Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jana
Mě prostě chybí seberealizace. Tak jsem po letech zkusila háčkovat. No zase z toho byla jenom hračka pro dítě. Nedokážu udělat nic pro sebe. Jen tak.
V práci to sice stálo za hov…, ale člověk tam byl sám za sebe. Teď jsem jak bezejmenej automat.
A do toho mam brát ohledy na manžela a chválit ho? A kdo bere ohledy na mě? Proč já mám být ta rozumná?
Jana
Z něj se stala obtloustlá hrouda, co jenom prdí, krká a chrápe.
Ze mě nenamalovaná hysterická fúrie s mastnejma vlasama v pokydaných teplácích.
Kam jsme to dopracovali?
Jani - můj email Kendys07@seznam.cz. Písni, třeba se budeme moct nějak povzbudit a pokud je tady ještě někdo stejně nešťastný, tak písněte, ať v tom holky nejsme úplně samotné, můžeme ty chlapi společně pořádně pomlouvat. Třeba nám to dá nějakou sílu, buď k odchodu nebo k vydržení.
Dobrou a klidnou noc. Mě se ten zmetek z garáže přestěhoval rovnou do ložnice a to jsem dnes čistě povlíkala, škoda práce, ani se mi tam nechce.
LUCKA
Holky, mluvíte mi z duše - i když jsem v jiné situaci než vy. Manžel je fajn, o malou se stará, baví ho to. Už než se narodila, pořád mi opakoval, že se o ni chce starat taky, všechno se naučit - tak jsem se snažila a zapojovala ho co nejvíc.
No ale nevrátilo se mi to moc dobře..
Podle něj je on nejlepší a dokonce se se mnou dohadoval, že máma a táta je to samé, jen mámy jsou s dítětem víc, že kdyby byl na mateřské on, byl by mnohem lepší než já, lépe by to zvládal, malá by ho měla radši atd. Tehdy jsem to dost obrečela - vždyť já malou nosila v břiše, porodila.. a on odmítá uznat to pouto mezi námi. Podle něj jsem „máma“ čistě jenom tím, že jsem s ní déle. Máma-táta-teta-chůva, podle něj je to fuk. Ještě teď je mi z toho do breku, když si to vybavím.
![]()
Ale jinak je vážně šikula, dělá všechno, ač tak nějak napůl - přebalí po kakání, ale pak malou musím stejně převléct, protože jí umaže obleček. Nebo ji při dalším přebalování musím doutřít. Ostříhá nehtíky, ale úplně nakřivo, pak se jí zatrhávají. Atd. Prostě jde mu to, ale jde vidět, že je chlap.
Nejhorší je, že podle něj se o ni staráme MY (jak jste to tu řešily..). Většinou říká JÁ ji převlékl, JÁ.. já já já a jen když to opravdu nejde, když něco dělám čistě jenom já, pak řekne MY. Ale já sama jsem asi vzduch, že bych něco dělala já, to neřekne nikdy. Někdy mi připadá, že se o ni se mnou přetahuje, že chce všechny zásluhy pro sebe..
Nejvíc se děsím toho, co až bude malá větší. On na ni pořád dělá xichtíky, rozmazuje ji.. zatímco já budu vychovávat. Bude snad on ten senza táta, na kterém bude viset a já otravná utahaná nudná máma, od které k němu bude utíkat? ![]()
Já nějak vynechala podstatu, proč to sem píšu, pardon. ![]()
Prostě jsem z toho všeho nešťastná, z tohohle vztahu, kdybych mohla, uteču pryč. Ale to nejde, sama bych to z malou neutáhla, mám ještě hypotéku a taky si myslím.. nevím, prostě mezi námi to není tak špatné, je to teď neklape. Dovedeme spolu vyjít, jen mně je prostě zle z jeho povahy, z toho, jak se chová, jak mě snižuje, jak on je pořád NEJlepší, pořád jenom ON!
Nespíme spolu a když, tak z mé strany nedobrovolně - samozřejmě ne násilím, prostě jen o to nestojím. Nechápu, že mu to nevadí, ležím, nehýbu se, je mi odporné se ho jen dotknout, prostě to přetrpím. A on je spokojený, mám dojem, že to snad ani nevnímá! Bavit se s ním o tom nedá, dělá, že je všechno v pohodě a prostě samé kecy.
To je jako by jste žili s námi
. Naprosto stejné , ted jsem na rizikovém a zažívám to samé… Člověk když chodil do práce ,tak ani neměl čas sledovat takový blbosti jako ted.Mám ho plný zuby , při představě 3 roků doma mě jímá hrůza … Ještě že budu moct vypadnout na zahradu až se mimčo narodí , a rejpat se tam v hlíně … Chce to mít pevné nervy a přetrpět. Zatím jesm nedošla do stádia , že bych ho přestala mít ráda . Musíme Vydržet ![]()
Jitka007 píše:
To je jako by jste žili s námi. Naprosto stejné , ted jsem na rizikovém a zažívám to samé… Člověk když chodil do práce ,tak ani neměl čas sledovat takový blbosti jako ted.Mám ho plný zuby , při představě 3 roků doma mě jímá hrůza … Ještě že budu moct vypadnout na zahradu až se mimčo narodí , a rejpat se tam v hlíně … Chce to mít pevné nervy a přetrpět. Zatím jesm nedošla do stádia , že bych ho přestala mít ráda . Musíme Vydržet
Ani nemluv, kdybych mohla, šla bych do práce nejlíp včera.
Oni chlapi si neumí představit, co to je, být od rána do večera.. no vlastně spíš od rána do rána - nonstop s dítětem. Oni se odreagují v práci a je jim hej. ![]()
Holky nebyly o víkendu nějaké erupce na slunci??
Já jsem chtěla toho mého drahouše taky zabít! Něco tak líného a chytrého jsem ještě neviděla. Ten dokáže tak zkazit víkend, že je to do nebe volajíccí… ![]()
No tak u nás doma to samé! Já teda po něm nechci aby mi doma po příchodu z práce pomáhal. To chraň Bůh! Za ty roky mě už naučil, že domácí práce jsou pod jeho úroveň. Stačila lekce, kdy jsem odjížděla na dva dny, nestihla umýt nádobí a prosila ho, aby to udělal. Že prý to není jeho práce a to nádobí že tam na mě počká. A vážené dámy, to nádobí tam na mě počkalo!!! Takže fajn, ať doma nedělá, ale ať aspoň drží hubu. Věty typu „mělo by se“, „nechtěla bys“ - udělat to, to a to, už mě opravdu vytáčejí. Já si udělám tolik abysme tady neshnili, koupelny jsou čisté, vyluxuju, uvařím, vyperu. To jsou ale bohužel věci, které nejsou vůbec vidět. Pokud nenecháte záchod vyloženě pos… 14 dní, tak si nikdo nevšimne, že jste ho umyly. Co vidět je, jsou neustále se povalující hračky, které ale opravdu nemá smysl uklízet. Když je odnáším a malá chodí za mnou a nosí je zpátky, tak to prostě vzdám. Takže ano, v důsledku toho máme doma bordel a nic nedělám.
Když manžel přijde z práce a sedne si k PC, tak já si prostě taky sednu. Práci mám rozdělenou na celý týden a všechno stihnu než on přijde z práce (tedy kromě přípravy večeře, úklidu kuchyně a pod.). Takže ono to tak i skutečně vypadá, že nic nedělám. S chlapem to chce opravdu hrát komedii, nechávat si nejvíc práce když on je doma, do zblbnutí ho chválit a ze sebe dělat idiota. Jenže na to já prostě nemám.
Malá je fixovaná na mě, nevadí mi, že se o ni starám výhradně já. Ale když nahoře láduju pračku a ze zdola slyším, že chce čůrat, manžel JAKO projeví zájem, ona chce maminku a on na to že teda fajn, tak maminka. Načež já letím dolů posadit dítě na záchod a letím zase nahoru pokračovat v práci, zatímco on leží u PC a ani nezvedl zadek, no to se mi otevírá kudla v kapse. A pak ještě poslouchám, že je malá rozmazlená a že chce pořád jen maminku. No tak ať se o ni stará taky!!
jo a víkendy kazím pravidelně! Většinou tím, že sobecky chci s něčím pomoct, nebo něco dělat, někam jet na výlet. Nakonec bouchnu a to je voda na jeho mlejn! On, chudák, se tak těšil na víkend a já, ta hnusná semetrika, jsem to zase všechno zkazila a díky mně on má ten víkend teď zkažený. Přitom mohl celý víkend v klidu a bez výčitek proválet na gauči. Teď ho proválí taky, ale bude u toho uraženej a to už nebude ono!!!
![]()
Nejvíc se děsím toho, že něco takového vyroste i z mého syna. Já si teda nechávám práci až na dobu, kdy manžel přijde z práce, ať nemá pocit, že jenom doma ležím. Sice pomáhá, ale nic nedodělá pořádně. Vytahá nádobí z myčky, já pak nic nenajdu. Vykoupe prcka, já musím pouklízet. Když to tam nechám, nevšimne si, že spí na jeho oblečkách, který nechal na posteli. O víkendu, že si odpočinu. Tak ve 2 ráno v sobotu ho odvolali do práce - za to nemůže, ale zbytek dne byl nepoužitelnej a hlídal tak, že 5-měsíčňákovi pouštěl Harryho Pottera. V neděli ráno měl turnaj, takže přišel po poledni. A dnes ráno, když šel do práce, probudil prcka, takže jsem se nevyspala (za noc jsem 14× vstávala).
Příspěvek upraven 08.07.15 v 15:45
Holky, to je fakt hrozný. Včera jsem najela na tuhle diskuzi a už od rána nad tím zase přemýšlím
Sobecky doufám, že nás tohle po narození mimča nepotká, ale vás je mi fakt líto. Trochu mě napadá, že vy byste si potřebovaly trochu odpočinout a vaši chlapi za vyučenou. My třeba trávíme pravidelně víkendy od sebe a naprosto nám to vyhovuje, odpočineme si od sebe a v neděli už se těšíme, až se sejdeme doma, to opravdu doporučuju, aspoň jednou za čas.
Být ve vaší situaci, tak bych udělala normálně levou. Třeba bych si vymyslela, že mám těžkou střevní chřipku (i kdybych to měla sehrát u doktora) a že nejsem schopná se starat. Sbalila bych prcka a odjela k mámě aspoň na 1 týden, ať se chlap doma třeba pose… Mamča by mi trochu pomohla a já bych si odpočinula, vyrazila někam na nákup nebo mezi lidi. Já vim že už vás napadá, jak by to pak doma vypadalo, ale mě by to asi už bylo fuk, ať mu to tam třeba spadne na hlavu. On takový bazén nebo sauna bez dítěte nebo nedej bože kadeřnice, to je k nezaplacení.
Jana
No jo, ale já zjistila, že kromě něho jsem snad neměla nic ani před tím dítětem. A i kdybych si mohla naříkat, jaký by měl ten život být. Já fakt nevím. Mě už prostě nebaví chodit na koncerty a podobný akce. Byla jsem na setkání s kamarády ze školy a to byly hrozný kecy. Nakonec jsem se ráda vracela domů k dítěti, protože to má alespoň nějaký smysl.
Jasně, že novej chlap by prozářil ty stejný dny. Ale v tom taky nevidím spásu. Jako líbilo by se mi být zase zamilovaná - ale ten stav nikdy dlouho nevydrží. Pak to ase bude stejný.
Mě v podstatě nic nechybí. Jenom prostě já jako já … jako osobnost skončila. Jedu jako automat a nikdo ani nic víc nečeká. A já ani nevím, co víc bych mohla udělat.