Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Proč mít vlastně druhé dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
6.1.13 21:24
@ametyst píše:
@ivuska.h Svoji rodinu, manžela třeba?
To není totéž… Manželé přicházejí a odcházejí, sestra či bratr je na celý život 
Je v tom fakt velký rozdíl, ale chápu, že jako jedináček to moc nemůžeš pochopit. Už jen to společně prožité dětsví… Ne, fakt to je něco úplně jiného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.13 21:43
@ivuska.h píše:
To není totéž… Manželé přicházejí a odcházejí, sestra či bratr je na celý život
Když máš sourozence, vždycky někoho máš, nejsi na nic sám.. Jako jedináček ano, s rodiči třeba zrovna bojuješ nebo už nejsou.. Je to úplně o něčem jiném.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.13 21:55
@rejžička no jo, taky znám bohužel pár sourozenců, kteří k sobě žáden vztah nemají 
je to smutné, ale je to tak takže to, co píšeš, taky není na 100%
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.13 22:01
@Spenata píše:
@rejžička no jo, taky znám bohužel pár sourozenců, kteří k sobě žáden vztah nemají
Jistě že to není na 100 %, ale aspoň nějaká naděje je, kdežto jednináček má prostě smůlu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.13 22:08
@rejžička píše:
Pardon, že je to trošku mimo téma - ale co když by člověk i chtěl víc dětí, ale prostě je mu zle už jen z představy dalšího těhotenství, nevyspání se s miminkem, nervů s batoletem.. Co když to prostě nedává, už jen tu představu?
Přemoct se s tím, že jsou to JEN dva tři roky a pak už bude dítko větší nebo.. já nevím, jak to vlastně napsat.
Myslíte, že je někdo, kdo zůstane u jednoho dítěte čistě z tohohle důvodu? Ze strachu, abych tak řekla?
tak to má moje kamarádka. Bojí se porodu, první měla nepěkný, tak prostě do dalšího dítka nejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.13 22:12
@ivuska.h píše:
Jistě že to není na 100 %, ale aspoň nějaká naděje je, kdežto jednináček má prostě smůlu.
ale ty to bereš moc definitivně, jedináček sice nejsem a se sestrou vycházím dobře, ale určitě vím, že na manžela se můžu spolehnout úplně stejně a vím, že mi bude 100% oporou, nikam neodejde, stejně jako sestra. stejně tak to může být i s opravdovou přítelkyní. Já si myslím, že to tak určitě je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.13 22:18
@Spenata píše:
ale ty to bereš moc definitivně, jedináček sice nejsem a se sestrou vycházím dobře, ale určitě vím, že na manžela se můžu spolehnout úplně stejně a vím, že mi bude 100% oporou, nikam neodejde, stejně jako sestra. stejně tak to může být i s opravdovou přítelkyní. Já si myslím, že to tak určitě je.
Ale manžel tě nezná odmalička, nemáte tolik společných zážitků, prostě je to něcojiného, než s někým vyrůstat.. Ono ne nadarmo se říká že kamarádi od školky jsou nej a na celý život. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.13 22:23
Tak já neměla žádné pudy ani před jedním z mých dvou těhotenství 
Vedly mn k nim racionální důvody - že by mi asi děti chyběly, že už je mi hodně let a když si vzpomenu později, už to nepůjde, že nechci zůstat bez potomstva, že jsem se narodila jen díky tomu, že žádný z mých předků se nerozhodl být bezdětný… Druhého jsem chtěla, protože nechci jedináčka, aby si měl s kým hrát a aby tu nezůstal sám po naší smrti.
Teď teprve mne chytá fantasmagorie mít třetí 
, protože druhé mimi je prostě skvělé a hned bych si to zopákla znova ty první měsíce a chtěla bych mít dalšího takového miláčka. Takže teď najednou čistě z lásky bych chtěla třetí, ale to zas musím brzdit rozumem Těším se, až si děti budou spolu hrát a bude tu pořádně veselo Nevěřila bych, že tohle řeknu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.13 22:26
Já se nehádám, určitě je hezké mít sourozence, jak říkám, sestru mám a máme se rády, ale nevím, zmiňuješ zážitky z dětství, které ti už nikdo nevezme, já si pamatuju, že v dětství jsme se ségrou zas tak moc nemusely a pořádně jsme si začaly rozumět až skoro v pubertě a od té doby mám na ni ty nejhezčí vzpomínky, ale to už mám i na kamarádky, se kterýma přátelím do dneška a s kamarády ze školky se už jenom zdravím…každý to má holt nastavené jinak, ale ségru bych nedala, to fakt né
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.13 22:28
Já každý den děkuju Bohu, že jsem ještě před odchodem od manžela podruhé otěhotněla. Děti mám dva roky od sebe a řekla bych, že nic lepšího se mojí prvorozené dceři nemohlo v životě přihodit, jak to, že má bratra. Jsou parťáci, umějí se dělit umějí komunikovat, myslet na druhého, řešit problémy…když jsou naštvaní na mě, mají oporu v tom druhém… Připadá mi od některých strašně sobecké myslet jen na to, že se jim nechce piplat s druhým, že by z finančních důvodů nemohly dopřát dvěma to, co by mohly dopřát jednomu atd atd. Prostě se mi zdá, že hodně maminy myslí na sebe a ne na ty děti. Za mých mladých let jsem kolem sebe měla jen málo jedináčků a ti byli vesměs dost nešťastní ze svého údělu. Dneska má dcera ve školce několik jedináčků (kteří nikdy mít sourozence nebudou) a musím říct, že i na jejich chování se to hodně projevuje. Jsou dost sobečtí, neradi se dělí, neumějí řešit jednoduché problémy díky neschopnosti umět komunikovat s vrstevníky… Jako samoživitelka nemůžu dopřát sým dětem to, co bych mohla dopřávat jedináčkovi, ale děti nestrádají, milují se, nemůžou jeden bez druhého být, mají v sobě oporu (ano - už teď v tomto věku!)… a až mě jednou nebude, budou mít jeden druhého. Sama jsem ze tří dětí a vždycky jsem taky chtěla minimálně tři. To se mi bohužel nepodaří, ale i za ty dva jsem šťastná. 
A nezapírám, že když jsem zjistila svoje druhé těhotenství, byla jsem na zhroucení - nedokázala jsem si představit ten nápor mít dvě malinké děti. Zvládlo se to a po roce jsem sklízela sladké ovoce. Mít více dětí je požehnání. Pro rodiče, ale zejména pro děti samotné…
Nehledě na to, že se i moje starosti a úzkosti podělily dvěma. Nemám o děti takový strach, nejsem přehnaně úzkostlivá, vím, že nebudu veškeré naděje muset vkládt do jednoho dítěte. Prostě když se „nevyvede“ jeden, „vyvede“ se ten druhý. A když ani jeden, tak zas na to budou dva a nebudou se hroutit, že je z nich někdo nešťastný… Asi to píšu blbě, ale opravdu už teď cítím, že jsem míň neurotická, když mám děti někam pustit samotné například… Prostě i přes počáteční nápor a těžkosti jsem šťastná, že mám dvě děti blízko od sebe. A ne jednoho ebo dv nebo tři jedináčky s obrovským věkovým rozdílem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.13 22:43
@Spenata píše:
ale ty to bereš moc definitivně, jedináček sice nejsem a se sestrou vycházím dobře, ale určitě vím, že na manžela se můžu spolehnout úplně stejně a vím, že mi bude 100% oporou, nikam neodejde, stejně jako sestra. stejně tak to může být i s opravdovou přítelkyní. Já si myslím, že to tak určitě je.
Tak to jsi jedna z mála. Těžko doufat, že se totéž poštěstí mému dítěti. Taky mám dobré přátele, ale rodina je rodina. Většina lidí se na svého partnera takto spolehnout nemůže. A když si přestanu po dvaceti letech rozumnět s kamarádkou, což se mi stalo, tak už moc nemáme důvod se dál scházet…s rodinou mám vždycky mnoho společného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.13 22:57
Ach jo, když my máme v rodině dost divné vztahy…a to jsme poměrně malá rodina…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.13 23:13
My se s rodinou nestýkáme vůbec, na návštěvy chodíme jen k přátelům a oni na oplátku k nám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Kouření beznikotinových ecigaret
- 13.07.26
- Anonymní
Výtok z prsu
- 11.07.26
- Anonymní
Zmírnění nebo zastavení menstruace u 15ti leté...
- 08.07.26
- Anonymní
