Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Prostě nejsem šťastná
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.2.12 22:27
Máme jen jedno dite ale zazivam to samy obcas bych nejradsi sbalila sebe dite a vypadla… Bud se hadame nebo nemluvime … furt nejake stiznosti jaktoze neni vyprano uklizeno navareno atd. Myslim ze je to tim ze si chlap proste pripada odstrceny kdyz se vse toci kolem ditete … Vetsinou to proste prejdu nebo vyjedu taky pak je z toho hadka jako hrom. Zkusila bych pustit treba nejaky hezky filmik a jen se pritulit … chce to cas klid, zkus treba deti nekomu dat na chvili na hlidani a udelejte si pekny vecer nebo zajdete na obed. U nas treba pomaha i kdyz ho vykopu ven s malou a jdem vsichni spolecne. Nebo se objednej k nejaky doktorce a nech mu deti doma at vi kolik toho obstaras… vztah bych nezahazovala… proste zkusit odreagovani at uz ve dvou nebo s detmi ale i tatinek s detma sam…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.2.12 22:31
Máme to podobné, pořád se to snažíme řešit, přes vánoce to bylo fajn, ale časem se to zase vrátí do starých kolejí. 
Já pořád doufám, že se to zlepší až budu zase chodit do práce, ale někdy to vidím taky černě, že se budu honit ještě víc. No uvidíme. 
- Citovat
- Upravit
19.2.12 22:34
Já bych s takovim rozhodnutím počkala.já mám krize(nevim jestli teda i chlap 
při každém těhotenstvim.Neskutečně mě vytáčí 
ale je to hlavně mnou že mám pocit že dělám co mužu a měla bych sklidit větší dík 
a větší pozornost a tak a po narození taky to samé.to mám zase pocit že už nic jiného než dítě nepotřebuju a že mi tam chlap překáží 
.
Takže pro nás je tohle období fakt krásné,ale hale už jsme spolu 11 let a krize přešla tak kolem roku když dítě bylo takové to chodící takže ted nás čeká nepěknej rok
Bejt tebou tak vydržim ono i pro chlapa není jednoduché období když má pocit že si jen matka .u nás se to teda vždy fakt srovnalo jen musim vydržet ho v této době nezabít
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nepřihl. Já
19.2.12 22:43
jak já ti rozumím. Zrovna si tu říkám, že dneska je poslední den, kdy tu dělám služku. Když je takovej problém včas oškrábat brambory, příště můžeme jíst kuře vysušený. Když je problém povlíknout postel, můžeme spát na slámě. Víkend v pr a že bych si odpocinula? Zas mě jedině bolí břicho (jsem 31tt a máme téměř roční dítko). Holt mužská logika: všechno jsi zvládla v prvním těhu, všechno zvládneš sama i teď. Jako já chápu, že mají chlapi kolikrát taky těžkou hlavu jak uživit rodinu, musí být práce vyčerpávající, musí být na palici všechen ten stereotyp.. Ale my ženský taky nejsme stroje! Nech mu někdy děti, aspoň na půl dne o víkendu. Zaúkoluj ho, ať třeba utře prach, než domyješ nádobí, že ty pak vyluxuješ atd. Když se bude za dva dny divit, proč je tu bordel: přece nebudu luxovat, když jsi neutřel v sobotu ten prach, jak jsem tě prosila, to by byla zbytečná práce Od zítra tohle jedu taky. Přece fakt neporodim, mezitím co pán půldne prospí a pak jede dělat taxi kamarádům, co prochlastali řidičáky 
DUPNI SI!
- Citovat
- Upravit
19.2.12 22:49
a já se moc těšim až budu v porodnici a doufám že malej ho bude hoooodně zaměstnávat .že alespon jeden den se nezastaví a že třeba bude muset vytřít .Ž e si třeba všimne že to rozlité kafe což se mu povede každej den ráno se odpoledne už lepí jak mucholapka.Že není jen doma pohoda a navařeno.trošku mám strach o malého ale škodolibě se těšim a věřim že bude čumět že je rozdíl bejt s dítětem dvě hodiny denně a nonstop a nonstop odpovídat proč??Proč??Proč je velryba největší,proč je palec s nehtem a proč žába skáče a podobné věci.. 
Myslim si a doufám že trochu zakusí..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.2.12 22:51
No, já si dupnu, on se sekne, popřípadě někam vypadne, děti mu nechat můžu, ale co, malýho šoupně k počítači a malá když řve, tak za to můžu já, takže nakonec to stejně skončí hádkou. Doma nehne prstem, ono se to všechno samo udělá (i ta plynová bomba se z bytu sama odnese, odpadky mohou na chodbě začít klíčit než aby je vzal atd. atd. když si dupnu, mám přeci času dost na rodičáku, takže se mám taky začít starat 
.
Jsou dny, kdy je super, ale poslední dobou mám pocit, že čím dál častěji si říkám, že s ním být prostě NECHCI!!!!!!!
- Citovat
- Upravit
19.2.12 22:54
my měli krizi po narození prvního dítka…já těžko nesla, že jsem uvázaná doma, dítě neustále řvalo, v noci nespalo…vyčítala jsem manželovi i to, že chodí do práce 
…no děs…od té doby si říkám, že nechápu, když někdo lepí vztah dítětem, my kdybychom neměli tak pohodový a bezproblémový vztah před dítkem, tak už spolu nejsme…přestáli jsme to… časem pořídili druhý dítko, byla jsem doma pět let a manžel má ted také ty tendence vyžadavat domácí servis a po příchodu z práce, aby ho nikdo neobtěžoval…i výlevy typu jsi doma, proč není uklizeno, máš na to snad celý den bla bla…řekla bych, že to není nic neobvyklého, že to sklouzne k tomuto přístupu (dobrý je mu občas připomenout, že to není dobrý přístup - ale tak nějak v klidu s humorem)…
já se naučila ho neposlouchat a nic si z toho nedělat (stejně to říká spíše ze zvyku , tudíž se tím nezabývám, nerozhodí mě to, nemám špatnou náladu…když na to odpovím nějak vtipně je nejlepší…
no a komunikaci nelze vynutit (z vlastní zkušenosti - snažila jsem se, mnoho hádek proběhlo, ale donutit k tomu nelze…spíše přijmout fakt, že není velký mluvka a najít si obvyklé chvíle, kdy s ním komunikace je možná)…
neházej flintu do žita, myslím, že tyhle krize se překonat dají…jen je neprohlubovat, spíše se snažit je přežít bez velkých trhlin na vztahu…pozitivně na to a bude líp
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.2.12 23:05
Plus mínus stejný. PC a TV po příchodu z práce vede. Prostě jsem ho nezapojila, když se malé narodilo a on rezignoval.
Kamarádka je takovej ten typ, co naopak - Miláčku ty jsi úúúžasnej. No tobě se to povedlo. Bez tebe bych tohle nezvládla. A prý jim to bezvadně klape, chlap si s ní večer povídá. Může se pro ni přetrhnout. Dala mu pocit důležitosti. A znám takovou ještě jednu. Ta to teda nedělá tak afektovaně, ale stejně - ten její by jí snesl modré z nebe. Ale já tohle přetvařování nad jeho „jedinečností“ nedokážu. Tak si to dáváme navzájem sežrat a ani jeden neuznáme toho druhýho. Jsme oba tvrdohlavý. A oba nešťastný.
Miluju věty typu - Jakto, že jiný matky to zvládají a ty ne. … Kolik jich asi osobně zná, že ví, jak to u nich doma chodí? Ani jednu.
Já vydělávám, co bys po mě ještě chtěla. … Já asi do práce nikdy nechodila. A uznávám, že mateřská není ani tak fyzicky náročná. Ale psychicky - to je očistec.
Když večer sedíme na gauči vedle sebe, mlčíme a čumíme na stupidní pořady v TV, tak je to podle něj, že jsme spolu. Ale běda, když si vezmu knížku a čtu si. To se mu prej nevěnuju a vytáčí ho to. Chlapi jsou fakt jinej druh.
A proč s ním jsem? Protože pochybuju, že jiný by byl lepší. Pokud se nezačnu chovat jako kamarádka (o které jsem psala), která toho svýho za všechno vychvaluje, tak dopadnu vždycky stejně. Ale mě to prostě nejde přes pusu. Proč ho mám chválit za něco, co on nějak udělá (cokoli doma). Přitom když to dělám já, tak to udělám mnohem líp a nikdy žádnej vděk. Ode mě je to samozřejmost, on žádá metál.
Takže pokud ti to nevadí a překousneš to v sobě - moje rada: zkusit ho začít nenápadně za něco chválit. Ne hned najednou z všechno. Nebo mu dát pocit, že tohle musí zařídit on, že ty bys to prostě nezvládla. Nekritizovat - ani jeho, ani jeho rodinu. Uvařit jídlo, který má rád. A vyjít vstříc v posteli. Nejlíp orálně. Chlapům fakt stačí málo.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.2.12 23:07
A zapomněl jsem na jeho nejlepší hlášku: Vždyť ty jsi celej den doma, tak už jsi to mohla dávno udělat.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.2.12 23:09
Anonymní píše:
Plus mínus stejný. PC a TV po příchodu z práce vede. Prostě jsem ho nezapojila, když se malé narodilo a on rezignoval.Kamarádka je takovej ten typ, co naopak - Miláčku ty jsi úúúžasnej. No tobě se to povedlo. Bez tebe bych tohle nezvládla. A prý jim to bezvadně klape, chlap si s ní večer povídá. Může se pro ni přetrhnout. Dala mu pocit důležitosti. A znám takovou ještě jednu. Ta to teda nedělá tak afektovaně, ale stejně - ten její by jí snesl modré z nebe. Ale já tohle přetvařování nad jeho „jedinečností“ nedokážu. Tak si to dáváme navzájem sežrat a ani jeden neuznáme toho druhýho. Jsme oba tvrdohlavý. A oba nešťastný.
Miluju věty typu - Jakto, že jiný matky to zvládají a ty ne. … Kolik jich asi osobně zná, že ví, jak to u nich doma chodí? Ani jednu.
Já vydělávám, co bys po mě ještě chtěla. … Já asi do práce nikdy nechodila. A uznávám, že mateřská není ani tak fyzicky náročná. Ale psychicky - to je očistec.
Když večer sedíme na gauči vedle sebe, mlčíme a čumíme na stupidní pořady v TV, tak je to podle něj, že jsme spolu. Ale běda, když si vezmu knížku a čtu si. To se mu prej nevěnuju a vytáčí ho to. Chlapi jsou fakt jinej druh.A proč s ním jsem? Protože pochybuju, že jiný by byl lepší. Pokud se nezačnu chovat jako kamarádka (o které jsem psala), která toho svýho za všechno vychvaluje, tak dopadnu vždycky stejně. Ale mě to prostě nejde přes pusu. Proč ho mám chválit za něco, co on nějak udělá (cokoli doma). Přitom když to dělám já, tak to udělám mnohem líp a nikdy žádnej vděk. Ode mě je to samozřejmost, on žádá metál.
Takže pokud ti to nevadí a překousneš to v sobě - moje rada: zkusit ho začít nenápadně za něco chválit. Ne hned najednou z všechno. Nebo mu dát pocit, že tohle musí zařídit on, že ty bys to prostě nezvládla. Nekritizovat - ani jeho, ani jeho rodinu. Uvařit jídlo, který má rád. A vyjít vstříc v posteli. Nejlíp orálně. Chlapům fakt stačí málo.
Ježiš 
to je jak kdybych to psala já, mojemu by se tvoje kamarádka taky líbila, ale já tohle taky neumím.
Anonymní z prvního příspěvku.
- Citovat
- Upravit
19.2.12 23:11
To je mi líto…Mně by to strašně štvalo, asi bych mu sbalila kufry. Podle mě má chlap přijít z práce a pomáhat, když ne úklid, tak aspoň vykoupat dítě nebo něco, a kecy, proč není uklizeno, to by si zkusil jednou, ať si to zkusí! Je to práce s dítětem, celej den se mu věnovat, nedej bože když marodí nebo je protivný, něco se zvládnout dá, ale ne mít to doma jako klícku, to jenom holky s uklízecí obsesí, co radši lítaj s hadrem než si daj nohy na stůl a aspoň dvacet minut na kafe. Ať ti zaplatí hospodyni, když chce mít dokonale naklizeno a je takovej borec, dře, ať na to vydělá! Dej s ním řeč a jestli se nevzpamatuje, vymeť s ním… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.2.12 23:15
Anonymní píše:Anonymní píše:Ježiš
Plus mínus stejný. PC a TV po příchodu z práce vede. Prostě jsem ho nezapojila, když se malé narodilo a on rezignoval.Kamarádka je takovej ten typ, co naopak - Miláčku ty jsi úúúžasnej. No tobě se to povedlo. Bez tebe bych tohle nezvládla. A prý jim to bezvadně klape, chlap si s ní večer povídá. Může se pro ni přetrhnout. Dala mu pocit důležitosti. A znám takovou ještě jednu. Ta to teda nedělá tak afektovaně, ale stejně - ten její by jí snesl modré z nebe. Ale já tohle přetvařování nad jeho „jedinečností“ nedokážu. Tak si to dáváme navzájem sežrat a ani jeden neuznáme toho druhýho. Jsme oba tvrdohlavý. A oba nešťastný.
Miluju věty typu - Jakto, že jiný matky to zvládají a ty ne. … Kolik jich asi osobně zná, že ví, jak to u nich doma chodí? Ani jednu.
Já vydělávám, co bys po mě ještě chtěla. … Já asi do práce nikdy nechodila. A uznávám, že mateřská není ani tak fyzicky náročná. Ale psychicky - to je očistec.
Když večer sedíme na gauči vedle sebe, mlčíme a čumíme na stupidní pořady v TV, tak je to podle něj, že jsme spolu. Ale běda, když si vezmu knížku a čtu si. To se mu prej nevěnuju a vytáčí ho to. Chlapi jsou fakt jinej druh.A proč s ním jsem? Protože pochybuju, že jiný by byl lepší. Pokud se nezačnu chovat jako kamarádka (o které jsem psala), která toho svýho za všechno vychvaluje, tak dopadnu vždycky stejně. Ale mě to prostě nejde přes pusu. Proč ho mám chválit za něco, co on nějak udělá (cokoli doma). Přitom když to dělám já, tak to udělám mnohem líp a nikdy žádnej vděk. Ode mě je to samozřejmost, on žádá metál.
Takže pokud ti to nevadí a překousneš to v sobě - moje rada: zkusit ho začít nenápadně za něco chválit. Ne hned najednou z všechno. Nebo mu dát pocit, že tohle musí zařídit on, že ty bys to prostě nezvládla. Nekritizovat - ani jeho, ani jeho rodinu. Uvařit jídlo, který má rád. A vyjít vstříc v posteli. Nejlíp orálně. Chlapům fakt stačí málo.
Anonymní z prvního příspěvku.
Jo a ještě by mně zajímalo za co ho mám chválit,když má něco udělat, tak ho musím dlouho přemlouvat, ještě se u toho pohádáme, a když to udělá, tak já to po něm ještě musím uklízet (nářadí, zbytky kabelů, omítky atd. po vaření celou kuchyň), ale mám být šťastná že něco udělal. 
No nejde mi to chválení.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.2.12 23:19
Anonymní píše:Anonymní píše:Ježiš
Plus mínus stejný. PC a TV po příchodu z práce vede. Prostě jsem ho nezapojila, když se malé narodilo a on rezignoval.Kamarádka je takovej ten typ, co naopak - Miláčku ty jsi úúúžasnej. No tobě se to povedlo. Bez tebe bych tohle nezvládla. A prý jim to bezvadně klape, chlap si s ní večer povídá. Může se pro ni přetrhnout. Dala mu pocit důležitosti. A znám takovou ještě jednu. Ta to teda nedělá tak afektovaně, ale stejně - ten její by jí snesl modré z nebe. Ale já tohle přetvařování nad jeho „jedinečností“ nedokážu. Tak si to dáváme navzájem sežrat a ani jeden neuznáme toho druhýho. Jsme oba tvrdohlavý. A oba nešťastný.
Miluju věty typu - Jakto, že jiný matky to zvládají a ty ne. … Kolik jich asi osobně zná, že ví, jak to u nich doma chodí? Ani jednu.
Já vydělávám, co bys po mě ještě chtěla. … Já asi do práce nikdy nechodila. A uznávám, že mateřská není ani tak fyzicky náročná. Ale psychicky - to je očistec.
Když večer sedíme na gauči vedle sebe, mlčíme a čumíme na stupidní pořady v TV, tak je to podle něj, že jsme spolu. Ale běda, když si vezmu knížku a čtu si. To se mu prej nevěnuju a vytáčí ho to. Chlapi jsou fakt jinej druh.A proč s ním jsem? Protože pochybuju, že jiný by byl lepší. Pokud se nezačnu chovat jako kamarádka (o které jsem psala), která toho svýho za všechno vychvaluje, tak dopadnu vždycky stejně. Ale mě to prostě nejde přes pusu. Proč ho mám chválit za něco, co on nějak udělá (cokoli doma). Přitom když to dělám já, tak to udělám mnohem líp a nikdy žádnej vděk. Ode mě je to samozřejmost, on žádá metál.
Takže pokud ti to nevadí a překousneš to v sobě - moje rada: zkusit ho začít nenápadně za něco chválit. Ne hned najednou z všechno. Nebo mu dát pocit, že tohle musí zařídit on, že ty bys to prostě nezvládla. Nekritizovat - ani jeho, ani jeho rodinu. Uvařit jídlo, který má rád. A vyjít vstříc v posteli. Nejlíp orálně. Chlapům fakt stačí málo.
Anonymní z prvního příspěvku.
Jednou jsme se fakt brutálně chytli. A mě se nechtělo hádat. Tak jsem se kousla, nadechla. Začala jsem brečet, udělala smutný oči a řekla jsem něco ve smyslu, když já chtěla být jenom s tebou a ono se to takhle pos… A mě to tak vytočilo. A přitom ty jsi takový zlatíčko. Atd. Fakt jsem ze sebe udělala totální trubku, že bych si nafackovala. Ale do pěti minut mě ten můj objímal a jeli jsme na výlet.
Jooo, kdybych to dokázala častěji. Ale jsem ten typ, co strašně kritizuje. Ale přitom to třeba ani nemyslím tak drsně, jak to řeknu. A když se podívám na jiné vztahy, kde jsou ženský jako já. Všichni chlapi na ně ser… a někde se zašívají. Nekomunikují. TV a PC vede.
Jednou jsem viděla super komedii, kde matka dceři (vztah v krizi) radila, že má k chlapovi chovat jako ke psu - chválit, dát pamlsek a ovčas podrbat za uchem. Ale ono to vážně funguje. Na psa, když řveš, tak si taky nepomůžeš. A mimochodem - ten můj drbání za uchem doopravdy zbožňuje
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Holky, já prostě nejsem v manželství šťastná..... Máme dvě děti, obě velmi chtěné, ale vztah jde do kytek, přestali jsme si rozumět, pořád se hádáme (tedy chlap vyjíždí, abych se bála něco říct), komunikace i sex jsou nulové, drží nás jen ty děti.
, vadilo mu leštidlo na nábytek, prý smrdí a já ho chci vyštvat z domova 
, dokonce jsem tak blbá, že už jsem tam za ním byla ať jde domů, ale je uražen.
Kolikrát jsem si říkala, že už to ukončím, jen sebrat tu odvahu. Od té doby, co jsem na mateřské je to jako bych byla méněcenná (proč není uvařeno, uklizeno, napečeno, vypráno, vyžehlíno…, ale že holka má horečky a malej se doma nudí, to už asi není…)
Mám toho plné kecky, pán tvorstva přijde domů, sedne k počítači a nejlépe abychom ho nerušili, jen ho obskakovali.
Je tady někdo, kdo měl po narození dítěte krizi jako hrom? Ustáli jste to, nebo šli od sebe?
Jak ho mám nakopnout k nějaké komunikaci, když sám nechce a ve finále vše otočí proti mně?
Teď jsme se pohádli, sedí v garáži a chlastá
Já už fakt nemám sílu dál tohle zvládat, já už chci mít klid, ale tam něde uvnitř doufám, že se to snad nějak zlomí.