezbývá.

To by mi asi hráblo, být sama takhle izolovaná furt jen s dětma. Já potřebuju být mezi lidma. Rok pracovat mezi oběma dětma bylo super. I když mě k tomu donutily smutné okolnosti, že se nám díky potratu (naštěstí hned zkraje, bez nutnosti lékařského zásahu) nepovedlo s 2. navázat na 1.materskou, pak jsem řešila nějaké zdr. problémy s tím spojené a nešlo hned se snažit znovu a pokud jsem o místo nechtěla přijít, musela jsem nastoupit úderem 3.roku dítěte. A když mu byly 4 a 1/4, přišla na svět ségra. Obě mateřské/rodičovské, s 1.i 2. jsem trávila hodně s kamaradkama co byly taky doma s dětmi, nebo na obědech u našich, po různých cvičeních pro mě i dítě, kde člověk pokecal, seznámil se, starší už bylo ve školce (zvyklé a spokojené) a i hlidatelne babickama a tatínkem a já měla dopoledne „pohodu“ jen s mladším kusem (až na to že ta teda byla jak z divokých vajec, něco jako u zakladatelky, blbě spala, mít je o 2 roky, šla bych si to asi hodit). Výzva byly spíš návštěvy doktorů s oběma, ať už jsem měla doma staršího a musela s tou menší nebo naopak, vše pěšky/MHD+kočár, ale v centru města auto téměř nepotřebujete - v tomhle mi vyhovovala absolutní flexibilita a možnost všude si dojít či dojet i s kočárem do půl hodiny tudíž naprostá nezávislost na chlapovi jako řidiči nebo jednom linkovém busu, který jezdí v úterý a v květnu. To by mě asi zabilo, muset všude autem, natož sama, když se řídit bojím.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Reklama
Jahudka82
17162
26.3.23 23:24

Jinak my chtěli oba původně tři, ale druhé nás z toho vyléčilo :mrgreen: Hlavně přišlo už tak nějak na poslední chvíli, kdy jsme se ještě na dítě cítili. Dřív se to prostě ani nepovedlo, tak aby byl čas i na pořízení 3. Oba jsme ze 2 dětí, neuměli jsme si představit, že by kluk byl sám. I když jsme se já i manžel se svými sourozenci rvali, nadávali si a lezli na nervy a nějak moc se nevídáme ani teď v dospělosti, protože je tam ten věkový rozdíl ještě o trochu větší než u mých dětí a prostě jiné zájmy, jiný život, a moje švagrová to je kapitola sama pro sebe, tak mě prostě děsila představa, že my umřem,
babičky taky a kluk zůstane úplně sám…nějak pořád doufám, že budou mít ten vztah trochu lepší a jednou se o nás třeba nebude muset starat jen sám, budou na to dva. Teď už jak jsou větší, hlavně mladší, se spolu dokážou občas zabavit i bez hádek a nutnosti být furt ve střehu a fungovat i celkem jako tým, hrát si na to na čem se domluví - když tedy chtějí…;) Takže nám odpadá role animátora pro 1 dítě. Díky bohu. Samozřejmě se dokážou vzájemně taky neskutečně buzerovat, prudit a fyzicky inzultovat, ale zase je mladší díky staršímu bráchovi oražená, umí se prosadit, nedá si nic líbit a on se jí dokáže třeba na hřišti i zastat, říct nech ji bejt hele to je moje ségra, i když ji vzápětí kamarádům představuje jako „mírně retardovanou“, to je teď u nich oblíbené slovo zřejmě :roll: No prostě je s nima sranda, perlí hlášky neuvěřitelný někdy, a kdyz jdu s 1 do krámu, myslí i na druhýho co mu koupíme…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Tuhy_LU
28.3.23 11:18
@Anonymní píše:
Mam 2 deti po 23 mesicich a nyni, po 33 letech si to nemutu vynachvalit a stejne jsrm tomu byla rada, i kdyz jim bylo 3 a 5. Hrali di spolu at venu ci doma, ony byly 2 a my s muzem jsme taky byli 2.

Za to jsem sokovana jako babicka, kdyz jsme na navsteve u mladych; maji jedno 3lete ditko a furt se mu snazi venovat a kdyz chteji chvilku klidu, tak zas ditko otravuhe je, at si s nim jdou hrat.

No a tohle jsem prave se 2 sourozenci blizko sebe vekove nikdy nepoznala a poznat bych to teda nechtela; mit jedinacka musi byt pro rodice hodne narocne, pokud jim to neda a zvladt dnes, kdy dite je na nejvyssim piedesralu vseho :roll:

Ja prave měla děti, protože jsem se jim chtěla věnovat. Neznamená to, ze si nevydrží ale samy hrát. Moje nejmladší (3) si třeba hodinku vydrží malovat, modelovat, oblékat panenky, povídat si s plyšáky. Možná si to člověk nese nastavené ze svého dětství- měla jsem brachu o 10 let staršího, takže jsme byli také takoví jedináčci. A Ja si to přenesla do svého života a mám 3 jedináčky:)

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
15.4.23 19:55

Tak my jsme s manželem vlastně nikdy neprobírali, kolik budeme mít dětí, no máme 4. Jsou celkem za sebou. Svoje rodiče už rok nemám, tchány bych asi někdy poprosit mohla, ale to nechci. Je to náročné, občas mi přijde, že jen křičím, to když mají nějakou super náladu a hádají se. Jsem vlastně aktuálně logistik a taxi služba kvůli rozvozu všude, ale jsem za ně neskutečně vděčná. Manžel pracuje tak nějak celodenně, což je jasné, musí tuhle bandu uživit a když se vrátí, tak chci, aby si i odpočinul. Ale když potřebuju, dokáže se postarat sám, navařit, vyprat, vyžehlit, rozvést. Mezi dětma jsem vždy chodila do práce, tak od 1,5 roku mi hlídala mamka. Loni přišla vážná nemoc, potřebovala pomoct zase ona a teď už jsem bez pomoci teda. Takže je to moje první rodičovská, co jsem doma už 2. rok :-D Práce mi chybí, ale naštěstí mám možnost se vyžít i jinak, abych se doma nezbláznila. V tom mi manžel ulehčuje. Důležité je, abyste prostě byli za jedno. Takže bych to spíš probírala s manželem. Každý máme jiné výchozí pozice, jiné materiální zabezpečení, hlídání, nervy.

  • Citovat
  • Upravit
blumen
85357
15.4.23 19:59

Jedno nebo dve deti je obrovsky rozdil. Mame vetsi vekovy rozdil, temer 5 let a jsem za nej rada. Ovsem u nas nefunguje poradne tatinek a hlidani nemame zadne. Ovsem nemenila bych, z deti jsem nadsena

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

 
 

Aktuálně na Instagramu

Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.

Poradna dětského psychologa

Ikona - Václav Mertin

PhDr. Václav Mertin

Syn šeptem opakuje vše, co mu říkám

Dobrý den, synovi je pět let. Vždy byl velmi živý a bezprostřední, vše si dělá sám a po svém. Narozdíl od starší sestry je výrazně společenský,... Odpověď

Můj syn 6 let se za vsechno omlouva

  • 25.03.26
  • Anonymní

Dobrý den, ráda bych se s Vámi poradila ohledně mého 6letého syna, který se poslední asi půlrok pořád za všechno omlouvá, i za to, co je v... Odpověď

Jak znovu naučit na nočník

Dobrý den, moje dcera (2 roky 3 měsíce) odmítá chodit na velkou na nočník nebo záchod. Začala chodit na nočník ve 23 měsících. Od té doby si... Odpověď

Syn dělá naschvály a když se zeptám proč, tak neví

Dobrý den, mám zdravého pětiletého syna. Je velmi šikovný, umí písmena, čte písmena, počítá do sta a zpátky, má velmi dobrou paměť. Byl vždy... Odpověď

Nerespektuje pravidla skupiny

Dobrý den prosím o radu. Synek začal v září chodit do školky, kde já pracuji. Téměř nemluvil. Řeč se markantně zlepšila, ač věku skoro tři a... Odpověď