Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zlé dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
7.10.17 10:27
Čekat, že dvouleté dítě zareaguje na výzvu ukliď si pokoj je naivní. Chce to přesně zaúkolovat, dítěti pomáhat.
Na hřišti být dítěti za zadkem a předcházet konfliktním situacím. Leze na klouzačku, vidíš, že je tam jiné dítě, upozornit svoje dítě, teď je tam chlapeček, vylez nahoru a počkáš, až se sklouzně. Mlžeš jet, až kluk sjede dolů. Pokud neuposlechne, tak se prostě klouzat nebude - sundat z kluzačky a opět vysvětlit, proč a jak. na hřišti může být jen ten, kdo se umí chovat k ostatním dětem, takže jdeme domů. Některému dítěti to stačí vysvětlit jednou dvakrát, jinému holt třeba 50×. V horizontu několika let by to mělo pochopit i to nejnatvrdlejší a nejvzdorovitější.
Naopak když udělá žádoucí, tak pochválit (ale chválit tu konkrétní činnost, ne to zabít větou, vidíš, jak jsi šikovná holčička).
Pokud chce dítě plácnout, kousnou, fyzicku mu to včas znemožnit (chytit ruku apod.). Případně zkusit, že pokud bude ubližovat, tak ty se budeš bránit a budeš ubližovat taky. Zahrát si s ní hru, zda se jí líbí, když jí někdo kouše, bije, štípe apod.
A dítěti, zvlášť pokud je jedináček nebo cholerik tak prostě názorně vysvětlovat, že svět se nebude točit jen okolo něj. Ony se ty děti s tou frustrací prostě musí naučit popasovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.10.17 10:29
To musi byt silene. Taky mam dceru, ktera sice neublizuje druhym, ale kolikrat naprahne ruku na me, ale hned ji jednu dam a je klid. Taky je dost drza, odmlouva a je strasne tvrdohlava. Kdyz neco nechce udelat, tak to neudela i kdyby ji clovek utrhl hlavu 
. Tak ze jsem si rekla, ze nema cenu se nervovat a ze musim na ni jinak. V dnesni dobe ty deti jsou hrozny 
Treba ma jen dcera takovou pubertu a prejde to. Drzim palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.10.17 10:34
@Svistice píše: Čekat, že dvouleté dítě zareaguje na výzvu ukliď si pokoj je naivní. Chce to přesně zaúkolovat, dítěti pomáhat.
Na hřišti být dítěti za zadkem a předcházet konfliktním situacím. Leze na klouzačku, vidíš, že je tam jiné dítě, upozornit svoje dítě, teď je tam chlapeček, vylez nahoru a počkáš, až se sklouzně. Mlžeš jet, až kluk sjede dolů. Pokud neuposlechne, tak se prostě klouzat nebude - sundat z kluzačky a opět vysvětlit, proč a jak. na hřišti může být jen ten, kdo se umí chovat k ostatním dětem, takže jdeme domů. Některému dítěti to stačí vysvětlit jednou dvakrát, jinému holt třeba 50×. V horizontu několika let by to mělo pochopit i to nejnatvrdlejší a nejvzdorovitější.
Naopak když udělá žádoucí, tak pochválit (ale chválit tu konkrétní činnost, ne to zabít větou, vidíš, jak jsi šikovná holčička).
Pokud chce dítě plácnout, kousnou, fyzicku mu to včas znemožnit (chytit ruku apod.). Případně zkusit, že pokud bude ubližovat, tak ty se budeš bránit a budeš ubližovat taky. Zahrát si s ní hru, zda se jí líbí, když jí někdo kouše, bije, štípe apod.
A dítěti, zvlášť pokud je jedináček nebo cholerik tak prostě názorně vysvětlovat, že svět se nebude točit jen okolo něj. Ony se ty děti s tou frustrací prostě musí naučit popasovat.
Ale ona je od malička vedena k tomu že si uklidí hračky.. dělá to tak běžně. Ví že nemůže si hrát s další hračkou než uklidí tu předchozí.. a celou dobu to bylo ok… Teď zlom
- Citovat
- Upravit
7.10.17 10:37
@Anonymní píše:
Ale ona je od malička vedena k tomu že si uklidí hračky.. dělá to tak běžně. Ví že nemůže si hrát s další hračkou než uklidí tu předchozí.. a celou dobu to bylo ok… Teď zlom
Protože teď si prostě uvědomila, že může mít svoje názory. Doteď to byla loutka v rukou rodičů. Takže testuje a ty musíš stanovit ty hranice a prstě nad dítětem stát a neuhnout z toho, že si ty hračky uklidí. Ale děláním drába toho nedocílíš, zvlášť u dětí, které nejsou přirozeně submisivní. Chce to na to jít trochu sofistikovaněji. Jinak se doma budete cyklit. chce to změnit přístup. že něco fungovalo dva roky neznamená, že to tak bude fungovat na věky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.10.17 10:45
@Anonymní píše:
Já byla v dětství hodně řezaná.. věčně jsem slyšela; dones si prut, dostaneš prutem.. a nechci aby ona měla to samé..
Ja nemluvila o prutu ani o řezání. To je prehnane. Ale holcicka ti přerůstá přes hlavu a chtěla jsi rady. Domluva zjevně nefunguje. Dělat stále to stejne a očekávat jiný výsledek je naivní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.10.17 11:31
No jo, dvouletak. Taky jsme si tim prosli. Objevil kouzlo vlastniho nazoru, zkousi to. Musis byt dusledna. Udela neco jinymu diteti na hristi, jde se domu, kousne..odvest do vedlejsiho pokoje, ze se musi nejdriv zklidnit, nehneme se z pokoje, dokud nebude uklizeny, rvat a placat je opravdu krajni reseni, jinak to berou jako normu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.10.17 19:38
Zkus si najít stránky Lidmili Pekařový. Lidmila není překlep. Dělá přednášky po celé čr, má spoustu knih i DVD. Věř že za vsechno mohou rodiče svou špatnou výchovou. Sama jsem na jedné její přednášce byla a byl to teda mazec.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.4.19 14:19
Zkusim obnovit tema a poprosim vas o radu, jak se zachovat. Chodim se synem (2,5r) do centra mezi deti si hrat. Syn ma deti moc rad. Je spis nekonfliktni a vicemene vsechno se mu da vysvetlit. Ted ma trochu vic obdobi „moje“, ale nic hroznyho bych rekla. Chodi tam jeste jedne holcicka, asi o 2 mesice starsi a je to divoch. Se synem si nejdriv docela hrali, ale pak ho trochu pokousala a mlatila, tak uz si s ni hrat nechce. Jeji maminka si ji hlida a kdyz neco provede, musi se holcicka omluvit atd.. jenze to je kazdou chvili, pohadaj se o nejakou hracku (berou si je jeden druhymu) a holcicka syna bud placne, kousne, nebo po nem tu hracku hodi. A syn jen kouka a ja se mu to snazim vysvetlit. Jenze je mi ho lito, ze se nijak nebrani. Nechci ho ucit, aby ji neco vracel, ale nevim jak ho mam naucit se branit. Mam strach, aby nebyl utaplej jako ja a radsi se stahnul, ale aby byl prubojnejsi. Holcicku napominat nechci, maminka ji hlida a napomina, jenze je to k nicemu. Nekdy je necham at si to vyridej sami, ale syn z toho vzdycky vyjde tak nejak porazene a je mi ho lito. Jak to resite vy?
- Citovat
- Upravit
12.4.19 14:29
Pokud to maminka řeší tak o tom ví a nedělá, že se nic neděje. Tohle moc vyřešit nejde, mám takovou mladší nikdy se nebránila a naopak všem pomáhá, ale se školkou mezi detma začala být prubojnejsi a už si nenechá všechno líbit, tak tomu taky dej čas, případně ho dej na pár dopolední do školky, uvidíš že se otrka. Ono je to taky věkem, stejně jako holčička přestane kousat, tak stejně tak syn začne být časem prubojnejsi.
@Anonymní píše:
Zkusim obnovit tema a poprosim vas o radu, jak se zachovat. Chodim se synem (2,5r) do centra mezi deti si hrat. Syn ma deti moc rad. Je spis nekonfliktni a vicemene vsechno se mu da vysvetlit. Ted ma trochu vic obdobi „moje“, ale nic hroznyho bych rekla. Chodi tam jeste jedne holcicka, asi o 2 mesice starsi a je to divoch. Se synem si nejdriv docela hrali, ale pak ho trochu pokousala a mlatila, tak uz si s ni hrat nechce. Jeji maminka si ji hlida a kdyz neco provede, musi se holcicka omluvit atd.. jenze to je kazdou chvili, pohadaj se o nejakou hracku (berou si je jeden druhymu) a holcicka syna bud placne, kousne, nebo po nem tu hracku hodi. A syn jen kouka a ja se mu to snazim vysvetlit. Jenze je mi ho lito, ze se nijak nebrani. Nechci ho ucit, aby ji neco vracel, ale nevim jak ho mam naucit se branit. Mam strach, aby nebyl utaplej jako ja a radsi se stahnul, ale aby byl prubojnejsi. Holcicku napominat nechci, maminka ji hlida a napomina, jenze je to k nicemu. Nekdy je necham at si to vyridej sami, ale syn z toho vzdycky vyjde tak nejak porazene a je mi ho lito. Jak to resite vy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.19 14:38
Nemůžeš za něj pochopit jak fungují vztahy - ono ani to vysvětlování nemá žádný efekt. Je potřeba dát mu svobodu, aby pozroval a vyvozoval z toho závěry sám. Je to těžké, ale je to to nejlepší co pro něj můžeš udělat. Fungovat mezi vrstevníky, bez toho aby jim do toho každou chvíli zasahoval nějaký dospělý a vnucoval jim svoje představy je dost podstatná fáze vývoje. A nutno naznat že v dnešní době tlaku na dokonalé mateřství a neustále aktivní rozvíjení přetížených dětí to často dost chybí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.19 15:42
Syn byl jako tvůj a dokonce měl za kamarádku taky takovou dračici. Jeden čas jsme chodili jinam, aby jsme je nepotkávali. Za čas se ona uklidnila, naučila se přijímat pravidla a syn se naučil nenechat si to líbit. Taky mi ho bylo líto a bála jsem se že bude tunta a fakt ne. Je z něj úplně normální kluk a lumpárny provádí sám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.19 16:32
@Anonymní píše:
Zkusim obnovit tema a poprosim vas o radu, jak se zachovat. Chodim se synem (2,5r) do centra mezi deti si hrat. Syn ma deti moc rad. Je spis nekonfliktni a vicemene vsechno se mu da vysvetlit. Ted ma trochu vic obdobi „moje“, ale nic hroznyho bych rekla. Chodi tam jeste jedne holcicka, asi o 2 mesice starsi a je to divoch. Se synem si nejdriv docela hrali, ale pak ho trochu pokousala a mlatila, tak uz si s ni hrat nechce. Jeji maminka si ji hlida a kdyz neco provede, musi se holcicka omluvit atd.. jenze to je kazdou chvili, pohadaj se o nejakou hracku (berou si je jeden druhymu) a holcicka syna bud placne, kousne, nebo po nem tu hracku hodi. A syn jen kouka a ja se mu to snazim vysvetlit. Jenze je mi ho lito, ze se nijak nebrani. Nechci ho ucit, aby ji neco vracel, ale nevim jak ho mam naucit se branit. Mam strach, aby nebyl utaplej jako ja a radsi se stahnul, ale aby byl prubojnejsi. Holcicku napominat nechci, maminka ji hlida a napomina, jenze je to k nicemu. Nekdy je necham at si to vyridej sami, ale syn z toho vzdycky vyjde tak nejak porazene a je mi ho lito. Jak to resite vy?
Ahoj.
Má rada zní: Začni uvažovat o sourozenci: prospěje to všem.
a/ Ty sama se začneš zajímat o něco jiného než jen o syna.
b/ Syn se naučí přímé interakci s dětmi podobného věku.
Mám dva kluky 2,5 a 3,5 a věř mi - toto by mě v dětském koutku nenapadlo řešit. Především když maminka té holčiny není k jejím „eksesům“ lhostejná. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.19 16:34
Muj starsi byl taky takovy. Docela me bavilo ho pozorovat. Hlavne takove ty situace, kdy ho jiny kluk chtel vyprovokovat, chtel se porovnavat, „bojovat“ o neco atd…a ten muj reagoval vzdy tak bezelstne a dobrosrdecne, ze to uplne bralo vitr z plachet tem klukum…kasli na to. Pokud maminka holcicky tohle hlida, aby to ta mala neprehanela, nech at to vsechno postupne pochopi. Ten muj uz ma ted 13 a neni zadne mouchy snezte si me. Je proste takovy rozumny, umi se ovladat, necloumaji s nim emoce… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
