Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
dobrý večer..jdu si pro váš názor,radu,zkušenost.syn (18 měsíců ) je hodně zvyklý jen na mě a svého otce.nikdy ho nikdo než já a přítel nehlídal,nikoho takového nemáme.začala jsem malého dávat na 2 hodinky jeden den v tydnu ke kamaradce na hlidaní,sama má 2 děti,které mého synka mají velmi rády.ke kamaradce jsem nejprve chodila casto s malym,takze to tam zna.vzdy prvnich 15 minut propláče,pak si hraje,spolupracuje,ale k věci..vždy,když si pro něj přijdu,začne hystericky brečet,jde ke mě,ale brečí a brečí,těžko ho utišit.dneska se to stalo i s přítelem,který se celý den o maleho staral,jsem nemocna a nemuzu se moc hybat.cely den v pohode,byl vesely,ale sotva jsem vylezla z pokoje a on mě uviděl,opět hysterický pláč,objal mě a plakal..vypadá to jako že fakt nešťastně
co tomu mýmu broučkovi lítá v tu chvíli v hlavičce?nevíte?
ahojky já myslím,že mu opravdu ještě chybí máma. Náš malý se ode mě nehnul do roka a půl.Neexistovalo,aby ho vezl nekdo jiny v kocare (babi,deda atd.).Jakmile jsem zalezla do obchodu,tak řval. Všichni mi to vyčítali.Najednou to přešlo ze dne na den. Nech mu čas!Má strach,že se nevrátíš.To můj názor
.
Osobně bych si tipla, že mu v tu chvíli buď docvakne, že se stalo něco, co se mu fakt nelíbí, máma tam dlouho nebyla (do té doby se zabavil a nemyslel na to) - anebo že to z něj v tu chvíli, jak Tě vidí, prostě všechno spadne. A pláče vlastně uvolněním, spustí se stavidlo. To se dost často stává i dospělým, že se sesypou vlastně až poté, co krizová situace skončí (třeba měsíce ošetřují nemocného partnera, zvládají to a po jeho uzdravení - v horším případě, po jeho úmrtí - se zhroutí).
Mně to dělá malý ve školce, moc rád tam teda nechodí, ráno fňuká, ale nic hrozného, pak je celý den ok, přijdu pro něj, koukám, jak si hraje, než si mě všimne a jak mě uvidí, letí za mnou a brečí
Ale co se mu honí v hlavě, to přesně nevím, jako šťastně u toho nevypadá, ale myslím, že je tak rád, že jsem tam, že se prostě rozbrečí ![]()
chtela bych do te jeho makovičky nakouknout.syn je právě taky takový dítko,že jen já a přítel,běda jak na něj sáhne někdo cizí.když mě přítel vezl v sobotu na pohotovost,musela přijet babička.tu vídá cca jednou týdně,ale hlídat babička nechce.syn s ní musel zustat sam,prý 5 minut brečel,pak pohoda.byli jsme pryč hodinu a malý to zvládnul na jedničku.ale to byl ve svém.já nevím,jestli to není blbost,dávat ho takhle malého na hlídání jednou týdně na 2 hodiny.dělám to kvuli němu,aby vedel,ze se vzdy vratim.je to brzy?Bohunko..taky me neco takoveho napadlo,jako že to z nej spadne,ulevi se mu a tim se rozbrečí ![]()
Myslím si, že Ti žaluje tu křivdu a stejskánípo mámě ..neumí to říct a je plnej emocí… prostě ho obejmi a utěš … ono se mu nejspíš stejská,i když se zabaví, ale když Tě vidí tak Ti to prostě musí po svým říct …zkus mu mizet co nejmíň, když má ted takový období ..ono to zase přejde ..začne se osamostatňovat a bude to dobrý, ale ted tě nejspíš hodně potřebuje…
Jednoznačně separační uzkost ![]()
Je to vývojové a přejde to neboj ![]()
KriJona: já si myslím, že jednou týdně na dvě hodiny, to opravdu není v jeho věku žádná tragédie, ale spíš pomalé otrkávání. A odcházíš od něj taky někdy jenom na chvilinku? Třeba večer, když přijde domů tatínek, se sebrat a odejít nakoupit. Jenom na dvacet minut, na půlhodinku… Nebo vysypat odpadky, zase se čtvrthodinku zdržet… Každý den něco, jenom malinko, žádná dlouhá doba, ale aby si prostě zvykl, že máma není pořád vedle něj, že občas odejde, ale zase se vrátí.
Separační úzkost v jedenapůlroce, to samozřejmě být ještě může, ale nemusí. Je prostě asi citlivější, větší závisláček, tak holt na něj musíte opatrně a po troškách. Ale nenechat se vydírat. Prostě tehdy a tehdy máma odchází, bude tady tatínek, teta nebo babička - a máma se (třeba „po svačince“, po určitém pevném časovém bodu) vrátí.
já bych řekla že to dělají všechny menší děti co jsou zvyklé být hodně s rodiči - bez mámy vydrží, pěkně si hrají a jsou v pohodě…a jak rodič přijde, najednou si uvědomí, že vlastně byly dlouho samy - všechno jim to v tu chvíli docvakne a začnou plakat…prostě si to uvědomí, že se jim stýskalo až když rodiče uvidí.
je to úplně normální!!! a rozhodně to neznamená, že by o něj bylo v době rodičovi nepřítomnosti nějak špatně postaráno ![]()
BohunkaP píše:
KriJona: já si myslím, že jednou týdně na dvě hodiny, to opravdu není v jeho věku žádná tragédie, ale spíš pomalé otrkávání. A odcházíš od něj taky někdy jenom na chvilinku? Třeba večer, když přijde domů tatínek, se sebrat a odejít nakoupit. Jenom na dvacet minut, na půlhodinku… Nebo vysypat odpadky, zase se čtvrthodinku zdržet… Každý den něco, jenom malinko, žádná dlouhá doba, ale aby si prostě zvykl, že máma není pořád vedle něj, že občas odejde, ale zase se vrátí.Separační úzkost v jedenapůlroce, to samozřejmě být ještě může, ale nemusí. Je prostě asi citlivější, větší závisláček, tak holt na něj musíte opatrně a po troškách. Ale nenechat se vydírat. Prostě tehdy a tehdy máma odchází, bude tady tatínek, teta nebo babička - a máma se (třeba „po svačince“, po určitém pevném časovém bodu) vrátí.
ano..děláme to takto s přítelem často,on přijde z práce domů a přebírá roli matky
já jdu na nákup(30 min)a uklízím..ale to je v pohodě..stane se,že pláče,ale tak max 5 minut a po mém příchodu je naprosto v pohodě.jde mi hned ukázat hračky a ten bordel,co stačil s tátou vyrobit ![]()