Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Prostě nejsem šťastná
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
19.2.12 23:25
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.2.12 23:27
Anonymní píše:Anonymní píše:Anonymní píše:Ježiš
Plus mínus stejný. PC a TV po příchodu z práce vede. Prostě jsem ho nezapojila, když se malé narodilo a on rezignoval.Kamarádka je takovej ten typ, co naopak - Miláčku ty jsi úúúžasnej. No tobě se to povedlo. Bez tebe bych tohle nezvládla. A prý jim to bezvadně klape, chlap si s ní večer povídá. Může se pro ni přetrhnout. Dala mu pocit důležitosti. A znám takovou ještě jednu. Ta to teda nedělá tak afektovaně, ale stejně - ten její by jí snesl modré z nebe. Ale já tohle přetvařování nad jeho „jedinečností“ nedokážu. Tak si to dáváme navzájem sežrat a ani jeden neuznáme toho druhýho. Jsme oba tvrdohlavý. A oba nešťastný.
Miluju věty typu - Jakto, že jiný matky to zvládají a ty ne. … Kolik jich asi osobně zná, že ví, jak to u nich doma chodí? Ani jednu.
Já vydělávám, co bys po mě ještě chtěla. … Já asi do práce nikdy nechodila. A uznávám, že mateřská není ani tak fyzicky náročná. Ale psychicky - to je očistec.
Když večer sedíme na gauči vedle sebe, mlčíme a čumíme na stupidní pořady v TV, tak je to podle něj, že jsme spolu. Ale běda, když si vezmu knížku a čtu si. To se mu prej nevěnuju a vytáčí ho to. Chlapi jsou fakt jinej druh.A proč s ním jsem? Protože pochybuju, že jiný by byl lepší. Pokud se nezačnu chovat jako kamarádka (o které jsem psala), která toho svýho za všechno vychvaluje, tak dopadnu vždycky stejně. Ale mě to prostě nejde přes pusu. Proč ho mám chválit za něco, co on nějak udělá (cokoli doma). Přitom když to dělám já, tak to udělám mnohem líp a nikdy žádnej vděk. Ode mě je to samozřejmost, on žádá metál.
Takže pokud ti to nevadí a překousneš to v sobě - moje rada: zkusit ho začít nenápadně za něco chválit. Ne hned najednou z všechno. Nebo mu dát pocit, že tohle musí zařídit on, že ty bys to prostě nezvládla. Nekritizovat - ani jeho, ani jeho rodinu. Uvařit jídlo, který má rád. A vyjít vstříc v posteli. Nejlíp orálně. Chlapům fakt stačí málo.to je jak kdybych to psala já, mojemu by se tvoje kamarádka taky líbila, ale já tohle taky neumím.
Anonymní z prvního příspěvku.Jednou jsme se fakt brutálně chytli. A mě se nechtělo hádat. Tak jsem se kousla, nadechla. Začala jsem brečet, udělala smutný oči a řekla jsem něco ve smyslu, když já chtěla být jenom s tebou a ono se to takhle pos… A mě to tak vytočilo. A přitom ty jsi takový zlatíčko. Atd. Fakt jsem ze sebe udělala totální trubku, že bych si nafackovala. Ale do pěti minut mě ten můj objímal a jeli jsme na výlet.
Jooo, kdybych to dokázala častěji. Ale jsem ten typ, co strašně kritizuje. Ale přitom to třeba ani nemyslím tak drsně, jak to řeknu. A když se podívám na jiné vztahy, kde jsou ženský jako já. Všichni chlapi na ně ser… a někde se zašívají. Nekomunikují. TV a PC vede.
Jednou jsem viděla super komedii, kde matka dceři (vztah v krizi) radila, že má k chlapovi chovat jako ke psu - chválit, dát pamlsek a ovčas podrbat za uchem. Ale ono to vážně funguje. Na psa, když řveš, tak si taky nepomůžeš. A mimochodem - ten můj drbání za uchem doopravdy zbožňuje
No jo když já to všechno vím, ale ten vybuchující papiňák ve mně nejde zastavit. 
Ale tyk se snažím, ale někdy to už fakt nejde, takže přes týden když jsme spolu jenom chvilku, tak se držím, ale pak ty víkendy stojí za to. 
- Citovat
- Upravit
19.2.12 23:30
Tak já tedy taky chválim ale musim přiznat že si v duchu říkám ty ude 
to by zvládnul i malej 
ale je fakt že to pomáhá,ale je to dost o sebezapření
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.2.12 23:30
Anonymní píše:Jo a ještě by mně zajímalo za co ho mám chválit,když má něco udělat, tak ho musím dlouho přemlouvat, ještě se u toho pohádáme, a když to udělá, tak já to po něm ještě musím uklízet (nářadí, zbytky kabelů, omítky atd. po vaření celou kuchyň), ale mám být šťastná že něco udělal.No právě, přemlouvat ho, že jenom on to zvládne a nikdo jinej.No nejde mi to chválení.
Ano a pak být šťastná, i když ti potom zdemoluje půlku bytu.
Taky to neumím.
Můj se sice snaží, ale taky dělá takový šílený kpance. Dává nádobí do myčky - ale i se šlupkama nebo většíma zbytkama. A já pak musím všechno přemýt ručně, jak je to ovržený.
Nebo umyje špinavé hrnce, ale přetím je nechá tři dny hnít na sporáku.
Vyluxuje, ale omlátí při tom veškerý nábytek.
Takže mi to chválení taky nejde. Za tohle fakt ne:zed:
Hele docela vtipné že jsme se tu tak sešly.
Zašla bych si pokecat na kafe, ale jelikož jsme obě anonymní, tak to asi nepůjde. Z jakého jsi alespoň kraje? jestli by to kafe jako vůbec teoreticky šlo?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.2.12 23:32
Ano, mám to stejně…Ovšem problém není ani tak v manželovi, on je ochotný, pomůže, PC zapíná jen když malej spí, postará se…Na tohle je zlatej.Ale z mé strany se naprosto vytratila láska, vášeň, jakkýkoliv cit.Dokonce až tak, že je mi muž až odporný. Hádky jsou časté, věčně se mi něco nelíbí, prostě jak jsem nespokojená ve vztahu, je mi nepříjemný manžel a stavá se ze mě semetrika 
Abych pravdu řekla, já už rezignovala, možná si najdu milence, možná odejdu…Vím, jsem mrcha a hrozně mě to mrzí vůči manželovi, zvlášt protože se s klukem milujou, ale já takhle fakt nemůžu žít dalších 50 let 
Anonymní M.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.2.12 23:34
Anonymní píše:
No jo když já to všechno vím, ale ten vybuchující papiňák ve mně nejde zastavit.
Taky jsem jenom teoretik
Víkendy u nás končí řevem: Jsem se tak na vás celej tejden těšil. A tys to zase všechno zkazila. Můj jedinej volnej čas.
A já se každej víkend modlím, ať už je pondělí, i když jsem se původně na víkend taky těšila a slibovala si, že nevybuchnu.
Taky nevím, jak z toho ven. A přitom zpětně - jsou to větinou prkotiny. Ale v to chvíli … bác a už to jede.
- Citovat
- Upravit
19.2.12 23:35
V posledním příspěvku jsi vlastně poradila sama sobě 
Víš, co na chlapy zabírá, takže jestli chceš mít doma klid, tohle asi bude ta cesta. Vem to tak, že takhle tě stejně sejří a ještě jseš na všechno sama, když mu budeš pochlebovat, tak tě to bude taky sejřit, ale aspoň ti s něčím pomůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.12 23:37
Přímou zkušenost nemám, píšu to spíše z pozice staršího dítěte. Naši byli spolu sedm let (taťka je sice můj taťka, ale biologicky ne) a pak si řekli, že by bylo načase se někam posunout. Za rok se narodil brácha, brali se půl roku potom a už po svatbě to začalo docela skřípat, zejména proto, že taťka je mrzout a morous a v domácnosti prostě moc nepomáhal a ani nepomáhá, bylo to přesně to, co ty popisuješ. Přišel domů, rozčiloval se, že není uklizeno, napečeno, navařeno (a to jsme s maminkou obě skákaly kolem bráchy i domácnosti) a že si s ním děti chtějí hrát… Nějakou chvíli se na tom snažili pracovat, ale nešlo to, hodně se hádali, doma bylo často dusno… Přemlouvala jsem je, ať se rozvedou, že se tak prostě nedá žít. No a jsou od sebe skoro 10 let, bráchu mají ve střídavé péči, oba mají své partnery a jsou spokojení jako želvy.
Neříkám, že u vás to musí nutně probíhat takhle, ty manžela znáš a víš jaký je, ale nikdy bys neměla na vztahu pracovat jenom ty. A nesnaž se rodinu udržet za každou cenu, když ten druhý tu snahu nemá.
Držím palce a přeji pevné nervy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.2.12 23:37
Anonymní píše:Anonymní píše:Taky jsem jenom teoretik
No jo když já to všechno vím, ale ten vybuchující papiňák ve mně nejde zastavit.
Víkendy u nás končí řevem: Jsem se tak na vás celej tejden těšil. A tys to zase všechno zkazila. Můj jedinej volnej čas.
A já se každej víkend modlím, ať už je pondělí, i když jsem se původně na víkend taky těšila a slibovala si, že nevybuchnu.
Taky nevím, jak z toho ven. A přitom zpětně - jsou to větinou prkotiny. Ale v to chvíli … bác a už to jede.
No já fakt zírám,u nás nachlup to samé Nemáš doma mého chlapa? 
S tím těšením jsem to dneska taky slyšela, ostatně jako skoro každý víkend.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.2.12 23:39
To by byl super pokec. Kdyby ten můj věděl, co jsem tu napsala, tak by se mnou už nepromluvil. Z Plzně.
Mě je taky chlap odpornej, ale pak když jednou za sto let dojde na intimnosti, tak si říkám, do pročic ono to tak špatný nebylo, to by chtělo častěji. Ale druhý den zase přepnu a nenechám na sebe sáhnout.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.2.12 23:43
Anonymní píše:
To by byl super pokec.
Hmm to jsem si mohla myslet, taková spřízněná duše a je z opačného konce republiky. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.2.12 23:44
Anonymní zakladelka LUCKA:
Holky, nedávno mě vytočil tím, že se mě zeptal, kolik hodin já mám doma odvařeno, že se starám o to kolik hodin má přesčasů a že stejně nic nedostanu, protože utrácím za kraviny.
U nás je to celkový. Moje velká chyba byla v tom, že jsem si nikdy neprosadila, aby mé peníze chodily na můj účet, takže jsem na něm závislá i finančně a to ať jsem chodila do práce nebo jsem na rodičáku, takže hlásím - jdu nakoupit, potřebuju kartu, potřebuju nějaké peníze, mohl bys mi dát alspoň dvě stovky? A pak poslouchám, jak jsem náročná, jo, jsem, když v lékárně pravidelně nechám půl toho, co mi dá, protože teď nám obě děti dost marodily.
Chválit ho a za co????? Za to že chodí do práce, taky jsem chodila, za to že nás živí, taky jsem nás živila, za to že pohlídá děti - vždyť jsou jeho!!!!! Já bych ho spíše profakovala, aby se probral.
Nejhorší na tom je, že já už ho asi vážně nemiluju. Prostě se to nějak seklo uvnitř mě, dokážu vedle něho žít, když mi dá pokoj, dokážu s ním spát, protože sex potřebuju, dokážu s ním mluvit, ale prostě jen v mezích, necítím to a pozor, jsme spolu 12 let, takže první zamilovanost máme už dávno za sebou.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.2.12 23:48
Nazdar holky, tady anonymní třeba MAŘENA 
no tak to se musím taky přidat! Zrovna dnes mám krizi jak blázen! Zrovna dnes jsem si říkala, že to fakt takhle dál nejde, furt a furt, je mi z toho smutno…
a nevím co dělat, lepit to už nějak nejde. Neděje se nic hroznýho, jen prostě se totálně míjíme a nemáme spolu nic společnýho (kromě dítěte a hypotéky a baráku) a jsme totálně vychladlí… i v sexu je problém, já to prostě nedávám když je pro mě jako cizinec vlastně, přijde mi už jako cizí, tak s ním nechci spát
Jsme oba takový ty rozumný typy, ne nějak emočně výbušní, takže se ani nehádáme moc, spíš mlčíme a ani nevím co si myslí, mě to už ani nezajímá
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.2.12 23:51
Anonymní píše:Škoda.Anonymní píše:Hmm to jsem si mohla myslet, taková spřízněná duše a je z opačného konce republiky.
To by byl super pokec.
Ale stejně, my jsme tady nakonec přiznaly, že chyba je i v nás, že málo chválíme atd. Ale zajímalo by mě, k čemu by došli ti naši pánové, kdyby se sešli.
Když pro chlapa je to dítě jiný. On není těhotný, nerodí. Dál chodí do práce. Má větší obavy z toho, aby rodinu finančně zabezpečil, chce uznání, ale od unavené ženy se ho nedočká. Ale může si večer někam vyrazit bez obav, že se dítě na krmení vzbudí dřív.
Kdežto pro ženskou se narozením dítěte změní úplně, ale úplně všechno. Jak život, tak tělo. O hormoneh a psychice raději nemluvim.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.2.12 23:52
MAŘENA - a chválit teda taky neumím, jaksi takový divadla nemám ráda, nejsem ten typ a vím moc dobře, že je to „špatně“, ale já se přetvařovat neumím… Pochválím když mi to jde od srdce a je to něco mimořádného, ale to je málokdy za co že
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
No právě, přemlouvat ho, že jenom on to zvládne a nikdo jinej.
Ano a pak být šťastná, i když ti potom zdemoluje půlku bytu.
Taky to neumím.
Můj se sice snaží, ale taky dělá takový šílený kpance. Dává nádobí do myčky - ale i se šlupkama nebo většíma zbytkama. A já pak musím všechno přemýt ručně, jak je to ovržený.
Nebo umyje špinavé hrnce, ale přetím je nechá tři dny hnít na sporáku.
Vyluxuje, ale omlátí při tom veškerý nábytek.
Takže mi to chválení taky nejde. Za tohle fakt ne:zed: