Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, mám 23.měsíční dcerku a 6ti letou. Mladší holčička začala velice žárlit na ségru, rozbrečí se třeba když jí chci jen učesat, nebo jí pohladím a začne hned volat maminko, bolí mě bíško, nebo noha nebo cokoli jiného. Vždy jsem jí vzala do náruče a utěšila, ale teď se to zhoršilo. Tatínek je vezme obě ven, vrátí se, malá na mě s úsměvem volá už do dveří, ale jakmile mě vidí, rozkňourá se a brečí mi bůhví proč v náručí. Manžel říká, že dokud mě nevidí, je v klidu.To samé u babiček, je tam v pohodě, ale když si jí jdu vyzvednout spustí scénu a dožaduje se pozornosti. Musím přiznat, že už se na tato setkání po sebemenší odluce vůbec netěším, bere mi to sílu, jsem z toho nervozní a nechápu, proč se taky se mnou nechce smát a hrát si. Nevím, co tím sleduje, věnuji se jí dost, skoro až na úkor starší dcery, ale nejhorší jsou ty její stěžovačky, co všechno jí bolí. Skončili jsme takhle minulý týden v nemocnici, plakala snad hodinu, že jí bolí bříško, proklepli jí od shora dolů, včetně krve, výtěrů, rozborů všeho, co lze a řelki mi, že je zdravá a nic jí není. V tu chvíli mi to došlo, že to byl opět zkrat jejího chování a začala jsem si uvědomovat, že tohle už nějaký pátek dělá. Nemáte někdo podobnou zkušenost a hlavně radu, jak si s tím poradit?
Já nevím, co poradit… moje dcera měla kolem 2,5let také „uřvané“ období… jednou jsem na ni houkla,, že ji nebudu už poslouchat a zavřela ji do verandy… nemám ráda takové výchovné metody, ale už jsem prostě nemohla, brečela snad celý den a vyloženě si užívala toho ječení… kupodivu se zarazila, pak přišla s úsměvem, pomazlila jsem ji a pak ještě pár dní chodila brečet do verandy nebo jsem jí přísně řekla, ať nebrečí… a ona toho nechala, zalekla se… ale ono to asi nefunguje u všech dětí…
Jo, to jsem párkrát udělala taky, křičí jsem jí zavřela do koupelny a ona za chvíli přišla s úsměvem…ale to bylo jen párkrát, pak na mě vytáhla to bolení všeho možnýho a to už jsem nechtěla podcenit, že jí fakt něco nebolí, to nejde.Ale asi si často vymýšlí ![]()
Myslím si že to dělá, protože ví, že na sebe tím strhne veškerou Tvou pozornost - že se jí pak věnuješ a začneš ji tišit, mazlit, chovat… atd… prostě to zabírá, vím o čem mluvím, malá to taky zkoušela (mám ještě syna 8 let) a fakt jako na úkor staršího to nejde ![]()
takže u nás už pochopila že se mazlíme pokud je hodná usměvavá holčička a pokud začne histerčit, ječet, brečet atd, tak se i maminka zlobí a s mazlením má útrum - doporučuju na tom zapracovat, nebude to hned, ale výsledek je úžasnej ![]()
Naše 18-ti měsíční taky nesnáší, když se ke mně někdo přiblíží, nesnáší, když pomazlím starší, když mi dá manžel pusu, na toho huláka, jak přijde domů, aby se ke mně nepřibližoval, hned se mi škrábe do náručí a odstrkuje ho, dělala to i ta starší, časem to přešlo.
@terinka4444 píše:
Naše 18-ti měsíční taky nesnáší, když se ke mně někdo přiblíží, nesnáší, když pomazlím starší, když mi dá manžel pusu, na toho huláka, jak přijde domů, aby se ke mně nepřibližoval, hned se mi škrábe do náručí a odstrkuje ho, dělala to i ta starší, časem to přešlo.
Tohle je ještě dobrý…ale já vidím problém v něčem jiným…v tom :Bolí mě to a to…" To má pokaždé jezdit na pohotovost? Jak má poznat, kdy jí opravdu něco je a kdy žárlí…? Jasně, někdy je to evidentní, ale…bála bych se…50 x to udělá ze žárlivosti a po 51 to bude slepák (nebo cokoliv jinýho)…TOHLE je problém…jak tohle vyřešit? Jak vysvětlit tak malému dítěti, že si bolení nemá vymýšlet…???
Holky, trochu se vám sem vecpu. Poraďte, co si mám myslet. Mám 17 ti měsíční dcerku a ona me úplně ignoruje. Třebas jsme na zahradě a natrham ji maliny a říkám ji pěkné a klidné terinko, pod ke me.. ona ani neotoci hlavu, mužů ječet, zpívat, opakovat.. total ignore.. at chci cokoliv. Nakonnec stejné musím zvednout zadek a dojít za ní. Babičku, dědu ani tatínka tak nedlabe. Nechápu a připadám si k ničemu.
@MarieOVMUC píše:
Holky, trochu se vám sem vecpu. Poraďte, co si mám myslet. Mám 17 ti měsíční dcerku a ona me úplně ignoruje. Třebas jsme na zahradě a natrham ji maliny a říkám ji pěkné a klidné terinko, pod ke me.. ona ani neotoci hlavu, mužů ječet, zpívat, opakovat.. total ignore.. at chci cokoliv. Nakonnec stejné musím zvednout zadek a dojít za ní. Babičku, dědu ani tatínka tak nedlabe. Nechápu a připadám si k ničemu.
@Jitka1976 To je právě ten problém!!!Kdy si vymýšlí, jen aby na sebe upoutala pozornost a kdy ne? To mě dohání k zoufalství. Ale dnes dopoledne bylo fakt super!!! Tatínek v práci, já žehlím a jak zjistila, že něco dělám, visela mi s pláčem na noze a opět kolovrátek:bíško bolí, bíško bolí…Nehla jsem se o píď, jen klidně říkám pořád dokola:to bude prdík to přejde…Za chvíli táta ve dveřích, okamžitě se mě pustila, běžela se smíchem k němu, blbli spolu, smáli se, no já myslela, že jí v duchu roztrhnu. Šli s tátou ven, slyším, jak se řehtají(chytali v trávě šneky a dávali je do kyblíčku)-náramná zábava!!!Pak musel manžel na chvíli odjet a já že půjdu na ty šneky místo něj. Malá nadšeně kývala, ale sotva táta nased do auta, dostala histerák, kopala do kyblíku, rozházela vzteky všechny šneky a už to vypadalo, že se začne vzteky válet po zemi. Čapla jsem jí v klidu do náruče(sousedi už čučeli z oken co se u nás děje)a šli jsme domů. Chvíli ještě bůhví proč řvala, já ji ignorovala a přišel oběd, opět záchvat, bolí bíško, papat nebude!!! Už mi ruply nervy, bouchla jsem do stolu a řvala jsem tak, že mě ještě teď bolí v krku a ona naprosto vykulená přestala ječet, ukázala na misku s jídlem a všechno naráz zdlábla a smála se u toho
No není to na palici? Tak co chce? Nikdo na ní nikde nekřičí, se všema ostatníma jde vše hladce a já jako máma místo toho, abych pro ní byla prioritou, tak na ní budu řvát, aby nám to fungovalo? Nevím, co si s ní mám počít ![]()
@jariška mám krapek jiné příznaky, ale stejný problém a cítím se stejné jako ty, jsem z toho nesva a cítím se jak bridil, hlavně, když je třeba tchýně svědkem. Ona zavolá, dcera nadšeně přiběhne jak za jeziskem, já zavolám, jako by byla hluchá… Držím nám palce a doufám, že to přejde. Kdyby to někdo chtěl vysvětlit, proč to tak máme, ocenil to.
@jariška Moje dcera je o něco starší, ale dělá to samé. Hysterická scéna, pak bolí bříško, nožička… Tak se usměju a zeptám se, co chce, pomazlit? Pohladit? Ona se usměje, pomazlit, a je po bolení. Nebo ji pošlu si lehnout, nedám jí najíst, cokoli co mě napadne. I když ji skutečně bolelo břicho, pediatra radila po telefonu počkat a sledovat. Takže čas na pozorování tu je. Podle mě si děti vytyčují hranice svobody na jediném člověku, kterým si jsou jisté, na mámě. Taky jsem se bála, ale u vážnějších věcí (slepák, salmonela), jsou i další příznaky než jen bolení břicha. Tak se snažím se obrnit trpělivostí a moc neřvat, protože z toho má jen legraci. Přeji, ať je u vás brzo líp ![]()
@jariška Hele, fakt nevím jestli ti to pomůže…je tu jedna maminka, měla podobné problémy s dcerou (trochu starší)…nic nepomáhalo, pak na doporučení známé použila Bachovi kapky, prý se to musí namíchat speciálně pro každé dítě…to jediné jí zafungovalo, dcera se neskutečně zklidnila už po dvou dnech užívání…jsou to bylinky…možná bych zapátrala na netu a zkusila to…
Nebo ti tady někdo o tom napíše víc, já s tím zkušenost nemám…ale je fakt, že mám ve školce dvě děti, které užívají homeopatika na zklidnění a fungují jim…jsou o dost klidnější ![]()
Když mám dojem, že si děti vymýšlí bolístky jen proto, aby přitáhly pozornost (myslím, že pozornosti i péče mají opravdu dost, spíš to bývá ze vzdoru), tak je pošlu lehnout si a upozorním, že pokud je bolí bříško, nemohou ten den mlsat. Hlavně mladší měl také období, kdy toto zkoušel, to mlsání (fakt jsem nepovolila) ho pak mrzelo, takže si to po pár incidentech rozmyslel. Pokud dítěti něco opravdu je, poznáš to, obvykle začne být nepřirozeně hodné, dostane teplotu, usne apod., naopak, když se jede na pohotovost, oni z toho nemají rozum, je to pro ně opět spíš divadelní představení, něco se dělá kvůli nim a líbí se jim to. Neuvědomují si závažnost situace. Mladší se dožadoval extra pozornosti třeba v době, kdy starší začal chodit do školy a odpoledne jsem s ním musela zasednout k úkolům… Trvalo dost týdnů, než pochopil, že toto je nový režim, který musí i on respektovat. Děti mají občas různá období a je na rodičích aby laskavě, ale pevně dítko vedli.
Taky nam s tim mladsi (rok a pul) zacina, kdyz treba mazlim synka, tak ona prijde a zacne ho ode me odstrkovat, to ji reknu, ze se to nedela, ze je mam rada oba stejne a vezmu si k sobe oba, pokud se mala porad vzteka, dam ji na zem a necham vyrvat, ona takhle obejde kazdeho kdo u nas je a kdyz zjisti, ze to nema cenu, prijde zase za mnou (bez revu), prituli se, da pusu brachovi a je v pohode, nekdy to jeji knuceni ignoruju, proste musi si uvedomit, ze je mam oba stejne rada..
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.