Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Pro mě to bylo v pohodě, moje mamka mi pomáhala, vozila, dokonce jsem s kočárkem pustila na kratší procházku i moji vitální osmdesátiletou babičku. Ta byla ještě v 88 letech schopná krátce pohlídat děti (6 a 4 roky), když jsem šla na čtvrt hodiny do obchodu. Žádné trauma jsem z toho neměla.
Tchyně bydlela dál, nejezdila sem moc, jen my za ní, ale vozit nechtěla, necítila se na to, i když jí nebylo ani padesát.
Hned během prvního měsíce. Poprvé jsem taky byla nervózní
pak už ne.
Já ještě patřím ke generaci, kdy jsme, coby osmiletý holky, vyfasovaly kočáry s miminama a vozily děti všem sousedkám. Nepamatuju se, že by některá trpěla takovou úzkostí, že by ani babičce nepůjčila kočár s pomalu půlročním dítětem. Tahle doba a pěstování přehnané úzkosti matek, mi přijde chvílemi k pláči, chvílemi k smíchu.
U první dcery jsem byla nervózní asi 8 měsíců, když nebyla u mě. U druhé jsem to už tolik neprozivala, klidně jsem šla k doktorovi nebo někam jen se starší a mimino nechala u babi. Ale hlídá většinou moje mamka, ne tchyně. Proti tchyni nic nemám, ale ta důvěra je prostě menší. Moji mamku znám přes 30 let, tchyni znám 7 let a vídám se s ní intenzivneji tak 4 roky. To se z hlediska důvěry nedá srovnat. U mojí mamky je to přirozené, u tchyně si to musím zdůvodnit, že si chce užít vnoučata a stejně jsem jak trní.
@Janli píše:
Já ještě patřím ke generaci, kdy jsme, coby osmiletý holky, vyfasovaly kočáry s miminama a vozily děti všem sousedkám. Nepamatuju se, že by některá trpěla takovou úzkostí, že by ani babičce nepůjčila kočár s pomalu půlročním dítětem. Tahle doba a pěstování přehnané úzkosti matek, mi přijde chvílemi k pláči, chvílemi k smíchu.
Není ničí povinnost někomu dávat své dítě, pokud se matka na to necítí, nikdo ji za to nemůže soudit ani kdyby to mělo být v roce.
@Santa Juana píše:
U první dcery jsem byla nervózní asi 8 měsíců, když nebyla u mě. U druhé jsem to už tolik neprozivala, klidně jsem šla k doktorovi nebo někam jen se starší a mimino nechala u babi. Ale hlídá většinou moje mamka, ne tchyně. Proti tchyni nic nemám, ale ta důvěra je prostě menší. Moji mamku znám přes 30 let, tchyni znám 7 let a vídám se s ní intenzivneji tak 4 roky. To se z hlediska důvěry nedá srovnat. U mojí mamky je to přirozené, u tchyně si to musím zdůvodnit, že si chce užít vnoučata a stejně jsem jak trní.
Přesně tak, kdyby ještě žila maminka, problém bych s Tim nemela, jenže tchyni znam pár let, nevím jak vychovávala a to mě trochu vadí 😁, některé proste nechávají vybrečet a domu se nehrnou.
Hned po návratu z porodnice. Nikdy jsem se o mimina nekrkala a ani nebála. Povozily si je i sousedky. @Janli Přesně, taky jsem drkala kočár se sestřenicí a menšími dětmi v ulici ![]()
@Anonymní píše:
Není ničí povinnost někomu dávat své dítě, pokud se matka na to necítí, nikdo ji za to nemůže soudit ani kdyby to mělo být v roce.
No, soudí…….zajímavý je, že u druhejch dětí to je najednou jinak. Prostě to je přehnaná úzkost a místo toho, aby se nad tím ženská zamyslela, tak se nechá utěšovat od stejně úzkostnej, že to je v pořádku.
@Janli píše:
No, soudí…….zajímavý je, že u druhejch dětí to je najednou jinak. Prostě to je přehnaná úzkost a místo toho, aby se nad tím ženská zamyslela, tak se nechá utěšovat od stejně úzkostnej, že to je v pořádku.
Klidně nechám. Chtěla jsem už dříve, ale nešlo mi to. A jen proto aby na mě nekoukali ostatní lidi (jako například vy) blbě, si nebudu brát psychické nepohodlí
hezky večer ![]()
Tchyni a ani mojí mamce jsem neměla problém už v šestinedělí (procházka na 2 hodiny, kolikrát jsem šla i já) a nedávno mi mamka hlídala půlroční dceru téměř celý den. A opravdu s tím nemám problém, vůbec jsem nebyla a nejsem nervózní.
@Janli píše:
No, soudí…….zajímavý je, že u druhejch dětí to je najednou jinak. Prostě to je přehnaná úzkost a místo toho, aby se nad tím ženská zamyslela, tak se nechá utěšovat od stejně úzkostnej, že to je v pořádku.
Silny matersky pud prece neni prehnana uzkost ![]()
Vuci kojenci je to zcela prirozene.
Prehnana uzkost se tyka spis starsich deti, kterym matky brani samostatne zkoumat a objevovat. Proste tyka se situace, kdy to dite samo chce zacit byt samostatne.
Souhlasím s Janli a s Divine woman, dnes je moderní hnát všechno do extrému, i to mateřství. Taky jsem se spolužačkou vozívala sousedkam na sídlišti děti, všechny byly rády, že si můžou v klidu umýt okna nebo třeba hodit nohy na stůl.
@Anonymní píše:
Není ničí povinnost někomu dávat své dítě, pokud se matka na to necítí, nikdo ji za to nemůže soudit ani kdyby to mělo být v roce.
Jistě… To je tady stále dokola jako zaseknuta gramofonové deska ![]()
Ale jo… Ať si každá mamina dělá co chce ale ať se potom nedivi že vztahy zrovna nevzkvetaji ![]()
@Janli píše:
Já ještě patřím ke generaci, kdy jsme, coby osmiletý holky, vyfasovaly kočáry s miminama a vozily děti všem sousedkám. Nepamatuju se, že by některá trpěla takovou úzkostí, že by ani babičce nepůjčila kočár s pomalu půlročním dítětem. Tahle doba a pěstování přehnané úzkosti matek, mi přijde chvílemi k pláči, chvílemi k smíchu.
No, taky jsme jako matky byly generace, co měla děti dřív a nebyly jsme tak úzkostné.
@AjaF píše:
No, taky jsme jako matky byly generace, co měla děti dřív a nebyly jsme tak úzkostné.
Já měla až děti v pětatřiceti, ale takhle jsem taky neblbla….